Sloka 5

Text 5

Verš

Texto

śrī-prahlāda uvāca
tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ
sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt
hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpaṁ
vanaṁ gato yad dharim āśrayeta

Synonyma

Palabra por palabra

śrī-prahlādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja odpověděl; tat — to; sādhu — velmi dobré, to nejlepší v životě; manye — myslím; asura-varya — ó králi asurů; dehinām — těch, kdo přijali hmotné tělo; sadā — vždy; samudvigna — plná úzkosti; dhiyām — jejichž inteligence; asat-grahāt — jelikož pokládají dočasné tělo či vztahy na úrovni těla za skutečné (myslí si: “Já jsem toto tělo a vše, co k němu patří, je moje”); hitvā — zříci se; ātma-pātam — místa, kde je zastaven rozvoj duchovní kultury či seberealizace; gṛham — tělesné pojetí života, život hospodáře; andha-kūpam — jež není ničím jiným než zarostlou studnou (kde není žádná voda, ale člověk ji tam přesto hledá); vanam — do lesa; gataḥ — jít; yat — který; harim — u Nejvyšší Osobnosti Božství; āśrayeta — může přijmout útočiště.

Překlad

Traducción

Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ó nejlepší z asurů, králi démonů! Od svého duchovního učitele jsem se naučil, že ten, kdo přijal dočasné tělo a dočasný život hospodáře, je soužen úzkostí, protože spadl do temné studny, kde není žádná voda, ale pouze utrpení. Člověk by měl s takovým životem skončit a odejít do lesa (vanu). Přesněji řečeno, měl by jít do Vṛndāvanu, kde existuje pouze vědomí Kṛṣṇy, a tak přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.

Prahlāda Mahārāja contestó: ¡Oh, rey de los demonios, el mejor de los asuras!, según he podido aprender de mi maestro espiritual, toda persona que haya aceptado un cuerpo material y una vida familiar temporal está, sin duda alguna, agobiada por la ansiedad, pues ha caído en un pozo oculto en el que no hay agua, sino solo sufrimiento. Es necesario abandonar esa posición e ir al bosque [vana]. Seré más claro: hay que ir a Vṛndāvana, donde exclusivamente predomina el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa, y, allí, refugiarse en la Suprema Personalidad de Dios.

Význam

Significado

Hiraṇyakaśipu si myslel, že Prahlāda jako pouhý malý chlapec bez jakékoliv zkušenosti může říci něco příjemného, ale rozhodně nic praktického. Prahlāda Mahārāja však byl vznešený oddaný, a projevoval tedy všechny charakteristiky vzdělání.

Hiraṇyakaśipu pensaba que Prahlāda, que no era más que un niño sin experiencia, le daría una respuesta agradable; no esperaba nada práctico. Pero Prahlāda, que era un devoto excelso, había adquirido todas las cualidades propias de quien ha recibido una educación.

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ

“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů. Ten, kdo však postrádá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, nemá žádné dobré vlastnosti, protože je prostřednictvím mentální spekulace pohroužen v hmotné existenci, jež je vnějším aspektem Pána.” (Bhāg. 5.18.12) Takzvaní vzdělaní filozofové a vědci, kteří jsou zjevně na mentální úrovni, nedokáží rozlišit mezi tím, co je skutečně sat, věčné, a co je asat, dočasné. Védy přikazují: asato mā jyotir gama — každý by se měl zříci úrovně dočasné existence a dospět na úroveň věčnosti. Duše je věčná a náměty týkající se věčné duše představují skutečné poznání. Na jiném místě je řečeno: apaśyatām ātma-tattvaṁ gṛheṣu gṛha-medhinām — ti, kdo jsou poutáni k tělesnému pojetí života, a tak lpí na životě gṛhasthy (hospodáře) na úrovni hmotného smyslového požitku, nemohou vidět, co je dobré pro věčnou duši. Prahlāda Mahārāja to potvrzuje, když říká, že chce-li někdo dosáhnout v životě úspěchu, měl by neprodleně ze správných zdrojů zjistit, co je v jeho vlastním zájmu a jak má uzpůsobit svůj život na základě duchovního vědomí. Měl by poznat, že je nedílnou částí Kṛṣṇy, a pak se zcela odevzdat u Jeho lotosových nohou, což mu zaručí duchovní úspěch. Všichni v hmotném světě se považují za tělo a jeden život za druhým vedou těžký boj o přežití. Prahlāda Mahārāja tedy doporučil, že člověk má odejít do lesa (vanu), aby ukončil toto hmotné podmínění, ve kterém se musí opakovaně rodit a umírat.

«Cuando alguien tiene una fe devocional inquebrantable en Kṛṣṇa, en él se manifiestan de modo permanente todas las buenas cualidades de Kṛṣṇa y los semidioses. Sin embargo, aquel que no tiene devoción por la Suprema Personalidad de Dios carece de buenas cualidades, pues, llevado por las invenciones de la mente, se absorbe en la existencia material, que es el aspecto externo del Señor» (Bhāg. 5.18.12). Desde el plano mental en que se encuentran, los supuestos filósofos y científicos educados no pueden distinguir entre lo que es realmente sat, eterno, y lo que es asat, temporal. El mandamiento védico es asato mā jyotir gama: Todo el mundo debe abandonar el plano de la existencia temporal y dirigirse al plano de la eternidad. El alma es eterna, y los temas que tratan del alma eterna son conocimiento verdadero. En otro pasaje se dice: apaśyatām ātma-tattvaṁ gṛheṣu gṛha-medhinām: Aquellos que están apegados al concepto corporal de la existencia y se apegan a la vida de gṛhastha, es decir, a la vida de casado, en el plano del disfrute material de los sentidos, no pueden ver lo que es bueno para el alma eterna. Esto lo confirma Prahlāda Mahārāja diciendo que quien desee el éxito en la vida debe acudir de inmediato a las fuentes adecuadas, para entender cuál es su verdadero interés y cómo debe amoldar su vida al patrón de la conciencia espiritual. Debemos entender que somos partes integrales de Kṛṣṇa, y refugiarnos por entero en Sus pies de loto, para así tener garantizado el éxito espiritual. En el mundo material, nadie está libre del concepto corporal; todos luchan arduamente por la existencia, vida tras vida. Por esa razón, Prahlāda Mahārāja recomendó que, para detener ese condicionamiento material en el ciclo de nacimientos y muertes, debemos ir al bosque (vana).

V systému varṇāśramy se muž nejprve stává brahmacārīnem, potom gṛhasthou, vānaprasthou a nakonec sannyāsīnem. Odejít do lesa znamená přijmout život vānaprasthy, což je stav mezi životem gṛhasthy a sannyāsem. Viṣṇu Purāṇa (3.8.9) dokládá: varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate — přijetím instituce vareṇ a āśramů může člověk snadno dospět na úroveň uctívání Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bude-li se naopak držet tělesného pojetí, nevyhnutelně zůstane hnít v tomto hmotném světě a nepřivede tak svůj život k úspěchu. Společnost se musí dělit na třídy brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů a za účelem duchovního pokroku se člověk musí postupně stávat brahmacārīnem, gṛhasthou, vānaprasthou a sannyāsīnem. Prahlāda Mahārāja svému otci doporučoval, aby přijal život vānaprasthy, neboť jako gṛhastha pod vlivem pout k tělu projevoval stále více démonských sklonů. Radil mu, že přijmout život vānaprasthy bude lepší, než se víc a víc propadat do temné studny jako gṛhastha (gṛham andha-kūpam). V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto zveme všechny staré lidi z celého světa do Vṛndāvanu, kde mohou žít v ústraní a rozvíjet duchovní vědomí, vědomí Kṛṣṇy.

In the varṇāśrama system, one first becomes a brahmacārī, then a gṛhastha, a vānaprastha and finally a sannyāsī. Going to the forest means accepting vānaprastha life, which is between gṛhastha life and sannyāsa. As confirmed in the Viṣṇu Purāṇa (3.8.9), varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate: by accepting the institution of varṇa and āśrama, one can very easily elevate himself to the platform of worshiping Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead. Otherwise, if one remains in the bodily conception, one must rot within this material world, and his life will be a failure. Society must have divisions of brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra, and for spiritual advancement one must gradually develop as a brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsī. Prahlāda Mahārāja recommended that his father accept vānaprastha life because as a gṛhastha he was becoming increasingly demoniac due to bodily attachment. Prahlāda recommended to his father that accepting vānaprastha life would be better than going deeper and deeper into gṛham andha-kūpam, the blind well of life as a gṛhastha. In our Kṛṣṇa consciousness movement we therefore invite all the elderly persons of the world to come to Vṛndāvana and stay there in retired life, making advancement in spiritual consciousness, Kṛṣṇa consciousness.