Śrīmad-bhāgavatam 7.7.40
Verš
kṣayiṣṇavaḥ sātiśayā na nirmalāḥ
tasmād adṛṣṭa-śruta-dūṣaṇaṁ paraṁ
bhaktyoktayeśaṁ bhajatātma-labdhaye
Synonyma
evam — podobně (jako jsou pozemské statky dočasné); hi — zajisté; lokāḥ — vyšší planetární soustavy, jako jsou nebeské planety, Měsíc, Slunce a Brahmaloka; kratubhiḥ — konáním velkých obětí; kṛtāḥ — dosažené; amī — všechny tyto; kṣayiṣṇavaḥ — podléhající zániku, dočasné; sātiśayāḥ — ačkoliv pohodlnější a příjemnější; na — ne; nirmalāḥ — čisté (prosté nepříznivých jevů); tasmāt — proto; adṛṣṭa-śruta — neviděná a neslyšená; dūṣaṇam — jehož chyba; param — Nejvyššího; bhaktyā — s velkou láskou a oddaností; uktayā — jak je popsáno ve védské literatuře (bez příměsí jñāny či karmy); īśam — Nejvyššího Pána; bhajata — uctívejte; ātma-labdhaye — pro dosažení seberealizace.
Překlad
Z védské literatury se dozvídáme, že konáním velkých obětí lze dosáhnout nebeských planet. Ani ty však nejsou čisté (nirmalam), nedotčené hmotnými vlivy, přestože je tam život mnohotisíckrát pohodlnější než na Zemi. I ony jsou dočasné, a nejsou tedy cílem života. Nikdo však nikdy neviděl ani neslyšel, že by měl nějaké nedostatky Nejvyšší Pán. V zájmu vlastního prospěchu a seberealizace tedy musíte s velkou oddaností uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, jak uvádějí zjevená písma.
Význam
Bhagavad-gītā uvádí: kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti. I když člověk díky konání velkých obětí (jež doprovází hříšný čin obětování zvířat) dosáhne vyšších planetárních soustav, ani na Svargaloce ho nečeká ničím nerušené štěstí. Boji o přežití se nevyhne ani nebeský král Indra. Z dosažení nebeských planet tedy neplyne žádný praktický zisk. Živá bytost se z nich po vyčerpání výsledků svých zbožných činností musí vrátit na planetu Zemi. Ve Védách je řečeno: tad yathena karma-jito lokaḥ kṣīyate evam evāmutra puṇya-jito lokaḥ kṣīyata. Tak jako časem přijdeme o hmotné postavení, kterého zde dosahujeme těžkou prací, i pobyt na nebeských planetách jednoho dne skončí. Každý dosahuje různých úrovní života podle různých stupňů zbožného jednání, ale žádná z nich není trvalá, a proto jsou všechny nečisté. Člověk by tedy neměl usilovat o dosažení vyšších planetárních soustav, které vede jen k tomu, že se bude muset vrátit na Zemi nebo sestoupit ještě níže, na pekelné planety. Aby ukončil tento koloběh putování nahoru a dolů, musí začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto řekl:
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
(Cc. Madhya 19.151)
Živá bytost je uvězněna v koloběhu zrození a smrti; někdy putuje na vyšší planety a jindy na nižší, ale tím životní problémy nevyřeší. Má-li však milostí Kṛṣṇy to štěstí, že se setká s guruem, zástupcem Kṛṣṇy, získá klíč, který jí umožní dosáhnout seberealizace a vrátit se domů, zpátky k Bohu. To je skutečně žádoucí. Bhajatātma-labdhaye — aby člověk dosáhl seberealizace, musí přijmout proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy.