Sloka 31

Text 31

Verš

Text

tvaṁ vā idaṁ sadasad īśa bhavāṁs tato ’nyo
māyā yad ātma-para-buddhir iyaṁ hy apārthā
yad yasya janma nidhanaṁ sthitir īkṣaṇaṁ ca
tad vaitad eva vasukālavad aṣṭi-tarvoḥ

Synonyma

Synonyms

tvam — Ty; vā — nebo; idam — celý vesmír; sat-asat — sestávající z příčiny a důsledku (Ty jsi příčina a Tvoje energie je důsledek); īśa — ó můj Pane, svrchovaný vládce; bhavān — Ty; tataḥ — od vesmíru; anyaḥ — stojící odděleně (stvoření je dílem Pána, ale On od něho přesto zůstává stranou); māyā — energie, která vypadá jako oddělené stvoření; yat — jejíž; ātma-para-buddhiḥ — pojetí vlastního a cizího majetku; iyam — toto; hi — zajisté; apārthā — nemá žádný smysl (vše jsi Ty, a pojetí “moje” a “tvoje” proto nemůže být uznáno); yat — podstata, z níž; yasya — čeho; janma — stvoření; nidhanam — zničení; sthitiḥ — udržování; īkṣaṇam — projevení; ca — a; tat — to; vā — nebo; etat — toto; eva — jistě; vasukāla-vat — jako vlastnost být zemí, a nadto subtilním prvkem spojeným se zemí (vůní); aṣṭi-tarvoḥ — semeno (příčina) a strom (následek této příčiny).

tvam — You; vā — either; idam — the whole universe; sat-asat — consisting of cause and effect (You are the cause, and Your energy is the effect); īśa — O my Lord, the supreme controller; bhavān — Yourself; tataḥ — from the universe; anyaḥ — separately situated (the creation is made by the Lord, yet He remains separate from the creation); māyā — the energy that appears as a separate creation; yat — of which; ātma-para-buddhiḥ — the conception of one’s own and another’s; iyam — this; hi — indeed; apārthā — has no meaning (everything is Your Lordship, and therefore there is no hope for understanding “my” and “your”); yat — the substance from which; yasya — of which; janma — creation; nidhanam — annihilation; sthitiḥ — maintenance; īkṣaṇam — manifestation; ca — and; tat — that; vā — or; etat — this; eva — certainly; vasukāla-vat — like the quality of being the earth and, beyond that, the subtle element of the earth (smell); aṣṭi-tarvoḥ — the seed (the cause) and the tree (the effect of the cause).

Překlad

Translation

Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jsi příčinou vzniku celého vesmírného stvoření a vesmírný projev je důsledkem působení Tvé energie. I když celý vesmír není nic než Ty sám, přesto stojíš mimo něj. Pojetí “moje a tvoje” je jen určitý druh iluze (māyā), neboť vše pochází z Tebe, a proto se od Tebe neliší. Vesmírný projev se od Tebe tedy také neliší a Ty jsi rovněž příčinou zničení. Tento vztah mezi Tebou a vesmírem znázorňuje příklad semene a stromu neboli subtilní příčiny a hrubého projevu.

My dear Lord, O Supreme Personality of Godhead, the entire cosmic creation is caused by You, and the cosmic manifestation is an effect of Your energy. Although the entire cosmos is but You alone, You keep Yourself aloof from it. The conception of “mine and yours,” is certainly a type of illusion [māyā] because everything is an emanation from You and is therefore not different from You. Indeed, the cosmic manifestation is nondifferent from You, and the annihilation is also caused by You. This relationship between Your Lordship and the cosmos is illustrated by the example of the seed and the tree, or the subtle cause and the gross manifestation.

Význam

Purport

V Bhagavad-gītě (7.10) Pán říká:

In Bhagavad-gītā (7.10) the Lord says:

bījaṁ māṁ sarva-bhūtānāṁ
viddhi pārtha sanātanam

“Ó synu Pṛthy, věz, že jsem původním semenem všeho bytí.” Ve védské literatuře je řečeno: īśāvāsyam idaṁ sarvam, yato vā imāni bhūtāni jāyante a sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Všechny tyto informace z Véd udávají, že existuje pouze jeden Bůh a kromě Něho nic jiného není. Māyāvādští filozofové to vysvětlují po svém, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, prohlašuje, že On je vším, a přesto je stranou všeho. Toto je filozofie Śrī Caitanyi Mahāprabhua, která se nazývá acintya-bhedābheda-tattva. Vše je jeden Nejvyšší Pán, ale zároveň je vše od Něho oddělené. To je pochopení jednoty a rozdílnosti.

“O son of Pṛthā, know that I am the original seed of all existences.” In the Vedic literature it is said, īśāvāsyam idaṁ sarvam, yato vā imāni bhūtāni jāyante and sarvaṁ khalv idaṁ brahma. All this Vedic information indicates that there is only one God and that there is nothing else but Him. The Māyāvādī philosophers explain this in their own way, but the Supreme Personality of Godhead asserts the truth that He is everything and yet is separate from everything. This is the philosophy of Śrī Caitanya Mahāprabhu, which is called acintya-bhedābheda-tattva. Everything is one, the Supreme Lord, yet everything is separate from the Lord. This is the understanding of oneness and difference.

Příklad v této souvislosti uvedený — vasukālavad aṣṭi-tarvoḥ — je snadné pochopit. Vše existuje v čase, ale čas má různé fáze — přítomnost, minulost a budoucnost. Přítomnost, minulost a budoucnost tvoří jednotu. Každý den vnímáme čas jako ráno, poledne a večer, a přestože se ráno liší od poledne, které se zase liší od večera, všechny fáze dohromady jsou jedno a totéž. Čas je energií Nejvyšší Osobnosti Božství, ale Pán je mimo něj. Vše je časem stvořeno, udržováno a zničeno, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemá počátek ani konec. Je nityaḥ śāśvataḥ — věčný, trvale existující. Vše prochází fázemi času, přítomností, minulostí a budoucností, ale Pán je stále stejný. Mezi Pánem a vesmírným projevem je nepochybně rozdíl, ale ve skutečnosti se od sebe neliší. Považovat je za rozdílné je avidyā, nevědomost.

The example given in this regard — vasukālavad aṣṭi-tarvoḥ — is very easy to understand. Everything exists in time, yet there are different phases of the time factor — present, past and future. Present, past and future are one. Every day we can experience the time factor as morning, noon and evening, and although morning is different from noon, which is different from evening, all of them taken together are one. The time factor is the energy of the Supreme Personality of Godhead, but the Lord is separate from the time factor. Everything is created, maintained and annihilated by time, but the Supreme Lord, the Personality of Godhead, has no beginning and no end. He is nityaḥ śāśvataḥ — eternal, permanent. Everything passes through time’s phases of present, past and future, yet the Lord is always the same. Thus there is undoubtedly a difference between the Lord and the cosmic manifestation, but actually they are not different. Accepting them to be different is called avidyā, ignorance.

Skutečná jednota se ovšem neshoduje s pojetím māyāvādīnů. Pravým pochopením je, že rozdíly projevuje energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Semeno se projeví jako strom, který vykazuje rozmanitost v podobě kmene, větví, listů, květů a plodů. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto zpívá: keśava tuyā jagata vicitra — “Můj milý Pane, Tvé stvoření je plné rozmanitosti.” Různé projevy jsou totožné a zároveň se od sebe liší. To je filozofie acintya-bhedābheda-tattva. Závěr uvedený v Brahma-saṁhitě zní:

True oneness, however, is not equivalent to the conception of the Māyāvādīs. The true understanding is that the differences are manifested by the energy of the Supreme Personality of Godhead. The seed is manifested as a tree, which displays varieties in its trunk, branches, leaves, flowers and fruits. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura has therefore sung, keśava tuyā jagata vicitra: “My dear Lord, Your creation is full of varieties.” The varieties are one and at the same time different. This is the philosophy of acintya-bhedābheda-tattva. The conclusion given in Brahma-saṁhitā is this:

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

“Kṛṣṇa, jenž je známý pod jménem Govinda, je nejvyšší vládce. Má věčné, duchovní tělo plné blaženosti. Je původem všeho. Nemá žádný jiný původ — je prvotní příčinou všech příčin.” Jelikož je Pán svrchovanou příčinou, vše je s Ním totožné, ale když vezmeme v úvahu rozmanitost, zjistíme, že jedna věc se od druhé liší.

“Kṛṣṇa, known as Govinda, is the supreme controller. He has an eternal, blissful, spiritual body. He is the origin of all. He has no other origin, for He is the prime cause of all causes.” Because the Lord is the supreme cause, everything is one with Him, but when we consider varieties, we find that one thing is different from another.

Můžeme tedy vyvodit závěr, že mezi libovolnými dvěma věcmi není žádný rozdíl, ale v rozmanitosti přesto rozdíly existují. Madhvācārya v této souvislosti uvádí příklad týkající se stromu a stromu v plamenech. Oba stromy jsou stejné, ale vlivem času vypadají různě. Čas je pod kontrolou Nejvyššího Pána, a Nejvyšší Pán se tedy od něho liší. Pokročilý oddaný proto nerozlišuje mezi štěstím a neštěstím. Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.8) uvádí:

We may conclude, therefore, that there is no difference between one thing and another, yet in varieties there are differences. In this regard, Madhvācārya gives an example concerning a tree and a tree in fire. Both trees are the same, but they look different because of the time factor. The time factor is under the control of the Supreme Lord, and therefore the Supreme Lord is different from time. An advanced devotee consequently does not distinguish between happiness and distress. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.8):

tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam

tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam

Když oddaný prožívá takzvané neštěstí, považuje to za dar či požehnání od Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaný, který takto za všech okolností setrvává neustále na úrovni vědomí Kṛṣṇy, je mukti-pade sa dāya-bhāk, dokonalý uchazeč o návrat domů, zpátky k Bohu. Slovo dāya-bhāk znamená “dědictví”. Syn dědí majetek svého otce. Když si je oddaný plně vědom Kṛṣṇy a neovlivňují ho protiklady, je jisté, že se vrátí domů, zpátky k Bohu, tak jako potomek zdědí otcův majetek.

When a devotee is in a condition of so-called distress, he considers it a gift or blessing from the Supreme Personality of Godhead. When a devotee is always thus situated in Kṛṣṇa consciousness in any condition of life, he is described as mukti-pade sa dāya-bhāk, a perfect candidate for returning home, back to Godhead. The word dāya-bhāk means “inheritance.” A son inherits the property of his father. Similarly, when the devotee is fully Kṛṣṇa conscious, undisturbed by dualities, he is sure that he will return home, back to Godhead, just as one inherits his father’s property.