Śrīmad-bhāgavatam 7.7.39
Verš
gṛhā mahī kuñjara-kośa-bhūtayaḥ
sarve ’rtha-kāmāḥ kṣaṇa-bhaṅgurāyuṣaḥ
kurvanti martyasya kiyat priyaṁ calāḥ
Synonyma
rāyaḥ — bohatství; kalatram — manželka a přítelkyně; paśavaḥ — zvířata v hospodářství, jako jsou krávy, koně, osli, kočky a psi; suta-ādayaḥ — děti a tak dále; gṛhāḥ — velké budovy a sídla; mahī — země; kuñjara — sloni; kośa — pokladnice; bhūtayaḥ — a další přepych sloužící k uspokojování smyslů a hmotnému požitku; sarve — všechen; artha — hospodářský rozvoj; kāmāḥ — a smyslový požitek; kṣaṇa-bhaṅgura — podléhající zániku v jediném okamžiku; āyuṣaḥ — toho, jehož délka života; kurvanti — působí či přinášejí; martyasya — toho, komu je předurčeno zemřít; kiyat — kolik; priyam — potěšení; calāḥ — prchavé a dočasné.
Překlad
Bohatství, krásná manželka či přítelkyně, synové a dcery, sídlo, zvířata v hospodářství, jako jsou krávy, sloni a koně, dále pokladnice, hospodářský rozvoj a smyslový požitek — ba i život, během něhož si člověk může těchto možností užívat — to vše je pomíjivé. Lidský život je dočasný. Jaký prospěch tedy mohou všechny tyto hmotné výhody přinést inteligentnímu člověku, který ví, že je věčný?
Význam
Tento verš popisuje, jak jsou zastánci hospodářského rozvoje zdrceni přírodními zákony. V předchozím verši je položena otázka: kiṁ viṣayopapādanaiḥ — jaký skutečný prospěch přináší takzvaný hospodářský rozvoj? Historie světa dokládá fakty, že pokusy stupňovat hospodářský rozvoj hmotné civilizace za účelem tělesného pohodlí nijak nepomáhají odstranit nevyhnutelnost zrození, smrti, stáří a nemoci. Každý ví o obrovských říších ve světových dějinách — římské, mogulské, britské a dalších—všechny společnosti, které se věnovaly takovému hospodářskému rozvoji (sarve 'rtha-kāmāḥ), se zhroutily pod vlivem přírodních zákonů. Zničily je opakující se války, hladovění, mor a podobně. Výsledky veškerých jejich pokusů byly prchavé a dočasné. V tomto verši je proto řečeno: kurvanti martyasya kiyat priyaṁ calāḥ — člověk může být velmi pyšný na to, že je vládcem rozlehlé říše, ale tyto říše nejsou věčné; za sto nebo dvě stě let bývají zničeny. Všechny tyto úrovně hospodářského rozvoje, ačkoliv jich bylo dosaženo s velkým úsilím a útrapami, velice rychle podléhají zániku. Proto jsou nazvány calāḥ. Inteligentní člověk by měl dojít k závěru, že hmotný hospodářský rozvoj není v žádném případě tím, co může skýtat potěšení. V Bhagavad-gītě je celý svět charakterizován slovy duḥkhālayam aśāśvatam, jako plný utrpení a dočasný. Hospodářský rozvoj může být po nějakou dobu příjemný, ale to nepotrvá věčně. A tak jsou mnozí velcí podnikatelé nyní zklamáni, protože je stále sužují různé loupeživé vlády. Závěrem lze říci: proč ztrácet čas takzvaným hospodářským rozvojem, který není ani trvalý, ani netěší duši?
Náš vztah s Kṛṣṇou, Nejvyšší Osobností Božství, je naopak věčný; nitya-siddha kṛṣṇa-prema. Čistá duše věčně miluje Kṛṣṇu, ať už jako služebník, přítel, rodič či milostný partner, a tuto trvalou lásku není vůbec těžké oživit. Zvláště v tomto věku platí, že prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam) obnoví živá bytost svůj původní vztah s Bohem, a to ji naplní takovým štěstím, že již nebude chtít nic hmotného. Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye. Oddaný s vysoce rozvinutým vědomím Kṛṣṇy nechce bohatství, stoupence ani majetek. Rāyaḥ kalatraṁ paśavaḥ sutādayo gṛhā mahī kuñjara-kośa-bhūtayaḥ — uspokojení z hmotného vlastnictví, i když možná na jiné úrovni, je dostupné i v tělech psů a prasat, jež svůj věčný vztah s Kṛṣṇou obnovit nemohou. V lidském životě však můžeme náš věčný, dřímající vztah s Kṛṣṇou probudit. Prahlāda Mahārāja proto popisuje tento život slovem arthadam. Svůj život tedy náležitě využijeme tehdy, když se místo ztrácení času hospodářským rozvojem, který nám nemůže přinést žádné štěstí, budeme snažit obnovit náš věčný vztah s Kṛṣṇou.