Skip to main content

Sloka 14

Text 14

Verš

Text

athāgre ṛṣayaḥ karmāṇ-
īhante ’karma-hetave
īhamāno hi puruṣaḥ
prāyo ’nīhāṁ prapadyate
athāgre ṛṣayaḥ karmāṇ-
īhante ’karma-hetave
īhamāno hi puruṣaḥ
prāyo ’nīhāṁ prapadyate

Synonyma

Synonyms

atha — proto; agre — na začátku; ṛṣayaḥ — všichni učení ṛṣiové, světci; karmāṇi — plodonosné činnosti; īhante — konat; akarma — osvobození od plodů jednání; hetave — za účelem; īhamānaḥ — vykonávající tyto činnosti; hi — vskutku; puruṣaḥ — osoba; prāyaḥ — téměř vždy; anīhām — osvobození od karmy; prapadyate — získá.

atha — therefore; agre — in the beginning; ṛṣayaḥ — all learned ṛṣis, saintly persons; karmāṇi — fruitive activities; īhante — execute; akarma — freedom from fruitive results; hetave — for the purpose of; īhamānaḥ — engaging in such activities; hi — indeed; puruṣaḥ — a person; prāyaḥ — almost always; anīhām — liberation from karma; prapadyate — attains.

Překlad

Translation

Proto velcí světci, kteří chtějí lidem umožnit, aby dosáhli stádia, ve kterém jejich jednání již nebude poznamenáno výslednými plody, je nejprve zaměstnávají plodonosnými činnostmi. Nikdo nemůže dosáhnout stavu osvobození neboli jednání, jež nepřináší reakce, aniž by začal vykonáváním činností doporučených v śāstrách.

Therefore, to enable people to reach the stage of activities that are not tinged by fruitive results, great saints first engage people in fruitive activities, for unless one begins by performing activities as recommended in the śāstras, one cannot reach the stage of liberation, or activities that produce no reactions.

Význam

Purport

V Bhagavad-gītě (3.9) Nejvyšší Pán Kṛṣṇa radí: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — “Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi, jinak živou bytost poutá k tomuto hmotnému světu.” Lidé mají obvykle sklon těžce pracovat, aby byli v tomto hmotném světě šťastní, ale přestože se pro dosažení štěstí na celém světě vykonává mnoho různých činností, toto plodonosné jednání bohužel vytváří pouze problémy. Proto je doporučeno, aby se aktivní osoby zaměstnaly činnostmi s vědomím Kṛṣṇy, které se nazývají yajña, neboť tak postupně dospějí na úroveň oddané služby. Yajña znamená Pán Viṣṇu, yajña-puruṣa neboli poživatel všech obětí (bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaraṁ). Nejvyšší Pán je skutečným poživatelem, a proto postupně ztratíme chuť k hmotnému jednání, jestliže začneme jednat pro Jeho uspokojení.

In Bhagavad-gītā (3.9) Lord Kṛṣṇa advises, yajñārthāt karmaṇo ’nyatra loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ: “Work done as a sacrifice for Viṣṇu has to be performed; otherwise work binds one to this material world.” Generally, everyone is attracted to hard labor for becoming happy in this material world, but although various activities are going on all over the world simply for the sake of happiness, unfortunately only problems are being created from such fruitive activities. Therefore it is advised that active persons engage in activities of Kṛṣṇa consciousness, which are called yajña, because then they will gradually come to the platform of devotional service. Yajña means Lord Viṣṇu, the yajña-puruṣa, the enjoyer of all sacrifices (bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram). The Supreme Personality of Godhead is actually the enjoyer, and therefore if we begin our activities for His satisfaction, we will gradually lose our taste for material activities.

Sūta Gosvāmī před velkým shromážděním mudrců v Naimiṣāraṇyi prohlásil:

Sūta Gosvāmī declared to the great assembly of sages at Naimiṣāraṇya:

ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam

“Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr je tedy takový, že nejvyšší dokonalostí, jíž lze dosáhnout vykonáváním povinností, které jsou předepsané pro všechny kasty a životní stavy, je potěšit Osobnost Božství.” (Bhāg. 1.2.13) Podle védských zásad musí každý jednat v souladu se svým zařazením jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha nebo sannyāsī. Každý by měl spět k dokonalosti takovým jednáním, kterým bude těšit Kṛṣṇu (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). Kṛṣṇu nelze potěšit nečinným sezením; člověk musí pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství jednat podle pokynů duchovního mistra, a pak postupně dosáhne úrovně čisté oddané služby. Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.12) to potvrzuje:

“O best among the twice-born, it is concluded that the highest perfection one can achieve, by discharging his prescribed duties [dharma] according to caste divisions and order of life, is to please the Lord Hari.” (Bhāg. 1.2.13) According to Vedic principles, everyone must act according to his classification as brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha or sannyāsī. Everyone should progress toward perfection by acting in such a way that Kṛṣṇa will be pleased (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). One cannot please Kṛṣṇa by sitting idly; one must act according to the directions of the spiritual master for the sake of pleasing the Supreme Personality of Godhead, and then one will gradually come to the stage of pure devotional service. As confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.12):

naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitaṁ
na śobhate jñānam alaṁ nirañjanam
naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitaṁ
na śobhate jñānam alaṁ nirañjanam

“Poznání o seberealizaci, i když je oproštěné od hmotných sklonů, nevypadá dobře, chybí-li v něm pojetí Neomylného (Boha).” Jñānī doporučují proces naiṣkarmya — nic nedělat; pouze meditovat a myslet na Brahman—ale to není možné, dokud člověk nerealizuje Parabrahman, Kṛṣṇu. Činnost jakéhokoliv druhu bez vědomí Kṛṣṇy — ať už dobročinná, politická, či společenská — je pouze příčinou připoutanosti k hmotnému jednání (karma- bandhana).

“Knowledge of self-realization, even though freed from all material affinity, does not look well if devoid of a conception of the infallible [God].” Jñānīs recommend that one adopt naiṣkarmya by not doing anything but simply meditating and thinking of Brahman, but this is impossible unless one realizes Parabrahman, Kṛṣṇa. If there is no Kṛṣṇa consciousness, any kind of activity, be it philanthropic, political or social, simply causes karma-bandhana, bondage to material work.

Dokud je osoba zapletená v karma-bandhaně, je nucena přijímat nejrůznější druhy těl, které ji připravují o možnosti lidské podoby. Proto je v Bhagavad-gītě (6.3) doporučena karma-yoga:

As long as one is entangled in karma-bandhana, one must accept different types of bodies that spoil the human form of facility. Therefore, in Bhagavad-gītā (6.3) karma-yoga is recommended:

ārurukṣor muner yogaṁ
karma kāraṇam ucyate
yogārūḍhasya tasyaiva
śamaḥ kāraṇam ucyate
ārurukṣor muner yogaṁ
karma kāraṇam ucyate
yogārūḍhasya tasyaiva
śamaḥ kāraṇam ucyate

“Je řečeno, že pro začátečníka v systému yogy je prostředkem práce a pro toho, kdo je v yoze již pokročilý, je prostředkem zastavení všech hmotných činností.” Nicméně:

“For one who is a neophyte in the yoga system, work is said to be the means; and for one who has already attained to yoga, cessation of all material activities is said to be the means.” Nonetheless:

karmendriyāṇi saṁyamya
ya āste manasā smaran
indriyārthān vimūḍhātmā
mithyācāraḥ sa ucyate
karmendriyāṇi saṁyamya
ya āste manasā smaran
indriyārthān vimūḍhātmā
mithyācāraḥ sa ucyate

“Ten, kdo brání svým činným smyslům v jednání, ale jehož mysl dlí u smyslových objektů, klame sám sebe a nazývá se pokrytec.” (Bg. 3.6) Aby člověk vyvinul plné vědomí Kṛṣṇy, má zcela vážně jednat pro Kṛṣṇu, a ne sedět na místě a napodobovat takové velké osobnosti, jako byl Haridāsa Ṭhākura. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura takové napodobování odsoudil. Řekl:

“One who restrains the senses and organs of action, but whose mind dwells on sense objects, certainly deludes himself and is called a pretender.” (Bg. 3.6) One should act for Kṛṣṇa very seriously in order to become fully Kṛṣṇa conscious and should not sit down to imitate such great personalities as Haridāsa Ṭhākura. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura condemned such imitation. He said:

duṣṭa mana! tumi kisera vaiṣṇava?
pratiṣṭhāra tare,

nirjanera ghare,
tava hari-nāma kevala kaitava.
duṣṭa mana! tumi kisera vaiṣṇava?
pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare,
tava hari-nāma kevala kaitava

“Má drahá mysli, co jsi za oddaného? Sedíš na osamělém místě, abys získala laciný obdiv, a předstíráš, že zpíváš Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, ale to vše je podvod.” Nedávno chtěl jeden africký oddaný v Māyāpuru napodobovat Haridāse Ṭhākura, ale po patnácti dnech se již nedokázal dále soustředit a odešel. Nesnažte se ukvapeně imitovat Haridāse Ṭhākura. Zaměstnejte se činnostmi s vědomím Kṛṣṇy a postupně dosáhnete stádia osvobození (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ).

“My dear mind, what kind of devotee are you? Simply for cheap adoration, you sit in a solitary place and pretend to chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, but this is all cheating.” Recently at Māyāpur an African devotee wanted to imitate Haridāsa Ṭhākura, but after fifteen days he became restless and went away. Do not suddenly try to imitate Haridāsa Ṭhākura. Engage yourself in Kṛṣṇa conscious activities, and gradually you will come to the stage of liberation (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ).