Skip to main content

KAPITOLA PRVNÍ

CAPÍTULO 1

Manuové, vládci vesmíru

Los manus, administradores del universo

Nejprve skládám pokorné a uctivé poklony lotosovým nohám svého duchovního mistra, Jeho Božské Milosti Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Gosvāmīho Prabhupādy. Kdysi v roce 1935 jsem ho z Bombaje přijel navštívit, když pobýval u Rādhā-kuṇḍu. Dal mi tehdy mnoho důležitých pokynů ohledně stavění chrámů a vydávání knih. Osobně mi řekl, že vydávat knihy je důležitější než stavět chrámy. Tyto pokyny samozřejmě po mnoho let zůstaly uchovány v mé mysli. V roce 1944 jsem začal vydávat Back to Godhead*, a když jsem později zanechal rodinného života, v roce 1958 jsem začal v Dillí vydávat Śrīmad-Bhāgavatam. Poté, co v Indii vyšly jeho tři části, jsem se 13. srpna 1965 vydal do Spojených států.

Ante todo, ofrezco humildes y respetuosas reverencias a los pies de loto de mi maestro espiritual, Su Divina Gracia Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda. En el año 1935, durante una estancia de Su Divina Gracia en Rādhā-kuṇḍa, fui a visitarlo desde Bombay. En esa ocasión me dio muchas instrucciones importantes con respecto a la construcción de templos y la publicación de libros. Me dijo personalmente que publicar libros es más importante que construir templos. Por supuesto, esas instrucciones quedaron grabadas en mi mente durante muchos años. En 1944 comencé a publicar mi revista, Back to Godhead, y en 1958, cuando me retiré de la vida familiar, di comienzo a la publicación del Śrīmad-Bhāgavatam en Delhi. Una vez publicados tres volúmenes del Śrīmad-Bhāgavatamen la India, el trece de agosto de 1965 partí rumbo a los Estados Unidos de América.

Neustále se snažím vydávat knihy, jak mě nabádal můj duchovní mistr. Nyní, v roce 1976, jsem dokončil sedmý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu a pod názvem Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, již vyšlo shrnutí desátého zpěvu. Ještě však zbývá vydat osmý, devátý, desátý, jedenáctý a dvanáctý zpěv. Při této příležitosti se tedy modlím ke svému duchovnímu mistrovi, aby mi dal sílu potřebnou k dokončení tohoto díla. Nejsem ani velký učenec, ani velký oddaný; jsem pouze pokorný služebník mého duchovního mistra a ve spolupráci se svými žáky v Americe se ho snažím podle svých nejlepších schopností potěšit vydáváním těchto knih. Učenci na celém světě naštěstí tato díla oceňují. Vydávejme tedy společnými silami další a další pokračování Śrīmad-Bhāgavatamu, abychom potěšili Jeho Božskou Milost Bhaktisiddhāntu Sarasvatīho Ṭhākura.

Conforme a la sugerencia de mi maestro espiritual, trato de publicar libros constantemente. Este año, 1976, he completado el Séptimo Canto del Śrīmad-Bhāgavatam; hemos publicado ya un resumen del Décimo Canto, con el título de Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios. Sin embargo, todavía faltan por publicar los Cantos Octavo, Noveno, Décimo, Undécimo y Duodécimo. Así pues, en esta ocasión oro a mi maestro espiritual pidiéndole fuerza para completar esta obra. No soy ni un gran erudito ni un gran devoto; solo soy un humilde sirviente de mi maestro espiritual, y estoy haciendo todo lo posible por complacerle con estos libros, que publico con la ayuda de mis discípulos de Norteamérica. Afortunadamente, nuestras publicaciones cuentan con el reconocimiento de los eruditos en todo el mundo. Sigamos colaborando para publicar muchos más volúmenes del Śrīmad-Bhāgavatam, a fin de complacer a Su Divina Gracia Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura.

Tato první kapitola osmého zpěvu je souhrnným popisem čtyř Manuů: Svāyambhuvy, Svārociṣi, Uttamy a Tāmasy. Poté, co Mahārāja Parīkṣit vyslechl popisy dynastie Svāyambhuvy Manua, které skončily v sedmém zpěvu, přál si poznat osudy dalších Manuů. Chtěl se dozvědět, jakým způsobem Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sestupuje — nejen v minulosti, ale i v přítomnosti a budoucnosti — a jak jedná v různých zábavách v roli Manua. Jelikož Mahārāja Parīkṣit to vše dychtil poznat, Śukadeva Gosvāmī postupně popsal všechny Manuy, počínaje šesti, kteří se zjevili v minulosti.

En síntesis, el primer capítulo de este Octavo Canto trata de cuatro manus: Svāyambhuva, Svārociṣa, Uttama y Tāmasa. Mahārāja Parīkṣit, que había escuchado acerca de la dinastía de Svāyambhuva Manu hasta el final del Séptimo Canto, ahora deseaba saber acerca de otros manus.
Quería saber del advenimiento de la Suprema Personalidad de Dios, no solo en el pasado, sino también en el presente y en el futuro, y de las actividades que realizó en Sus pasatiempos como manu. Parīkṣit Mahārāja estaba deseoso de conocer esos temas, de modo que Śukadeva Gosvāmī le fue hablando de todos losmanus, comenzando por los seis que habían aparecido en el pasado

Prvním Manuem byl Svāyambhuva Manu. Jeho dvě dcery, Ākūti a Devahūti, porodily dva syny, Yajñu a Kapilu. Kapilovy činnosti již Śukadeva Gosvāmī popsal ve třetím zpěvu, nyní tedy popíše činnosti Yajñi. První Manu odešel se svou manželkou Śatarūpou podstupovat askezi do lesa na břehu řeky Sunandy. Podrobovali se askezi sto let a potom Manu v transu sestavil modlitby k Nejvyšší Osobnosti Božství. Tehdy se ho pokusili sežrat Rākṣasové a asurové, ale Yajña je v doprovodu svých synů Yāmů a polobohů pozabíjel. Pak Yajña osobně zaujal místo Indry, krále nebeských planet.

El primer manu fue Svāyambhuva Manu. Sus dos hijas, Ākūti y Devahūti, tuvieron dos hijos, Yajña y Kapila, respectivamente. Las actividades de Kapila han sido ya explicadas en el Tercer Canto, de modo que Śukadeva Gosvāmī narra ahora las actividades de Yajña. El manu original, en compañía de su esposa, Śatarūpā, se retiró al bosque para practicar austeridades a orillas del río Sunandā. Después de cien años de austeridades, Manu, en estado de trance, compuso oraciones a la Suprema Personalidad de Dios. Los rākṣasas y asuras trataron entonces de devorarle, pero Yajña, acompañado de Sus hijos, los Yāmas, y de los semidioses, les mató. A continuación, el propio Yajña asumió el cargo de indra, rey de los planetas celestiales.

Druhý Manu, jménem Svārociṣa, byl synem Agniho a mezi Jeho syny vynikali Dyumat, Suṣeṇa a Rociṣmat. Ve věku tohoto Manua se Indrou, vládcem nebeských planet, stal Rocana. V tomto věku žilo mnoho polobohů v čele s Tuṣitou a také mnoho světců, jako například Ūrja a Stambha. Jedním z nich byl Vedaśirā, jehož manželka Tuṣitā porodila Vibhua. Vibhu poučil osmdesát osm tisíc dṛḍha-vratů neboli světců o sebeovládání a askezi.

El segundo manu se llamó Svārociṣa, y fue hijo de Agni; entre sus hijos destacaron Dyumat, Suṣeṇa y Rociṣmat. En esa era de manu, el indra que gobernó los planetas celestiales fue Rocana, y hubo muchos semidioses, encabezados por Tuṣita. También hubo muchas personas santas, como Ūrja y Stambha. Entre ellas se encontraba Vedaśirā, cuya esposa, Tuṣitā, fue madre de Vibhu. Vibhu instruyó a ochenta y ocho mil personas santas (dṛḍha-vratas) acerca de la austeridad y el dominio de sí mismos.

Uttama, syn Priyavraty, byl třetím Manuem. Mezi jeho syny byli Pavana, Sṛñjaya a Yajñahotra. Za vlády tohoto Manua se Vasiṣṭhovi synové v čele s Pramadou stali sedmi světci. Satyové, Devaśrutové a Bhadrové se stali polobohy a Satyajit se stal Indrou. Pán se zjevil jako Satyasena z lůna Sunṛty, manželky Dharmy, a zabil všechny Yakṣi a Rākṣasy, kteří bojovali proti Satyajitovi.

Uttama, el hijo de Priyavrata, fue el tercer manu. Entre sus hijos estaban Pavana, Sṛñjaya y Yajñahotra. Durante el reinado de este manu, las siete personas santas fueron los hijos de Vasiṣṭha, encabezados por Pramada. Los semidioses fueron los Satyas, Vedaśrutas y Bhadras, y el indra fue Satyajit. Del vientre de Sunṛtā, la esposa de Dharma, nació el Señor en la forma de Satyasena, quien mató a todos los yakṣas y rākṣasas que luchaban contra Satyajit.

Tāmasa, bratr třetího Manua, byl čtvrtým Manuem a měl deset synů, například Pṛthu, Khyāti, Nara a Ketu. Za jeho vlády byli polobohy Satyakové, Hariové, Vīrové a další, v čele sedmi velkých světců stál Jyotirdhāma a Indrou se stal Triśikha. Harimedhā zplodil v lůně své manželky Hariṇī syna Hariho. Tento Hari, inkarnace Boha, zachránil oddaného Gajendru. Tato událost je známá jako gajendra-mokṣaṇa. Na ni se ptá Mahārāja Parīkṣit na konci této kapitoly.

Tāmasa, el hermano de ese tercer manu, fue el cuarto manu. Tuvo diez hijos, entre los cuales estaban Pṛthu, Khyāti, Nara y Ketu. En su reinado, los semidioses fueron, entre otros, los Satyakas, Haris y Vīras; Jyotirdhāma fue el principal de los siete grandes sabios, y Triśikha fue indra. Harimedhā engendró un hijo llamado Hari en el vientre de su esposa Hariṇī. Hari era una encarnación de Dios y salvó al devoto Gajendra. Ese episodio se conoce con el nombre de gajendra-mokṣaṇa. Al final del capítulo, Parīkṣit Mahārāja pregunta acerca de ese incidente en particular.

Sloka 1:
Král Parīkṣit řekl: Ó můj pane, můj duchovní mistře, nyní jsem od tebe vyslechl úplný popis dynastie Svāyambhuvy Manua. Existují však ještě další Manuové a já bych rád slyšel o jejich dynastiích. Prosím, popiš nám je.
Text 1:
El rey Parīkṣit dijo: ¡Oh, mi señor, maestro espiritual mío!, de labios de Tu Gracia he escuchado todo lo relativo a la dinastía de Svāyambhuva Manu. Pero hay otrosmanus, y deseo escuchar acerca de sus dinastías. Por favor, háblanos de ellas.
Sloka 2:
Ó učený brāhmaṇo, Śukadeve Gosvāmī, velcí učenci s dokonalou inteligencí popisují činnosti a zjevení Nejvyšší Osobnosti Božství v průběhu různých manvantar. Dychtivě toužíme naslouchat těmto příběhům. Pověz nám o nich, prosím.
Text 2:
¡Oh, brāhmaṇa erudito, Śukadeva Gosvāmī!, los grandes eruditos de inteligencia perfecta narran las actividades y los advenimientos de la Suprema Personalidad de Dios en diversos manvantaras. Estamos muy deseosos de escuchar esas narraciones. Por favor, háblanos de ello.
Sloka 3:
Ó učený brāhmaṇo, popiš nám laskavě všechny činnosti, které Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž stvořil tento vesmírný projev, vykonával v minulých manvantarách, které vykonává v současné a které bude konat v budoucích.
Text 3:
¡Oh, brāhmaṇa erudito!, ten la bondad de hablarnos de las actividades que la Suprema Personalidad de Dios, el creador de la manifestación cósmica, llevó a cabo en pasados manvantaras, las que realiza en el presente, y las que realizará en manvantaras futuros.
Sloka 4:
Śukadeva Gosvāmī pravil: V současné kalpě se již vystřídalo šest Manuů. Popsal jsem ti Svāyambhuvu Manua a zjevení mnoha polobohů. Svāyambhuva je v této Brahmově kalpě prvním Manuem.
Text 4:
Śukadeva Gosvāmī dijo: Te he hablado de Svāyambhuva Manu y de la aparición de muchos semidioses. Svāyambhuva es el primer manu del presente kalpa de Brahmā, en el que ha habido ya seis manus.
Sloka 5:
Svāyambhuva Manu měl dvě dcery, které se jmenovaly Ākūti a Devahūti. Z lůna Ākūti se Nejvyšší Pán zjevil jako Yajñamūrti a z lůna Devahūti jako Kapila. Tito synové byli pověřeni kázáním náboženství a poznání.
Text 5:
Svāyambhuva Manu tuvo dos hijas: Ākūti y Devahūti. Ambas tuvieron por hijo a la Suprema Personalidad de Dios. Ākūti fue madre de Yajñamūrti, y Devahūti, de Kapila. Esos hijos tuvieron la misión de predicar acerca de la religión y el conocimiento.
Sloka 6:
Ó nejlepší z Kuruovců, činnosti Kapily, syna Devahūti, jsem již popsal (ve třetím zpěvu). Nyní popíši jednání Yajñapatiho, syna Ākūti.
Text 6:
¡Oh, el mejor de los Kurus!, te he hablado ya [en el Tercer Canto] de las actividades de Kapila, el hijo de Devahūti. Ahora te explicaré las actividades de Yajñapati, el hijo de Ākūti.
Sloka 7:
Svāyambhuva Manu, manžel Śatarūpy, byl svou povahou naprosto nepřipoutaný ke smyslovému požitku. Vzdal se proto svého království, jež bylo plné smyslového požitku, a odešel se svou manželkou do lesa podrobit se askezi.
Text 7:
Por naturaleza, Svāyambhuva Manu, el esposo de Śatarūpā, no estaba en absoluto apegado al disfrute de los sentidos. Así pues, abandonó su reino de disfrute de los sentidos y se retiró al bosque con su esposa para practicar austeridades.
Sloka 8:
Ó potomku Bharaty, poté, co Svāyambhuva Manu se svou ženou odešel do lesa, stál na jedné noze na břehu řeky Sunandy a tímto způsobem — dotýkaje se země pouze jednou nohou — po sto let vykonával přísnou askezi. Zároveň pronášel následující slova.
Text 8:
¡Oh, vástago de Bharata!, Svāyambhuva Manu, después de retirarse al bosque con su esposa, permaneció de pie sobre una sola pierna a orillas del río Sunandā; en esa postura, con una sola pierna apoyada en el suelo, se sometió a grandes austeridades durante cien años. Mientras realizaba esas austeridades, habló de la siguiente manera.
Sloka 9:
Śrī Manu řekl: Pán, svrchovaná živá bytost, stvořil tento hmotný svět plný života; hmotný svět nestvořil Jeho. Když všude panuje ticho, Pán jakožto Nejvyšší Bytost bdí jako svědek. Živá bytost Ho nezná, ale On zná vše.
Text 9:
El Señor Manu dijo: El ser vivo supremo ha creado este mundo animado, el mundo material; no es el mundo material quien Le ha creado a Él. Cuando todo está en silencio, el Ser Supremo permanece despierto como testigo. La entidad viviente no Le conoce, pero Él lo conoce todo.
Sloka 10:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je ve svém aspektu Nadduše přítomný všude v tomto vesmíru, kdekoliv jsou živé či neživé bytosti. Každý má tedy přijímat pouze to, co je mu vyměřeno; nikdo nemá sahat na majetek druhých.
Text 10:
Dentro del universo, y en Su aspecto de Superalma, la Suprema Personalidad de Dios Se encuentra en todas partes, allí donde haya seres animados o inanimados. Por lo tanto, solo debemos tomar lo que nos ha sido asignado; no debemos desear apoderarnos de la propiedad ajena.
Sloka 11:
Ačkoliv Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, neustále sleduje činnosti, které se ve světě odehrávají, Jeho nikdo nevidí. Neměli bychom si však myslet, že když Jeho nikdo nevidí, On také nevidí — Jeho schopnost vidět nikdy neslábne. Každý by proto měl uctívat Nadduši, Jež neustále setrvává s individuální duší jako přítel.
Text 11:
La Suprema Personalidad de Dios observa constantemente las actividades del mundo, pero a Él nadie Le ve. Sin embargo, que nadie Le vea no significa que Él no ve, pues Su capacidad de ver nunca disminuye. Por lo tanto, todos debemos adorar a la Superalma, que permanece siempre con el alma individual como un amigo.
Sloka 12:
Nejvyšší Osobnost Božství nemá počátek, konec ani střed. Nepatří také žádné osobě ani národu. Nemá vnitřek ani vnějšek. Protiklady, jaké nalézáme v tomto hmotném světě — jako například počátek a konec, moje a jejich — v osobnosti Nejvyššího Pána neexistují. Vesmír, který z Něho emanuje, je Jeho dalším rysem. Nejvyšší Pán je tedy nejvyšší pravda a Jeho velikost je úplná.
Text 12:
La Suprema Personalidad de Dios no tiene comienzo, final ni punto medio. Él no pertenece a una nación o persona determinada. En Él no hay interior ni exterior. De la personalidad del Señor Supremo están ausentes las dualidades que hallamos en el mundo material, como principio y final, mío y suyo. El universo, que emana de Él, es otro aspecto del Señor. Por lo tanto, el Señor Supremo es la Verdad Suprema, y es completo en Su grandeza.
Sloka 13:
Celý vesmírný projev je tělem Nejvyšší Osobnosti Božství, Absolutní Pravdy, Jež má milióny jmen a neomezeně mnoho energií. Pán vydává svou vlastní záři, je nezrozený a neměnný. Je počátkem všeho, ale sám nemá žádný počátek. Jelikož tento vesmírný projev stvořil svou vnější energií, vypadá to, jako kdyby jej sám tvořil, udržoval a ničil. On však zůstává nečinný ve své duchovní energii a činnosti hmotné energie se Ho nedotýkají.
Text 13:
La manifestación cósmica en su totalidad es el cuerpo de la Suprema Personalidad de Dios, la Verdad Absoluta, que tiene millones de nombres y potencias ilimitadas. Él es refulgente de por Sí, innaciente e inmutable. Es el principio de todo, pero no tiene principio. Él ha creado esta manifestación cósmica mediante Su energía externa, y por ello parece que sea Él quien crea, mantiene y aniquila el universo. Sin embargo, Él permanece inactivo en Su energía espiritual, libre del contacto con las actividades de la energía material.
Sloka 14:
Proto velcí světci, kteří chtějí lidem umožnit, aby dosáhli stádia, ve kterém jejich jednání již nebude poznamenáno výslednými plody, je nejprve zaměstnávají plodonosnými činnostmi. Nikdo nemůže dosáhnout stavu osvobození neboli jednání, jež nepřináší reakce, aniž by začal vykonáváním činností doporučených v śāstrách.
Text 14:
Por esa razón, y para permitir a la gente elevarse al nivel de las actividades que no están contaminadas de resultados fruitivos, los grandes sabios comienzan por ocuparles en actividades fruitivas, pues la única manera de alcanzar la etapa liberada, en que las actividades no producen reacciones, es comenzar por ocuparse en las actividades que se recomiendan en los śāstras.
Sloka 15:
Nejvyšší Pán v plné míře oplývá veškerým bohatstvím, které získává sám ze sebe, ale přesto jedná jako stvořitel, udržovatel a ničitel tohoto hmotného světa. Navzdory tomuto jednání však není nikdy zapleten, a proto nejsou zapleteni ani oddaní, kteří kráčejí v Jeho stopách.
Text 15:
Por Su propio mérito, la Suprema Personalidad de Dios goza de plenitud en todo tipo de opulencias; aun así, Él actúa como creador, sustentador y aniquilador del mundo material. A pesar de que actúa de ese modo, nunca Se enreda. Por esa razón, los devotos que siguen Sus pasos tampoco se enredan nunca.
Sloka 16:
Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, jedná jako obyčejná lidská bytost, ale zároveň netouží užívat si plodů své práce. Má úplné poznání, je prostý hmotných tužeb, nepodléhá rozptýlení a je zcela nezávislý. Jako svrchovaný učitel lidstva učí svůj vlastní způsob jednání, a tak zavádí skutečnou cestu náboženství. Žádám každého, aby Ho následoval.
Text 16:
La Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, actúa como un ser humano corriente, pero no desea disfrutar de los frutos de la acción. Él está lleno de conocimiento, libre de deseos materiales y desviaciones, y es completamente independiente. Como maestro supremo de la sociedad humana, enseña Su propio modo de actuar, y así inaugura la verdadera senda de la religión. Ruego a todos que Le sigan.
Sloka 17:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Svāyambhuva Manu byl v transu a pronášel mantry plné védských pokynů, jež jsou známé jako Upaniṣady. Když ho viděli Rākṣasové a asurové, chtěli ho pozřít, neboť měli velký hlad. Běželi proto rychle k němu.
Text 17:
Śukadeva Gosvāmī continuó: Así, cantando los mantras védicos de instrucción conocidos con el nombre de Upaniṣads, Svāyambhuva Manu quedó sumido en estado de trance. Al verle, los rākṣasas y asuras, que estaban muy hambrientos, quisieron devorarle, y con ese fin corrieron hacia él a gran velocidad.
Sloka 18:
Nejvyšší Pán, Viṣṇu, jenž sídlí v srdci každého a který se zjevil jako Yajñapati, zpozoroval, že Rākṣasové a démoni se chystají pozřít Svāyambhuvu Manua. V doprovodu svých synů nazývaných Yāmové a všech ostatních polobohů proto démony a Rākṣasy pozabíjel. Potom se ujal postu Indry a vlády nad nebeským královstvím.
Text 18:
Manifestándose en la forma de Yajñapati, el Señor Supremo, que está en el corazón de todos, observó que los rākṣasas y demonios iban a devorar a Svāyambhuva Manu. Entonces el Señor, acompañado de Sus hijos, los Yāmas, y de los demás semidioses, mató a los demonios y rākṣasas. Seguidamente asumió el puesto deindra y el gobierno del reino celestial.
Sloka 19:
Druhým Manuem se stal Agniho syn jménem Svārociṣa. Ten měl několik synů, mezi nimiž vynikali Dyumat, Suṣeṇa a Rociṣmat.
Text 19:
El segundo manu fue Svārociṣa, el hijo de Agni. Tuvo varios hijos; los principales fueron Dyumat, Suṣeṇa y Rociṣmat.
Sloka 20:
Během vlády Svārociṣi zaujal postavení Indry Rocana, syn Yajñi. Tuṣita a další se stali hlavními polobohy a Ūrja, Stambha a ostatní se stali sedmi světci. Všichni byli věrnými oddanými Pána.
Text 20:
Durante el reinado de Svārociṣa, el puesto de indra lo asumió Rocana, el hijo de Yajña. Los principales semidioses fueron Tuṣita y otros, y entre los siete sabios estaban Ūrja y Stambha. Todos ellos fueron fieles devotos del Señor.
Sloka 21:
Vedaśirā byl velice slavný ṛṣi. Z lůna jeho manželky, která se jmenovala Tuṣitā, přišel na svět avatāra jménem Vibhu.
Text 21:
Un ṛṣi muy famoso fue Vedaśirā. Del vientre de su esposa, Tuṣitā, nació el avatāra llamado Vibhu.
Sloka 22:
Vibhu zůstal celý život brahmacārīnem a nikdy se neoženil. Od něho se učilo sebeovládání, askezi a podobnému chování osmdesát osm tisíc dalších světců.
Text 22:
Vibhu fue brahmacārī durante toda su vida y nunca se casó. De él recibieron lecciones acerca de austeridad, el dominio de sí mismo y temas análogos otras ochenta y ocho mil personas santas.
Sloka 23:
Ó králi, třetí Manu, Uttama, byl synem krále Priyavraty. Mezi jeho syny patřili Pavana, Sṛñjaya a Yajñahotra.
Text 23:
¡Oh, rey!, el tercer manu, Uttama, era hijo del rey Priyavrata. De entre los hijos de este manu citaremos a Pavana, Sṛñjaya y Yajñahotra.
Sloka 24:
Během vlády třetího Manua se sedmi mudrci stali Pramada a další synové Vasiṣṭhy. Satyové, Vedaśrutové a Bhadrové se stali polobohy a Satyajit byl vybrán, aby se stal Indrou, nebeským králem.
Text 24:
Durante el reinado del tercer manu, los siete sabios fueron Pramada y otros hijos de Vasiṣṭha. Los Satyas, Vedaśrutas y Bhadras fueron los semidioses, y Satyajit fue nombrado indra, rey del cielo.
Sloka 25:
V této manvantaře se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zjevil z lůna Sūnṛty, jež byla manželkou Dharmy, poloboha dohlížejícího na náboženství. Byl známý jako Satyasena a zjevil se společně s polobohy zvanými Satyavratové.
Text 25:
En ese manvantara, la Suprema Personalidad de Dios nació del vientre de Sūnṛtā, que era la esposa de Dharma, el semidiós encargado de la religión. El Señor fue famoso con el nombre de Satyasena, y apareció junto con otros semidioses, los Satyavratas.
Sloka 26:
Satyasena se svým přítelem Satyajitem, jenž byl nebeským králem Indrou, pozabíjel všechny prolhané, bezbožné a nemravné Yakṣi, Rākṣasy a bytosti podobné duchům, jež sužovali ostatní živé bytosti.
Text 26:
Con Su amigo Satyajit, que era el indra o rey del cielo, Satyasena mató a todos los yakṣas, rākṣasas y entidades vivientes fantasmales, que eran impíos, mentirosos y de mal comportamiento, y que hacían sufrir a los demás seres vivos.
Sloka 27:
Bratr třetího Manua, Uttamy, byl známý pod jménem Tāmasa, a stal se čtvrtým Manuem. Měl deset synů, mezi nimiž vynikali Pṛthu, Khyāti, Nara a Ketu.
Text 27:
El hermano de Uttama, el tercer manu, fue famoso con el nombre de Tāmasa, y pasó a ser el cuarto manu. Tāmasa tuvo diez hijos, encabezados por Pṛthu, Khyāti, Nara y Ketu.
Sloka 28:
Za vlády Tāmasy Manua patřili mezi polobohy Satyakové, Hariové a Vīrové. Králem nebes Indrou byl Triśikha. V čele mudrců v saptarṣi- dhāmu stál Jyotirdhāma.
Text 28:
Durante el reinado de Tāmasa Manu, entre los semidioses estuvieron los Satyakas, los Haris y los Vīras. El rey celestial, indra, fue Triśikha. De entre los sabios desaptarṣi-dhāma, el principal fue Jyotirdhāma.
Sloka 29:
Ó králi, v Tāmasově manvantaře se polobohy stali také synové Vidhṛtiho zvaní Vaidhṛtiové. Jelikož se autorita Véd působením času vytrácela, tito polobozi ji svou silou obnovili.
Text 29:
¡Oh, rey!, en el manvantara de Tāmasa, también fueron semidioses los hijos de Vidhṛti, conocidos con el nombre de Vaidhṛtis. Con el paso del tiempo se había perdido la autoridad védica, y estos semidioses la protegieron con sus poderes.
Sloka 30:
V této manvantaře se narodil Nejvyšší Pán Viṣṇu z lůna Hariṇī, manželky Harimedhy. Jmenoval se Hari a byl to On, kdo zachránil svého oddaného Gajendru, krále slonů, z tlamy krokodýla.
Text 30:
En ese mismo manvantara, el Señor Supremo, Viṣṇu, nació del vientre de Hariṇī, la esposa de Harimedhā, y fue conocido con el nombre de Hari. Hari salvó de las fauces de un cocodrilo a Su devoto Gajendra, el rey de los elefantes.
Sloka 31:
Král Parīkṣit řekl: Můj pane, Bādarāyaṇi, chceme od tebe dopodrobna vyslechnout, jak Hari vysvobodil krále slonů, když ho napadl krokodýl.
Text 31:
El rey Parīkṣit dijo: Mi señor, Bādarāyaṇi, deseo que me expliques en detalle la historia del rey de los elefantes, que fue liberado por Hari del ataque de un cocodrilo.
Sloka 32:
Jakékoliv písmo či vyprávění, jež líčí a oslavuje Nejvyšší Osobnost Božství, Uttamaśloku, je významné, čisté, slavné, příznivé a všedobré.
Text 32:
Toda obra literaria o narración en que se describa y glorifique a la Suprema Personalidad de Dios, Uttamaśloka, es ciertamente grande, pura, gloriosa, auspiciosa y completamente buena.
Sloka 33:
Śrī Sūta Gosvāmī pravil: Ó brāhmaṇové, když Mahārāja Parīkṣit, jenž očekával blížící se smrt, požádal Śukadeva Gosvāmīho, aby promluvil, Śukadeva Gosvāmī, povzbuzen královými slovy, vzdal králi úctu a před shromážděním mudrců, kteří si přáli mu naslouchat, začal s velkým potěšením hovořit.
Text 33:
Śrī Sūta Gosvāmī dijo: ¡Oh, brāhmaṇas!, cuando Parīkṣit Mahārāja, en espera de su inmediata muerte, pidió a Śukadeva Gosvāmī que hablase, este, animado por las palabras del rey, le presentó sus respetos y habló, con gran deleite, ante la asamblea de sabios, que deseaban escucharle.