Sloka 30

Text 30

Verš

Text

śrī-prahrāda uvāca
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho ’bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām

Synonyma

Synonyms

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja řekl; matiḥ — sklon; na — nikdy; kṛṣṇe — k Pánu Kṛṣṇovi; parataḥ — díky pokynům druhých; svataḥ — díky vlastnímu pochopení; vā — nebo; mithaḥ — díky spojenému úsilí; abhipadyeta — je vyvinut; gṛha-vratānām — těch, kdo propadli materialistickému, tělesnému pojetí života; adānta — neovládnutým; gobhiḥ — kvůli smyslům; viśatām — vstupující; tamisram — pekelný život; punaḥ — znovu; punaḥ — znovu; carvita — to, co je již přežvýkané; carvaṇānām — kteří žvýkají.

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja said; matiḥ — inclination; na — never; kṛṣṇe — unto Lord Kṛṣṇa; parataḥ — from the instructions of others; svataḥ — from their own understanding; vā — either; mithaḥ — from combined effort; abhipadyeta — is developed; gṛha-vratānām — of persons too addicted to the materialistic, bodily conception of life; adānta — uncontrolled; gobhiḥ — by the senses; viśatām — entering; tamisram — hellish life; punaḥ — again; punaḥ — again; carvita — things already chewed; carvaṇānām — who are chewing.

Překlad

Translation

Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ti, kdo propadli materialistickému způsobu života, kvůli svým neovládnutým smyslům spějí k pekelnému životu a opakovaně žvýkají to, co je již přežvýkané. Jejich náklonnost ke Kṛṣṇovi se nikdy neprobudí; ani na základě pokynů druhých, ani jejich vlastním úsilím či obojím zároveň.

Prahlāda Mahārāja replied: Because of their uncontrolled senses, persons too addicted to materialistic life make progress toward hellish conditions and repeatedly chew that which has already been chewed. Their inclinations toward Kṛṣṇa are never aroused, either by the instructions of others, by their own efforts, or by a combination of both.

Význam

Purport

Slova matir na kṛṣṇe se vztahují k oddané službě Kṛṣṇovi. Takzvaní politici, učenci a filozofové, kteří čtou Bhagavad-gītu, se z ní snaží vyždímat nějaký význam, který by se hodil jejich materialistickým záměrům, ale jejich nesprávné pochopení Kṛṣṇy jim nepřinese žádný užitek. Jelikož chtějí používat Bhagavad-gītu k hmotným účelům, neustálé myšlení na Kṛṣṇu neboli vědomí Kṛṣṇy je pro ně nedostupné (matir na kṛṣṇe). Bhagavad-gītā (18.55) uvádí: bhaktyā mām abhijānāti — poznat Kṛṣṇu takového, jaký je, lze jedině oddanou službou. Takzvaní politici a učenci považují Kṛṣṇu za fiktivní osobu. Politik říká, že jeho Kṛṣṇa se liší od Kṛṣṇy vylíčeného v Bhagavad-gītě. I když uznává Kṛṣṇu a Rāmu za Nejvyšší, myslí si, že Rāma a Kṛṣṇa jsou neosobní, protože neví nic o službě Kṛṣṇovi. Jeho jedinou starostí je znovu a znovu žvýkat přežvýkané (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). Cílem takových politiků a akademiků je užívat si svými smysly tohoto hmotného světa. Proto je zde jasně řečeno, že ti, kdo jsou gṛha-vrata — jejichž jediným cílem je zajistit pohodlí tělu a žít v hmotném světě — nemohou Kṛṣṇu poznat. Výrazy gṛha-vrata a carvita-carvaṇānām vyjadřují, že materialista se život za životem snaží vychutnávat smyslový požitek v různých tělech, ale přesto je nespokojený. Ve jménu personalismu, tohoto nebo tamtoho “-ismu” zůstávají tito lidé neustále poutáni k materialistickému způsobu života. V Bhagavad-gītě (2.44) stojí:

In this verse the words matir na kṛṣṇe refer to devotional service rendered to Kṛṣṇa. So-called politicians, erudite scholars and philosophers who read Bhagavad-gītā try to twist some meaning from it to suit their material purposes, but their misunderstandings of Kṛṣṇa will not yield them any profit. Because such politicians, philosophers and scholars are interested in using Bhagavad-gītā as a vehicle for adjusting things materially, for them constant thought of Kṛṣṇa, or Kṛṣṇa consciousness, is impossible (matir na kṛṣṇe). As stated in Bhagavad-gītā (18.55), bhaktyā mām abhijānāti: only through devotional service can one understand Kṛṣṇa as He is. The so-called politicians and scholars think of Kṛṣṇa as fictitious. The politician says that his Kṛṣṇa is different from the Kṛṣṇa depicted in Bhagavad-gītā. Even though he accepts Kṛṣṇa and Rāma as the Supreme he thinks of Rāma and Kṛṣṇa as impersonal because he has no idea of service to Kṛṣṇa. Thus his only business is punaḥ punaś carvita-carvaṇānām — chewing the chewed again and again. The aim of such politicians and academic scholars is to enjoy this material world with their bodily senses. Therefore it is clearly stated here that those who are gṛha-vrata, whose only aim is to live comfortably with the body in the material world, cannot understand Kṛṣṇa. The two expressions gṛha-vrata and carvita-carvaṇānām indicate that a materialistic person tries to enjoy sense gratification in different bodily forms, life after life, but is still unsatisfied. In the name of personalism, this ism or that ism, such persons always remain attached to the materialistic way of life. As stated in Bhagavad-gītā (2.44):

bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate

“V mysli těch, kdo příliš lpí na smyslovém požitku a hmotném bohatství a jsou těmito věcmi zmateni, se nezrodí pevné odhodlání k oddané službě Nejvyššímu Pánu.” Ti, kdo lpí na hmotném požitku, se nemohou soustředit na oddanou službu. Nemohou porozumět Bhagavānovi, Kṛṣṇovi, či Jeho pokynům, Bhagavad-gītě. Adānta-gobhir viśatāṁ tamisram — jejich cesta ve skutečnosti vede k pekelnému životu.

“In the minds of those who are too attached to sense enjoyment and material opulence, and who are bewildered by such things, the resolute determination for devotional service to the Supreme Lord does not take place.” Those who are attached to material enjoyment cannot be fixed in devotional service to the Lord. They cannot understand Bhagavān, Kṛṣṇa, or His instruction, Bhagavad-gītā. Adānta-gobhir viśatāṁ tamisram: their path actually leads toward hellish life.

Ṛṣabhadeva potvrzuje (mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ), že člověk se musí snažit poznat Kṛṣṇu službou oddanému. Slovo mahat poukazuje na oddaného.

As confirmed by Ṛṣabhadeva, mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ: one must try to understand Kṛṣṇa by serving a devotee. The word mahat refers to a devotee.

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské energie. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní a neměnnou Nejvyšší Osobnost Božství.” (Bg. 9.13) Mahātmā je ten, kdo se neustále, dvacet čtyři hodin denně, věnuje oddané službě. Z následujících veršů vyplyne, že nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu, aniž by následoval takovou velkou osobnost. Hiraṇyakaśipu chtěl vědět, kde Prahlāda přišel k tomuto vědomí Kṛṣṇy. Kdo ho učil? Prahlāda sarkasticky odpověděl: “Můj milý otče, osoby jako ty nikdy nemohou Kṛṣṇu poznat. To lze jedině službou velké duši (mahat). O těch, kdo se snaží zlepšovat hmotné podmínky, je řečeno, že žvýkají přežvýkané. Hmotné podmínky nikdo nedokáže změnit, ale lidé se o to přesto život za životem a generaci za generací snaží a opakovaně se setkávají s neúspěchem. Člověk nemůže znát Kṛṣṇu a oddanou službu Jemu, dokud ho náležitě nevyškolí mahat — čistý oddaný Pána, mahātmā.”

“O son of Pṛthā, those who are not deluded, the great souls, are under the protection of the divine nature. They are fully engaged in devotional service because they know Me as the Supreme Personality of Godhead, original and inexhaustible.” (Bg. 9.13) A mahātmā is one who is constantly engaged in devotional service, twenty-four hours a day. As explained in the following verses, unless one adheres to such a great personality, one cannot understand Kṛṣṇa. Hiraṇyakaśipu wanted to know where Prahlāda had gotten this Kṛṣṇa consciousness. Who had taught him? Prahlāda sarcastically replied, “My dear father, persons like you never understand Kṛṣṇa. One can understand Kṛṣṇa only by serving a mahat, a great soul. Those who try to adjust material conditions are said to be chewing the chewed. No one has been able to adjust material conditions, but life after life, generation after generation, people try and repeatedly fail. Unless one is properly trained by a mahat — a mahātmā, or unalloyed devotee of the Lord — there is no possibility of one’s understanding Kṛṣṇa and His devotional service.”