Skip to main content

KAPITOLA PÁTÁ

Prahlāda Mahārāja, svatý syn Hiraṇyakaśipua

Prahlāda Mahārāja neplnil nařízení svých učitelů, neboť neustále uctíval Pána Viṣṇua. Tato kapitola líčí, jak se ho Hiraṇyakaśipu snažil zabít—dokonce ho nechal uštknout hadem a hodit pod nohy slonům — ale nikdy neuspěl.

Hiraṇyakaśipuův duchovní učitel Śukrācārya měl dva syny, Ṣaṇḍu a Amarku, kterým byl Prahlāda Mahārāja svěřen k výchově. Snažili se ho vzdělávat v politice, ekonomii a jiných hmotných oborech, ale Prahlāda jejich pokynů nedbal a zůstal i nadále čistým oddaným. Nikdy se mu nelíbilo pojetí založené na rozlišování mezi přáteli a nepřáteli. Jelikož měl duchovní zájmy, byl stejně nakloněn všem.

Jednou se Hiraṇyakaśipu svého syna zeptal, co považuje za nejlepší z toho, co se naučil od svých učitelů. Prahlāda Mahārāja odpověděl, že člověk, který je zcela prostoupen hmotným vědomím rozdílů a myslí si: “To je moje, a toto patří mému nepříteli,” se má zříci rodinného života a odejít do lesa uctívat Nejvyššího Pána.

Když Hiraṇyakaśipu slyšel svého malého syna hovořit o oddané službě, usoudil, že ho zkazil nějaký přítel ve škole. Nařídil proto učitelům postarat se, aby se z chlapce nestal oddaný vědomý si Kṛṣṇy. Když se však Ṣaṇḍa a Amarka Prahlāda Mahārāje tázali, proč se staví proti jejich učení, Prahlāda je poučil, že považovat se za vlastníka je iluze a on se proto snaží stát čistým oddaným Pána Viṣṇua. Učitelé, které tato odpověď velice rozhněvala, chlapce trestali a různě ho zastrašovali. Učili ho, jak nejlépe uměli, a poté ho přivedli k jeho otci.

Hiraṇyakaśipu si láskyplně posadil svého syna na klín a tázal se ho na to nejlepší, co se od svých učitelů naučil. Prahlāda Mahārāja začal jako obvykle velebit devět způsobů oddané služby, počínaje śravaṇam a kīrtanam. Hiraṇyakaśipu, král démonů, se nesmírně rozhněval a plísnil Ṣaṇḍu a Amarku, že chlapce špatně vychovali. Tito takzvaní učitelé králi sdělili, že Prahlāda Mahārāja je oddaným sám od sebe a jejich pokyny neposlouchá. Když prokázali svou nevinu, Hiraṇyakaśipu se svého syna zeptal, kde se učil viṣṇu-bhakti. Prahlāda Mahārāja odpověděl, že ti, kdo lpí na rodinném životě, nemohou rozvinout vědomí Kṛṣṇy; ani individuálně, ani kolektivně. Místo toho opakovaně podstupují utrpení v podobě rození a umírání v hmotném světě a neustále jen žvýkají to, co je již přežvýkané. Prahlāda vysvětlil, že povinností všech lidí je přijmout útočiště u čistého oddaného, což jim umožní poznat vědomí Kṛṣṇy.

Hiraṇyakaśipua tato odpověď rozzuřila a shodil syna z klína. Pak nařídil svým pomocníkům, aby Prahlāda zabili, když je tak proradný, že se stal oddaným Viṣṇua, který zabil Hiraṇyākṣu, jeho vlastního strýce. Hiraṇyakaśipuovi pomocníci bodali Prahlāda ostrými zbraněmi, hodili ho pod nohy slonům, vystavili ho pekelným mukám, svrhli ho z vrcholku hory a snažili se ho zabít tisíci dalšími způsoby, ale nepodařilo se jim to. Hiraṇyakaśipu se začínal svého syna stále více bát a nechal ho uvěznit. Synové Hiraṇyakaśipuova duchovního učitele Śukrācāryi začali chlapce učit svým vlastním způsobem, ale Prahlāda jejich pokyny nepřijímal. Když odešli ze třídy, začal ve škole kázat o vědomí Kṛṣṇy, a díky tomu se ze všech jeho spolužáků, synů démonů, stali oddaní jako on.

Verš

śrī-nārada uvāca
paurohityāya bhagavān
vṛtaḥ kāvyaḥ kilāsuraiḥ
ṣaṇḍāmarkau sutau tasya
daitya-rāja-gṛhāntike

Synonyma

śrī-nāradaḥ uvāca — velký světec Nārada pravil; paurohityāya — aby zastával úlohu kněze; bhagavān — nejmocnější; vṛtaḥ — zvolený; kāvyaḥ — Śukrācārya; kila — skutečně; asuraiḥ — démony; ṣaṇḍa-amarkau — Ṣaṇḍa a Amarka; sutau — synové; tasya — jeho; daitya-rāja — krále démonů, Hiraṇyakaśipua; gṛha-antike — poblíž obydlí.

Překlad

Velký světec Nārada Muni pravil: Démoni v čele s Hiraṇyakaśipuem přijali Śukrācāryu za svého kněze, který měl konat obřady. Dva Śukrācāryovi synové, Ṣaṇḍa a Amarka, žili poblíž Hiraṇyakaśipuova paláce.

Význam

Zde začíná příběh Prahlādova života. Śukrācārya se stal knězem ateistů, konkrétně Hiraṇyakaśipua, a jeho synové Ṣaṇḍa a Amarka pak žili poblíž Hiraṇyakaśipuova sídla. Hiraṇyakaśipu a všichni jeho stoupenci byli ateisté, a proto se Śukrācārya neměl stávat jeho knězem. Brāhmaṇa se má stát knězem toho, kdo má zájem o rozvoj duchovní kultury. Již samotné jméno Śukrācārya však poukazuje na někoho, kdo chce prospěch pro své syny a potomky, bez ohledu na to, jakým způsobem se dostane k penězům. Skutečný brāhmaṇa by se nikdy nestal knězem ateistů.

Verš

tau rājñā prāpitaṁ bālaṁ
prahlādaṁ naya-kovidam
pāṭhayām āsatuḥ pāṭhyān
anyāṁś cāsura-bālakān

Synonyma

tau — ti dva (Ṣaṇḍa a Amarka); rājñā — králem; prāpitam — poslaného; bālam — chlapce; prahlādam — jménem Prahlāda; naya-kovidam — který znal morální zásady; pāṭhayām āsatuḥ — učili; pāṭhyān — knihy hmotného poznání; anyān — jiné; ca — také; asura-bālakān — syny asurů.

Překlad

Prahlāda Mahārāja již věděl, jak žít jako oddaný. Když ho však otec poslal na vychování k těmto dvěma synům Śukrācāryi, přijali ho do své školy společně s dalšími syny asurů.

Verš

yat tatra guruṇā proktaṁ
śuśruve ’nupapāṭha ca
na sādhu manasā mene
sva-parāsad-grahāśrayam

Synonyma

yat — co; tatra — tam (ve škole); guruṇā — učiteli; proktam — vykládané; śuśruve — slyšel; anupapāṭha — opakoval; ca — a; na — ne; sādhu — dobré; manasā — myslí; mene — považované; sva — o svých; para — a druhých; asat-graha — špatnou filozofií; āśrayam — co bylo podepřeno.

Překlad

Prahlāda slyšel a opakoval to, co učitelé vykládali o politice a ekonomii, ale věděl, že tato politická filozofie znamená pokládat někoho za přítele a někoho jiného za nepřítele, a proto ji neměl rád.

Význam

Politika se vyznačuje tím, že jedna skupina lidí je považována za nepřátele a jiná za přátele. Vše v politice se zakládá na této filozofii, do níž zvláště v současnosti zabředl celý svět. Veřejnost se zajímá o přátelské či nepřátelské země a přátelské či nepřátelské skupiny ve společnosti. Bhagavad-gītā však uvádí, že učená osoba nerozlišuje mezi nepřáteli a přáteli. Zvláště oddaní nevnímají ostatní jako přátele a nepřátele. Oddaný vidí, že každá živá bytost je nedílnou částí Kṛṣṇy (mamaivāṁśo jīva-bhūtaḥ), a jedná proto s přáteli i nepřáteli stejně — všechny se snaží učit vědě o vědomí Kṛṣṇy. Ateisté samozřejmě pokyny čistých oddaných nenásledují a považují oddaného za svého nepřítele. Ten ovšem přátelství a nepřátelství nikdy nevytváří. Prahlāda Mahārāja sice musel poslouchat pokyny Ṣaṇḍy a Amarky, ale tuto filozofii rozdělování na přátele a nepřátele, která tvoří základ politiky, neměl vůbec rád a nejevil o ni zájem.

Verš

ekadāsura-rāṭ putram
aṅkam āropya pāṇḍava
papraccha kathyatāṁ vatsa
manyate sādhu yad bhavān

Synonyma

ekadā — jednou; asura-rāṭ — vládce asurů; putram — svého syna; aṅkam — na klín; āropya — když posadil; pāṇḍava — ó Mahārāji Yudhiṣṭhire; papraccha — zeptal se; kathyatām — nechť je řečeno; vatsa — můj milý synu; manyate — považuješ; sādhu — nejlepší; yat — to, co; bhavān — ty, vznešený.

Překlad

Můj milý králi Yudhiṣṭhire, jednou si král démonů Hiraṇyakaśipu posadil svého syna na klín a láskyplně se ho otázal: Můj milý synu Prahlāde, pověz mi prosím, co považuješ za nejlepší ze všeho, co ses naučil od svých učitelů.

Význam

Hiraṇyakaśipu se svého malého syna neptal na nic, na co by pro něho bylo obtížné odpovědět; dal chlapci příležitost otevřeně hovořit o čemkoliv, co považoval za nejlepší. Prahlāda Mahārāja, který byl dokonalým oddaným, samozřejmě věděl vše a dovedl říci, co je v životě nejlepší. Ve Védách je řečeno: yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati — pokud někdo náležitě zná Boha, zná dobře i vše ostatní. Někdy musíme oponovat velkým vědcům a filozofům, ale milostí Kṛṣṇy vycházíme z debat vítězně. Pro obyčejné lidi je prakticky nemožné stavět se proti vědcům či filozofům ohledně pravého poznání, ale oddaný to může dělat, protože milostí Kṛṣṇy zná to, co je ze všeho nejlepší. Bhagavad-gītā (10.11) to dokládá takto:

teṣām evānukampārtham
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā

Kṛṣṇa, který v podobě Nadduše sídlí v srdci každého, odstraňuje ze srdce oddaného veškerou nevědomost. Projevuje oddanému zvláštní přízeň — zajišťuje mu osvícení veškerým poznáním tak, že před něho umístí pochodeň, která vše osvětlí. Prahlāda Mahārāja tedy znal to nejlepší z veškerého poznání, a právě to svému otci na jeho dotaz předal. Díky svému rozvinutému vědomí Kṛṣṇy dokázal Prahlāda vyřešit i ty nejobtížnější problémy. Odpověděl proto následovně.

Verš

śrī-prahlāda uvāca
tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ
sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt
hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpaṁ
vanaṁ gato yad dharim āśrayeta

Synonyma

śrī-prahlādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja odpověděl; tat — to; sādhu — velmi dobré, to nejlepší v životě; manye — myslím; asura-varya — ó králi asurů; dehinām — těch, kdo přijali hmotné tělo; sadā — vždy; samudvigna — plná úzkosti; dhiyām — jejichž inteligence; asat-grahāt — jelikož pokládají dočasné tělo či vztahy na úrovni těla za skutečné (myslí si: “Já jsem toto tělo a vše, co k němu patří, je moje”); hitvā — zříci se; ātma-pātam — místa, kde je zastaven rozvoj duchovní kultury či seberealizace; gṛham — tělesné pojetí života, život hospodáře; andha-kūpam — jež není ničím jiným než zarostlou studnou (kde není žádná voda, ale člověk ji tam přesto hledá); vanam — do lesa; gataḥ — jít; yat — který; harim — u Nejvyšší Osobnosti Božství; āśrayeta — může přijmout útočiště.

Překlad

Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ó nejlepší z asurů, králi démonů! Od svého duchovního učitele jsem se naučil, že ten, kdo přijal dočasné tělo a dočasný život hospodáře, je soužen úzkostí, protože spadl do temné studny, kde není žádná voda, ale pouze utrpení. Člověk by měl s takovým životem skončit a odejít do lesa (vanu). Přesněji řečeno, měl by jít do Vṛndāvanu, kde existuje pouze vědomí Kṛṣṇy, a tak přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Hiraṇyakaśipu si myslel, že Prahlāda jako pouhý malý chlapec bez jakékoliv zkušenosti může říci něco příjemného, ale rozhodně nic praktického. Prahlāda Mahārāja však byl vznešený oddaný, a projevoval tedy všechny charakteristiky vzdělání.

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ

“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů. Ten, kdo však postrádá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, nemá žádné dobré vlastnosti, protože je prostřednictvím mentální spekulace pohroužen v hmotné existenci, jež je vnějším aspektem Pána.” (Bhāg. 5.18.12) Takzvaní vzdělaní filozofové a vědci, kteří jsou zjevně na mentální úrovni, nedokáží rozlišit mezi tím, co je skutečně sat, věčné, a co je asat, dočasné. Védy přikazují: asato mā jyotir gama — každý by se měl zříci úrovně dočasné existence a dospět na úroveň věčnosti. Duše je věčná a náměty týkající se věčné duše představují skutečné poznání. Na jiném místě je řečeno: apaśyatām ātma-tattvaṁ gṛheṣu gṛha-medhinām — ti, kdo jsou poutáni k tělesnému pojetí života, a tak lpí na životě gṛhasthy (hospodáře) na úrovni hmotného smyslového požitku, nemohou vidět, co je dobré pro věčnou duši. Prahlāda Mahārāja to potvrzuje, když říká, že chce-li někdo dosáhnout v životě úspěchu, měl by neprodleně ze správných zdrojů zjistit, co je v jeho vlastním zájmu a jak má uzpůsobit svůj život na základě duchovního vědomí. Měl by poznat, že je nedílnou částí Kṛṣṇy, a pak se zcela odevzdat u Jeho lotosových nohou, což mu zaručí duchovní úspěch. Všichni v hmotném světě se považují za tělo a jeden život za druhým vedou těžký boj o přežití. Prahlāda Mahārāja tedy doporučil, že člověk má odejít do lesa (vanu), aby ukončil toto hmotné podmínění, ve kterém se musí opakovaně rodit a umírat.

V systému varṇāśramy se muž nejprve stává brahmacārīnem, potom gṛhasthou, vānaprasthou a nakonec sannyāsīnem. Odejít do lesa znamená přijmout život vānaprasthy, což je stav mezi životem gṛhasthy a sannyāsem. Viṣṇu Purāṇa (3.8.9) dokládá: varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate — přijetím instituce vareṇ a āśramů může člověk snadno dospět na úroveň uctívání Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bude-li se naopak držet tělesného pojetí, nevyhnutelně zůstane hnít v tomto hmotném světě a nepřivede tak svůj život k úspěchu. Společnost se musí dělit na třídy brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů a za účelem duchovního pokroku se člověk musí postupně stávat brahmacārīnem, gṛhasthou, vānaprasthou a sannyāsīnem. Prahlāda Mahārāja svému otci doporučoval, aby přijal život vānaprasthy, neboť jako gṛhastha pod vlivem pout k tělu projevoval stále více démonských sklonů. Radil mu, že přijmout život vānaprasthy bude lepší, než se víc a víc propadat do temné studny jako gṛhastha (gṛham andha-kūpam). V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto zveme všechny staré lidi z celého světa do Vṛndāvanu, kde mohou žít v ústraní a rozvíjet duchovní vědomí, vědomí Kṛṣṇy.

Verš

śrī-nārada uvāca
śrutvā putra-giro daityaḥ
para-pakṣa-samāhitāḥ
jahāsa buddhir bālānāṁ
bhidyate para-buddhibhiḥ

Synonyma

śrī-nāradaḥ uvāca — Nārada Muni řekl; śrutvā — když slyšel; putra-giraḥ — poučná slova svého syna; daityaḥ — Hiraṇyakaśipu; para-pakṣa — na straně nepřítele; samāhitāḥ — plný víry; jahāsa — smál se; buddhiḥ — inteligence; bālānām — malých chlapců; bhidyate — je znečištěna; para-buddhibhiḥ — pokyny nepřátel.

Překlad

Nārada Muni pokračoval: Když Prahlāda Mahārāja promluvil o cestě seberealizace oddanou službou — a tak se projevil jako věrný stoupenec otcových nepřátel — Hiraṇyakaśipu, král démonů, vyslechl jeho slova a se smíchem pravil: “Takto slova nepřítele ničí inteligenci dětí!”

Význam

Hiraṇyakaśipu byl démon, a tak neustále považoval Pána Viṣṇua a Jeho oddané za své nepřátele. Proto se zde objevuje slovo para-pakṣa, “na straně nepřítele”. Hiraṇyakaśipu nikdy nesouhlasil se slovy Viṣṇua či Kṛṣṇy. Inteligence vaiṣṇavů v něm naopak vzbuzovala hněv. Pán Viṣṇu, Kṛṣṇa, prohlašuje: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — “Zřekni se všech ostatních povinností a odevzdej se Mně.” Démoni, jako je Hiraṇyakaśipu, na to však nikdy nepřistoupí. Proto Kṛṣṇa říká:

na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ

“Ničemové, kteří jsou naprosto hloupí, nejnižší z lidí, ti, jež o poznání připravila iluze, a ti, kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.” (Bg. 7.15) Hiraṇyakaśipu přímo ztělesňuje asura-bhāvu, ateistickou povahu. Mūḍhové a narādhamové — hlupáci a darebáci, nejnižší z lidí — nikdy neuznávají Viṣṇua za Nejvyššího a neodevzdávají se Mu. Hiraṇyakaśipu přirozeně stále více zuřil, že jeho syn Prahlāda je ovlivněn propagandou nepřátel. Vyžádal si proto, aby do Prahlādových komnat nebyl dovolen přístup světcům, jako je Nārada — tak by ho mohlo vaišnavské učení ještě více zkazit.

Verš

samyag vidhāryatāṁ bālo
guru-gehe dvi-jātibhiḥ
viṣṇu-pakṣaiḥ praticchannair
na bhidyetāsya dhīr yathā

Synonyma

samyak — zcela; vidhāryatām — ať je ochráněn; bālaḥ — tento chlapec útlého věku; guru-gehe — v guru-kule (místě, kam jsou posílány děti ke studiu u gurua); dvi-jātibhiḥbrāhmaṇy; viṣṇu-pakṣaiḥ — kteří jsou na straně Viṣṇua; praticchannaiḥ — různě přestrojenými; na bhidyeta — nemohla být ovlivněna; asya — jeho; dhīḥ — inteligence; yathā — aby.

Překlad

Hiraṇyakaśipu své pomocníky vyzval: Moji milí démoni, zajistěte tomuto chlapci v guru-kule, kde je vyučován, dokonalou ochranu, aby jeho inteligenci již nikdy neovlivňovali vaiṣṇavové, kteří by tam mohli přijít v přestrojení.

Význam

Oblékat se záměrně jako obyčejný karmī je v našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy nezbytné, protože v démonském království se všichni staví proti vaišnavskému učení. Vědomí Kṛṣṇy není démonům dnešního věku vůbec po chuti. Jakmile vidí vaiṣṇavu v šafránovém oděvu, s korálky z tulasī na krku a tilakem na čele, okamžitě je to podráždí a sarkasticky říkají “Hare Kṛṣṇa”. Někteří lidé také pronášejí Hare Kṛṣṇa upřímně. Slova Hare Kṛṣṇa jsou však absolutní — ať je tedy člověk vyslovuje posměšně nebo upřímně, v každém případě to bude mít své účinky. Vaiṣṇavové jsou rádi, když démoni vyslovují Hare Kṛṣṇa, protože to dokazuje, že se hnutí Hare Kṛṣṇa ujímá. Démoni, jako byl Hiraṇyakaśipu, jsou neustále připraveni trestat vaiṣṇavy a snaží se zařídit, aby nemohli prodávat své knížky a šířit vědomí Kṛṣṇy. To, co dělal Hiraṇyakaśipu v dávné minulosti, se tedy děje dodnes. Takový je materialistický život. Démonům či materialistům se rozvoj vědomí Kṛṣṇy vůbec nelíbí a snaží se mu nejrůznějšími způsoby zabránit. Ti, kdo šíří vědomí Kṛṣṇy, v tom musí přesto pokračovat, ať ve vaišnavském nebo jakémkoliv jiném oděvu. Cāṇakya Paṇḍita říká, že když čestný člověk jedná s velkým podvodníkem, musí v tu chvíli jednat rovněž jako podvodník; ne kvůli podvádění, ale proto, aby jeho kázání bylo úspěšné.

Verš

gṛham ānītam āhūya
prahrādaṁ daitya-yājakāḥ
praśasya ślakṣṇayā vācā
samapṛcchanta sāmabhiḥ

Synonyma

gṛham — na místo, kde byli učitelé (Ṣaṇḍa a Amarka); ānītam — přivedeného; āhūya — zavolali; prahrādam — Prahlāda; daitya-yājakāḥ — kněží démona Hiraṇyakaśipua; praśasya — uklidňujícím; ślakṣṇayā — velice milým; vācā — hlasem; samapṛcchanta — ptali se; sāmabhiḥ — velmi příjemnými slovy.

Překlad

Když byl Prahlāda přiveden Hiraṇyakaśipuovými služebníky zpět do guru-kuly (na místo, kde brāhmaṇové učí svěřené žáky), Ṣaṇḍa a Amarka, kněží démonů, ho upokojili. Příjemným tónem a láskyplnými slovy mu položili následující otázky.

Význam

Ṣaṇḍa a Amarka, kněží démonů, se snažili na Prahlādovi vyzvědět, kdo byli ti vaiṣṇavové, kteří ho přišli učit o vědomí Kṛṣṇy. Chtěli slyšet jejich jména. Zpočátku chlapci nevyhrožovali, protože kvůli vyhrůžkám by mohl zatajit skutečné viníky. Otázali se ho proto klidně a přívětivě.

Verš

vatsa prahrāda bhadraṁ te
satyaṁ kathaya mā mṛṣā
bālān ati kutas tubhyam
eṣa buddhi-viparyayaḥ

Synonyma

vatsa — milý synu; prahrāda — Prahlāde; bhadram te — požehnání a štěstí tobě; satyam — pravdu; kathaya — pověz; — ne; mṛṣā — lež; bālān ati — přecházející ostatní démonské chlapce; kutaḥ — odkud; tubhyam — k tobě; eṣaḥ — toto; buddhi — inteligence; viparyayaḥ — znečištění.

Překlad

Milý synu Prahlāde, přejeme ti klid a štěstí. Laskavě nám nelži. Odpověz po pravdě. Chlapci, které vidíš, nejsou jako ty, neboť nemluví scestně. Jak ses dostal k tomuto učení? Jak se mohlo stát, že byla tvá inteligence takto znečištěna?

Význam

Prahlāda Mahārāja byl ještě chlapec, a jeho učitelé si proto mysleli, že když ho upokojí, tak ihned poví pravdu a prozradí, jak tam přišli vaiṣṇavové a učili ho oddané službě. Bylo samozřejmě udivující, že ostatní synové Daityů ve stejné škole nebyli znečištěni; jediný údajně znečištěný učením vaiṣṇavů byl Prahlāda Mahārāja. Prvořadou povinností učitelů bylo vyzvědět, kdo byli ti vaiṣṇavové, kteří přišli Prahlāda učit a poskvrnit jeho inteligenci.

Verš

buddhi-bhedaḥ para-kṛta
utāho te svato ’bhavat
bhaṇyatāṁ śrotu-kāmānāṁ
gurūṇāṁ kula-nandana

Synonyma

buddhi-bhedaḥ — znečištění inteligence; para-kṛtaḥ — způsobené nepřáteli; utāho — nebo; te — tebe; svataḥ — tebou samotným; abhavat — bylo; bhaṇyatām — nechť je řečeno; śrotu-kāmānām — nám, kteří máme velkou touhu to slyšet; gurūṇām — všichni tvoji učitelé; kula-nandana — ó nejlepší z vaší rodiny.

Překlad

Ó nejlepší z vaší rodiny, způsobil sis toto znečištění své inteligence sám, nebo je dílem nepřátel? Jsme tvoji učitelé a velmi si to přejeme od tebe slyšet. Prosíme, řekni nám pravdu.

Význam

Prahlādovi učitelé žasli, jak mohl malý chlapec vykládat tak vznešenou vaišnavskou filozofii. Ptali se ho proto na vaiṣṇavy, kteří ho jistě museli tajně učit. Snažili se dosáhnout toho, aby tito vaiṣṇavové byli zatčeni a v přítomnosti Prahlādova otce Hiraṇyakaśipua zabiti.

Verš

śrī-prahrāda uvāca
paraḥ svaś cety asad-grāhaḥ
puṁsāṁ yan-māyayā kṛtaḥ
vimohita-dhiyāṁ dṛṣṭas
tasmai bhagavate namaḥ

Synonyma

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja odpověděl; paraḥ — nepřítel; svaḥ — příbuzný nebo přítel; ca — také; iti — takto; asat-grāhaḥ — hmotné pojetí života; puṁsām — osob; yat — jehož; māyayā — působením vnější energie; kṛtaḥ — stvořené; vimohita — zmatená; dhiyām — těch, jejichž inteligence; dṛṣṭaḥ — poznané v praxi; tasmai — Jemu; bhagavate — Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství; namaḥ — s úctou se klaním.

Překlad

Prahlāda Mahārāja odpověděl: S úctou se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jehož vnější energie klame inteligenci lidí, a tak vytváří rozdíly jako “můj přítel” a “můj nepřítel”. Již jsem o tom slyšel z autoritativních zdrojů, ale nyní to sám zažívám.

Význam

vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śvapāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ

“Díky pravému poznání vidí pokorní mudrci stejně učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.” Ti, kdo jsou skutečně učení (paṇḍitāḥ) — vyrovnaní, pokročilí oddaní, kteří dokonale znají vše — nevidí žádnou živou bytost jako nepřítele či přítele. Díky svému širšímu rozhledu vidí, že každý je částí Kṛṣṇy. Tuto pravdu také potvrdil Śrī Caitanya Mahāprabhu (jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'). Posláním každé živé bytosti jakožto části Nejvyššího Pána je sloužit Pánu, tak jako je úkolem každé části těla sloužit celému tělu.

Všechny živé bytosti jsou služebníci Nejvyššího Pána a jako takové jsou si rovny, ale vaiṣṇava se z přirozené pokory obrací na všechny ostatní živé bytosti slovem prabhu. Vidí jiné služebníky jako natolik pokročilé, že se od nich má co učit. Všichni ostatní oddaní Osobnosti Božství jsou pro něho tedy prabhuové, “pánové”. Každý je služebníkem Kṛṣṇy, ale jeden vaišnavský služebník vidí v důsledku pokory druhého služebníka jako svého pána. Poznání pána začíná u poznání duchovního učitele.

yasya prasādād bhagavat-prasādo
yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi

“Milostí duchovního učitele člověk získá požehnání od Kṛṣṇy. Bez milosti duchovního učitele nelze dělat žádné pokroky.”

sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ
kintu prabhor yaḥ priya eva tasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

“Duchovní učitel má být ctěn stejně jako Nejvyšší Pán, protože je Jeho nejdůvěrnějším služebníkem. To dokládají všechna zjevená písma a následují to všechny autority. Proto se uctivě klaním lotosovým nohám takového duchovního učitele, který je pravým zástupcem Śrī Hariho.” Duchovní učitel, služebník Boha, prokazuje Pánu tu nejdůvěrnější službu. Věnuje se vysvobozování všech podmíněných duší ze zajetí māyi, v němž si duše myslí: “To je můj nepřítel a to můj přítel.” Ve skutečnosti je Nejvyšší Osobnost Božství přítelem všech živých bytostí a ty jsou Pánovými věčnými služebníky. Realizaci jednoty umožní toto porozumění, nikoliv nepřirozená představa, že každý z nás je Bůh nebo rovný Bohu. Správným porozuměním je, že Bůh je svrchovaný pán a my všichni jsme Jeho služebníci, a tudíž na téže duchovní úrovni jako On. To se již Prahlāda Mahārāja naučil od svého duchovního učitele Nārady, ale přesto ho překvapilo, jak může zmatená duše považovat jednu osobu za svého nepřítele a druhou za svého přítele.

Dokud se někdo drží filozofie duality a pokládá někoho za přítele a někoho jiného za nepřítele, je v zajetí māyi. Māyāvādský filozof, který si myslí, že všechny živé bytosti jsou Bůh a jsou tím pádem totožné, se také mýlí. Bohu se nikdo nevyrovná. Služebník nemůže být rovný pánovi. Podle vaišnavské filozofie je pán jeden a služebníci jsou také jedné kategorie, ale rozdíl mezi pánem a služebníkem musí nutně přetrvat i ve stavu osvobození. V podmíněném stavu si myslíme, že některé živé bytosti jsou naši přátelé a jiné naopak nepřátelé, a tak podléháme dualitě. Pojetí v osvobozeném stavu je však takové, že Bůh je pán a všechny živé bytosti jsou jakožto Jeho služebníci stejné.

Verš

sa yadānuvrataḥ puṁsāṁ
paśu-buddhir vibhidyate
anya eṣa tathānyo ’ham
iti bheda-gatāsatī

Synonyma

saḥ — ten Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; yadā — když; anuvrataḥ — příznivě nakloněný či potěšený; puṁsām — podmíněných duší; paśu-buddhiḥ — zvířecí pojetí života (“Já jsem Nejvyšší a každý je Bůh”); vibhidyate — je zničené; anyaḥ — jiný; eṣaḥ — toto; tathā — rovněž; anyaḥ — jiný; aham — já; iti — takto; bheda — rozdíl; gata — udržující; asatī — který má katastrofální následky.

Překlad

Když živá bytost potěší Nejvyšší Osobnost Božství svou oddanou službou, stává se z ní paṇḍita a nečiní rozdíly mezi nepřáteli, přáteli a sebou sama. Potom inteligentně uvažuje: “Každý z nás je věčný služebník Boha, a proto se od sebe nelišíme.”

Význam

Když se Prahlādovi učitelé a démonský otec chlapce ptali, jak došlo k znečištění jeho inteligence, Prahlāda odpověděl: “Pokud jde o mě, má inteligence není znečištěná. Naopak, milostí mého duchovního učitele a milostí mého Pána, Kṛṣṇy, nyní vím, že nikdo není můj nepřítel ani přítel. Všichni jsme ve skutečnosti věční služebníci Kṛṣṇy, ale pod vlivem vnější energie si myslíme, že jsme od Nejvyšší Osobnosti Božství odděleni jako přátelé a nepřátelé jeden druhého. Tento chybný názor byl nyní uveden na pravou míru, a na rozdíl od obyčejných lidí si proto již nemyslím, že jsem Bůh a že ostatní jsou moji přátelé a nepřátelé. Nyní správně chápu, že každý je věčným služebníkem Boha a že naší povinností je sloužit tomuto nejvyššímu pánovi, neboť pak budeme jako služebníci jednotní.”

Démoni o každém uvažují jako o příteli nebo nepříteli, ale vaiṣṇavové prohlašují, že jelikož je každý služebníkem Pána, všichni jsou na stejné úrovni. Vaiṣṇava proto nejedná s ostatními živými bytostmi ani jako s přáteli, ani jako s nepřáteli; snaží se šířit vědomí Kṛṣṇy a učí každého, že jsme si všichni jako služebníci Nejvyššího Pána rovni, ale zbytečně promrháváme své cenné životy vytvářením národů, společenství a dalších skupin přátel a nepřátel. Každý by měl dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy, a tak pocítit jednotu jako služebník Pána. Přestože existuje 8 400 000 forem života, vaiṣṇava pociťuje tuto jednotu. Īśopaniṣad radí: ekatvam anupaśyataḥ. Oddaný by měl vidět Nejvyšší Osobnost Božství v srdci všech a každou živou bytost jako věčného služebníka Pána. Tento pohled se nazývá ekatvam, jednota. Ačkoliv mezi nimi existuje vztah pána a služebníka, jsou jednotní, neboť oba mají duchovní totožnost. To je také ekatvam. Vaišnavské pojetí ekatvam se tedy liší od māyāvādského.

Hiraṇyakaśipu se ptal svého syna, jak došlo k tomu, že se postavil proti své rodině. Když nepřítel zabije člena nějaké rodiny, celá rodina se přirozeně stane vrahovým nepřítelem. Hiraṇyakaśipu však viděl, že Prahlāda měl k vrahovi přátelský vztah. Zeptal se proto: “Kdo u tebe vytvořil tento druh inteligence? Vyvinul jsi snad toto vědomí sám? Jsi ještě malý chlapec, a k takovému uvažování tě tedy musel někdo přivést.” Prahlāda Mahārāja chtěl dát najevo, že příznivý postoj k Viṣṇuovi se u někoho může projevit jedině tehdy, když je mu příznivě nakloněn Pán (sa yadānuvrataḥ). Jak uvádí Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa je přítelem každého (suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ jñātvā māṁ śāntim ṛcchati). Pán není nikdy nepřítelem žádné z miliónů živých bytostí; vždy je přítelem všech. To je správné chápání. Domnívá-li se někdo, že Pán je nepřítel, pak je jeho inteligence inteligencí zvířete (paśu-buddhi). Myslí si: “Jsem jiný než můj nepřítel a on je jiný než já. Můj nepřítel se dopustil toho a toho, a tak ho musím zabít.” K tomuto nesprávnému pojetí se zde vztahuje výraz bheda-gatāsatī. Skutečnost je taková, že každý je služebníkem Pána, jak potvrzuje Śrī Caitanya Mahāprabhu v Caitanya-caritāmṛtě (jīvera ’svarūpa' haya— kṛṣṇera ’nitya-dāsa'). Jakožto služebníci Pána jsme si všichni rovni a nepřátelství nebo přátelství nepřipadá v úvahu. Pokud skutečně víme, že každý z nás je služebníkem Pána, jak potom můžeme mluvit o nepříteli či příteli?

Každý by měl být přátelský k ostatním v zájmu služby Pánu. Všichni by měli chválit službu druhých a nikdo by neměl být pyšný na svou vlastní. Tak vypadá uvažování vaiṣṇavy, vaikunthské uvažování. Mezi služebníky se při službě může objevovat rivalita a zdánlivé soutěžení, ale na Vaikuṇṭhách si každý služby druhého váží; nikdo ji neodsuzuje. To je vaikunthské soutěžení. Mezi služebníky nepřipadá v úvahu nepřátelství. Každému by měla být dána možnost sloužit Pánu, jak nejlépe dovede, a každý by měl oceňovat službu druhých. Tak to vypadá na Vaikuṇṭě. Jelikož je každý služebník, všichni jsou na stejné úrovni a je jim dovoleno sloužit Pánu podle jejich příslušných schopností. V Bhagavad-gītě (15.15) stojí: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — Pán sídlí v srdci každého a poskytuje vedení úměrně postoji služebníka. Dává však odlišné pokyny neoddaným a oddaným. Neoddaní napadají autoritu Nejvyššího Pána, a proto je Pán vede tak, že život za životem zapomínají na službu Jemu a jsou trestáni zákony přírody. Když si však oddaný velmi upřímně přeje Pánu sloužit, Pán ho vede jinak. V Bhagavad-gītě (10.10) sám říká:

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

“Těm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, které jim umožní ke Mně dospět.” Každý je ve skutečnosti služebník, nikoliv nepřítel či přítel, a jedná podle různých pokynů Pána, které odpovídají jeho smýšlení.

Verš

sa eṣa ātmā sva-parety abuddhibhir
duratyayānukramaṇo nirūpyate
muhyanti yad-vartmani veda-vādino
brahmādayo hy eṣa bhinatti me matim

Synonyma

saḥ — On; eṣaḥ — tento; ātmā — Nadduše sídlící v srdci každého; sva-para — toto je moje záležitost a tamto záležitost někoho jiného; iti — takto; abuddhibhiḥ — těmi, kdo mají takto nezdravou inteligenci; duratyaya — velmi obtížné následovat; anukramaṇaḥ — jejichž oddaná služba; nirūpyate — je zjištěná (prostřednictvím písem nebo pokynů duchovního učitele); muhyanti — jsou zmateni; yat — jejichž; vartmani — na cestě; veda-vādinaḥ — následovníci védských pokynů; brahma-ādayaḥ — polobozi, počínaje Pánem Brahmou; hi — zajisté; eṣaḥ — ten; bhinatti — mění; me — mou; matim — inteligenci.

Překlad

Ti, kdo neustále uvažují v pojmech “nepřítel” a “přítel”, v sobě nedokáží nalézt Nadduši. A nejen oni — i tak vznešené osoby, jako je Pán Brahmā, které jsou plně obeznámené s védskou literaturou, jsou někdy zmatené co se týče následování zásad oddané služby. Tentýž Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který vytvořil tuto situaci, mi dal inteligenci, abych se přidal na stranu vašeho takzvaného nepřítele.

Význam

Prahlāda Mahārāja otevřeně prohlásil: “Moji drazí učitelé, domníváte se, že Pán Viṣṇu je váš nepřítel. Mně, kterému je příznivě nakloněn, je však jasné, že je přítelem všech. Můžete si myslet, že jsem se přidal na stranu vašeho nepřítele, ale On mi ve skutečnosti projevil velkou přízeň.”

Verš

yathā bhrāmyaty ayo brahman
svayam ākarṣa-sannidhau
tathā me bhidyate cetaś
cakra-pāṇer yadṛcchayā

Synonyma

yathā — tak jako; bhrāmyati — pohybuje se; ayaḥ — železo; brahman — ó brāhmaṇové; svayam — samo; ākarṣa — magnetu; sannidhau — v blízkosti; tathā — podobně; me — mé; bhidyate — je změněné; cetaḥ — vědomí; cakra-pāṇeḥ — Pána Viṣṇua, který má v ruce disk; yadṛcchayā — pouhou vůlí.

Překlad

Ó brāhmaṇové (učitelé)! Tak jako se železo samo přibližuje k magnetu, který ho přitahuje, mé vědomí přitahuje Pán Viṣṇu, jenž drží v ruce disk. Je změněné Jeho vůlí, a nemám tedy žádnou nezávislost.

Význam

Železo je přirozeně přitahováno magnetem. Pro všechny živé bytosti je stejně přirozené, že jsou přitahovány ke Kṛṣṇovi, a proto je Pánovo skutečné jméno Kṛṣṇa neboli “ten, kdo přitahuje všechny a všechno”. Typické příklady této přitažlivosti najdeme ve Vṛndāvanu, kde je Kṛṣṇou přitahováno vše a každý: starší obyvatelé, jako je Nanda Mahārāja a Yaśodādevī, přátelé jako Śrīdāmā, Sudāmā a ostatní pasáčkové krav, gopī jako Śrīmatī Rādhārāṇī a Její společnice, a dokonce i ptáci, zvěř, krávy a telátka. Kṛṣṇa přitahuje plody a květy v zahradách, vlny řeky Yamuny i zemi, nebe, stromy, rostliny, zvířata a všechny ostatní živé bytosti. Toto je přirozená situace ve Vṛndāvanu.

Opakem Vṛndāvanu je hmotný svět, kde nikoho nepřitahuje Kṛṣṇa, ale každého přitahuje māyā. To je rozdíl mezi duchovním a hmotným světem. Hiraṇyakaśipua, který byl v hmotném světě, přitahovaly ženy a peníze, zatímco jeho syna, který byl ve svém přirozeném postavení, přitahoval Kṛṣṇa. Na Hiraṇyakaśipuovu otázku, proč Prahlāda Mahārāja uvažuje scestně, Prahlāda odpověděl, že jeho uvažování není scestné, neboť pro každého je přirozené být přitahován Kṛṣṇou. Řekl, že to Hiraṇyakaśipu považuje za scestné, jelikož se nachází v nepřirozeném stavu, kdy ho Kṛṣṇa nepřitahuje. Proto potřebuje očistu.

Jakmile je živá bytost zbavena hmotného znečištění, Kṛṣṇa ji opět začne přitahovat (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). V hmotném světě je každý znečištěn špínou smyslového požitku a jedná někdy jako člověk, někdy jako zvíře, jindy jako polobůh či strom a tak dále. Živá bytost musí být zbavena všech těchto označení; pak bude přirozeně přitahována ke Kṛṣṇovi. Proces bhakti živou bytost očišťuje od vlivu veškeré nepřirozené přitažlivosti. Když je očištěná, je přitahována Kṛṣṇou a namísto māyi začíná sloužit Jemu. To je její přirozené postavení. Oddaného přitahuje Kṛṣṇa, ale neoddaného, který je znečištěný špínou hmotného požitku, nikoliv. V Bhagavad-gītě (7.28) to Pán Kṛṣṇa potvrzuje:

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

“Ti, kdo jednali zbožně v tomto i v dřívějších životech a jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány, jsou nedotčeni protiklady, z nichž sestává iluze, a s rozhodností Mi slouží.” Lidé musí být zbaveni veškeré hříšné nečistoty hmotné existence. Každý v tomto hmotném světě je znečištěný hmotnou touhou. Dokud se člověk nezbaví všech hmotných tužeb (anyābhilāṣitā-śūnyam), Kṛṣṇa ho nebude přitahovat.

Verš

śrī-nārada uvāca
etāvad brāhmaṇāyoktvā
virarāma mahā-matiḥ
taṁ sannibhartsya kupitaḥ
sudīno rāja-sevakaḥ

Synonyma

śrī-nāradaḥ uvāca — Nārada Muni řekl; etāvat — tolik; brāhmaṇāyabrāhmaṇům, synům Śukrācāryi; uktvā — když řekl; virarāma — odmlčel se; mahā-matiḥ — Prahlāda Mahārāja, který byl velmi inteligentní; tam — jeho (Prahlāda); sannibhartsya — plísnící; kupitaḥ — rozhněvaní; su-dīnaḥ — omezení či nesmírně zarmoucení; rāja-sevakaḥ — služebníci krále Hiraṇyakaśipua.

Překlad

Mocný světec Nārada Muni pokračoval: Toto řekl Prahlāda Mahārāja, velká duše, svým učitelům Ṣaṇḍovi a Amarkovi, kteří pocházeli ze semene Śukrācāryi, a poté se odmlčel. Tito takzvaní brāhmaṇové se na něho ihned rozhněvali. Jelikož byli služebníky Hiraṇyakaśipua, Prahlādova řeč je velice mrzela a vyčinili mu následujícími slovy.

Význam

Slovo śukra znamená “semeno”. Synové Śukrācāryi byli kastovní brāhmaṇové, ale skutečným brāhmaṇou je ten, kdo má bráhmanské vlastnosti. Brāhmaṇové Ṣaṇḍa a Amarka, pocházející ze semene Śukrācāryi, ve skutečnosti pravé bráhmanské vlastnosti neměli, neboť sloužili Hiraṇyakaśipuovi. Skutečný brāhmaṇa je velice spokojený, když vidí kohokoliv — a tím spíše svého žáka — jak se stává oddaným Pána Kṛṣṇy. Úkolem brāhmaṇy je uspokojit duchovního učitele. Má přísně zakázáno stávat se služebníkem kohokoliv jiného, neboť to dělají jen psi a śūdrové. Pes musí uspokojovat svého pána, ale brāhmaṇa nemusí uspokojovat nikoho; jeho jediným úkolem je uspokojit Kṛṣṇu (ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam). To je skutečná kvalifikace brāhmaṇy. Jelikož byli Ṣaṇḍa a Amarka brāhmaṇy jen z hlediska původu a stali se služebníky takového pána, jako byl Hiraṇyakaśipu, chtěli Prahlāda Mahārāje zbytečně trestat.

Verš

ānīyatām are vetram
asmākam ayaśaskaraḥ
kulāṅgārasya durbuddheś
caturtho ’syodito damaḥ

Synonyma

ānīyatām — ať je přinesena; are — ó; vetram — hůl; asmākam — nás; ayaśaskaraḥ — který přináší ostudu; kula-aṅgārasya — toho, který je jako uhlík doutnající v dynastii; durbuddheḥ — s nezdravou inteligencí; caturthaḥ — čtvrtý; asya — pro něho; uditaḥ — vyhlášen; damaḥ — trest (holí, argumentum ad baculum).

Překlad

Přineste mi hůl! Ten Prahlāda ničí naši dobrou pověst. Má nezdravou inteligenci, a tak je jako uhlík doutnající v dynastii démonů. Nyní je třeba s ním naložit podle čtvrtého ze čtyř způsobů politické diplomacie.

Význam

Když v politice někdo odpírá poslušnost vládě a vystupuje proti ní, používají se k zastavení jeho propagandy čtyři metody: usmíření, nabídnutí místa, soudní nařízení, nebo — jako poslední možnost — zbraně. Jestliže jiné argumenty nepomáhají, je potrestán. V logice se to nazývá argumentum ad baculum. Když se kastovním brāhmaṇům Ṣaṇḍovi a Amarkovi nepodařilo od Prahlāda Mahārāje vyzvědět důvod, proč měl jiné názory než jeho otec, vyžádali si hůl, aby ho potrestali a uspokojili tak svého pána Hiraṇyakaśipua. Jelikož se Prahlāda stal oddaným, považovali ho za nejhoršího potomka v rodu démonů, který měl zkaženou inteligenci. Jak se říká: je bláznovství být moudrým tam, kde je nevědomost blažeností. Ve společnosti či rodu, kde je každý démon, je jistě bláznovstvím stát se vaiṣṇavou. Prahlāda Mahārāja byl tedy obviněn, že má znečištěnou inteligenci; došlo k tomu proto, že byl mezi démony, k nimž patřili i jeho učitelé, údajní brāhmaṇové.

Členové našeho hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou v podobném postavení jako Prahlāda Mahārāja. Devadesát devět procent lidí na celém světě jsou bezbožní démoni, a při našem šíření vědomí Kṛṣṇy po vzoru Prahlāda Mahārāje nám proto neustále stojí v cestě mnoho překážek. Američtí chlapci, kteří kázání o vědomí Kṛṣṇy obětovali všechno, bývají kvůli své chybě, že se stali oddanými, obviňováni z příslušnosti k CIA. Kastovní brāhmaṇové v Indii, kteří tvrdí, že člověk se může stát brāhmaṇou jedině tehdy, když se narodil v bráhmanské rodině, nás navíc obviňují z rozvracení hinduistického systému náboženství. Brāhmaṇou se však člověk stává svou kvalifikací. My učíme Evropany a Američany získat tyto potřebné předpoklady a stát se brāhmaṇy. Za to jsme obviňováni, že ničíme hinduistické náboženství. I když se však setkáváme s nejrůznějšími potížemi, musíme šířit hnutí pro vědomí Kṛṣṇy s tak velkým odhodláním jako Prahlāda Mahārāja. Prahlāda byl synem démona Hiraṇyakaśipua, ale nikdy se nebál trestu kastovních brāhmaṇů, synů démonského otce.

Verš

daiteya-candana-vane
jāto ’yaṁ kaṇṭaka-drumaḥ
yan-mūlonmūla-paraśor
viṣṇor nālāyito ’rbhakaḥ

Synonyma

daiteya — démonského rodu; candana-vane — v santálovém lese; jātaḥ — narozený; ayam — tento; kaṇṭaka-drumaḥ — trnitý strom; yat — jehož; mūla — kořenů; unmūla — k přesekání; paraśoḥ — který je jako sekera; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua; nālāyitaḥ — rukojeť; arbhakaḥ — chlapec.

Překlad

Ten darebák Prahlāda se objevil jako trnitý strom v santálovém lese. K pokácení santálových stromů je třeba sekery a dřevo trnitého stromu je vhodné na její rukojeť. Pán Viṣṇu je sekerou na vykácení santálového lesa, démonského rodu, a Prahlāda je její rukojetí.

Význam

Trnité stromy obvykle rostou na pustých místech, nikoli v santálových lesích. Kastovní brāhmaṇové Ṣaṇḍa a Amarka však prohlásili, že dynastie Daityi Hiraṇyakaśipua je jako santálový les a Prahlāda Mahārāja jako houževnatý trnitý strom, který může poskytnout dřevo na rukojeť sekery. Pána Viṣṇua přirovnali k samotné sekeře. K pokácení trnitého stromu nestačí ostří sekery — je třeba rukojeti, a tu lze vyrobit právě z tohoto stromu. Trnitý strom v podobě démonské civilizace tedy může být rozsekán na kousky sekerou viṣṇu-bhakti, oddané služby Pánu Kṛṣṇovi. Některé osoby patřící k démonské civilizaci — jako například Prahlāda Mahārāja — se mohou stát rukojetí sekery, aby pomohli Pánu Viṣṇuovi, a celý les démonské civilizace tak lze rozštípat na třísky.

Verš

iti taṁ vividhopāyair
bhīṣayaṁs tarjanādibhiḥ
prahrādaṁ grāhayām āsa
tri-vargasyopapādanam

Synonyma

iti — takto; tam — jeho (Prahlāda); vividha-upāyaiḥ — různými způsoby; bhīṣayan — zastrašovali; tarjana-ādibhiḥ — tresty, výhrůžkami atd.; prahrādam — Prahlāda; grāhayām āsa — učili; tri-vargasya — tři životní cíle (cesty náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku); upapādanam — písma, která předkládají.

Překlad

Ṣaṇḍa a Amarka, Prahlādovi učitelé, svého žáka různými způsoby trestali, všelijak ho zastrašovali a začali ho učit o cestách náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Tak vypadala jejich výchova.

Význam

Zde jsou důležitá slova prahrādaṁ grāhayām āsa. Slova grāhayām āsa doslova znamenají, že se učitelé snažili chlapce přimět, aby se vydal cestou dharmy, arthy a kāmy (náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku). Lidé obvykle zcela zaměří pozornost na tyto tři zájmy, aniž by se zajímali o cestu osvobození. Prahlādova otce Hiraṇyakaśipua zajímalo pouze zlato a smyslový požitek. Slovo hiraṇya znamená “zlato” a kaśipu označuje měkké polštáře a matrace, na kterých si lidé užívají uspokojováním smyslů. Slovo prahlāda však poukazuje na toho, kdo se neustále raduje díky realizaci Brahmanu (brahma-bhūtaḥ prasannātmā). Prahlāda znamená prasannātmā, neustále radostný. Prahlāda, který neustále uctíval Pána, se nepřestával radovat. Učitelé ho však chtěli v souladu s Hiraṇyakaśipuovými pokyny učit o hmotných záležitostech. Materialističtí lidé si myslí, že cesta náboženství je určena ke zlepšení jejich hmotných podmínek. Materialista přijde do chrámu uctívat nejrůznější polobohy, jen aby dostal nějaké požehnání, které mu umožní zlepšit jeho hmotný život. Přichází za sādhuem nebo takzvaným svāmīm, aby využil snadné metody k získání hmotného bohatství. Ve jménu náboženství se takzvaní sādhuové snaží uspokojovat smysly materialistů tím, že jim ukazují zkratky, které k hmotnému bohatství vedou. Někdy jim dají nějaký talisman nebo požehnání a jindy je přitahují tím, že vytvářejí zlato. Pak se prohlásí za Boha a hloupé materialisty k nim přitahuje vidina zlepšení své ekonomické situace. Výsledkem tohoto podvádění je, že ostatní lidé se zdráhají přijmout cestu náboženství a radí dalším, aby pracovali v zájmu hmotného pokroku. To se děje na celém světě. Nejen nyní, ale již od nepaměti se nikdo nezajímá o osvobození, mokṣu. Existují čtyři principy: dharma (náboženství), artha (hospodářský rozvoj), kāma (smyslový požitek) a mokṣa (osvobození). Lidé se věnují náboženství, aby nabyli hmotného bohatství. A proč chtějí mít hmotné bohatství? Kvůli smyslovému požitku. Dávají tedy přednost těmto třem mārgám neboli cestám materialistického života. O osvobození se nikdo nezajímá a bhagavad-bhakti, oddaná služba Pánu, stojí dokonce ještě výše než osvobození. Procesu oddané služby, vědomí Kṛṣṇy, je tedy nesmírně obtížné porozumět. To vysvětlí Prahlāda Mahārāja později. Učitelé Ṣaṇḍa a Amarka se snažili chlapce přimět, aby přijal materialistický způsob života, ale jejich pokus byl neúspěšný.

Verš

tata enaṁ gurur jñātvā
jñāta-jñeya-catuṣṭayam
daityendraṁ darśayām āsa
mātṛ-mṛṣṭam alaṅkṛtam

Synonyma

tataḥ — pak; enam — ho (Prahlāda); guruḥ — jeho učitelé; jñātvā — znající; jñāta — známé; jñeya — které je třeba znát; catuṣṭayam — čtyři diplomatické zásady (sāma, usmiřování - dāna, dávání milodarů - bheda, rozdělování, a daṇḍa, potrestání); daitya-indram — Hiraṇyakaśipuovi, králi Daityů; darśayām āsa — předvedli; mātṛ-mṛṣṭam — vykoupaného matkou; alaṅkṛtam — ozdobeného šperky.

Překlad

Po nějaké době si Ṣaṇḍa a Amarka mysleli, že Prahlāda Mahārāja je již dostatečně vzdělaný v diplomatických záležitostech — usmiřování vůdců lidu, jejich dosazování na výnosná místa, jejich rozdělování a panování nad nimi a trestání v případě neposlušnosti. Jednoho dne, když Prahlāda jeho matka osobně umyla, oblékla a pěkně ozdobila množstvím šperků, přivedli ho k jeho otci.

Význam

Má-li se student stát vládcem či králem, je nezbytné, aby se naučil čtyřem diplomatickým zásadám. Mezi králem a jeho poddanými dochází vždy ke střetům. Když tedy nějaký občan popouzí veřejnost proti králi, je královou povinností si ho předvolat a snažit se ho uklidnit příjemnými slovy: “Jsi pro stát velice důležitý. Proč bys měl znepokojovat veřejnost nějakým novým důvodem k neklidu?” Pokud to občana neupokojí, král mu má nabídnout nějaké výnosné místo, například guvernéra či ministra — jakékoliv místo, které zaručuje vysoký plat — a tím si ho získat. Když nepřítel i nadále burcuje veřejnost, král se má snažit vyvolat rozkol v jeho řadách. Pokračuje-li však nepřítel i přesto, král má použít argumentum ad baculum, tvrdý trest: uvrhnout ho do vězení nebo postavit před popravčí četu. Učitelé dosazení Hiraṇyakaśipuem učili Prahlāda Mahārāje diplomacii, aby mohl vládnout občanům bez potíží.

Verš

pādayoḥ patitaṁ bālaṁ
pratinandyāśiṣāsuraḥ
pariṣvajya ciraṁ dorbhyāṁ
paramām āpa nirvṛtim

Synonyma

pādayoḥ — u nohou; patitam — jenž padl; bālam — chlapce; pratinandya — povzbuzující; āśiṣā — požehnáními (“Můj milý chlapče, ať máš dlouhý život a jsi šťastný” atd.); asuraḥ — démon Hiraṇyakaśipu; pariṣvajya — objímající; ciram — dlouho z náklonnosti; dorbhyām — oběma pažemi; paramām — velkou; āpa — dostal; nirvṛtim — radost.

Překlad

Když Hiraṇyakaśipu viděl, že mu jeho dítě padlo k nohám a skládá mu poklony, jako milující otec mu ihned začal udílet požehnání a objal ho. Každý otec rád objímá svého syna, a Hiraṇyakaśipu byl také velice šťastný.

Verš

āropyāṅkam avaghrāya
mūrdhany aśru-kalāmbubhiḥ
āsiñcan vikasad-vaktram
idam āha yudhiṣṭhira

Synonyma

āropya — když si posadil; aṅkam — na klín; avaghrāya mūrdhani — přičichávající k jeho hlavě; aśru — slz; kalā-ambubhiḥ — vodou z kapek; āsiñcan — smáčející; vikasat-vaktram — jeho usměvavý obličej; idam — toto; āha — řekl; yudhiṣṭhira — ó Mahārāji Yudhiṣṭhire.

Překlad

Nārada Muni pokračoval: Můj milý králi Yudhiṣṭhire, Hiraṇyakaśipu si posadil Prahlāda Mahārāje na klín a přičichával k jeho hlavě. Z očí mu kanuly slzy lásky a smáčely chlapcův usměvavý obličej. Pak svého syna oslovil.

Význam

Když dítě padne k nohám otce nebo žák k nohám duchovního učitele, tito představení na to reagují přičicháváním k jejich hlavám.

Verš

hiraṇyakaśipur uvāca
prahrādānūcyatāṁ tāta
svadhītaṁ kiñcid uttamam
kālenaitāvatāyuṣman
yad aśikṣad guror bhavān

Synonyma

hiraṇyakaśipuḥ uvāca — král Hiraṇyakaśipu řekl; prahrāda — můj milý Prahlāde; anūcyatām — ať je řečeno; tāta — můj milý synu; svadhītam — naučené; kiñcit — něco; uttamam — velmi pěkné; kālena etāvatā — po tak dlouhou dobu; āyuṣman — ó požehnaný dlouhým životem; yat — co; aśikṣat — naučil ses; guroḥ — od svých učitelů; bhavān — ty.

Překlad

Hiraṇyakaśipu řekl: Můj milý synu Prahlāde, požehnaný dlouhým životem, tak dlouho již nasloucháš svým učitelům vykládajícím různá témata. Nyní mi prosím zopakuj, co z tohoto poznání považuješ za nejlepší.

Význam

Hiraṇyakaśipu se zde svého syna dotazuje, co se naučil od svého gurua. Prahlāda Mahārāja měl dva druhy guruů: Ṣaṇḍa a Amarka, synové Śukrācāryi v rodové učednické posloupnosti, byli guruové jmenovaní jeho otcem, ale dalším Prahlādovým guruem byl vznešený Nārada Muni, od něhož se učil, když byl v lůně své matky. Prahlāda Mahārāja odpověděl na otcův dotaz poučením, které dostal od svého duchovního učitele Nārady. Znovu tedy nastala neshoda názorů, protože Prahlāda chtěl vyložit to nejlepší, co se naučil od svého duchovního učitele, zatímco Hiraṇyakaśipu očekával, že uslyší o politice a diplomacii, kterým se Prahlāda učil u Ṣaṇḍy a Amarky. Když nyní Prahlāda Mahārāja začal vykládat, co se naučil od svého gurua Nārady Muniho, neshoda mezi otcem a synem nabyla hrozivé podoby.

Verš

śrī-prahrāda uvāca
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye ’dhītam uttamam

Synonyma

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja řekl; śravaṇam — naslouchání; kīrtanam — opěvování; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua (nikoho jiného); smaraṇam — vzpomínání; pāda-sevanam — sloužení nohám; arcanam — uctívání (šestnácti předměty, ṣoḍaśopacāra); vandanam — modlení se; dāsyam — jednání v roli služebníka; sakhyam — jednání jako nejlepší přítel; ātma-nivedanam — odevzdání všeho, co máme; iti — takto; puṁsā arpitā — věnovaná oddaným; viṣṇau — Pánu Viṣṇuovi (nikomu jinému); bhaktiḥ — oddaná služba; cet — jestliže; nava-lakṣaṇā — devíti způsoby; kriyeta — je třeba vykonávat; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; addhā — přímo či zcela; tat — to; manye — považuji; adhītam — učení; uttamam — nejvyšší.

Překlad

Prahlāda Mahārāja řekl: Naslouchání a zpívání o transcendentálním svatém jménu, podobě, vlastnostech a zábavách Pána Viṣṇua, jakož i o všem, co k Němu patří, vzpomínání na ně, sloužení Pánovým lotosovým nohám, uctívání Pána šestnácti předměty, modlení se k Němu, jednání v roli Jeho služebníka, považování Pána za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho Jemu (neboli sloužení tělem, myslí a slovy)—těchto devět procesů je uznáváno za čistou oddanou službu. Ten, kdo zasvětil svůj život službě Kṛṣṇovi těmito devíti metodami, je nejučenější ze všech, neboť si osvojil úplné poznání.

Význam

Když Prahlāda Mahārāje otec vyzval, aby promluvil o něčem z toho, co se naučil, Prahlāda považoval to, co ho naučil jeho duchovní učitel, za nejlepší ze všeho učení a to, co ho naučili jeho materialisticky založení učitelé Ṣaṇḍa a Amarka o diplomacii, za zbytečné. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhāg. 11.2.42); to je znak čisté oddané služby. Čistého oddaného zajímá pouze oddaná služba, nikoliv hmotné záležitosti. Ten, kdo chce vykonávat oddanou službu, musí neustále naslouchat a zpívat o Kṛṣṇovi či Viṣṇuovi. Proces chrámového uctívání se nazývá arcana. To, jak praktikovat arcanu, zde bude rovněž vysvětleno. Je třeba mít naprostou víru ve slova Kṛṣṇy, který říká, že je velkým příznivcem a přítelem každého (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām). Oddaný považuje Kṛṣṇu za jediného přítele. To se nazývá sakhyam. Puṁsārpitā viṣṇau — slovo puṁsārpitā znamená “všemi živými bytostmi”. Neexistuje žádné kritérium, které by dovolovalo prokazovat oddanou službu Pánu jedině mužům nebo jedině brāhmaṇům. Může se jí věnovat každý. Bhagavad-gītā (9.32) to dokládá takto: striyo vaiśyās tathā śūdrās te 'pi yānti parāṁ gatim — i když jsou ženy, vaiśyové a śūdrové považováni za méně inteligentní, i oni se mohou stát oddanými a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Ti, kdo se věnují plodonosným činnostem, někdy po vykonání oběti ze zvyku věnují výsledky Viṣṇuovi. Zde je však řečeno: bhagavaty addhā—Viṣṇuovi je nutné vše obětovat přímo. To se nazývá sannyāsa (ne pouze nyāsa). Tridaṇḍi-sannyāsī nosí tři daṇḍy, které symbolizují tělo, mysl a slova (kaya-mano-vākya). To vše je třeba obětovat Viṣṇuovi; pak je možné začít vykonávat oddanou službu. Ti, kdo usilují o zisk, se nejprve věnují nějakým zbožným činnostem a pak formálně či oficiálně obětují výsledky Viṣṇuovi. Skutečný oddaný se ovšem nejprve odevzdá Kṛṣṇovi tělem, myslí a slovy, a pak tělo, mysl a slova používá ve službě Jemu, jak si Kṛṣṇa přeje.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí následující vysvětlení ve svém komentáři zvaném Tathya. Slovo śravaṇa se vztahuje na přijímání sluchem — naslouchání svatému jménu a popisům Pánovy podoby, vlastností, doprovodu a zábav, jak je líčí Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā a podobná schválená písma. Po přijetí těchto poselství sluchem je třeba si tyto zvukové vibrace zapamatovat a opakovat je (kīrtanam). Smaraṇam označuje snahu pochopit o Nejvyšším Pánu více a více a pāda-sevanam znamená podle času a okolností sloužit Pánovým lotosovým nohám. Arcanam poukazuje na uctívání Pána Viṣṇua, jaké probíhá v chrámu, a vandanam na skládání uctivých poklon. Man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru; vandanam značí namaskuru — skládat poklony či modlitby. Považovat se za věčného služebníka Kṛṣṇy (nitya-kṛṣṇa-dāsa) se nazývá dāsyam a sakhyam znamená být Kṛṣṇovým přejícím přítelem. Kṛṣṇa chce, aby se Mu všichni odevzdali, protože každý je svou přirozeností Jeho služebník. Jako upřímní přátelé Kṛṣṇy bychom proto měli kázat tuto filozofii a žádat každého, aby se odevzdal Kṛṣṇovi. Ātma-nivedanam znamená obětovat Kṛṣṇovi vše, včetně svého těla, mysli, inteligence a všeho, co máme.

Upřímná snaha věnovat se těmto devíti procesům oddané služby se odborně nazývá bhakti. Slovo addhā znamená “přímo”. Neměli bychom být jako karmī, kteří se věnují zbožným činnostem a potom výsledky formálně obětují Kṛṣṇovi. To je karma-kāṇḍa. Nemáme usilovat o výsledky svých zbožných činností. Je třeba se zcela odevzdat a potom jednat zbožně. Jinými slovy — měli bychom jednat pro uspokojení Pána Viṣṇua, nikoliv svých smyslů. To je význam slova addhā, přímo.

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

“Oddaný má prokazovat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném zisku z plodonosných činností nebo filozofické spekulace. To se nazývá čistá oddaná služba.” Měli bychom pouze uspokojit Kṛṣṇu, aniž by nás ovlivňovalo hmotné poznání či jednání.

Gopāla-tāpanī Upaniṣad uvádí, že slovo bhakti znamená prokazování oddané služby Nejvyššímu Pánu, nikomu jinému. Tato Upaniṣada popisuje, že bhakti je oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství. Aby ji člověk vykonával, musí být prostý tělesného pojetí života a tužeb po štěstí z dosažení vyšších planetárních soustav. Bhakti je tedy činnost prostá jakékoliv touhy po hmotném prospěchu a zaměřená pouze na uspokojení Nejvyššího Pána. Říká se jí také niṣkarma neboli “osvobození od výsledků plodonosného jednání”. Bhakti a niṣkarma jsou na stejné úrovni, přestože oddaná služba a plodonosné jednání vypadají téměř stejně.

Oddaná služba nemusí nezbytně zahrnovat všech devět procesů, jež uvedl Prahlāda Mahārāja, který se je naučil od Nārady Muniho. Když se oddaný neochvějně věnuje byť jen jednomu z nich, může obdržet milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Někdy při praktikování jedné metody zjišťujeme, že je smíšená s dalšími. Na tom není nic špatného. Stačí následovat kterýkoliv z devíti procesů (nava-lakṣaṇā) a zbývajících osm je v něm zahrnuto. Nyní se na těchto devět procesů zaměřme.

(1) Śravaṇam. Naslouchání svatému jménu Pána (śravaṇam) je počátkem oddané služby. Kterýkoliv z devíti procesů je sám o sobě postačující, ale v chronologickém pořadí stojí naslouchání svatému jménu Pána na prvním místě. Je skutečně nezbytné. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: ceto-darpana-mārjanam — zpíváním svatého jména se člověk očistí od hmotného pojetí života, jehož podstatou jsou nečisté kvality hmotné přírody. Když je odstraněna špína z našeho srdce, můžeme poznat podobu Nejvyšší Osobnosti Božství — īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Prostřednictvím naslouchání svatému jménu Pána dosáhneme realizace Pánovy osobní podoby. Poté můžeme poznat Pánovy transcendentální vlastnosti a následně Pánovy společníky. S tím, jak oddaný zažívá realizaci Pánova svatého jména, transcendentální podoby, vlastností a všeho, co k Němu patří, postupně spěje k úplnému poznání Pána. Chronologický postup je tedy śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Podobný chronologický proces platí v případě opěvování a vzpomínání. Když slyšíme opěvování svatého jména, podoby, vlastností a příslušenství Pána, které přichází z úst čistého oddaného, naslouchání a zpívání je velice příjemné. Śrīla Sanātana Gosvāmī nám zakazuje naslouchat pseudooddanému či neoddanému.

Naslouchat četbě ze Śrīmad-Bhāgavatamu je považováno za nejdůležitější naslouchání. Śrīmad-Bhāgavatam je plný transcendentálního opěvování svatého jména, a recitace a naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu jsou proto plné různých transcendentálních nálad. Transcendentální svaté jméno Pána lze poslouchat a zpívat podle toho, co oddaného přitahuje. Můžeme zpívat svaté jméno Pána Kṛṣṇy, nebo svaté jméno Pána Rāmy či svaté jméno Nṛsiṁhadeva (rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan). Pán má nesčetně mnoho podob a jmen a oddaný může meditovat o určité podobě a zpívat svaté jméno, ke kterému je přitahován. Nejlépe je naslouchat o svatém jménu, podobě atd. od čistého oddaného, jenž má stejné duchovní zaměření jako my. Jinými slovy, osoba poutaná ke Kṛṣṇovi má zpívat a naslouchat od jiných čistých oddaných, kteří jsou také poutáni ke Kṛṣṇovi. Tentýž princip platí pro oddané, jež přitahuje Pán Rāma, Pán Nṛsiṁha a další podoby Pána. Svrchovanou podobou Pána je Śrī Kṛṣṇa (kṛṣṇas tu bhagavān svayam), a proto je nejlepší naslouchat o Kṛṣṇově jménu, podobě a zábavách od realizovaného oddaného, jehož zvláště přitahuje podoba Pána Kṛṣṇy. Velcí oddaní, jako je Śukadeva Gosvāmī, popisují ve Śrīmad-Bhāgavatamu Kṛṣṇovo svaté jméno, podobu a vlastnosti. Dokud neslyšíme o Pánovu svatém jménu, podobě a vlastnostech, nemůžeme ostatním procesům oddané služby jasně porozumět. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto doporučuje zpívat svaté jméno Kṛṣṇy — paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam. Má-li někdo to štěstí, že může naslouchat realizovaným oddaným, dosáhne na cestě oddané služby snadno úspěchu. Naslouchání o svatém jménu, podobě a vlastnostech Pána je tedy nezbytné.

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo-'ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

“Verše popisující jméno, podobu a vlastnosti Anantadeva, neomezeného Nejvyššího Pána, dokáží zničit všechny reakce za hříšné činnosti celého světa. Proto i v případě, že jsou nedokonale sestaveny, jim oddaní naslouchají, recitují je a uznávají je za pravé a autorizované.” Śrīdhara Svāmī v této souvislosti poznamenává, že čistý oddaný využívá přítomnosti jiného čistého oddaného tak, že se od něho snaží naslouchat o svatém jménu, podobě a vlastnostech Pána. Nemá-li takovou příležitost, pak zpívá a poslouchá Pánovo svaté jméno sám.

(2) Kīrtanam. Naslouchání svatému jménu bylo popsáno výše a nyní se snažme porozumět zpívání svatého jména, které je na druhém místě v pořadí. Doporučuje se, aby toto zpívání bylo velmi hlasité. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu Nārada Muni říká, že začal beze studu cestovat po celém světě a zpívat svaté jméno Pána. A Śrī Caitanya Mahāprabhu radil:

tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

Oddaný může velmi pokojně zpívat svaté jméno Pána, chová-li se pokorněji než tráva, je-li snášenlivý jako strom a vzdává-li úctu všem, aniž by sám od kohokoliv očekával nějaké uznání. Tyto předpoklady zpívání svatého jména Pána usnadňují. Transcendentálnímu zpívání se může snadno věnovat kdokoliv. I pro toho, kdo je po tělesné stránce nezpůsobilý, řazený do nižší třídy než ostatní, nemá žádné hmotné předpoklady či zásluhy za zbožné činy, je zpívání svatého jména prospěšné. Vznešený původ, odborné vzdělání, krása těla, bohatství a podobné výsledky zbožných činností nejsou k duchovnímu pokroku zapotřebí; stačí pouhé zpívání svatého jména. Z autoritativního zdroje — védské literatury — víme, že zvláště v tomto věku (Kali-yuze) mají lidé obvykle krátký život, nesmírně špatné návyky a sklony přijímat falešné metody oddané služby. Navíc jsou neustále sužováni hmotnými vlivy a neštěstím. Následování jiných procesů, jako je yajña, dāna, tapaḥ a kriyā (oběti, rozdávání milodarů a tak dále) je za těchto okolností nemožné. Proto je doporučeno:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

“V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným prostředkem k osvobození zpívání svatého jména Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.” Samotné zpívání svatého jména Pána umožňuje dokonalý duchovní pokrok. Je to nejlepší způsob dosažení úspěchu v životě. V jiných věcích je zpívání svatého jména stejně účinné jako nyní, ale zvláště v tomto věku, Kali-yuze, má neobyčejnou sílu. Kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet — prostým zpíváním svatého jména Kṛṣṇy dosáhne živá bytost osvobození a vrátí se domů, zpátky k Bohu. Proto musí přijmout zpívání svatého jména jako hlavní prostředek pokroku v duchovním životě, přestože je schopna následovat i jiné procesy oddané služby. Yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ — ti, kdo jsou vysoce inteligentní, by měli takto zpívat svatá jména Pána. Nikdo by si však neměl vymýšlet jiné způsoby zpívání. Je třeba se držet zpívání svatého jména, jak je doporučené v písmech: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Při zpívání svatého jména Pána si musíme dávat pozor, abychom se vyvarovali deseti přestupků. Od Sanat-kumāra se dozvídáme, že i ten, kdo se dopustil mnoha závažných přestupků, bude svého nepřístojného způsobu života zbaven, přijme-li útočiště u Pánova svatého jména. Dokonce i člověk, který je jako dvounohé zvíře, bude osvobozen, pokud se uchýlí k svatému jménu Pána. Měli bychom si proto dávat velký pozor, abychom se nedopouštěli přestupků vůči lotosovým nohám Pánova svatého jména. Tyto přestupky jsou popsány následovně: (a) pomlouvat oddaného; zvláště toho, který šíří slávu svatého jména, (b) přisuzovat jménu Pána Śivy nebo kteréhokoliv jiného poloboha stejnou sílu, jako má svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství (Nejvyššího Pána nikdo nepředčí, ani se Mu nikdo nevyrovná), (c) neřídit se pokyny duchovního učitele, (d) pomlouvat védská písma a písma sestavená v souladu s védskou literaturou, (e) říkat, že sláva svatého jména Pána je přehnaná, (f) vykládat svaté jméno scestným způsobem, (g) hřešit na základě síly zpívání svatého jména, (h) přirovnávat zpívání svatého jména ke zbožným činnostem, (i) poučovat o slávě svatého jména někoho, kdo pro jeho zpívání nemá žádné pochopení, (j) nedosáhnout transcendentální připoutanosti ke zpívání svatého jména, dokonce ani po vyslechnutí všech těchto pokynů z písem.

Žádný z těchto přestupků nelze nijak odčinit; proto je doporučeno, aby ten, kdo se dopustí přestupků vůči nohám svatého jména, pokračoval ve zpívání svatého jména a zpíval neustále, dvacet čtyři hodin denně. Neustálé zpívání svatého jména ho zbaví přestupků, a on poté postupně dospěje na transcendentální úroveň, na níž může zpívat čisté svaté jméno a vyvinout tak lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Doporučuje se, aby člověk pokračoval se zpíváním svatého jména, i když se dopouští přestupků. Jinými slovy, samo zpívání svatého jména přestupků zbavuje. V knize Nāma-kaumudī je doporučeno, že spáchá-li člověk přestupek vůči lotosovým nohám vaiṣṇavy, má se před tímto vaiṣṇavou poníženě sklonit, a tak získat odpuštění; páchá-li někdo přestupky při zpívání svatého jména, má se podřídit svatému jménu, a tak být od přestupků osvobozen. S tím se pojí následující výrok Dakṣi, který řekl Pánu Śivovi: “Neznal jsem slávu tvé osobnosti, a tak jsem na veřejném shromáždění spáchal přestupek vůči tvým lotosovým nohám. Ty jsi ale tak laskavý, že jsi ho nebral vážně. Svým milostivým pohledem jsi mě zachránil, když jsem se řítil do zkázy za to, že jsem tě nemístně obviňoval. Tvá velikost je nezměrná. Prosím, promiň mi a zůstaň spokojený se svými vznešenými vlastnostmi.”

Je třeba, abychom byli velice pokorní, a mohli tak vyjádřit své touhy a přednášet modlitby složené na oslavu svatého jména, jako například ayi mukta-kulair upāsya mānam a nivṛtta-tarṣair upagīyamānād. Tímto způsobem se musíme modlit, abychom se oprostili od přestupků vůči lotosovým nohám svatého jména Pána.

(3) Smaraṇam. Poté, co jsme se začali pravidelně věnovat naslouchání a opěvování a naše srdce se očistilo, je doporučeno vzpomínání, smaraṇam. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.11) říká Śukadeva Gosvāmī Mahārājovi Parīkṣitovi:

etan nirvidyamānānām
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam

“Ó králi! Velkým yogīnům, kteří už nechtějí mít nic společného s hmotným světem, osobám toužícím po hmotném požitku všeho druhu, i těm, kteří jsou díky transcendentálnímu poznání spokojeni ve svém nitru, se doporučuje neustále zpívat svaté jméno Pána.” Podle různých vztahů s Nejvyšší Osobností Božství existují různé druhy zpívání svatého jména (nāmānukīrtanam) a stejně tak podle různých vztahů a nálad známe pět druhů vzpomínání. Jedná se o: (a) zkoumání procesu uctívání určité podoby Pána, (b) soustředění mysli na jeden cíl a odpoutání jejích činností (myšlení, cítění a chtění) od všeho ostatního, (c) soustředění se na určitou podobu Pána (to se nazývá “meditace”), (d) neustálé soustředění mysli na podobu Pána (tomu se říká dhruvānusmṛti, “dokonalá meditace”), (e) probuzení záliby v soustředění se na určitou podobu (to se nazývá samādhi neboli “trans”). Soustředění mysli na určité zábavy Pána za určitých okolností se také nazývá vzpomínání. Samādhi, trans, tedy může mít pět různých podob podle příslušného vztahu. Konkrétně trans oddaných, jejichž vztah k Pánu je neutrální, se nazývá mentální soustředění.

(4) Pāda-sevanam. Podle naší chuti a síly může po naslouchání, zpívání a vzpomínání následovat pāda-sevanam. Dokonalosti vzpomínání dosáhneme, když neustále myslíme na lotosové nohy Pána. Pāda-sevanam znamená být intenzívně poután k myšlení na Pánovy lotosové nohy. Když někdo zvláště upřednostňuje pāda-sevanam, tento proces postupně zahrne i další procesy, jako je zhlížení Pánovy podoby, dotýkání se jí, obřadné obcházení podoby či chrámu Pána, navštěvování míst, jako je Jagannātha Purī, Dvārakā a Mathurā, s cílem spatřit Pánovu podobu a koupání se v Ganze či Yamuně. Koupání se v Ganze a sloužení čistému vaiṣṇavovi jsou také známé pod jménem tadīya-upāsanam. I to je pāda-sevanam. Slovo tadīya znamená “ve vztahu s Pánem”. Pāda-sevanam zahrnuje službu vaiṣṇavovi, tulasī, Ganze a Yamuně. Všechny tyto formy pāda-sevanam napomáhají velice rychlému pokroku v duchovním životě.

(5) Arcanam. Po pāda-sevanam přichází na řadu proces zvaný arcanam, uctívání Božstva. Ten, kdo má zájem o arcanam, musí rozhodně přijmout útočiště u pravého duchovního učitele a učit se od něho. O arcanam pojednává mnoho knih, zvláště Nārada-pañcarātra. V tomto věku je pro arcanu, uctívání Božstva, konkrétně doporučen systém pañcarātry. Jsou dva systémy arcanybhāgavata a pāñcarātrikī. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se uctívání pāñcarātrikī nikde nedoporučuje, protože v této Kali-yuze lze i bez uctívání Božstva vše dokonale uskutečnit samotným nasloucháním, zpíváním, vzpomínáním a uctíváním lotosových nohou Pána. Rūpa Gosvāmī uvádí:

śrī-viṣṇoḥ śravaṇe parīkṣid abhavad vaiyāsakiḥ kīrtane
prahlādaḥ smaraṇe tad-aṅghri-bhajane lakṣmīḥ pṛthuḥ pūjane
akrūras tv abhivandane kapi-patir dāsye 'tha sakhye 'rjunaḥ
sarvasvātma-nivedane balir abhūt kṛṣṇāptir eṣāṁ param

“Parīkṣit Mahārāja dosáhl osvobození prostým nasloucháním a Śukadeva Gosvāmī prostým opěvováním. Prahlāda Mahārāja byl osvobozen vzpomínáním na Pána. Bohyně štěstí Lakṣmīdevī dospěla k dokonalosti uctíváním Pánových lotosových nohou. Pṛthu Mahārāja dosáhl osvobození uctíváním Božstva Pána, Akrūra pronášením modliteb, Hanumān službou, Arjuna navázáním přátelství s Pánem a Bali Mahārāja tím, že vše obětoval službě Pánu.” Všichni tito velcí oddaní sloužili Pánovi následováním určitého procesu, ale každý z nich dosáhl osvobození a mohl se vrátit domů, zpátky k Bohu. To je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu.

Doporučuje se tedy, aby zasvěcení oddaní podle zásad Nārada-pañcarātry uctívali Božstvo v chrámu. Zvláště oddaným, kteří žijí rodinným životem a vlastní hmotné bohatství, se uctívání Božstva vřele doporučuje. Bohatý oddaný-hospodář, který své těžce vydělané peníze neinvestuje do služby Pánu, je nazýván lakomcem. Nikdo by neměl uctíváním Božstva zaměstnávat placené brāhmaṇy. Pokud někdo neuctívá osobně a zaměstnává tím placené služebníky, svědčí to o jeho lenosti a jeho způsob uctívání je povrchní. Bohatý hospodář může k uctívání Božstva zajišťovat přepychové vybavení, a proto je pro oddané-hospodáře uctívání Božstva povinné. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou brahmacārīni, gṛhasthové, vānaprasthové i sannyāsīni, ale uctívat Božstvo v chrámu by měli zvláště hospodáři. Brahmacārīni a sannyāsīni se mohou společně věnovat kázání a vānaprasthové se mají připravovat na život v odříkání, sannyās. Oddaní-gṛhasthové se většinou věnují hmotným činnostem, a když nezačnou uctívat Božstvo, je jisté, že poklesnou. Uctívání Božstva znamená přesně dodržovat daná pravidla. To je zárukou stálosti v oddané službě. Hospodáři mají obvykle děti a jejich manželky mají o děti pečovat, tak jako se učitelky starají o děti v mateřské školce.

Oddaní-gṛhasthové musí praktikovat arcana-vidhi neboli uctívání Božstva na základě vhodných opatření a pokynů, které jim dal duchovní učitel. Těch, kdo se nemohou věnovat uctívání Božstva v chrámu, se týká následující výrok z Agni Purāṇy. Oddaný-hospodář, který vlivem okolností není schopen uctívat Božstvo, musí uctívání Božstva alespoň přihlížet; tak může i on dosáhnout úspěchu. Zvláštním účelem uctívání Božstva je udržovat se neustále v čistotě. Oddaní-gṛhasthové by měli být skutečnými příklady čistoty.

Uctívání Božstva má pokračovat zároveň s nasloucháním a opěvováním. Proto každé mantře předchází slovo namaḥ. Každá mantra má určitou sílu, jíž musí oddaní-gṛhasthové využít. Je mnoho manter začínajících slovem namaḥ, ale ten, kdo zpívá svaté jméno Pána, dosáhne výsledku mnohonásobného pronášení namaḥ. Zpíváním svatého jména Pána lze dosáhnout lásky k Bohu. Někdo se možná zeptá: “K čemu je tedy nutné zasvěcení?” Odpověď zní, že i když zpívání svatého jména nám umožní dospět v duchovním životě až na úroveň lásky k Bohu, stále jsme náchylní ke znečištění, jelikož máme hmotná těla. Proto je kladen zvláštní důraz na arcana-vidhi. Každý by měl tedy pravidelně využívat jak procesu bhāgavata, tak procesu pāñcarātrikī.

Uctívání Božstva je dvojí: čisté a smíšené s plodonosnými činnostmi. Pro toho, kdo je duchovně stálý, je uctívání Božstva povinné. K tomuto procesu také patří pořádání různých slavností, jako je Śrī Janmāṣṭamī, Rāma-navamī a Nṛsiṁha-caturdaśī. Oddaní-hospodáři mají povinnost se těchto slavností účastnit.

Nyní se zaměřme na přestupky při uctívání Božstva. Jsou to: (a) vejít do chrámu v botách nebo se tam nechat přinést v nosítkách, (b) neslavit stanovené festivaly, (c) nepoklonit se před Božstvem, (d) modlit se v nečistém stavu, s rukama neumytýma po jídle, (e) klanět se jen s jednou rukou na zemi, (f) obcházet Božstvo přímo před Ním, (g) natahovat před Božstvem nohy, (h) držet se při sezení před Božstvem za kotníky, (i) lehat si před Božstvem, (j) jíst před Božstvem, (k) lhát před Božstvem, (l) někoho před Božstvem hlasitě oslovovat, (m) říkat před Božstvem nesmysly, (n) křičet před Božstvem, (o) hádat se před Božstvem, (p) někoho před Božstvem kárat, (q) projevovat někomu před Božstvem přízeň, (r) říkat před Božstvem hrubá slova, (s) mít na sobě před Božstvem vlněnou přikrývku, (t) pomlouvat někoho před Božstvem, (u) uctívat před Božstvem někoho jiného, (v) mluvit před Božstvem vulgárně, (w) pouštět před Božstvem větry, (x) opomíjet bohaté uctívání Božstva, i když si ho můžeme dovolit, (y) jíst to, co nebylo obětováno Božstvu, (z) neobětovat Božstvu čerstvé ovoce dostupné v daném období, (aa) obětovat Božstvu jídlo, které již bylo upotřebeno či ze kterého bylo nejprve dáno druhým (dokud nebylo jídlo obětováno Božstvu, nemá se rozdávat nikomu jinému), (bb) sedět zády k Božstvu, (cc) klanět se před Božstvem někomu jinému, (dd) nepronášet náležité modlitby při skládání poklon duchovnímu učiteli, (ee) věnovat před Božstvem pozornost chvále vlastní osoby a (ff) pomlouvat polobohy. Těmto třiceti dvěma přestupkům je třeba se při uctívání Božstva vyhnout.

Ve Varāha Purāṇě jsou uvedeny následující přestupky: (a) jíst v domě bohatého člověka, (b) vstupovat do místnosti Božstva potmě, (c) uctívat Božstvo bez dodržování předepsaných zásad, (d) vstoupit do chrámu, aniž bychom se ohlásili nějakým zvukem, (e) přinášet k obětování jídlo, které viděl pes, (f) přerušit mlčení při uctívání Božstva, (g) jít během uctívání Božstva na toaletu, (h) obětovat vonnou tyčinku, aniž bychom obětovali květy, (i) uctívat Božstvo zakázanými květinami, (j) začít uctívat, aniž bychom si vyčistili zuby, (k) začít uctívat po pohlavním styku, (l) dotknout se lampy, mrtvého těla či ženy v jejím menstruačním období nebo si obléci šaty, které jsou červené či modré, nevyprané, které patří někomu jinému nebo jsou znečištěné. Dalšími přestupky jsou uctívání Božstva poté, co jsme spatřili mrtvé tělo, pouštění větrů před Božstvem, projevování hněvu před Božstvem a uctívání Božstva ihned po návratu z krematoria. Po jídle bychom neměli uctívat Božstvo do té doby, dokud vše nestrávíme, a neměli bychom se dotýkat Božstva nebo se věnovat jakémukoliv uctívání Božstva poté, co jsme požili saflorový olej nebo asafoetidu. To jsou rovněž přestupky.

Na jiných místech jsou uvedeny následující přestupky: (a) stavět se proti příkazům védských písem nebo nectít v srdci Śrīmad-Bhāgavatam, a přitom navenek přijímat jeho zásady, (b) zavádět śāstry, jejichž závěry se rozcházejí, (c) žvýkat před Božstvem betel s arekovými oříšky, (d) přechovávat květy určené k uctívání na listu ricínu, (e) uctívat Božstvo odpoledne, (f) sedět při uctívání Božstva na oltáři či na zemi (bez podložky), (g) dotýkat se Božstva při Jeho koupání levou rukou, (h) uctívat Božstvo starým nebo již použitým květem, (i) odplivávat si při uctívání Božstva, (j) stavět při uctívání Božstva na odiv svou slávu, (k) nanést si tilak na čelo křivě, (l) neumýt si nohy před vstupem do chrámu, (m) obětovat Božstvu jídlo vařené nezasvěceným člověkem, (n) uctívat Božstvo a obětovat Mu bhogu před očima nezasvěceného člověka či neoddaného, (o) uctívat Božstvo bez uctívání vaikunthských božstev, jako je Gaṇeśa, (p) uctívat Božstvo, když jsme zpocení, (q) nepřijmout květy obětované Božstvu, (r) skládat slib nebo přísahu ve svatém jménu Pána.

Pokud se někdo dopustí kteréhokoliv z výše uvedených přestupků, musí přečíst alespoň jednu kapitolu z Bhagavad-gīty. To dokládá Skanda Purāṇa, Avantī-khaṇḍa. Dále se uvádí, že ten, kdo čte tisíc jmen Viṣṇua, může být oproštěn od všech přestupků. V téže Skanda Purāṇě, Revā-khaṇḍě, je řečeno, že od přestupků je osvobozen rovněž ten, kdo recituje modlitby pro tulasī nebo zasadí její semínko. Totéž platí o tom, kdo uctívá śālagrāma-śilu. V Brahmāṇḍa Purāṇě stojí, že od výše uvedených přestupků může být osvobozen ten, kdo uctívá Pána Viṣṇua, jenž ve svých čtyřech rukách drží lasturu, disk, lotos a kyj. Ādi-varāha Purāṇa učí, že ten, kdo se při uctívání dopustil přestupků, se může jeden den postit na svatém místě zvaném Śaukarava a poté se vykoupat v Ganze.

Některé pokyny ohledně uctívání Božstva nabádají, abychom Božstvo uctívali v mysli. V Padma Purāṇě, Uttara-khaṇḍě, je řečeno: “Všichni lidé mohou v mysli provádět uctívání.” Gautamīya Tantra uvádí: “Sannyāsīnům, kteří nemají domov, se doporučuje uctívat Božstvo v mysli.” V Nārada-pañcarātře říká Pán Nārāyaṇa, že uctívání Božstva v mysli se nazývá mānasa-pūjā. Touto metodou je možné oprostit se od čtyř druhů utrpení. Někdy se lze věnovat uctívání v mysli nezávisle. Podle pokynu Āvirhotry Muniho (jednoho z nava-yogendrů), uvedeného ve Śrīmad-Bhāgavatamu, lze uctívat Božstvo recitací příslušných manter. Śāstry učí o osmi druzích Božstev, a Božstvo v mysli je jedním z nich. Brahma-vaivarta Purāṇa v této souvislosti uvádí následující příběh.

Ve městě jménem Pratiṣṭhāna-pura žil kdysi brāhmaṇa, který byl chudý, ale nevinný a spokojený. Jednoho dne slyšel na shromáždění brāhmaṇů rozhovor o způsobu uctívání Božstva v chrámu a doslechl se tam také, že Božstvo lze uctívat v mysli. Poté, co se vykoupal v řece Godāvarī, začal v mysli uctívat Božstvo: vytřel chrám a pak přinesl ve zlatých a stříbrných nádobách vodu ze všech posvátných řek. Nashromáždil nejrůznější cenné předměty k uctívání a uctíval Božstvo velmi honosným způsobem, počínaje koupelí a konče ārati. Cítil se přitom velice šťastný. Když takto uplynulo mnoho let, jednoho dne uvařil pro Božstvo v mysli sladkou rýži s ghí. Dal ji do zlaté nádoby a obětoval Pánu Kṛṣṇovi, ale zdálo se mu, že je příliš horká, a proto se jí dotkl prstem. Ihned pocítil, jak sladká rýže prst popálila, a začal bědovat. Když brāhmaṇa ucítil bolest, Pán Viṣṇu na Vaikuṇṭě se začal usmívat a bohyně štěstí se Ho ptala proč. Viṣṇu pak nařídil svým společníkům, aby brāhmaṇu přivedli na Vaikuṇṭhu. Tak tento brāhmaṇa dosáhl osvobození sāmīpya — možnost žít v blízkosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

(6) Vandanam. I když jsou modlitby součástí uctívání Božstva, mohou stát samy o sobě jako ostatní formy oddané služby (naslouchání, opěvování a tak dále), a proto jsou zde uvedeny samostatné údaje. Pán má neomezeně mnoho druhů transcendentálních vlastností a bohatství a ten, kdo se cítí Pánovými vlastnostmi při různých činnostech ovlivněn, Mu věnuje modlitby, čímž také dosahuje úspěchu. Toto jsou některé z přestupků, kterým je třeba se při tom vyhnout: (a) klanět se jen s jednou rukou na zemi, (b) klanět se s přikrytým tělem, (c) otáčet se k Božstvu zády, (d) klanět se po levém boku Božstva, (e) klanět se příliš blízko Božstva.

(7) Dāsyam. Na asistování Pánu v roli služebníka se vztahuje následující výrok. Když po mnoha tisících životů člověk porozumí, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, může vysvobodit další podmíněné duše z tohoto vesmíru. Bude-li jen neustále myslet na to, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, bude schopen dosáhnout naprostého úspěchu i bez následování jakéhokoliv jiného procesu; samotným tímto vědomím může završit všech devět procesů oddané služby.

(8) Sakhyam. Co se týče uctívání Pána jako přítele, Agastya-saṁhitā uvádí, že oddaný vykonávající oddanou službu metodami śravaṇam a kīrtanam chce někdy vidět Pána osobně, a proto žije v chrámu. Na jiném místě je řečeno: “Ó můj Pane, Nejvyšší Osobnosti a věčný příteli, přestože oplýváš dokonalou blažeností a poznáním, stal ses přítelem obyvatel Vṛndāvanu. Jaké štěstí mají tito oddaní!” Zde je konkrétně použito slova “přítel” k vyjádření intenzívní lásky. Přátelství je tedy lepší než služebnictví. Oddaný ve vyšším stavu, než je dāsya-rasa, přijímá Nejvyšší Osobnost Božství za svého přítele. To není nijak překvapující — když má oddaný čisté srdce, honosnost jeho uctívání Božstva se snižuje úměrně tomu, jak se projevuje jeho spontánní láska k Osobnosti Božství. Śrīdhara Svāmī se v této souvislosti zmiňuje o Śrīdāmovi Viprovi, který sám pro sebe v duchu vyjádřil, jak se cítí zavázán: “Kéž mě život za životem pojí s Kṛṣṇou toto přátelství!”

(9) Ātma-nivedanam. Slovo ātma-nivedanam označuje stav, kdy ten, kdo nemá jiné motivy než sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, odevzdává Pánovi vše a jedná jen pro Jeho potěšení. Takový oddaný je jako kráva, o kterou se stará její pán. Kráva, o kterou pečuje její majitel, nemá obavy o své zaopatření. Je svému pánovi trvale oddána. Jedná jen v jeho prospěch; nikdy se nechová nezávisle. Někteří oddaní tedy za ātma-nivedanam považují odevzdání těla Pánu, a jak uvádí kniha Bhakti-viveka, někdy je za ātma-nivedanam označováno to, když se Pánovi odevzdává duše. Nejlepšími příklady této odevzdanosti jsou Bali Mahārāja a Ambarīṣa Mahārāja. Ātma-nivedanam je také někdy shledáváno v chování Rukmiṇīdevī ve Dvārace.

Verš

niśamyaitat suta-vaco
hiraṇyakaśipus tadā
guru-putram uvācedaṁ
ruṣā prasphuritādharaḥ

Synonyma

niśamya — když slyšel; etat — tuto; suta-vacaḥ — řeč svého syna; hiraṇyakaśipuḥ — Hiraṇyakaśipu; tadā — tehdy; guru-putram — synovi Śukrācāryi, svého duchovního učitele; uvāca — pravil; idam — toto; ruṣā — hněvem; prasphurita — chvějící se; adharaḥ — jehož rty.

Překlad

Když Hiraṇyakaśipu slyšel od svého syna tato slova o oddané službě, nesmírně se rozhněval a s třesoucími se rty promluvil k Ṣaṇḍovi, synovi svého gurua Śukrācāryi.

Verš

brahma-bandho kim etat te
vipakṣaṁ śrayatāsatā
asāraṁ grāhito bālo
mām anādṛtya durmate

Synonyma

brahma-bandho — ó nezpůsobilý synu brāhmaṇy; kim etat — co je to; te — tebou; vipakṣam — strana mých nepřátel; śrayatā — přijímající útočiště u; asatā — tak hanebný; asāram — nesmysl; grāhitaḥ — učený; bālaḥ — chlapec; mām — mě; anādṛtya — nestarající se o; durmate — ty hloupý učiteli.

Překlad

Ty nezpůsobilý, proradný synu brāhmaṇy, nedbal jsi mého příkazu a přidal ses na stranu mých nepřátel. Nebohého chlapce jsi učil o oddané službě! Co je to za nesmysl?

Význam

V tomto verši je důležité slovo asāram, “beze smyslu”. Démon v procesu oddané služby nevidí smysl, ale pro oddaného je oddaná služba jediným, co je v životě podstatné. Hiraṇyakaśipu neměl rád oddanou službu — podstatu života — a proto plísnil Prahlādovy učitele hrubými slovy.

Verš

santi hy asādhavo loke
durmaitrāś chadma-veṣiṇaḥ
teṣām udety aghaṁ kāle
rogaḥ pātakinām iva

Synonyma

santi — jsou; hi — zajisté; asādhavaḥ — nečestné osoby; loke — v tomto světě; durmaitrāḥ — podvádějící přátelé; chadma-veṣiṇaḥ — v přestrojení; teṣām — jich všech; udeti — povstává; agham — reakce za hříšný život; kāle — časem; rogaḥ — nemoc; pātakinām — hříšných lidí; iva — jako.

Překlad

U hříšných lidí se časem projeví různé nemoci. Podobně je v tomto světě mnoho podvodníků vydávajících se za přátele, avšak z jejich chování plného falše nakonec vyjde na povrch jejich nepřátelství.

Význam

Hiraṇyakaśipu si dělal starosti o výchovu svého syna, a proto byl krajně nespokojen. Když Prahlāda Maharāja začal učit o oddané službě, Hiraṇyakaśipu okamžitě usoudil, že učitelé jsou jeho nepřátelé vydávající se za přátele. Slova rogaḥ pātakinām iva zde označují nemoc, jež je nejhorším z utrpení hmotného života (janma-mṛtyu-jarā-vyādhi). Nemoc je příznakem těla hříšného člověka. Smṛti-śāstry uvádějí:

brahma-hā kṣaya-rogī syāt
surāpaḥ śyāvadantakaḥ
svarṇa-hārī tu kunakhī
duścarmā guru-talpagaḥ

Vrazi brāhmaṇů budou napadeni tuberkulózou, opilcům vypadají zuby, ti, kdo ukradli zlato, budou stiženi nemocí nehtů a hříšní muži, kteří mají pohlavní styk s manželkou výše postaveného, dostanou lepru a podobné kožní nemoci.

Verš

śrī-guru-putra uvāca
na mat-praṇītaṁ na para-praṇītaṁ
suto vadaty eṣa tavendra-śatro
naisargikīyaṁ matir asya rājan
niyaccha manyuṁ kad adāḥ sma mā naḥ

Synonyma

śrī-guru-putraḥ uvāca — syn Śukrācāryi, Hiraṇyakaśipuova duchovního učitele, řekl; na — ne; mat-praṇītam — naučil se ode mne; na — ne; para-praṇītam — naučil se od někoho jiného; sutaḥ — syn (Prahlāda); vadati — říká; eṣaḥ — toto; tava — tvůj; indra-śatro — ó nepříteli krále Indry; naisargikī — přirozený; iyam — toto; matiḥ — sklon; asya — jeho; rājan — ó králi; niyaccha — zanech; manyum — hněvu; kad — chybu; adāḥ — přisuzuj; sma — zajisté; — ne; naḥ — nám.

Překlad

Syn Śukrācāryi, Hiraṇyakaśipuova duchovního učitele, řekl: Ó nepříteli krále Indry! Ó králi! Nic z toho, co tvůj syn Prahlāda řekl, jsem ho nenaučil já ani nikdo jiný. Spontánní oddaná služba se u něho projevila přirozeně. Přestaň se tedy prosím hněvat a zbytečně nás neobviňuj. Není dobré takto urážet brāhmaṇu.

Verš

śrī-nārada uvāca
guruṇaivaṁ pratiprokto
bhūya āhāsuraḥ sutam
na ced guru-mukhīyaṁ te
kuto ’bhadrāsatī matiḥ

Synonyma

śrī-nāradaḥ uvāca — Nārada Muni pravil; guruṇā — učitelem; evam — takto; pratiproktaḥ — když mu bylo odpovězeno; bhūyaḥ — zase; āha — řekl; asuraḥ — velký démon, Hiraṇyakaśipu; sutam — svému synovi; na — ne; cet — jestliže; guru-mukhī — pocházející z úst tvého učitele; iyam — tento; te — tvůj; kutaḥ — odkud; abhadra — ó neblahý; asatī — velmi špatný; matiḥ — sklon.

Překlad

Śrī Nārada Muni pokračoval: Poté, co Hiraṇyakaśipu dostal od učitele tuto odpověď, oslovil opět svého syna Prahlāda: Ty darebáku, nejpokleslejší z naší rodiny, když jsi nenabyl tohoto vzdělání od svých učitelů, kde jsi k němu tedy přišel?

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že oddaná služba je ve skutečnosti bhadrā satī, nikoliv abhadra asatī. Jinými slovy, poznání o oddané službě nemůže být ani nepříznivé, ani v rozporu s etiketou. Učit se oddané službě je povinností každého. Prahlādovo spontánní vzdělání je tedy vyzdvihováno jako příznivé a dokonalé.

Verš

śrī-prahrāda uvāca
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho ’bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām

Synonyma

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja řekl; matiḥ — sklon; na — nikdy; kṛṣṇe — k Pánu Kṛṣṇovi; parataḥ — díky pokynům druhých; svataḥ — díky vlastnímu pochopení; — nebo; mithaḥ — díky spojenému úsilí; abhipadyeta — je vyvinut; gṛha-vratānām — těch, kdo propadli materialistickému, tělesnému pojetí života; adānta — neovládnutým; gobhiḥ — kvůli smyslům; viśatām — vstupující; tamisram — pekelný život; punaḥ — znovu; punaḥ — znovu; carvita — to, co je již přežvýkané; carvaṇānām — kteří žvýkají.

Překlad

Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ti, kdo propadli materialistickému způsobu života, kvůli svým neovládnutým smyslům spějí k pekelnému životu a opakovaně žvýkají to, co je již přežvýkané. Jejich náklonnost ke Kṛṣṇovi se nikdy neprobudí; ani na základě pokynů druhých, ani jejich vlastním úsilím či obojím zároveň.

Význam

Slova matir na kṛṣṇe se vztahují k oddané službě Kṛṣṇovi. Takzvaní politici, učenci a filozofové, kteří čtou Bhagavad-gītu, se z ní snaží vyždímat nějaký význam, který by se hodil jejich materialistickým záměrům, ale jejich nesprávné pochopení Kṛṣṇy jim nepřinese žádný užitek. Jelikož chtějí používat Bhagavad-gītu k hmotným účelům, neustálé myšlení na Kṛṣṇu neboli vědomí Kṛṣṇy je pro ně nedostupné (matir na kṛṣṇe). Bhagavad-gītā (18.55) uvádí: bhaktyā mām abhijānāti — poznat Kṛṣṇu takového, jaký je, lze jedině oddanou službou. Takzvaní politici a učenci považují Kṛṣṇu za fiktivní osobu. Politik říká, že jeho Kṛṣṇa se liší od Kṛṣṇy vylíčeného v Bhagavad-gītě. I když uznává Kṛṣṇu a Rāmu za Nejvyšší, myslí si, že Rāma a Kṛṣṇa jsou neosobní, protože neví nic o službě Kṛṣṇovi. Jeho jedinou starostí je znovu a znovu žvýkat přežvýkané (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). Cílem takových politiků a akademiků je užívat si svými smysly tohoto hmotného světa. Proto je zde jasně řečeno, že ti, kdo jsou gṛha-vrata — jejichž jediným cílem je zajistit pohodlí tělu a žít v hmotném světě — nemohou Kṛṣṇu poznat. Výrazy gṛha-vrata a carvita-carvaṇānām vyjadřují, že materialista se život za životem snaží vychutnávat smyslový požitek v různých tělech, ale přesto je nespokojený. Ve jménu personalismu, tohoto nebo tamtoho “-ismu” zůstávají tito lidé neustále poutáni k materialistickému způsobu života. V Bhagavad-gītě (2.44) stojí:

bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate

“V mysli těch, kdo příliš lpí na smyslovém požitku a hmotném bohatství a jsou těmito věcmi zmateni, se nezrodí pevné odhodlání k oddané službě Nejvyššímu Pánu.” Ti, kdo lpí na hmotném požitku, se nemohou soustředit na oddanou službu. Nemohou porozumět Bhagavānovi, Kṛṣṇovi, či Jeho pokynům, Bhagavad-gītě. Adānta-gobhir viśatāṁ tamisram — jejich cesta ve skutečnosti vede k pekelnému životu.

Ṛṣabhadeva potvrzuje (mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ), že člověk se musí snažit poznat Kṛṣṇu službou oddanému. Slovo mahat poukazuje na oddaného.

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské energie. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní a neměnnou Nejvyšší Osobnost Božství.” (Bg. 9.13) Mahātmā je ten, kdo se neustále, dvacet čtyři hodin denně, věnuje oddané službě. Z následujících veršů vyplyne, že nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu, aniž by následoval takovou velkou osobnost. Hiraṇyakaśipu chtěl vědět, kde Prahlāda přišel k tomuto vědomí Kṛṣṇy. Kdo ho učil? Prahlāda sarkasticky odpověděl: “Můj milý otče, osoby jako ty nikdy nemohou Kṛṣṇu poznat. To lze jedině službou velké duši (mahat). O těch, kdo se snaží zlepšovat hmotné podmínky, je řečeno, že žvýkají přežvýkané. Hmotné podmínky nikdo nedokáže změnit, ale lidé se o to přesto život za životem a generaci za generací snaží a opakovaně se setkávají s neúspěchem. Člověk nemůže znát Kṛṣṇu a oddanou službu Jemu, dokud ho náležitě nevyškolí mahat — čistý oddaný Pána, mahātmā.

Verš

na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ
durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ
andhā yathāndhair upanīyamānās
te ’pīśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ

Synonyma

na — ne; te — oni; viduḥ — znají; sva-artha-gatim — konečný cíl života, svůj skutečný zájem; hi — zajisté; viṣṇum — Pána Viṣṇua a Jeho sídlo; durāśayāḥ — toužící si užívat hmotného světa; ye — kdo; bahiḥ — vnější smyslové objekty; artha-māninaḥ — považující za hodnotné; andhāḥ — slepí; yathā — stejně jako; andhaiḥ — jinými slepci; upanīyamānāḥ — vedení; te — oni; api — ačkoliv; īśa-tantryām — provazy (zákony) hmotné přírody; uru — s velice silnými; dāmni — provazci; baddhāḥ — spoutáni.

Překlad

Ti, kdo jsou pohlceni vědomím hmotného požitku a za svého vůdce či gurua proto přijímají podobného slepce poutaného k vnějším smyslovým objektům, nemohou pochopit, že cílem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu, a sloužit Pánu Viṣṇuovi. Tak jako slepci vedení jiným slepcem nenajdou správnou cestu a spadnou do jámy, lidé ulpívající na hmotě, vedení jiným takovým člověkem, jsou svázáni lany plodonosného jednání, spletenými z velmi pevných provazců, a pokračují v materialistickém způsobu života, zakoušejíce utrpení trojího druhu.

Význam

Démoni a oddaní se musí nevyhnutelně rozcházet v názorech, a Hiraṇyakaśipu se proto neměl divit, když ho jeho syn Prahlāda Mahārāja kritizoval a nezastával jeho způsob života. Hiraṇyakaśipu se však nesmírně rozhněval a chtěl mu vyčinit za to, že se vysmívá svému učiteli či duchovnímu mistrovi narozenému v bráhmanské rodině Śukrācāryi, který byl velkým ācāryou. Slovo śukra znamená “semeno” a ācārya poukazuje na učitele či gurua. Dědiční guruové, duchovní učitelé, jsou přijímáni všude již od nepaměti, ale Prahlāda Mahārāja odmítal takového gurua přijmout nebo se od něho učit. Skutečný guru je śrotriya — ten, kdo vyslechl či obdržel dokonalé poznání prostřednictvím parampary, učednické posloupnosti. Prahlāda Mahārāja proto kastovního duchovního učitele neuznával. Takoví duchovní učitelé nemají žádný zájem o Viṣṇua a doufají jen v hmotný zisk (bahir-artha-māninaḥ). Slovo bahiḥ znamená “vnější”, artha značí “zájem” a māninaḥ znamená “beroucí velice vážně”. Prakticky nikdo neví nic o duchovním světě. Poznání materialistů je omezeno na necelé šest a půl miliardy kilometrů tohoto hmotného světa, který leží v temné části stvoření; nevědí, že za jeho hranicemi je duchovní svět. Člověk nemůže o duchovním světě vědět, není-li oddaným Pána. Guruové, učitelé, kteří se zajímají pouze o hmotný svět, jsou v tomto verši nazváni andha, slepí. Takoví slepci mohou vést mnoho jiných slepých následovníků bez skutečného poznání hmotné situace, ale oddaní jako Prahlāda Mahārāja je neuznávají. Tito slepí učitelé, jejichž zájem se soustřeďuje na vnější, hmotný svět, jsou neustále spoutáni pevnými provazy hmotné přírody.

Verš

naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-’bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat

Synonyma

na — ne; eṣām — těchto; matiḥ — vědomí; tāvat — tak dlouho; urukrama-aṅghrim — lotosové nohy Nejvyššího Pána, jenž je proslavený neobyčejnými skutky; spṛśati — dotkne se; anartha — nežádoucích věcí; apagamaḥ — zmizení; yat — čeho; arthaḥ — smysl; mahīyasām — velkých duší (mahātmů, oddaných); pāda-rajaḥ — prachem z lotosových nohou; abhiṣekam — posvěcení; niṣkiñcanānām — oddaných, kteří nemají nic společného s tímto hmotným světem; na — ne; vṛṇīta — může přijmout; yāvat — dokud.

Překlad

Ti, kdo velmi tíhnou k materialistickému životu, nemohou být poutáni k lotosovým nohám Pána, jenž je oslavován pro své neobyčejné činnosti, dokud si nepotřou těla prachem z lotosových nohou vaiṣṇavy zcela prostého hmotného znečištění. Člověk se může zbavit hmotných nečistot jedině tak, že tímto způsobem rozvine vědomí Kṛṣṇy a přijme útočiště u Pánových lotosových nohou.

Význam

S tím, jak rozvineme vědomí Kṛṣṇy, zmizí všechny anarthy neboli strasti, které jsme zbytečně přijali (anartha-apagamaḥ). Jejich základem je hmotné tělo. Účelem celé védské civilizace je zbavit živou bytost těchto nežádoucích strastí; ti, kdo jsou však poutáni zákony přírody, neznají cíl života. Minulý verš to popisuje slovy īśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ — jsou podmíněni třemi silnými kvalitami hmotné přírody. Vzdělání, které udržuje podmíněnou duši život za životem v těchto poutech, se nazývá materialistické. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvětlil, že materialistické vzdělání zvětšuje vliv māyi. Způsobuje, že podmíněná duše je stále více přitahována k materialistickému životu a vzdaluje se osvobození od nežádoucích strastí.

Někdo by se mohl zeptat, proč vysoce vzdělaní lidé nezačínají rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Důvod vysvětluje tento verš. Dokud člověk nepřijme útočiště u pravého duchovního učitele, který si je plně vědom Kṛṣṇy, nemůže Kṛṣṇu poznat. Pedagogové, učenci a velcí političtí vůdci, které uctívají milióny lidí, nemohou znát cíl života a rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, jelikož nepřijímají pravého duchovního učitele a Védy. V Muṇḍaka Upaniṣadě (3.2.3) stojí: nāyam ātmā pravacanena labhyo na medhayā na bahunā śrutena—nikdo nedosáhne seberealizace pouhým akademickým vzděláním, učenými přednáškami (pravacanena labhyaḥ) nebo tím, že je inteligentním vědcem, který učinil mnoho úžasných objevů. Nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, bez Jeho milosti. Poznat Ho může jen ten, kdo se odevzdal čistému oddanému Kṛṣṇy a přijal prach z jeho lotosových nohou. Nejprve je nutné pochopit, jak se můžeme vymanit ze zajetí māyi. Jediným způsobem je rozvinout vědomí Kṛṣṇy. A abychom toho snadno dosáhli, musíme přijmout útočiště u realizované duše — u toho, kdo je mahat či mahātmā, jehož jediným zájmem je sloužit Nejvyššímu Pánu. V Bhagavad-gītě (9.13) Pán říká:

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtiṁ āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské energie. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní a neměnnou Nejvyšší Osobnost Božství.” Aby se tedy člověk zbavil strastí, musí se stát oddaným.

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ

“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů.” (Bhāg. 5.18.12)

yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ

“Jen těm velkým duším, které mají naprostou víru v Pána i v duchovního učitele, je automaticky vyjeven veškerý smysl védského poznání.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23)

yam evaiṣa vṛṇute tena labhyas
tasyaiṣa ātmā vivṛṇute tanūṁ svām

“Pána dosáhne jedině ten, koho si On sám vybere. Takové osobě pak vyjeví svou podobu.” (Muṇḍaka Upaniṣad 3.2.3)

To jsou výroky Véd. Člověk musí přijmout útočiště u duchovního učitele, který zná vlastní já, nikoliv u materiálně vzdělaného učence či politika. Musí se uchýlit k niṣkiñcanovi — tomu, kdo vykonává oddanou službu a je prostý hmotného znečištění. Tak se může vrátit domů, zpátky k Bohu.

Verš

ity uktvoparataṁ putraṁ
hiraṇyakaśipū ruṣā
andhīkṛtātmā svotsaṅgān
nirasyata mahī-tale

Synonyma

iti — takto; uktvā — když promluvil; uparatam — přestal; putram — syna; hiraṇyakaśipuḥ — Hiraṇyakaśipu; ruṣā — s velkým hněvem; andhīkṛta-ātmā — učiněn slepým k seberealizaci; sva-utsaṅgāt — ze svého klína; nirasyata — shodil; mahī-tale — na zem.

Překlad

Když Prahlāda Mahārāja takto promluvil a umlkl, démon Hiraṇyakaśipu, zaslepený hněvem, ho shodil z klína na zem.

Verš

āhāmarṣa-ruṣāviṣṭaḥ
kaṣāyī-bhūta-locanaḥ
vadhyatām āśv ayaṁ vadhyo
niḥsārayata nairṛtāḥ

Synonyma

āha — řekl; amarṣa — rozhořčení; ruṣā — a prudkým hněvem; āviṣṭaḥ — přemožený; kaṣāyī-bhūta — zrudly jako rozžhavená měď; locanaḥ — jehož oči; vadhyatām — ať je zabit; āśu — okamžitě; ayam — tohoto; vadhyaḥ — který má být zabit; niḥsārayata — odveďte; nairṛtāḥ — ó démoni.

Překlad

Rozhořčený a vzteklý Hiraṇyakaśipu, jehož oči byly rudé jako roztavená měď, řekl svým služebníkům: Ó démoni, odveďte ho pryč! Zasluhuje smrt. Zabijte ho co nejrychleji!

Verš

ayaṁ me bhrātṛ-hā so ’yaṁ
hitvā svān suhṛdo ’dhamaḥ
pitṛvya-hantuḥ pādau yo
viṣṇor dāsavad arcati

Synonyma

ayam — tento; me — mého; bhrātṛ- — vrah bratra; saḥ — on; ayam — tento; hitvā — zříkající se; svān — svých vlastních; suhṛdaḥ — příznivců; adhamaḥ — velice nízký; pitṛvya-hantuḥ — toho, který zabil jeho strýce Hiraṇyākṣu; pādau — u nohou; yaḥ — ten, kdo; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua; dāsa-vat — jako sluha; arcati — slouží.

Překlad

Tento chlapec je vrahem mého bratra, neboť se zřekl své rodiny, aby s oddaností sloužil nepříteli, Pánu Viṣṇuovi, jako obyčejný sluha.

Význam

Hiraṇyakaśipu považoval vlastního syna za vraha svého bratra, protože Prahlāda prokazoval oddanou službu Pánu Viṣṇuovi. Chlapce čekalo osvobození sārūpya a z tohoto hlediska připomínal Pána Viṣṇua. Proto ho chtěl Hiraṇyakaśipu zabít. Oddaní, vaiṣṇavové, dosahují osvobození sārūpya, sālokya, sārṣṭi a sāmīpya, zatímco māyāvādīni by měli dosáhnout osvobození sāyujya. Sāyujya-mukti však není příliš bezpečné, zatímco sārūpya-mukti, sālokya-mukti, sārṣṭi-mukti a sāmīpya-mukti jsou nanejvýš jistá. I když mají ti, kdo slouží Pánu Viṣṇuovi, Nārāyaṇovi, na vaikunthských planetách stejné postavení jako Pán, dobře vědí, že Pán je vládce a oni jsou služebníci.

Verš

viṣṇor vā sādhv asau kiṁ nu
kariṣyaty asamañjasaḥ
sauhṛdaṁ dustyajaṁ pitror
ahād yaḥ pañca-hāyanaḥ

Synonyma

viṣṇoḥ — k Viṣṇuovi; — i; sādhu — dobrý; asau — tento; kim — zdali; nu — skutečně; kariṣyati — bude jednat; asamañjasaḥ — nehodný důvěry; sauhṛdam — náklonnosti; dustyajam — které je obtížné se vzdát; pitroḥ — svého otce a matky; ahāt — zřekl se; yaḥ — ten, který; pañca-hāyanaḥ — pouze pětiletý.

Překlad

I když je Prahlādovi pouhých pět let, již v tomto útlém věku se zřekl láskyplného vztahu s otcem a matkou. Proto není hoden důvěry. Nedá se věřit ani tomu, že se bude chovat náležitě k Viṣṇuovi.

Verš

paro ’py apatyaṁ hita-kṛd yathauṣadhaṁ
sva-dehajo ’py āmayavat suto ’hitaḥ
chindyāt tad aṅgaṁ yad utātmano ’hitaṁ
śeṣaṁ sukhaṁ jīvati yad-vivarjanāt

Synonyma

paraḥ — nenáležející ke stejné skupině či rodině; api — ačkoliv; apatyam — dítě; hita-kṛt — prospívající; yathā — tak jako; auṣadham — léčivá bylina; sva-deha-jaḥ — zrozený z vlastního těla; api — ačkoliv; āmaya-vat — jako nemoc; sutaḥ — syn; ahitaḥ — který není příznivě nakloněn; chindyāt — je třeba useknout; tat — tu; aṅgam — část těla; yat — která; uta — ovšem; ātmanaḥ — tělu; ahitam — neprospívající; śeṣam — zbytek; sukham — šťastně; jīvati — žije; yat — čeho; vivarjanāt — díky useknutí.

Překlad

Léčivá bylina z lesa sice nepatří do stejné kategorie jako člověk, ale přináší-li užitek, je velmi pečlivě uchovávána. A toho, kdo nepatří do rodiny, ale je pro ni prospěšný, je třeba chránit jako vlastního syna. Je-li naproti tomu nějaký úd našeho těla nakažen infekcí, je třeba ho amputovat, aby zbytek těla mohl šťastně žít. Pokud se vlastní syn staví na odpor, je nutné ho zavrhnout, třebaže se narodil z našeho těla.

Význam

Śrī Caitanya Mahāprabhu učí všechny oddané Pána, aby byli pokornější než tráva a snášenlivější než stromy; jinak bude jejich vykonávání oddané služby stále něčím narušováno. Zde je živoucí příklad toho, jak neoddaný, přestože je milujícím otcem, působí potíže oddanému. Hmotný svět je takový, že neoddaný otec se stává nepřítelem oddaného syna. Když se Hiraṇyakaśipu rozhodl zabít dokonce svého syna, uvedl příklad amputování části vlastního těla, do níž se dostala infekce a která je tedy zbytku těla nebezpečná. Stejný příklad lze samozřejmě použít také v případě neoddaných. Cāṇakya Paṇḍita doporučuje: tyaja durjana-saṁsargaṁ bhaja sādhu-samāgamam — oddaní, kteří mají vážný zájem o pokrok v duchovním životě, by se měli zříci společnosti neoddaných a vždy se stýkat s oddanými. Hmotná existence je dočasná a plná utrpení, a přílišná připoutanost k ní je tedy známkou nevědomosti. Oddaní, kteří jsou rozhodnuti podstupovat tapasyu (askezi), aby poznali vlastní já, a rozvinout duchovní vědomí, se proto musí zříci společnosti ateistů, neoddaných. Prahlāda Mahārāja neuznával filozofii svého otce Hiraṇyakaśipua, nicméně byl snášenlivý a pokorný. Hiraṇyakaśipu byl však jakožto neoddaný natolik znečištěn, že se nezdráhal zabít vlastního syna, a ospravedlňoval to logikou amputace.

Verš

sarvair upāyair hantavyaḥ
sambhoja-śayanāsanaiḥ
suhṛl-liṅga-dharaḥ śatrur
muner duṣṭam ivendriyam

Synonyma

sarvaiḥ — všemi; upāyaiḥ — prostředky; hantavyaḥ — musí být zabit; sambhoja — při jídle; śayana — při ležení; āsanaiḥ — při sezení; suhṛt-liṅga-dharaḥ — který se vydává za přítele; śatruḥ — nepřítel; muneḥ — velkého mudrce; duṣṭam — neovladatelné; iva — jako; indriyam — smysly.

Překlad

Stejně jako jsou neovládnuté smysly nepřáteli všech yogīnů věnujících se rozvíjení duchovního života, tak i Prahlāda, který vypadá jako přítel, je mým nepřítelem, protože ho nemohu ovládat. Z toho důvodu je nutné použít všech prostředků a tohoto nepřítele zabít, ať jí, sedí nebo spí.

Význam

Hiraṇyakaśipu chystal velký plán Prahlādovy smrti. Chtěl svého syna zabít tak, že mu nechá podat jed, až bude jíst, že ho nechá posadit do vroucího oleje nebo hodit pod nohy slona, až bude ležet. Rozhodl se tedy usmrtit své nevinné dítě, kterému bylo pouhých pět let, jen proto, že se chlapec stal oddaným Pána. Tak se neoddaní staví k oddaným.

Verš

nairṛtās te samādiṣṭā
bhartrā vai śūla-pāṇayaḥ
tigma-daṁṣṭra-karālāsyās
tāmra-śmaśru-śiroruhāḥ
nadanto bhairavaṁ nādaṁ
chindhi bhindhīti vādinaḥ
āsīnaṁ cāhanañ śūlaiḥ
prahrādaṁ sarva-marmasu

Synonyma

nairṛtāḥ — démoni; te — oni; samādiṣṭāḥ — plně zmocnění; bhartrā — svým pánem; vai — skutečně; śūla-pāṇayaḥ — s trojzubci v rukou; tigma — velmi ostré; daṁṣṭra — zuby; karāla — a hrůzostrašné; āsyāḥ — tváře; tāmra-śmaśru — kníry barvy mědi; śiroruhāḥ — a vlasy; nadantaḥ — vydávající; bhairavam — hrozivý; nādam — zvuk; chindhi — rozsekej; bhindhi — rozkouskuj; iti — takto; vādinaḥ — hovořící; āsīnam — který tiše seděl; ca — a; ahanan — napadli; śūlaiḥ — svými trojzubci; prahrādam — Prahlāda; sarva-marmasu — citlivé části těla.

Překlad

Démoni (Rākṣasové), služebníci Hiraṇyakaśipua, pak začali svými trojzubci bodat do citlivých částí Prahlādova těla. Měli hrůzostrašné tváře, ostré zuby a vousy a vlasy rudé jako měď. Všichni vypadali nesmírně hrozivě a vydávali ohlušující řev. Křičeli: “Rozsekej ho! Probodni ho!” a bodali chlapce, který tiše seděl a meditoval o Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

pare brahmaṇy anirdeśye
bhagavaty akhilātmani
yuktātmany aphalā āsann
apuṇyasyeva sat-kriyāḥ

Synonyma

pare — v nejvyšším; brahmaṇi — absolutním; anirdeśye — jehož nelze vnímat smysly; bhagavati — Nejvyšší Osobnost Božství; akhila-ātmani — Nadduše všech; yukta-ātmani — na něho, jehož mysl byla pohroužena (Prahlāda); aphalāḥ — bez účinku; āsan — byly; apuṇyasya — člověka, který má prázdné konto zbožných činností; iva — jako; sat-kriyāḥ — dobré činnosti (jako oběti či askeze).

Překlad

Má-li člověk prázdné konto zbožných činností, pak i když vykoná nějaký dobrý skutek, nepřináší mu to žádný výsledek. Zbraně démonů neměly tedy na Prahlāda Mahārāje žádné hmatatelné účinky, jelikož byl oddaným nerozrušeným hmotnými podmínkami a plně zaměstnaným meditací o Nejvyšší Osobnosti Božství a službou Pánu, který je neměnný, jehož nelze poznat hmotnými smysly a jenž je duší celého vesmíru.

Význam

Prahlāda Mahārāja byl neustále plně pohroužený v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství. Je řečeno: govinda-parirambhitaḥ—Prahlāda bez ustání meditoval, a proto ho chránil Govinda. Oddaného za všech okolností chrání Nejvyšší Osobnost Božství, stejně jako se dostává úplné ochrany malému dítěti na klíně jeho otce či matky. Znamená to, že když démoni, Rākṣasové, napadali Prahlāda Mahārāje, napadali také Govindu? Něco takového není možné. Démoni se již mnohokrát pokusili ublížit Nejvyššímu Pánu nebo Ho zabít, ale Pána nelze zranit žádnými hmotnými prostředky, jelikož neustále setrvává na úrovni transcendence. Proto jsou zde použita slova pare brahmaṇi. Démoni, Rākṣasové, nemohou Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, vidět ani se Ho dotknout, třebaže si myslí, že svými hmotnými zbraněmi zasahují Jeho transcendentální tělo. V tomto verši je Pán nazván anirdeśye — jelikož je všudypřítomný, nemůžeme Ho znát jako někoho, kdo je na určitém místě. Navíc je akhilātmā, činný princip všeho, včetně hmotných zbraní. Ti, kdo nechápou Pánovo postavení, jsou nešťastníci. Možná si myslí, že mohou Nejvyššího Pána a Jeho oddaného zabít, ale všechny jejich pokusy budou marné. Pán ví, jak s nimi naložit.

Verš

prayāse ’pahate tasmin
daityendraḥ pariśaṅkitaḥ
cakāra tad-vadhopāyān
nirbandhena yudhiṣṭhira

Synonyma

prayāse — když snaha; apahate — marná; tasmin — ta; daitya-indraḥ — král démonů, Hiraṇyakaśipu; pariśaṅkitaḥ — s velkým strachem (když vzal v úvahu, jak byl chlapec chráněn); cakāra — připravil; tat-vadha-upāyān — různé způsoby, jak ho zabít; nirbandhena — s odhodláním; yudhiṣṭhira — ó králi Yudhiṣṭhire.

Překlad

Můj milý králi Yudhiṣṭhire, když všechny pokusy démonů usmrtit Prahlāda Mahārāje selhaly, král démonů Hiraṇyakaśipu dostal velký strach a začal plánovat další možnosti, jak by ho zabil.

Verš

dig-gajair dandaśūkendrair
abhicārāvapātanaiḥ
māyābhiḥ sannirodhaiś ca
gara-dānair abhojanaiḥ
hima-vāyv-agni-salilaiḥ
parvatākramaṇair api
na śaśāka yadā hantum
apāpam asuraḥ sutam
cintāṁ dīrghatamāṁ prāptas
tat-kartuṁ nābhyapadyata

Synonyma

dik-gajaiḥ — velkými slony naučenými rozdupat vše, co se jim ocitne pod nohama; danda-śūka-indraiḥ — uštknutím královými jedovatými hady; abhicāra — ničivými kouzly; avapātanaiḥ — svržením z vrcholu hory; māyābhiḥ — vyvoláváním iluze; sannirodhaiḥ — uvězněním; ca — jakož i; gara-dānaiḥ — podáním jedu; abhojanaiḥ — ponecháním o hladu; hima — zimou; vāyu — větrem; agni — ohněm; salilaiḥ — a vodou; parvata-ākramaṇaiḥ — drcením velkými kameny a kusy hor; api — a také; na śaśāka — nebyl schopen; yadā — když; hantum — zabít; apāpam — který byl zcela prostý hříchu; asuraḥ — démon (Hiraṇyakaśipu); sutam — svého syna; cintām — úzkost; dīrgha-tamām — dlouhotrvající; prāptaḥ — dostal; tat-kartum — uskutečnit to; na — ne; abhyapadyata — dosáhl.

Překlad

Hiraṇyakaśipu nebyl schopen zabít svého syna ani tím, že byl vržen pod nohy obrovských slonů, mezi velké, hrůzostrašné hady, ani použitím ničivých kouzel, svržením z vrcholu hory, vyvoláváním iluze, podáním jedu, mučením hladem, vystavením kruté zimě, vichru, ohni a vodě, ani kamenováním těžkými balvany, které ho měly rozdrtit. Když zjistil, že Prahlādovi, který byl zcela prostý hříchu, nemůže nijak ublížit, naplnila ho velká úzkost. Nevěděl, co dál.

Verš

eṣa me bahv-asādhūkto
vadhopāyāś ca nirmitāḥ
tais tair drohair asad-dharmair
muktaḥ svenaiva tejasā

Synonyma

eṣaḥ — toto; me — moje; bahu — mnohé; asādhu-uktaḥ — nadávky; vadha-upāyāḥ — nejrůznější způsoby, jak ho zabít; ca — a; nirmitāḥ — zosnovaných; taiḥ — těmito; taiḥ — těmito; drohaiḥ — podlými činnostmi; asat-dharmaiḥ — ohavnými činy; muktaḥ — vysvobozený; svena — vlastní; eva — skutečně; tejasā — silou.

Překlad

Hiraṇyakaśipu uvažoval: Častoval jsem tohoto chlapce mnohými urážkami a připravil mnoho plánů, jak ho zabít, ale přes všechno mé snažení se to nepodařilo. Zachránil se vlastní silou a tyto podlé a ohavné činy ho ani v nejmenším neovlivnily.

Verš

vartamāno ’vidūre vai
bālo ’py ajaḍa-dhīr ayam
na vismarati me ’nāryaṁ
śunaḥ śepa iva prabhuḥ

Synonyma

vartamānaḥ — nacházející se; avidūre — nedaleko; vai — zajisté; bālaḥ — pouhé dítě; api — ačkoliv; ajaḍa-dhīḥ — naprostá nebojácnost; ayam — tato; na — ne; vismarati — zapomíná; me — moje; anāryam — špatné chování; śunaḥ śepaḥ — zkroucený ocas psa; iva — přesně jako; prabhuḥ — je schopný či mocný.

Překlad

I když je velice blízko mě a je to pouhé dítě, vůbec nemá strach. Připomíná zkroucený ocas psa, který nelze nikdy narovnat. Je tomu tak proto, že nikdy nezapomíná na mé špatné chování a své spojení se svým pánem, Viṣṇuem.

Význam

Slovo śunaḥ značí psa a śepa je ocas. Jde o všední příklad. Člověk se může sebevíc snažit narovnat psí ocas, ale ten přesto nebude nikdy rovný; vždy zůstane zkroucený. Śunaḥ śepa je také jméno druhého syna Ajīgarty. Tento syn byl prodán Hariścandrovi, ale později se uchýlil k Viśvāmitrovi, Hariścandrovu nepříteli, a nikdy ho nezradil.

Verš

aprameyānubhāvo ’yam
akutaścid-bhayo ’maraḥ
nūnam etad-virodhena
mṛtyur me bhavitā na vā

Synonyma

aprameya — neomezená; anubhāvaḥ — sláva; ayam — toto; akutaścit-bhayaḥ — aniž by se bál nebezpečí odkudkoliv; amaraḥ — nesmrtelný; nūnam — rozhodně; etat-virodhena — protože jsem proti němu; mṛtyuḥ — smrt; me — má; bhavitā — může být; na — ne; — nebo.

Překlad

Vidím, že síla tohoto chlapce je neomezená, protože se nebojí žádného z mých trestů. Vypadá, jako by byl nesmrtelný. Kvůli svému nepřátelství vůči němu proto zemřu. Nebo se to možná nestane.

Verš

iti tac-cintayā kiñcin
mlāna-śriyam adho-mukham
śaṇḍāmarkāv auśanasau
vivikta iti hocatuḥ

Synonyma

iti — takto; tat-cintayā — s naprostou úzkostí vyvolanou Prahlādovým postavením; kiñcit — nějak; mlāna — ztracený; śriyam — lesk; adhaḥ-mukham — s tváří skloněnou k zemi; śaṇḍa-amarkau — Ṣaṇḍa a Amarka; auśanasau — synové Śukrācāryi; vivikte — v skrytu; iti — takto; ha — zajisté; ūcatuḥ — promluvili.

Překlad

Král Daityů, zasmušilý, jeho tělo zbavené lesku, takto mlčky uvažoval s hlavou skloněnou k zemi. Ṣaṇḍa a Amarka, dva synové Śukrācāryi, k němu potom v skrytu promluvili.

Verš

jitaṁ tvayaikena jagat-trayaṁ bhruvor
vijṛmbhaṇa-trasta-samasta-dhiṣṇyapam
na tasya cintyaṁ tava nātha cakṣvahe
na vai śiśūnāṁ guṇa-doṣayoḥ padam

Synonyma

jitam — přemožené; tvayā — tebou; ekena — samotným; jagat-trayam — tři světy; bhruvoḥ — obočí; vijṛmbhaṇa — pozdvižením; trasta — začnou se bát; samasta — všichni; dhiṣṇyapam — vůdčí osobnosti všech planet; na — ne; tasya — z něho; cintyam — být plný úzkosti; tava — tebe; nātha — ó pane; cakṣvahe — nalézáme; na — ani; vai — skutečně; śiśūnām — dětí; guṇa-doṣayoḥ — dobré vlastnosti či vady; padam — námět.

Překlad

Ó pane! Víme, že když jen pohneš obočím, všichni vládci různých planet dostanou velký strach. Bez jakékoliv pomoci jsi dobyl všechny tři světy. Nevidíme proto jediný důvod k úzkosti a zasmušilosti. Prahlāda je pouhé dítě a nemůže být příčinou znepokojení. Jeho dobré či špatné vlastnosti jsou bezcenné.

Verš

imaṁ tu pāśair varuṇasya baddhvā
nidhehi bhīto na palāyate yathā
buddhiś ca puṁso vayasārya-sevayā
yāvad gurur bhārgava āgamiṣyati

Synonyma

imam — tohoto; tu — ale; pāśaiḥ — provazy; varuṇasya — poloboha Varuṇy; baddhvā — po spoutání; nidhehi — drž (ho); bhītaḥ — strachy; na — ne; palāyate — utekl; yathā — aby; buddhiḥ — inteligence; ca — také; puṁsaḥ — člověka; vayasā — s věkem; ārya — zkušeným, pokročilým osobnostem; sevayā — službou; yāvat — dokud; guruḥ — náš duchovní učitel; bhārgavaḥ — Śukrācārya; āgamiṣyati — přijde.

Překlad

Než se vrátí náš duchovní učitel Śukrācārya, spoutej chlapce Varuṇovými provazy, aby ze strachu neutekl. Až povyroste a vstřebá naše pokyny či bude sloužit našemu duchovnímu učiteli, jeho inteligence se jistě změní. Není třeba se znepokojovat.

Verš

tatheti guru-putroktam
anujñāyedam abravīt
dharmo hy asyopadeṣṭavyo
rājñāṁ yo gṛha-medhinām

Synonyma

tathā — tímto způsobem; iti — tak; guru-putra-uktam — doporučeno Ṣaṇḍou a Amarkou, syny Śukrācāryi; anujñāya — přijímající; idam — toto; abravīt — pravil; dharmaḥ — povinnosti; hi — zajisté; asya — Prahlādovi; upadeṣṭavyaḥ — mají být vyloženy; rājñām — králů; yaḥ — kteří; gṛha-medhinām — jeví zájem o rodinný život.

Překlad

Když Hiraṇyakaśipu vyslechl tyto pokyny Ṣaṇḍy a Amarky, synů svého duchovního učitele, souhlasil a požádal je, aby Prahlādovi vyložili systém předepsaných povinností, kterým se řídí královské rodiny.

Význam

Hiraṇyakaśipu si přál, aby byl Prahlāda Mahārāja vychován jako král a naučil se vládnout království, zemi či světu. Nechtěl, aby slyšel pokyny o odříkání či čtvrtém životním stavu. Slovo dharma zde neoznačuje nějakou náboženskou víru. Je jasně řečeno: dharmo hy asyopadeṣṭavyo rājñāṁ yo gṛha-medhinām. Známe dva druhy královských rodů: první druh tvoří ti, kdo jsou poutáni k rodinnému životu, a druhý rājarṣiové—králové, kteří mají v rukou moc, ale zároveň jsou na úrovni velkých světců. Prahlāda Mahārāja se chtěl stát rājarṣim, zatímco Hiraṇyakaśipu si přál, aby se stal králem poutaným ke smyslovému požitku (gṛha-medhinām). Árjové následují systém varṇāśrama-dharmy, podle kterého má být každý vychován v souladu se svým postavením ve společnosti rozdělené na varṇy (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a āśramy (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa).

Oddaný očištěný oddanou službou je stále v transcendentálním postavení, nad úrovní světských kvalit. Rozdíl mezi Prahlādem Mahārājem a Hiraṇyakaśipuem tedy spočíval v tom, že Hiraṇyakaśipu chtěl chlapce udržovat ve světských poutech, zatímco Prahlāda se nacházel nad kvalitami hmotné přírody. Předepsané povinnosti osoby, kterou ovládá hmotná příroda, se liší od povinností toho, kdo je mimo její vliv. Naši skutečnou dharmu, předepsanou povinnost, popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). Dharmarāja neboli Yamarāja vyložil svým sluhům, že každá živá bytost je duchovním jedincem, a její předepsaná povinnost je proto také duchovní. Skutečnou dharmou je to, co doporučuje Bhagavad-gītā: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Svých hmotných předepsaných povinností se musíme zříci, tak jako se musíme zříci hmotného těla. Bez ohledu na to, jaké jsou naše předepsané povinnosti, byť i podle systému varṇāśramy, je třeba se jich zříci a věnovat se svému duchovnímu zaměstnání. Naši skutečnou dharmu, předepsanou povinnost, vysvětlil Śrī Caitanya Mahāprabhu: jīvera ’svarūpa' haya — kṛṣṇera ’nitya-dāsa' — každá živá bytost je věčným služebníkem Kṛṣṇy. To je naše skutečné zaměstnání.

Verš

dharmam arthaṁ ca kāmaṁ ca
nitarāṁ cānupūrvaśaḥ
prahrādāyocatū rājan
praśritāvanatāya ca

Synonyma

dharmam — světské předepsané povinnosti; artham — hospodářský rozvoj; ca — a; kāmam — smyslový požitek; ca — a; nitarām — vždy; ca — a; anupūrvaśaḥ — po pořádku, od začátku do konce; prahrādāya — Prahlādovi Mahārājovi; ūcatuḥ — vykládali; rājan — ó králi; praśrita — který byl pokorný; avanatāya — a poddajný; ca — také.

Překlad

Ṣaṇḍa a Amarka pak systematicky a bez ustání učili Prahlāda Mahārāje, jenž byl velmi poddajný a pokorný, o světském náboženství, hospodářském rozvoji a uspokojování smyslů.

Význam

Pro lidskou společnost jsou určeny čtyři procesy, které vrcholí osvobozením: dharma, artha, kāma a mokṣa. Aby v ní existoval pokrok, lidé musí následovat proces náboženství a na jeho základě se mají snažit vylepšit svou ekonomickou situaci, aby mohli uspokojit svou potřebu smyslového požitku ve shodě s náboženskými pravidly; potom snadněji dosáhnou vysvobození z pout hmoty. Tak vypadá védská metoda. Když člověk překoná úrovně dharmy, arthy, kāmy a mokṣi, stává se oddaným. Tehdy je v postavení, ze kterého již zaručeně nepoklesne na hmotnou úroveň (yad gatvā na nivartante). Bhagavad-gītā uvádí, že pokud někdo překoná tyto čtyři procesy a je skutečně osvobozený, vykonává oddanou službu. Tím má zajištěno, že již nepoklesne.

Verš

yathā tri-vargaṁ gurubhir
ātmane upaśikṣitam
na sādhu mene tac-chikṣāṁ
dvandvārāmopavarṇitām

Synonyma

yathā — jako; tri-vargam — tři procesy (náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek); gurubhiḥ — učiteli; ātmane — jemu samotnému (Prahlādovi Mahārājovi); upaśikṣitam — vykládané; na — ne; sādhu — skutečně dobré; mene — považoval; tat-śikṣām — vzdělání v tomto oboru; dvandva-ārāma — těmi, kdo nacházejí potěšení v protikladech (v hmotném nepřátelství a přátelství); upavarṇitām — co je stanoveno.

Překlad

Učitelé Ṣaṇḍa a Amarka vyučovali Prahlāda Mahārāje třem druhům hmotného pokroku, zvaným náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek. Prahlāda však byl povznesený nad takové pokyny. Nelíbily se mu, neboť se zakládají na protikladech světského jednání, pod jejichž vlivem se člověk zaplétá do materialistického způsobu života, který se vyznačuje zrozením, smrtí, stářím a nemocí.

Význam

Celý svět má zájem o materialistický způsob života; 99,9 % osob ve všech třech světech se nezajímá o osvobození či duchovní vzdělání. Jedině oddaní Pána, v čele s tak význačnými osobnostmi, jako je Prahlāda Mahārāja a Nārada Muni, mají zájem o skutečné vzdělání týkající se duchovního života. Zásady náboženství není možné pochopit na hmotné úrovni, a proto je nutné následovat tyto velké osobnosti. Śrīmad-Bhāgavatam (6.3.20) uvádí:

svayambhūr nāradaḥ śambhuḥ
kumāraḥ kapilo manuḥ
prahlādo janako bhīṣmo
balir vaiyāsakir vayam

Je nutné kráčet ve stopách osobností, jako je Pán Brahmā, Nārada, Pán Śiva, Kapila, Manu, Kumārové, Prahlāda Mahārāja, Bhīṣma, Janaka, Bali Mahārāja, Śukadeva Gosvāmī a Yamarāja. Ti, kdo mají zájem o duchovní život, by měli následovat Prahlādův příklad a stejně jako on odmítat vzdělání týkající se takzvaného náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Člověk má mít zájem o duchovní vzdělání. Proto se po celém světě šíří hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, následující vzor Prahlāda Mahārāje, jemuž se nelíbilo nic z materialistického vzdělání, které mu vštěpovali jeho učitelé.

Verš

yadācāryaḥ parāvṛtto
gṛhamedhīya-karmasu
vayasyair bālakais tatra
sopahūtaḥ kṛta-kṣaṇaiḥ

Synonyma

yadā — když; ācāryaḥ — učitelé; parāvṛttaḥ — začali se věnovat; gṛha-medhīya — rodinného života; karmasu — povinnostem; vayasyaiḥ — svými přáteli stejného věku; bālakaiḥ — chlapci; tatra — tam; saḥ — on (Prahlāda Mahārāja); apahūtaḥ — volán; kṛta-kṣaṇaiḥ — čekající na příhodnou chvíli.

Překlad

Když učitelé odešli domů věnovat se svým rodinným záležitostem, žáci stejně staří jako Prahlāda Mahārāja volali, aby Prahlāda využil volna a šel si s nimi hrát.

Význam

V době oběda, když učitelé odešli ze třídy, si chtěli žáci s Prahlādem hrát a volali ho k sobě. Z následujících veršů však bude zřejmé, že Prahlāda Mahārāja neměl o hraní příliš velký zájem. Chtěl využít každé chvíle k rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Proto, jak je zde vyjádřeno slovem kṛta-kṣaṇaiḥ, využil příznivé doby, kdy bylo možné kázat o vědomí Kṛṣṇy, následujícím způsobem.

Verš

atha tāñ ślakṣṇayā vācā
pratyāhūya mahā-budhaḥ
uvāca vidvāṁs tan-niṣṭhāṁ
kṛpayā prahasann iva

Synonyma

atha — tehdy; tān — kamarády ze třídy; ślakṣṇayā — velice příjemnou; vācā — řečí; pratyāhūya — oslovující; mahā-budhaḥ — Prahlāda Mahārāja, který byl vysoce učený a měl rozvinuté duchovní vědomí (mahā znamená “velký” a budha “učený”); uvāca — říkal; vidvān — velmi učený; tat-niṣṭhām — cesta poznání Boha; kṛpayā — milostivý; prahasan — usmívající se; iva — jako.

Překlad

Prahlāda Mahārāja, který byl skutečně tím největším vzdělancem, tehdy promluvil ke svým přátelům příjemnými slovy. Byl k nim velice laskavý a s úsměvem je začal učit o tom, jak marný je materialistický způsob života.

Význam

To, že se Prahlāda Mahārāja usmíval, je velmi důležité. Ostatní studenti si uměli užívat materialistického života prostřednictvím náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku, ale Prahlāda Mahārāja se jim smál, protože věděl, že to není skutečné štěstí. Skutečným štěstím je rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Povinností těch, kdo kráčejí v Prahlādových stopách, je učit celý svět, jak si být vědom Kṛṣṇy, a díky tomu být skutečně šťastný. Materialisté se uchylují k takzvanému náboženství, aby dostali požehnání a mohli tím zlepšit svou ekonomickou situaci a užívat si hmotného světa uspokojováním svých smyslů. Oddaní, jako je Prahlāda Mahārāja, se však smějí jejich pošetilosti, se kterou se horečně zaměstnávají v dočasném životě bez vědomostí o tom, jak se duše stěhuje z jednoho těla do druhého. Materialisté pracně usilují o dočasné výhody, zatímco ti, kdo jsou pokročilí v duchovním poznání, jako například Prahlāda Mahārāja, se o materialistický způsob života nezajímají; chtějí dosáhnout věčného života plného poznání a blaženosti. Pán Kṛṣṇa je vždy soucitný k pokleslým duším a Jeho služebníci, Kṛṣṇovi oddaní, chtějí také vzdělávat veškeré obyvatelstvo ve vědě o vědomí Kṛṣṇy. Oddaní chápou, jak scestný je materialistický život, a proto se usmívají nad jeho bezvýznamností. Ze soucitu ovšem káží poselství Bhagavad-gīty po celém světě.

Verš

te tu tad-gauravāt sarve
tyakta-krīḍā-paricchadāḥ
bālā adūṣita-dhiyo
dvandvārāmeritehitaiḥ
paryupāsata rājendra
tan-nyasta-hṛdayekṣaṇāḥ
tān āha karuṇo maitro
mahā-bhāgavato ’suraḥ

Synonyma

te — oni; tu — ovšem; tat-gauravāt — z velké úcty k Prahlādovým slovům (jelikož byl oddaným); sarve — všichni; tyakta — opustili; krīḍā-paricchadāḥ — hračky; bālāḥ — chlapci; adūṣita-dhiyaḥ — jejichž inteligence nebyla tolik znečištěná (jako inteligence jejich otců); dvandva — v dualitě; ārāma — těch, kdo nacházeli potěšení (učitelů Ṣaṇḍy a Amarky); īrita — pokyny; īhitaiḥ — a činy; paryupāsata — usedli okolo; rāja-indra — ó králi Yudhiṣṭhire; tat — jemu; nyasta — odevzdali; hṛdaya-īkṣaṇāḥ — srdce a oči; tān — k nim; āha — promluvil; karuṇaḥ — velice milostivý; maitraḥ — skutečný přítel; mahā-bhāgavataḥ — nesmírně vznešený oddaný; asuraḥ — Prahlāda Mahārāja, třebaže se narodil démonskému otci.

Překlad

Můj milý králi Yudhiṣṭhire, všechny děti pociťovaly k Prahlādovi velkou náklonnost a úctu. Díky svému útlému věku nebyly příliš znečištěné pokyny a činy svých učitelů, kteří lpěli na zavrženíhodné dualitě a pohodlí těla. Chlapci tedy opustili své hračky, přišli k Prahlādovi a usedli kolem něho, aby mu naslouchali. Dychtivě na něj hleděli; upínaly se k němu jejich oči i srdce. I když se Prahlāda Mahārāja narodil v démonské rodině, byl vznešeným oddaným a přál si jejich dobro. Začal je proto učit o marnosti materialistického života.

Význam

Slova bālā adūṣita-dhiyaḥ vyjadřují, že díky svému útlému věku nebyly děti tak znečištěné materialistickým životem jako jejich otcové. Prahlāda Mahārāja tedy využil nevinnosti svých spolužáků a začal je učit o důležitosti duchovního a bezvýznamnosti materialistického života. Přestože učitelé Ṣaṇḍa a Amarka učili materialistickému životu založenému na náboženství, hospodářském rozvoji a smyslovém požitku, chlapci nebyli příliš znečištění. Proto dávali dobrý pozor a chtěli poslouchat Prahlādovo učení. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy hraje gurukula nesmírně důležitou roli, protože se v ní chlapci již od dětství učí o vědomí Kṛṣṇy. Díky tomu budou v srdci pevní a je velice malá pravděpodobnost, že by podlehli kvalitám hmotné přírody, až budou starší.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k páté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Prahlāda Mahārāja, svatý syn Hiraṇyakaśipua”.