Skip to main content

Sloka 39

Text 39

Verš

Texto

rāyaḥ kalatraṁ paśavaḥ sutādayo
gṛhā mahī kuñjara-kośa-bhūtayaḥ
sarve ’rtha-kāmāḥ kṣaṇa-bhaṅgurāyuṣaḥ
kurvanti martyasya kiyat priyaṁ calāḥ
rāyaḥ kalatraṁ paśavaḥ sutādayo
gṛhā mahī kuñjara-kośa-bhūtayaḥ
sarve ’rtha-kāmāḥ kṣaṇa-bhaṅgurāyuṣaḥ
kurvanti martyasya kiyat priyaṁ calāḥ

Synonyma

Palabra por palabra

rāyaḥ — bohatství; kalatram — manželka a přítelkyně; paśavaḥ — zvířata v hospodářství, jako jsou krávy, koně, osli, kočky a psi; suta-ādayaḥ — děti a tak dále; gṛhāḥ — velké budovy a sídla; mahī — země; kuñjara — sloni; kośa — pokladnice; bhūtayaḥ — a další přepych sloužící k uspokojování smyslů a hmotnému požitku; sarve — všechen; artha — hospodářský rozvoj; kāmāḥ — a smyslový požitek; kṣaṇa-bhaṅgura — podléhající zániku v jediném okamžiku; āyuṣaḥ — toho, jehož délka života; kurvanti — působí či přinášejí; martyasya — toho, komu je předurčeno zemřít; kiyat — kolik; priyam — potěšení; calāḥ — prchavé a dočasné.

rāyaḥ — la riqueza; kalatram — la esposa y amistades femeninas; paśavaḥ — animales domésticos, como las vacas, los caballos, los asnos, los perros y los gatos; suta-ādayaḥ — los hijos y demás; gṛhāḥ — grandes edificios y residencias; mahī — tierras; kuñjara — elefantes; kośa — sala del tesoro; bhūtayaḥ — y otros lujos para la complacencia de los sentidos y el disfrute material; sarve — todo; artha — el crecimiento económico; kāmāḥ — y la complacencia de los sentidos; kṣaṇa-bhaṅgura — que se termina en un instante; āyuṣaḥ — de aquel cuya duración de la vida; kurvanti — efecto de traer; martyasya — del que está destinado a morir; kiyat — cuánto; priyam — placer; calāḥ — vacilante y temporal.

Překlad

Traducción

Bohatství, krásná manželka či přítelkyně, synové a dcery, sídlo, zvířata v hospodářství, jako jsou krávy, sloni a koně, dále pokladnice, hospodářský rozvoj a smyslový požitek — ba i život, během něhož si člověk může těchto možností užívat — to vše je pomíjivé. Lidský život je dočasný. Jaký prospěch tedy mohou všechny tyto hmotné výhody přinést inteligentnímu člověku, který ví, že je věčný?

Las riquezas, una hermosa esposa y las amistades femeninas, los hijos e hijas, la casa, los animales domésticos, como las vacas, los elefantes y los caballos, los ahorros, la prosperidad económica, la complacencia de los sentidos, y, en verdad, la misma vida, en la que podemos disfrutar de todas esas opulencias materiales, son cosas temporales e inestables. La oportunidad que representa la vida humana es temporal. ¿Qué beneficio pueden dar todas esas opulencias al hombre sensato que ha comprendido que es eterno?

Význam

Significado

Tento verš popisuje, jak jsou zastánci hospodářského rozvoje zdrceni přírodními zákony. V předchozím verši je položena otázka: kiṁ viṣayopapādanaiḥ — jaký skutečný prospěch přináší takzvaný hospodářský rozvoj? Historie světa dokládá fakty, že pokusy stupňovat hospodářský rozvoj hmotné civilizace za účelem tělesného pohodlí nijak nepomáhají odstranit nevyhnutelnost zrození, smrti, stáří a nemoci. Každý ví o obrovských říších ve světových dějinách — římské, mogulské, britské a dalších—všechny společnosti, které se věnovaly takovému hospodářskému rozvoji (sarve 'rtha-kāmāḥ), se zhroutily pod vlivem přírodních zákonů. Zničily je opakující se války, hladovění, mor a podobně. Výsledky veškerých jejich pokusů byly prchavé a dočasné. V tomto verši je proto řečeno: kurvanti martyasya kiyat priyaṁ calāḥ — člověk může být velmi pyšný na to, že je vládcem rozlehlé říše, ale tyto říše nejsou věčné; za sto nebo dvě stě let bývají zničeny. Všechny tyto úrovně hospodářského rozvoje, ačkoliv jich bylo dosaženo s velkým úsilím a útrapami, velice rychle podléhají zániku. Proto jsou nazvány calāḥ. Inteligentní člověk by měl dojít k závěru, že hmotný hospodářský rozvoj není v žádném případě tím, co může skýtat potěšení. V Bhagavad-gītě je celý svět charakterizován slovy duḥkhālayam aśāśvatam, jako plný utrpení a dočasný. Hospodářský rozvoj může být po nějakou dobu příjemný, ale to nepotrvá věčně. A tak jsou mnozí velcí podnikatelé nyní zklamáni, protože je stále sužují různé loupeživé vlády. Závěrem lze říci: proč ztrácet čas takzvaným hospodářským rozvojem, který není ani trvalý, ani netěší duši?

Este verso explica que las leyes de la naturaleza frustran los planes de los defensores del crecimiento económico. En el verso anterior se formuló la pregunta: kiṁ viṣayopapādanaiḥ: ¿Cuál es en realidad el beneficio de la supuesta prosperidad económica? La historia del mundo ha probado con hechos que los intentos de aumentar la comodidad del cuerpo por medio del crecimiento económico basado en el progreso de la civilización material, no han aportado nada a la hora de poner remedio a los inevitables problemas del nacimiento, la muerte, la vejez y las enfermedades. Todo el mundo sabe que a lo largo de la historia se han levantado grandes imperios, como el imperio romano, el imperio mogul, el imperio británico, etc.; sin embargo, todas esas sociedades centradas en el crecimiento económico (sarve 'rtha-kāmāḥ), han terminado por fracasar bajo el azote periódico de las leyes de la naturaleza material en forma de guerras, pestes, hambres, etc. Nunca han pasado de intentos inestables y temporales. Por eso en este verso se dice: kurvanti martyasya kiyat priyaṁ calāḥ: Podemos estar muy orgullosos de poseer un gran imperio, pero esos imperios no son permanentes; cien o doscientos años más tarde, les llega el final. Todas esas posiciones de prosperidad económica se crean a base de grandes esfuerzos y penalidades, pero pronto quedan destruidas. Por eso se las describe con la palabra calāḥ. Todo hombre inteligente debe llegar, por lo tanto, a la conclusión de que el crecimiento económico no trae la felicidad. En el Bhagavad-gītā se explica que el mundo entero esduḥkhālayam aśāśvatam: lleno de miserias y temporal. El crecimiento económico puede resultar agradable durante algún tiempo, pero no dura mucho. Por eso hoy en día muchos hombres de negocios están deprimidos porque los gobiernos les quieren arrebatar las riquezas. En conclusión, ¿por qué perder el tiempo en ese supuesto crecimiento económico, que ni es permanente ni da placer al alma?

Náš vztah s Kṛṣṇou, Nejvyšší Osobností Božství, je naopak věčný; nitya-siddha kṛṣṇa-prema. Čistá duše věčně miluje Kṛṣṇu, ať už jako služebník, přítel, rodič či milostný partner, a tuto trvalou lásku není vůbec těžké oživit. Zvláště v tomto věku platí, že prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam) obnoví živá bytost svůj původní vztah s Bohem, a to ji naplní takovým štěstím, že již nebude chtít nic hmotného. Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye. Oddaný s vysoce rozvinutým vědomím Kṛṣṇy nechce bohatství, stoupence ani majetek. Rāyaḥ kalatraṁ paśavaḥ sutādayo gṛhā mahī kuñjara-kośa-bhūtayaḥ — uspokojení z hmotného vlastnictví, i když možná na jiné úrovni, je dostupné i v tělech psů a prasat, jež svůj věčný vztah s Kṛṣṇou obnovit nemohou. V lidském životě však můžeme náš věčný, dřímající vztah s Kṛṣṇou probudit. Prahlāda Mahārāja proto popisuje tento život slovem arthadam. Svůj život tedy náležitě využijeme tehdy, když se místo ztrácení času hospodářským rozvojem, který nám nemůže přinést žádné štěstí, budeme snažit obnovit náš věčný vztah s Kṛṣṇou.

Por otra parte, nuestra relación con Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, es eterna. Nitya-siddha kṛṣṇa-prema. Las almas puras están enamoradas de Kṛṣṇa eternamente; ese amor permanente, ya sea como servidores, amigos, padres o amantes conyugales, no es en absoluto difícil de revivir. En esta era, además, hay una concesión especial: simplemente con cantar el mantra Hare Kṛṣṇa (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam), nuestra relación original con Dios vuelve a cobrar vida; de ese modo, sentimos tanta felicidad que no deseamos nada material. En palabras de Śrī Caitanya Mahāprabhu: na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye. El devoto muy avanzado en su conciencia de Kṛṣṇa no desea riquezas, seguidores ni posesiones. Rāyaḥ kalatraṁ paśavaḥ sutādayo gṛhā mahī kuñjara-kośa-bhūtayaḥ. La satisfacción de poseer opulencias materiales se encuentra también, aunque puede que a otro nivel, en las vidas de los perros y los gatos, que no pueden revivir su relación eterna con Kṛṣṇa. Sin embargo, en la vida humana tenemos la posibilidad de revivir esa relación eterna con Kṛṣṇa, ahora en estado latente. Por esa razón, Prahlāda Mahārāja define esta vida con la palabra arthadam. Así pues, si en lugar de perder el tiempo en busca de la prosperidad económica, que no nos puede dar felicidad, simplemente tratamos de revivir nuestra relación eterna con Kṛṣṇa, estaremos dando el uso correcto a nuestras vidas.