Skip to main content

Sloka 19

Text 19

Verš

Texto

bālasya neha śaraṇaṁ pitarau nṛsiṁha
nārtasya cāgadam udanvati majjato nauḥ
taptasya tat-pratividhir ya ihāñjaseṣṭas
tāvad vibho tanu-bhṛtāṁ tvad-upekṣitānām
bālasya neha śaraṇaṁ pitarau nṛsiṁha
nārtasya cāgadam udanvati majjato nauḥ
taptasya tat-pratividhir ya ihāñjaseṣṭas
tāvad vibho tanu-bhṛtāṁ tvad-upekṣitānām

Synonyma

Palabra por palabra

bālasya — malého dítěte; na — ne; iha — v tomto světě; śaraṇam — útočiště (ochrana); pitarau — otec a matka; nṛsiṁha — ó můj Pane Nṛsiṁhadeve; na — ani; ārtasya — toho, kdo trpí nějakou nemocí; ca — také; agadam — lék; udanvati — ve vodě oceánu; majjataḥ — toho, kdo se topí; nauḥ — loď; taptasya — toho, kdo trpí hmotným neštěstím; tat-pratividhiḥ — protiopatření (vymyšlené k zastavení utrpení hmotné existence); yaḥ — to, co; iha — v tomto hmotném světě; añjasā — snadno; iṣṭaḥ — přijaté (jako lék); tāvat — podobně; vibho — ó můj Pane, ó Nejvyšší; tanu-bhṛtām — živých bytostí, které přijaly hmotná těla; tvat-upekṣitānām — které přehlížíš a nepřijímáš.

bālasya — de un niño pequeño; na — no; iha — en este mundo; śaraṇam — refugio (protección); pitarau — los padres; nṛsiṁha — ¡oh, mi Señor Nṛsiṁhadeva!; na — ni; ārtasya — de una persona que padece alguna enfermedad; ca — también; agadam — medicina; udanvati — en el agua del océano; majjataḥ — de una persona que se ahoga; nauḥ — el barco; taptasya — de una persona que sufre en condiciones materiales miserables; tat-pratividhiḥ — la neutralización (inventada para detener el sufrimiento de la existencia material); yaḥ — lo que; iha — en el mundo material; añjasā — con gran facilidad; iṣṭaḥ — aceptado (como remedio); tāvat — de manera similar; vibho — ¡oh, mi Señor!, ¡oh, Supremo!; tanu-bhṛtām — de las entidades vivientes que han recibido cuerpos materiales; tvat-upekṣitānām — dejadas de lado y no aceptadas por Ti.

Překlad

Traducción

Můj Pane Nṛsiṁhadeve, ó Nejvyšší! Vtělené duše, o něž se nezajímáš a nestaráš, nemohou kvůli tělesnému pojetí života udělat nic, co by zlepšilo jejich situaci. Žádná opatření, která přijmou, byť i dočasně prospěšná, nemají trvalý účinek. Například otec a matka nemohou ochránit své dítě, lékař a léky nemohou ulevit trpícímu pacientovi a loď nemůže zachránit člověka topícího se v oceánu.

¡Oh, Supremo Señor Nṛsiṁhadeva!, debido al concepto corporal de la vida, las almas corporificadas que Tú abandonas a su propia suerte no pueden hacer nada por mejorar. Todas sus soluciones, aunque temporalmente beneficiosas, en realidad son transitorias. Los padres, por ejemplo, no pueden proteger a su hijo, el médico y su medicina no pueden aliviar al paciente que sufre, y un barco en medio del océano no puede salvar al que se ahoga.

Význam

Significado

V hmotném světě vždy existuje snaha vyvarovat se různých druhů utrpení prostřednictvím rodičovské péče, léků proti rozmanitým nemocem a záchranných prostředků na vodě, ve vzduchu a na zemi, ale nic z toho neskýtá záruku ochrany. Tyto věci mohou být dočasně prospěšné, avšak trvalý prospěch nepřinášejí. Přítomnost otce a matky nemůže ochránit dítě před smrtelným úrazem, nemocí a dalšími druhy utrpení. Nikdo nemůže pomoci; dokonce ani rodiče. Konečným útočištěm je Pán, a ten, kdo se uchýlí k Němu, je ochráněn. To je zaručené. V Bhagavad-gītě (9.31) Pán říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati — “Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.” Pokud tedy člověka nechrání Pánova milost, žádné opatření nebude účinné. Proto bychom měli plně záviset na bezpříčinné milosti Pána. V souvislosti se svými povinnostmi musíme samozřejmě přijímat i jiná opatření, ale toho, jemuž Nejvyšší Osobnost Božství nevěnuje pozornost, nemůže ochránit nikdo. V tomto hmotném světě se každý snaží bránit před ničivým vlivem hmotné přírody, ale ta z konečného hlediska všechny zcela ovládá. I když se tedy takzvaní filozofové a vědci snaží překonat vliv hmotné přírody, nejsou toho schopni. V Bhagavad-gītě (13.9) Kṛṣṇa říká, že skutečné utrpení hmotného světa je čtvero: janma-mṛtyu-jarā-vyādhi (zrození, smrt, stáří a nemoc). V dějinách světa se nikomu nepodařilo toto čtvero utrpení, vnucené hmotnou přírodou, překonat. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ; příroda (prakṛti) je tak mocná, že nikdo nemůže překonat její přísné zákony. Takzvaní vědci, filozofové, náboženští představitelé a politici by proto měli učinit závěr, že sami nemohou dát lidem to, co potřebují. Měli by rozvinout mohutnou propagandu, kterou by probudili obyvatelstvo a povznesli je na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Náš skromný pokus propagovat po celém světě hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je jediným opatřením, které může přinést pokojný a šťastný život. Nikdy nemůžeme být šťastní bez milosti Nejvyššího Pána (tvad-upekṣitānām). Pokud budeme i nadále jednat proti vůli našeho svrchovaného otce, nebudeme v tomto hmotném světě nikdy šťastní, ve vyšších ani v nižších planetárních soustavách.

Los cuidados de los padres, los remedios para las diversas enfermedades y los medios para protegerse en el agua, el aire y la tierra, son esfuerzos con los que se busca el alivio de distintos sufrimientos en el mundo material; sin embargo, ninguna de estas medidas nos garantiza la protección. Temporalmente, pueden ser beneficiosas, pero no suponen un beneficio permanente. Un niño, aunque esté con sus padres, no está protegido contra las enfermedades, la muerte por accidente y otras muchas miserias. Nadie puede ayudarle, ni siquiera sus padres. En última instancia, el único refugio es el Señor, y solo aquel que se refugia en el Señor tiene su protección garantizada. En el Bhagavad-gītā (9.31), el Señor dice: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: «¡Oh, hijo de Kuntī!, declara abiertamente que Mi devoto jamás perece». Por lo tanto, sin la protección de la misericordia del Señor, ningún posible remedio dará resultado. Por consiguiente, debemos depender por completo de la misericordia sin causa del Señor. Es evidente que en la vida cotidiana tenemos que tomar medidas de protección de otro tipo, pero nadie puede proteger a alguien que ha sido dejado de la mano de la Suprema Personalidad de Dios. En el mundo material, todos tratamos de neutralizar el acoso de la naturaleza material, que, en última instancia, nos tiene a todos completamente bajo control. Esa es la razón de que los supuestos científicos y filósofos, a pesar de todos sus intentos, no hayan podido superar sus embestidas. En el Bhagavad-gītā (13.9), Kṛṣṇa dice que, en realidad, en el mundo material hay cuatro grandes sufrimientos: janma-mṛtyu-jarā-vyādhi (nacimiento, muerte, vejez y enfermedades). Nadie, en la historia del mundo, ha logrado superar esas miserias que nos impone la naturaleza material. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. La naturaleza (prakṛti) es tan poderosa que nadie puede superar sus estrictas leyes. Por consiguiente, los supuestos científicos, filósofos, religiosos y políticos deben llegar a la conclusión de que no tienen nada que ofrecer a la gente. Deben hacer una enérgica propaganda para despertar a la gente y elevarla al plano de conciencia de Kṛṣṇa. Nuestro humilde intento de propagar el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa por todo el mundo es el único remedio capaz de traer paz y felicidad. Sin la misericordia del Señor (tvad-upekṣitānām), nunca podremos ser felices. Si continuamos disgustando a nuestro padre supremo, nunca seremos felices en el mundo material, ni en los sistemas planetarios superiores ni en los inferiores.