Skip to main content

Sloka 31

Text 31

Verš

Texto

tvaṁ vā idaṁ sadasad īśa bhavāṁs tato ’nyo
māyā yad ātma-para-buddhir iyaṁ hy apārthā
yad yasya janma nidhanaṁ sthitir īkṣaṇaṁ ca
tad vaitad eva vasukālavad aṣṭi-tarvoḥ
tvaṁ vā idaṁ sadasad īśa bhavāṁs tato ’nyo
māyā yad ātma-para-buddhir iyaṁ hy apārthā
yad yasya janma nidhanaṁ sthitir īkṣaṇaṁ ca
tad vaitad eva vasukālavad aṣṭi-tarvoḥ

Synonyma

Palabra por palabra

tvam — Ty; — nebo; idam — celý vesmír; sat-asat — sestávající z příčiny a důsledku (Ty jsi příčina a Tvoje energie je důsledek); īśa — ó můj Pane, svrchovaný vládce; bhavān — Ty; tataḥ — od vesmíru; anyaḥ — stojící odděleně (stvoření je dílem Pána, ale On od něho přesto zůstává stranou); māyā — energie, která vypadá jako oddělené stvoření; yat — jejíž; ātma-para-buddhiḥ — pojetí vlastního a cizího majetku; iyam — toto; hi — zajisté; apārthā — nemá žádný smysl (vše jsi Ty, a pojetí “moje” a “tvoje” proto nemůže být uznáno); yat — podstata, z níž; yasya — čeho; janma — stvoření; nidhanam — zničení; sthitiḥ — udržování; īkṣaṇam — projevení; ca — a; tat — to; — nebo; etat — toto; eva — jistě; vasukāla-vat — jako vlastnost být zemí, a nadto subtilním prvkem spojeným se zemí (vůní); aṣṭi-tarvoḥ — semeno (příčina) a strom (následek této příčiny).

tvam — Tú; — o bien; idam — el universo entero; sat-asat — que consiste en causa y efecto (Tú eres la causa, y Tu energía es el efecto); īśa — ¡oh, mi Señor, controlador supremo!; bhavān — Tú mismo; tataḥ — del universo; anyaḥ — en una situación aparte (la creación es obra del Señor, pero Él permanece aparte de la creación); māyā — la energía, que aparece como creación separada; yat — del cual; ātma-para-buddhiḥ — el concepto de lo propio y lo ajeno; iyam — este; hi — en verdad; apārthā — no tiene sentido (todo es Tu Señoría, y, por lo tanto, los conceptos de «mío» y «tuyo» no son posibles); yat — la sustancia de que; yasya — de lo que; janma — creación; nidhanam — aniquilación; sthitiḥ — mantenimiento; īkṣaṇam — manifestación; ca — y; tat — eso; — o; etat — esto; eva — ciertamente; vasukāla-vat — como la cualidad de ser tierra, y, más allá de esto, el elemento sutil de la tierra (el olor); aṣṭi-tarvoḥ — la semilla (la causa) y el árbol (el efecto de la causa).

Překlad

Traducción

Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jsi příčinou vzniku celého vesmírného stvoření a vesmírný projev je důsledkem působení Tvé energie. I když celý vesmír není nic než Ty sám, přesto stojíš mimo něj. Pojetí “moje a tvoje” je jen určitý druh iluze (māyā), neboť vše pochází z Tebe, a proto se od Tebe neliší. Vesmírný projev se od Tebe tedy také neliší a Ty jsi rovněž příčinou zničení. Tento vztah mezi Tebou a vesmírem znázorňuje příklad semene a stromu neboli subtilní příčiny a hrubého projevu.

Mi querido Señor, ¡oh, Suprema Personalidad de Dios!, Tú eres la causa de toda la creación cósmica, y la manifestación cósmica es un efecto de Tu energía. En realidad, aunque el cosmos eres simplemente Tú, Tú Te mantienes aparte de él. El concepto de «mío» y «tuyo» es ciertamente un tipo de ilusión [māyā], ya que todo es una emanación de Ti, y, por lo tanto, no es diferente de Ti. En verdad, la manifestación cósmica no es diferente de Ti, y Tú eres también la causa de la aniquilación. Esa relación entre Tu Señoría y el cosmos se ilustra con el ejemplo de la semilla y el árbol, o la causa sutil y la manifestación densa.

Význam

Significado

V Bhagavad-gītě (7.10) Pán říká:

En el Bhagavad-gītā (7.10), el Señor dice:

bījaṁ māṁ sarva-bhūtānāṁ
viddhi pārtha sanātanam
bījaṁ māṁ sarva-bhūtānāṁ
viddhi pārtha sanātanam

“Ó synu Pṛthy, věz, že jsem původním semenem všeho bytí.” Ve védské literatuře je řečeno: īśāvāsyam idaṁ sarvam, yato vā imāni bhūtāni jāyante a sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Všechny tyto informace z Véd udávají, že existuje pouze jeden Bůh a kromě Něho nic jiného není. Māyāvādští filozofové to vysvětlují po svém, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, prohlašuje, že On je vším, a přesto je stranou všeho. Toto je filozofie Śrī Caitanyi Mahāprabhua, která se nazývá acintya-bhedābheda-tattva. Vše je jeden Nejvyšší Pán, ale zároveň je vše od Něho oddělené. To je pochopení jednoty a rozdílnosti.

«¡Oh, hijo de Pṛthā!, debes saber que Yo soy la semilla original de todo cuanto existe». En las Escrituras védicas se dice: īśāvāsyam idaṁ sarvam, yato vā imāni bhūtāni jāyante y sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Toda esta información védica indica que solamente hay un Dios y que no existe nada aparte de Él. Los filósofosmāyāvādīs presentan su propia explicación al respecto, pero la Suprema Personalidad de Dios establece la verdad afirmando que Él lo es todo, y que, al mismo tiempo, Él está aparte de todo. Esta es la filosofía de Śrī Caitanya Mahāprabhu, que recibe el nombre de acintya-bhedābheda-tattva. Todo es uno, el Señor Supremo, pero, al mismo tiempo, todo está aparte del Señor. Así es como debe entenderse el concepto de unidad y diferencia.

Příklad v této souvislosti uvedený — vasukālavad aṣṭi-tarvoḥ — je snadné pochopit. Vše existuje v čase, ale čas má různé fáze — přítomnost, minulost a budoucnost. Přítomnost, minulost a budoucnost tvoří jednotu. Každý den vnímáme čas jako ráno, poledne a večer, a přestože se ráno liší od poledne, které se zase liší od večera, všechny fáze dohromady jsou jedno a totéž. Čas je energií Nejvyšší Osobnosti Božství, ale Pán je mimo něj. Vše je časem stvořeno, udržováno a zničeno, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemá počátek ani konec. Je nityaḥ śāśvataḥ — věčný, trvale existující. Vše prochází fázemi času, přítomností, minulostí a budoucností, ale Pán je stále stejný. Mezi Pánem a vesmírným projevem je nepochybně rozdíl, ale ve skutečnosti se od sebe neliší. Považovat je za rozdílné je avidyā, nevědomost.

En relación con esto, se da un ejemplo muy fácil de entender: vasukālavad aṣṭi-tarvoḥ. Aunque todo existe en el tiempo, en el factor tiempo hay distintas fases: presente, pasado y futuro. El presente, el pasado y el futuro son una sola cosa. Cada día tenemos la experiencia del factor tiempo en forma de mañana, tarde y noche; la mañana es diferente de la tarde, y esta, a su vez, distinta de la noche, pero, tomados los tres aspectos en conjunto, son una sola cosa. El factor tiempo es la energía de la Suprema Personalidad de Dios, pero el Señor permanece aparte del factor tiempo. El tiempo crea, mantiene y aniquila todo lo que existe, pero el Señor Supremo, la Suprema Personalidad de Dios, no tiene ni principio ni final. Él es nityaḥ śāśvataḥ, eterno y permanente. Todo pasa por las fases temporales de presente, pasado y futuro, pero el Señor siempre es el mismo. Así pues, aunque hay una diferencia innegable entre el Señor y la manifestación cósmica, en realidad no son diferentes. Considerarlos diferentes recibe el nombre de avidyā, ignorancia.

Skutečná jednota se ovšem neshoduje s pojetím māyāvādīnů. Pravým pochopením je, že rozdíly projevuje energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Semeno se projeví jako strom, který vykazuje rozmanitost v podobě kmene, větví, listů, květů a plodů. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto zpívá: keśava tuyā jagata vicitra — “Můj milý Pane, Tvé stvoření je plné rozmanitosti.” Různé projevy jsou totožné a zároveň se od sebe liší. To je filozofie acintya-bhedābheda-tattva. Závěr uvedený v Brahma-saṁhitě zní:

La verdadera unidad, sin embargo, no es la unidad que propugnan los māyāvādīs. La comprensión correcta es que las diferencias las manifiesta la energía de la Suprema Personalidad de Dios. La semilla se manifiesta en forma de árbol, y este, a su vez, manifiesta diversidades en el tronco, las ramas, las hojas, las flores y los frutos. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura dice, por lo tanto, en una canción: keśava tuyā jagata vicitra: «Mi querido Señor, Tu creación está llena de diversidades». Esas diversidades son una sola cosa y, al mismo tiempo, diferentes. Esa es la filosofía de acintya-bhedābheda-tattva. La conclusión que se da en la Brahma-saṁhitā es la siguiente:

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

“Kṛṣṇa, jenž je známý pod jménem Govinda, je nejvyšší vládce. Má věčné, duchovní tělo plné blaženosti. Je původem všeho. Nemá žádný jiný původ — je prvotní příčinou všech příčin.” Jelikož je Pán svrchovanou příčinou, vše je s Ním totožné, ale když vezmeme v úvahu rozmanitost, zjistíme, že jedna věc se od druhé liší.

«Kṛṣṇa, a quien se conoce como Govinda, es el controlador supremo. Él tiene un cuerpo espiritual bienaventurado y eterno. Él es el origen de todo. Él no tiene ningún otro origen, pues es la causa original de todas las causas». El Señor es la causa suprema, y, por esa razón, todo es uno con Él; sin embargo, si atendemos a las diversidades, vemos que las cosas son distintas unas de otras.

Můžeme tedy vyvodit závěr, že mezi libovolnými dvěma věcmi není žádný rozdíl, ale v rozmanitosti přesto rozdíly existují. Madhvācārya v této souvislosti uvádí příklad týkající se stromu a stromu v plamenech. Oba stromy jsou stejné, ale vlivem času vypadají různě. Čas je pod kontrolou Nejvyššího Pána, a Nejvyšší Pán se tedy od něho liší. Pokročilý oddaný proto nerozlišuje mezi štěstím a neštěstím. Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.8) uvádí:

Por lo tanto, podemos establecer la conclusión de que las cosas no se diferencian entre sí, pero que donde hay diversidad hay diferencia. En relación con esto, Madhvācārya da el ejemplo del árbol y el árbol ardiendo. Los dos árboles son el mismo, pero, debido al factor tiempo, parecen distintos. El factor tiempo está bajo el control del Señor Supremo; por lo tanto, el Señor Supremo es diferente del tiempo. En consecuencia, el devoto avanzado no ve diferencia entre la felicidad y la aflicción. Como se afirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.8):

tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam

Když oddaný prožívá takzvané neštěstí, považuje to za dar či požehnání od Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaný, který takto za všech okolností setrvává neustále na úrovni vědomí Kṛṣṇy, je mukti-pade sa dāya-bhāk, dokonalý uchazeč o návrat domů, zpátky k Bohu. Slovo dāya-bhāk znamená “dědictví”. Syn dědí majetek svého otce. Když si je oddaný plně vědom Kṛṣṇy a neovlivňují ho protiklady, je jisté, že se vrátí domů, zpátky k Bohu, tak jako potomek zdědí otcův majetek.

El devoto, cuando se encuentra en una situación de supuesta aflicción, la considera un don o bendición de la Suprema Personalidad de Dios. Al devoto que permanece en ese estado de conciencia de Kṛṣṇa en todas las circunstancias de la vida se le considera mukti-pade sa dāya-bhāk, un candidato perfecto para regresar al hogar, de vuelta a Dios. La palabra dāya-bhāk significa «herencia». El hijo hereda la propiedad del padre. Del mismo modo, el devoto que goza de plena conciencia de Kṛṣṇa, libre de la perturbación de las dualidades, tiene asegurado el regreso al hogar, de vuelta a Dios, como un hijo que hereda la propiedad de su padre.