Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 8.11.8

Verš

tad idaṁ kāla-raśanaṁ
jagat paśyanti sūrayaḥ
na hṛṣyanti na śocanti
tatra yūyam apaṇḍitāḥ

Synonyma

tat — proto; idam — celý tento hmotný svět; kāla-raśanam — je v pohybu působením věčnému času; jagat — hýbe se kupředu (celý tento vesmír); paśyanti — vidí; sūrayaḥ — ti, kdo jsou inteligentní, jelikož přijímají pravdu; na — ne; hṛṣyanti — radují se; na — ani; śocanti — naříkají; tatra — v tom; yūyam — vy všichni polobozi; apaṇḍitāḥ — nepříliš vzdělaní (neboť zapomínáte, že jednáte pod vládou věčného času).

Překlad

Ti, kdo znají skutečnou pravdu, se neradují ani nenaříkají pod vlivem různých okolností, neboť vidí pohyby času. Když se tedy raduješ ze svého vítězství, nelze tě považovat za příliš vzdělaného.

Význam

Bali Mahārāja dobře věděl, že král nebes Indra má obrovskou moc; rozhodně větší než on sám. Přesto ale Indru nařkl z nevzdělanosti. V Bhagavad-gītě (2.11) Kṛṣṇa pokáral Arjunu:

aśocyān anvaśocas tvaṁ
prajñā-vādāṁś ca bhāṣase
gatāsūn agatāsūṁś ca
nānuśocanti paṇḍitāḥ

“Zatímco pronášíš učená slova, naříkáš nad něčím, co není hodno zármutku. Moudří netruchlí ani nad živými, ani nad mrtvými.” Bali Mahārāja tedy vyzval krále Indru a jeho společníky stejně, jako Kṛṣṇa vyzval Arjunu, když mu řekl, že není paṇḍita, vzdělaný člověk. V tomto hmotném světě se vše odehrává pod vlivem času. Pro vzdělaného člověka, který vidí, jak se věci dějí, tedy nepřipadá v úvahu, že by něčeho litoval nebo byl šťastný kvůli působení vln hmotné přírody. Všichni jsme stejně unášeni na jejích vlnách, a jaký má tedy smysl se radovat nebo trápit? Ten, kdo je plně obeznámený se zákony přírody, se nikdy neraduje ani netruchlí kvůli jejímu působení. V Bhagavad-gītě (2.14) Kṛṣṇa doporučuje být tolerantní: tāṁs titikṣasva bhārata. Podle této Jeho rady bychom nikdy neměli být sklíčení nebo nešťastní kvůli příležitostným změnám. To je příznak oddaného. Oddaný koná svou povinnost s vědomím Kṛṣṇy a za žádných nepříznivých okolností není nešťastný. Má plnou víru v to, že Kṛṣṇa za těchto okolností svého oddaného chrání. Proto nikdy neupouští od svých předepsaných povinností v oddané službě. Hmotné příznaky radosti a smutku vidíme i u polobohů, kteří mají vznešené postavení na vyšším planetárním systému. O tom, kdo se nenechá rozrušit takzvaně příznivými a nepříznivými podmínkami v tomto hmotném světě, má člověk vědět, že je brahma- bhūta, seberealizovaný. V Bhagavad-gītě (18.54) se uvádí: brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati — “Ten, kdo je na transcendentální úrovni, ihned realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněn radostí.” Ten, koho nerozrušují hmotné okolnosti, se nachází na transcendentální úrovni, nad reakcemi tří kvalit hmotné přírody.