Skip to main content

Sloka 23-24

Texts 23-24

Verš

Text

śrī-prahrāda uvāca
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
śrī-prahrāda uvāca
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye ’dhītam uttamam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye ’dhītam uttamam

Synonyma

Synonyms

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja řekl; śravaṇam — naslouchání; kīrtanam — opěvování; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua (nikoho jiného); smaraṇam — vzpomínání; pāda-sevanam — sloužení nohám; arcanam — uctívání (šestnácti předměty, ṣoḍaśopacāra); vandanam — modlení se; dāsyam — jednání v roli služebníka; sakhyam — jednání jako nejlepší přítel; ātma-nivedanam — odevzdání všeho, co máme; iti — takto; puṁsā arpitā — věnovaná oddaným; viṣṇau — Pánu Viṣṇuovi (nikomu jinému); bhaktiḥ — oddaná služba; cet — jestliže; nava-lakṣaṇā — devíti způsoby; kriyeta — je třeba vykonávat; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; addhā — přímo či zcela; tat — to; manye — považuji; adhītam — učení; uttamam — nejvyšší.

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja said; śravaṇam — hearing; kīrtanam — chanting; viṣṇoḥ — of Lord Viṣṇu (not anyone else); smaraṇam — remembering; pāda-sevanam — serving the feet; arcanam — offering worship (with ṣoḍaśopacāra, the sixteen kinds of paraphernalia); vandanam — offering prayers; dāsyam — becoming the servant; sakhyam — becoming the best friend; ātma-nivedanam — surrendering everything, whatever one has; iti — thus; puṁsā arpitā — offered by the devotee; viṣṇau — unto Lord Viṣṇu (not to anyone else); bhaktiḥ — devotional service; cet — if; nava-lakṣaṇā — possessing nine different processes; kriyeta — one should perform; bhagavati — unto the Supreme Personality of Godhead; addhā — directly or completely; tat — that; manye — I consider; adhītam — learning; uttamam — topmost.

Překlad

Translation

Prahlāda Mahārāja řekl: Naslouchání a zpívání o transcendentálním svatém jménu, podobě, vlastnostech a zábavách Pána Viṣṇua, jakož i o všem, co k Němu patří, vzpomínání na ně, sloužení Pánovým lotosovým nohám, uctívání Pána šestnácti předměty, modlení se k Němu, jednání v roli Jeho služebníka, považování Pána za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho Jemu (neboli sloužení tělem, myslí a slovy)—těchto devět procesů je uznáváno za čistou oddanou službu. Ten, kdo zasvětil svůj život službě Kṛṣṇovi těmito devíti metodami, je nejučenější ze všech, neboť si osvojil úplné poznání.

Prahlāda Mahārāja said: Hearing and chanting about the transcendental holy name, form, qualities, paraphernalia and pastimes of Lord Viṣṇu, remembering them, serving the lotus feet of the Lord, offering the Lord respectful worship with sixteen types of paraphernalia, offering prayers to the Lord, becoming His servant, considering the Lord one’s best friend, and surrendering everything unto Him (in other words, serving Him with the body, mind and words) — these nine processes are accepted as pure devotional service. One who has dedicated his life to the service of Kṛṣṇa through these nine methods should be understood to be the most learned person, for he has acquired complete knowledge.

Význam

Purport

Když Prahlāda Mahārāje otec vyzval, aby promluvil o něčem z toho, co se naučil, Prahlāda považoval to, co ho naučil jeho duchovní učitel, za nejlepší ze všeho učení a to, co ho naučili jeho materialisticky založení učitelé Ṣaṇḍa a Amarka o diplomacii, za zbytečné. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhāg. 11.2.42); to je znak čisté oddané služby. Čistého oddaného zajímá pouze oddaná služba, nikoliv hmotné záležitosti. Ten, kdo chce vykonávat oddanou službu, musí neustále naslouchat a zpívat o Kṛṣṇovi či Viṣṇuovi. Proces chrámového uctívání se nazývá arcana. To, jak praktikovat arcanu, zde bude rovněž vysvětleno. Je třeba mít naprostou víru ve slova Kṛṣṇy, který říká, že je velkým příznivcem a přítelem každého (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām). Oddaný považuje Kṛṣṇu za jediného přítele. To se nazývá sakhyam. Puṁsārpitā viṣṇau — slovo puṁsārpitā znamená “všemi živými bytostmi”. Neexistuje žádné kritérium, které by dovolovalo prokazovat oddanou službu Pánu jedině mužům nebo jedině brāhmaṇům. Může se jí věnovat každý. Bhagavad-gītā (9.32) to dokládá takto: striyo vaiśyās tathā śūdrās te 'pi yānti parāṁ gatim — i když jsou ženy, vaiśyové a śūdrové považováni za méně inteligentní, i oni se mohou stát oddanými a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

When Prahlāda Mahārāja was asked by his father to say something from whatever he had learned, he considered that what he had learned from his spiritual master was the best of all teachings whereas what he had learned about diplomacy from his material teachers, Ṣaṇḍa and Amarka, was useless. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhāg. 11.2.42). This is the symptom of pure devotional service. A pure devotee is interested only in devotional service, not in material affairs. To execute devotional service, one should always engage in hearing and chanting about Kṛṣṇa, or Lord Viṣṇu. The process of temple worship is called arcana. How to perform arcana will be explained herein. One should have complete faith in the words of Kṛṣṇa, who says that He is the great well-wishing friend of everyone (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām). A devotee considers Kṛṣṇa the only friend. This is called sakhyam. Puṁsārpitā viṣṇau. The word puṁsā means “by all living entities.” There are no distinctions permitting only a man or only a brāhmaṇa to offer devotional service to the Lord. Everyone can do so. As confirmed in Bhagavad-gītā (9.32), striyo vaiśyās tathā śūdrās te ’pi yānti parāṁ gatim: although women, vaiśyas and śūdras are considered less intelligent, they also can become devotees and return home, back to Godhead.

Ti, kdo se věnují plodonosným činnostem, někdy po vykonání oběti ze zvyku věnují výsledky Viṣṇuovi. Zde je však řečeno: bhagavaty addhā—Viṣṇuovi je nutné vše obětovat přímo. To se nazývá sannyāsa (ne pouze nyāsa). Tridaṇḍi-sannyāsī nosí tři daṇḍy, které symbolizují tělo, mysl a slova (kaya-mano-vākya). To vše je třeba obětovat Viṣṇuovi; pak je možné začít vykonávat oddanou službu. Ti, kdo usilují o zisk, se nejprve věnují nějakým zbožným činnostem a pak formálně či oficiálně obětují výsledky Viṣṇuovi. Skutečný oddaný se ovšem nejprve odevzdá Kṛṣṇovi tělem, myslí a slovy, a pak tělo, mysl a slova používá ve službě Jemu, jak si Kṛṣṇa přeje.

After performing sacrifices, sometimes a person engaged in fruitive activity customarily offers the results to Viṣṇu. But here it is said, bhagavaty addhā: one must directly offer everything to Viṣṇu. This is called sannyāsa (not merely nyāsa). A tridaṇḍi-sannyāsī carries three daṇḍas, signifying kaya-mano-vākya — body, mind and words. All of these should be offered to Viṣṇu, and then one can begin devotional service. Fruitive workers first perform some pious activities and then formally or officially offer the results to Viṣṇu. The real devotee, however, first offers his surrender to Kṛṣṇa with his body, mind and words and then uses his body, mind and words for the service of Kṛṣṇa as Kṛṣṇa desires.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí následující vysvětlení ve svém komentáři zvaném Tathya. Slovo śravaṇa se vztahuje na přijímání sluchem — naslouchání svatému jménu a popisům Pánovy podoby, vlastností, doprovodu a zábav, jak je líčí Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā a podobná schválená písma. Po přijetí těchto poselství sluchem je třeba si tyto zvukové vibrace zapamatovat a opakovat je (kīrtanam). Smaraṇam označuje snahu pochopit o Nejvyšším Pánu více a více a pāda-sevanam znamená podle času a okolností sloužit Pánovým lotosovým nohám. Arcanam poukazuje na uctívání Pána Viṣṇua, jaké probíhá v chrámu, a vandanam na skládání uctivých poklon. Man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru; vandanam značí namaskuru — skládat poklony či modlitby. Považovat se za věčného služebníka Kṛṣṇy (nitya-kṛṣṇa-dāsa) se nazývá dāsyam a sakhyam znamená být Kṛṣṇovým přejícím přítelem. Kṛṣṇa chce, aby se Mu všichni odevzdali, protože každý je svou přirozeností Jeho služebník. Jako upřímní přátelé Kṛṣṇy bychom proto měli kázat tuto filozofii a žádat každého, aby se odevzdal Kṛṣṇovi. Ātma-nivedanam znamená obětovat Kṛṣṇovi vše, včetně svého těla, mysli, inteligence a všeho, co máme.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura gives the following explanation in his Tathya. The word śravaṇa refers to giving aural reception to the holy name and descriptions of the Lord’s form, qualities, entourage and pastimes as explained in Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā and similar authorized scriptures. After aurally receiving such messages, one should memorize these vibrations and repeat them (kīrtanam). Smaraṇam means trying to understand more and more about the Supreme Lord, and pāda-sevanam means engaging oneself in serving the lotus feet of the Lord according to the time and circumstances. Arcanam means worshiping Lord Viṣṇu as one does in the temple, and vandanam means offering respectful obeisances. Man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru. Vandanam means namaskuru — offering obeisances or offering prayers. Thinking oneself to be nitya-kṛṣṇa-dāsa, everlastingly a servant of Kṛṣṇa, is called dāsyam, and sakhyam means being a well-wisher of Kṛṣṇa. Kṛṣṇa wants everyone to surrender unto Him because everyone is constitutionally His servant. Therefore, as a sincere friend of Kṛṣṇa, one should preach this philosophy, requesting everyone to surrender unto Kṛṣṇa. Ātma-nivedanam means offering Kṛṣṇa everything, including one’s body, mind, intelligence and whatever one may possess.

Upřímná snaha věnovat se těmto devíti procesům oddané služby se odborně nazývá bhakti. Slovo addhā znamená “přímo”. Neměli bychom být jako karmī, kteří se věnují zbožným činnostem a potom výsledky formálně obětují Kṛṣṇovi. To je karma-kāṇḍa. Nemáme usilovat o výsledky svých zbožných činností. Je třeba se zcela odevzdat a potom jednat zbožně. Jinými slovy — měli bychom jednat pro uspokojení Pána Viṣṇua, nikoliv svých smyslů. To je význam slova addhā, přímo.

One’s sincere endeavor to perform these nine processes of devotional service is technically called bhakti. The word addhā means “directly.” One should not be like the karmīs, who perform pious activities and then formally offer the results to Kṛṣṇa. That is karma-kāṇḍa. One should not aspire for the results of his pious activities, but should dedicate oneself fully and then act piously. In other words, one should act for the satisfaction of Lord Viṣṇu, not for the satisfaction of his own senses. That is the meaning of the word addhā, “directly.”

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

“Oddaný má prokazovat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném zisku z plodonosných činností nebo filozofické spekulace. To se nazývá čistá oddaná služba.” Měli bychom pouze uspokojit Kṛṣṇu, aniž by nás ovlivňovalo hmotné poznání či jednání.

“One should render transcendental loving service to the Supreme Lord Kṛṣṇa favorably and without desire for material profit or gain through fruitive activities or philosophical speculation. That is called pure devotional service.” One should simply satisfy Kṛṣṇa, without being influenced by fruitive knowledge or fruitive activity.

Gopāla-tāpanī Upaniṣad uvádí, že slovo bhakti znamená prokazování oddané služby Nejvyššímu Pánu, nikomu jinému. Tato Upaniṣada popisuje, že bhakti je oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství. Aby ji člověk vykonával, musí být prostý tělesného pojetí života a tužeb po štěstí z dosažení vyšších planetárních soustav. Bhakti je tedy činnost prostá jakékoliv touhy po hmotném prospěchu a zaměřená pouze na uspokojení Nejvyššího Pána. Říká se jí také niṣkarma neboli “osvobození od výsledků plodonosného jednání”. Bhakti a niṣkarma jsou na stejné úrovni, přestože oddaná služba a plodonosné jednání vypadají téměř stejně.

The Gopāla-tāpanī Upaniṣad says that the word bhakti means engagement in the devotional service of the Supreme Personality of Godhead, not of anyone else. This Upaniṣad describes that bhakti is the offering of devotional service unto the Supreme Personality of Godhead. To perform devotional service, one should be relieved of the bodily conception of life and aspirations to be happy through elevation to the higher planetary systems. In other words, work performed simply for the satisfaction of the Supreme Lord, without any desire for material benefits, is called bhakti. Bhakti is also called niṣkarma, or freedom from the results of fruitive activity. Bhakti and niṣkarma are on the same platform, although devotional service and fruitive activity appear almost the same.

Oddaná služba nemusí nezbytně zahrnovat všech devět procesů, jež uvedl Prahlāda Mahārāja, který se je naučil od Nārady Muniho. Když se oddaný neochvějně věnuje byť jen jednomu z nich, může obdržet milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Někdy při praktikování jedné metody zjišťujeme, že je smíšená s dalšími. Na tom není nic špatného. Stačí následovat kterýkoliv z devíti procesů (nava-lakṣaṇā) a zbývajících osm je v něm zahrnuto. Nyní se na těchto devět procesů zaměřme.

The nine different processes enunciated by Prahlāda Mahārāja, who learned them from Nārada Muni, may not all be required for the execution of devotional service; if a devotee performs only one of these nine without deviation, he can attain the mercy of the Supreme Personality of Godhead. Sometimes it is found that when one performs one of the processes, other processes are mixed with it. That is not improper for a devotee. When a devotee executes any one of the nine processes (nava-lakṣaṇā), this is sufficient; the other eight processes are included. Now let us discuss these nine different processes.

(1) Śravaṇam. Naslouchání svatému jménu Pána (śravaṇam) je počátkem oddané služby. Kterýkoliv z devíti procesů je sám o sobě postačující, ale v chronologickém pořadí stojí naslouchání svatému jménu Pána na prvním místě. Je skutečně nezbytné. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: ceto-darpana-mārjanam — zpíváním svatého jména se člověk očistí od hmotného pojetí života, jehož podstatou jsou nečisté kvality hmotné přírody. Když je odstraněna špína z našeho srdce, můžeme poznat podobu Nejvyšší Osobnosti Božství — īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Prostřednictvím naslouchání svatému jménu Pána dosáhneme realizace Pánovy osobní podoby. Poté můžeme poznat Pánovy transcendentální vlastnosti a následně Pánovy společníky. S tím, jak oddaný zažívá realizaci Pánova svatého jména, transcendentální podoby, vlastností a všeho, co k Němu patří, postupně spěje k úplnému poznání Pána. Chronologický postup je tedy śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Podobný chronologický proces platí v případě opěvování a vzpomínání. Když slyšíme opěvování svatého jména, podoby, vlastností a příslušenství Pána, které přichází z úst čistého oddaného, naslouchání a zpívání je velice příjemné. Śrīla Sanātana Gosvāmī nám zakazuje naslouchat pseudooddanému či neoddanému.

(1) Śravaṇam. Hearing of the holy name of the Lord (śravaṇam) is the beginning of devotional service. Although any one of the nine processes is sufficient, in chronological order the hearing of the holy name of the Lord is the beginning. Indeed, it is essential. As enunciated by Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu, ceto-darpaṇa-mārjanam: by chanting the holy name of the Lord, one is cleansed of the material conception of life, which is due to the dirty modes of material nature. When the dirt is cleansed from the core of one’s heart, one can realize the form of the Supreme Personality of Godhead — īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Thus by hearing the holy name of the Lord, one comes to the platform of understanding the personal form of the Lord. After realizing the Lord’s form, one can realize the transcendental qualities of the Lord, and when one can understand His transcendental qualities one can understand the Lord’s associates. In this way a devotee advances further and further toward complete understanding of the Lord as he awakens in realization of the Lord’s holy name, transcendental form and qualities, His paraphernalia, and everything pertaining to Him. Therefore the chronological process is śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. This same process of chronological understanding holds true in chanting and remembering. When the chanting of the holy name, form, qualities and paraphernalia is heard from the mouth of a pure devotee, his hearing and chanting are very pleasing. Śrīla Sanātana Gosvāmī has forbidden us to hear the chanting of an artificial devotee or nondevotee.

Naslouchat četbě ze Śrīmad-Bhāgavatamu je považováno za nejdůležitější naslouchání. Śrīmad-Bhāgavatam je plný transcendentálního opěvování svatého jména, a recitace a naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu jsou proto plné různých transcendentálních nálad. Transcendentální svaté jméno Pána lze poslouchat a zpívat podle toho, co oddaného přitahuje. Můžeme zpívat svaté jméno Pána Kṛṣṇy, nebo svaté jméno Pána Rāmy či svaté jméno Nṛsiṁhadeva (rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan). Pán má nesčetně mnoho podob a jmen a oddaný může meditovat o určité podobě a zpívat svaté jméno, ke kterému je přitahován. Nejlépe je naslouchat o svatém jménu, podobě atd. od čistého oddaného, jenž má stejné duchovní zaměření jako my. Jinými slovy, osoba poutaná ke Kṛṣṇovi má zpívat a naslouchat od jiných čistých oddaných, kteří jsou také poutáni ke Kṛṣṇovi. Tentýž princip platí pro oddané, jež přitahuje Pán Rāma, Pán Nṛsiṁha a další podoby Pána. Svrchovanou podobou Pána je Śrī Kṛṣṇa (kṛṣṇas tu bhagavān svayam), a proto je nejlepší naslouchat o Kṛṣṇově jménu, podobě a zábavách od realizovaného oddaného, jehož zvláště přitahuje podoba Pána Kṛṣṇy. Velcí oddaní, jako je Śukadeva Gosvāmī, popisují ve Śrīmad-Bhāgavatamu Kṛṣṇovo svaté jméno, podobu a vlastnosti. Dokud neslyšíme o Pánovu svatém jménu, podobě a vlastnostech, nemůžeme ostatním procesům oddané služby jasně porozumět. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto doporučuje zpívat svaté jméno Kṛṣṇy — paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam. Má-li někdo to štěstí, že může naslouchat realizovaným oddaným, dosáhne na cestě oddané služby snadno úspěchu. Naslouchání o svatém jménu, podobě a vlastnostech Pána je tedy nezbytné.

Hearing from the text of Śrīmad-Bhāgavatam is considered the most important process of hearing. Śrīmad-Bhāgavatam is full of transcendental chanting of the holy name, and therefore the chanting and hearing of Śrīmad-Bhāgavatam are transcendentally full of mellows. The transcendental holy name of the Lord may be heard and chanted accordingly to the attraction of the devotee. One may chant the holy name of Lord Kṛṣṇa, or one may chant the holy name of Lord Rāma or Nṛsiṁhadeva (rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan). The Lord has innumerable forms and names, and devotees may meditate upon a particular form and chant the holy name according to his attraction. The best course is to hear of the holy name, form and so on from a pure devotee of the same standard as oneself. In other words, one who is attached to Kṛṣṇa should chant and hear from other pure devotees who are also attached to Lord Kṛṣṇa. The same principle applies for devotees attracted by Lord Rāma, Lord Nṛsiṁha and other forms of the Lord. Because Kṛṣṇa is the ultimate form of the Lord (kṛṣṇas tu bhagavān svayam), it is best to hear about Lord Kṛṣṇa’s name, form and pastimes from a realized devotee who is particularly attracted by the form of Lord Kṛṣṇa. In Śrīmad-Bhāgavatam, great devotees like Śukadeva Gosvāmī have specifically described Lord Kṛṣṇa’s holy name, form and qualities. Unless one hears about the holy name, form and qualities of the Lord, one cannot clearly understand the other processes of devotional service. Therefore Śrī Caitanya Mahāprabhu recommends that one chant the holy name of Kṛṣṇa. Paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam. If one is fortunate enough to hear from the mouth of realized devotees, he is very easily successful on the path of devotional service. Therefore hearing of the holy name, form and qualities of the Lord is essential.

In Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.11) there is this verse:

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo-'ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ
tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo-’ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

“Verše popisující jméno, podobu a vlastnosti Anantadeva, neomezeného Nejvyššího Pána, dokáží zničit všechny reakce za hříšné činnosti celého světa. Proto i v případě, že jsou nedokonale sestaveny, jim oddaní naslouchají, recitují je a uznávají je za pravé a autorizované.” Śrīdhara Svāmī v této souvislosti poznamenává, že čistý oddaný využívá přítomnosti jiného čistého oddaného tak, že se od něho snaží naslouchat o svatém jménu, podobě a vlastnostech Pána. Nemá-li takovou příležitost, pak zpívá a poslouchá Pánovo svaté jméno sám.

“Verses describing the name, form and qualities of Anantadeva, the unlimited Supreme Lord, are able to vanquish all the sinful reactions of the entire world. Therefore even if such verses are improperly composed, devotees hear them, describe them and accept them as bona fide and authorized.” In this connection, Śrīdhara Svāmī has remarked that a pure devotee takes advantage of another pure devotee by trying to hear from him about the holy name, form and qualities of the Lord. If there is no such opportunity, he alone chants and hears the Lord’s holy name.

(2) Kīrtanam. Naslouchání svatému jménu bylo popsáno výše a nyní se snažme porozumět zpívání svatého jména, které je na druhém místě v pořadí. Doporučuje se, aby toto zpívání bylo velmi hlasité. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu Nārada Muni říká, že začal beze studu cestovat po celém světě a zpívat svaté jméno Pána. A Śrī Caitanya Mahāprabhu radil:

(2) Kīrtanam. The hearing of the holy name has been described above. Now let us try to understand the chanting of the holy name, which is the second item in the consecutive order. It is recommended that such chanting be performed very loudly. In Śrīmad-Bhāgavatam, Nārada Muni says that without shame he began traveling all over the world, chanting the holy name of the Lord. Similarly, Śrī Caitanya Mahāprabhu has advised:

tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

Oddaný může velmi pokojně zpívat svaté jméno Pána, chová-li se pokorněji než tráva, je-li snášenlivý jako strom a vzdává-li úctu všem, aniž by sám od kohokoliv očekával nějaké uznání. Tyto předpoklady zpívání svatého jména Pána usnadňují. Transcendentálnímu zpívání se může snadno věnovat kdokoliv. I pro toho, kdo je po tělesné stránce nezpůsobilý, řazený do nižší třídy než ostatní, nemá žádné hmotné předpoklady či zásluhy za zbožné činy, je zpívání svatého jména prospěšné. Vznešený původ, odborné vzdělání, krása těla, bohatství a podobné výsledky zbožných činností nejsou k duchovnímu pokroku zapotřebí; stačí pouhé zpívání svatého jména. Z autoritativního zdroje — védské literatury — víme, že zvláště v tomto věku (Kali-yuze) mají lidé obvykle krátký život, nesmírně špatné návyky a sklony přijímat falešné metody oddané služby. Navíc jsou neustále sužováni hmotnými vlivy a neštěstím. Následování jiných procesů, jako je yajña, dāna, tapaḥ a kriyā (oběti, rozdávání milodarů a tak dále) je za těchto okolností nemožné. Proto je doporučeno:

A devotee can very peacefully chant the holy name of the Lord by behaving more humbly than the grass, being tolerant like a tree and offering respects to everyone, without expecting honor from anyone else. Such qualifications make it easier to chant the holy name of the Lord. The process of transcendental chanting can be easily performed by anyone. Even if one is physically unfit, classified lower than others, devoid of material qualifications or not at all elevated in terms of pious activities, the chanting of the holy name is beneficial. An aristocratic birth, an advanced education, beautiful bodily features, wealth and similar results of pious activities are all unnecessary for advancement in spiritual life, for one can very easily advance simply by chanting the holy name. It is understood from the authoritative source of Vedic literature that especially in this age, Kali-yuga, people are generally short-living, extremely bad in their habits, and inclined to accept methods of devotional service that are not bona fide. Moreover, they are always disturbed by material conditions, and they are mostly unfortunate. Under the circumstances, the performance of other processes, such as yajña, dāna, tapaḥ and kriyā — sacrifices, charity and so on — are not at all possible. Therefore it is recommended:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

“V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným prostředkem k osvobození zpívání svatého jména Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.” Samotné zpívání svatého jména Pána umožňuje dokonalý duchovní pokrok. Je to nejlepší způsob dosažení úspěchu v životě. V jiných věcích je zpívání svatého jména stejně účinné jako nyní, ale zvláště v tomto věku, Kali-yuze, má neobyčejnou sílu. Kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet — prostým zpíváním svatého jména Kṛṣṇy dosáhne živá bytost osvobození a vrátí se domů, zpátky k Bohu. Proto musí přijmout zpívání svatého jména jako hlavní prostředek pokroku v duchovním životě, přestože je schopna následovat i jiné procesy oddané služby. Yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ — ti, kdo jsou vysoce inteligentní, by měli takto zpívat svatá jména Pána. Nikdo by si však neměl vymýšlet jiné způsoby zpívání. Je třeba se držet zpívání svatého jména, jak je doporučené v písmech: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

“In this age of quarrel and hypocrisy the only means of deliverance is chanting of the holy name of the Lord. There is no other way. There is no other way. There is no other way.” Simply by chanting the holy name of the Lord, one advances perfectly in spiritual life. This is the best process for success in life. In other ages, the chanting of the holy name is equally powerful, but especially in this age, Kali-yuga, it is most powerful. Kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet: simply by chanting the holy name of Kṛṣṇa, one is liberated and returns home, back to Godhead. Therefore, even if one is able to perform other processes of devotional service, one must adopt the chanting of the holy name as the principal method of advancing in spiritual life. Yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ: those who are very sharp in their intelligence should adopt this process of chanting the holy names of the Lord. One should not, however, manufacture different types of chanting. One should adhere seriously to the chanting of the holy name as recommended in the scriptures: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Při zpívání svatého jména Pána si musíme dávat pozor, abychom se vyvarovali deseti přestupků. Od Sanat-kumāra se dozvídáme, že i ten, kdo se dopustil mnoha závažných přestupků, bude svého nepřístojného způsobu života zbaven, přijme-li útočiště u Pánova svatého jména. Dokonce i člověk, který je jako dvounohé zvíře, bude osvobozen, pokud se uchýlí k svatému jménu Pána. Měli bychom si proto dávat velký pozor, abychom se nedopouštěli přestupků vůči lotosovým nohám Pánova svatého jména. Tyto přestupky jsou popsány následovně: (a) pomlouvat oddaného; zvláště toho, který šíří slávu svatého jména, (b) přisuzovat jménu Pána Śivy nebo kteréhokoliv jiného poloboha stejnou sílu, jako má svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství (Nejvyššího Pána nikdo nepředčí, ani se Mu nikdo nevyrovná), (c) neřídit se pokyny duchovního učitele, (d) pomlouvat védská písma a písma sestavená v souladu s védskou literaturou, (e) říkat, že sláva svatého jména Pána je přehnaná, (f) vykládat svaté jméno scestným způsobem, (g) hřešit na základě síly zpívání svatého jména, (h) přirovnávat zpívání svatého jména ke zbožným činnostem, (i) poučovat o slávě svatého jména někoho, kdo pro jeho zpívání nemá žádné pochopení, (j) nedosáhnout transcendentální připoutanosti ke zpívání svatého jména, dokonce ani po vyslechnutí všech těchto pokynů z písem.

While chanting the holy name of the Lord, one should be careful to avoid ten offenses. From Sanat-kumāra it is understood that even if a person is a severe offender in many ways, he is freed from offensive life if he takes shelter of the Lord’s holy name. Indeed, even if a human being is no better than a two-legged animal, he will be liberated if he takes shelter of the holy name of the Lord. One should therefore be very careful not to commit offenses at the lotus feet of the Lord’s holy name. The offenses are described as follows: (a) to blaspheme a devotee, especially a devotee engaged in broadcasting the glories of the holy name, (b) to consider the name of Lord Śiva or any other demigod to be equally as powerful as the holy name of the Supreme Personality of Godhead (no one is equal to the Supreme Personality of Godhead, nor is anyone superior to Him), (c) to disobey the instructions of the spiritual master, (d) to blaspheme the Vedic literatures and literatures compiled in pursuance of the Vedic literatures, (e) to comment that the glories of the holy name of the Lord are exaggerated, (f) to interpret the holy name in a deviant way, (g) to commit sinful activities on the strength of chanting the holy name, (h) to compare the chanting of the holy name to pious activities, (i) to instruct the glories of the holy name to a person who has no understanding of the chanting of the holy name, (j) not to awaken in transcendental attachment for the chanting of the holy name, even after hearing all these scriptural injunctions.

Žádný z těchto přestupků nelze nijak odčinit; proto je doporučeno, aby ten, kdo se dopustí přestupků vůči nohám svatého jména, pokračoval ve zpívání svatého jména a zpíval neustále, dvacet čtyři hodin denně. Neustálé zpívání svatého jména ho zbaví přestupků, a on poté postupně dospěje na transcendentální úroveň, na níž může zpívat čisté svaté jméno a vyvinout tak lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství.

There is no way to atone for any of these offenses. It is therefore recommended that an offender at the feet of the holy name continue to chant the holy name twenty-four hours a day. Constant chanting of the holy name will make one free of offenses, and then he will gradually be elevated to the transcendental platform on which he can chant the pure holy name and thus become a lover of the Supreme Personality of Godhead.

Doporučuje se, aby člověk pokračoval se zpíváním svatého jména, i když se dopouští přestupků. Jinými slovy, samo zpívání svatého jména přestupků zbavuje. V knize Nāma-kaumudī je doporučeno, že spáchá-li člověk přestupek vůči lotosovým nohám vaiṣṇavy, má se před tímto vaiṣṇavou poníženě sklonit, a tak získat odpuštění; páchá-li někdo přestupky při zpívání svatého jména, má se podřídit svatému jménu, a tak být od přestupků osvobozen. S tím se pojí následující výrok Dakṣi, který řekl Pánu Śivovi: “Neznal jsem slávu tvé osobnosti, a tak jsem na veřejném shromáždění spáchal přestupek vůči tvým lotosovým nohám. Ty jsi ale tak laskavý, že jsi ho nebral vážně. Svým milostivým pohledem jsi mě zachránil, když jsem se řítil do zkázy za to, že jsem tě nemístně obviňoval. Tvá velikost je nezměrná. Prosím, promiň mi a zůstaň spokojený se svými vznešenými vlastnostmi.”

It is recommended that even if one commits offenses, one should continue chanting the holy name. In other words, the chanting of the holy name makes one offenseless. In the book Nāma-kaumudī it is recommended that if one is an offender at the lotus feet of a Vaiṣṇava, he should submit to that Vaiṣṇava and be excused; similarly, if one is an offender in chanting the holy name, he should submit to the holy name and thus be freed from his offenses. In this connection there is the following statement, spoken by Dakṣa to Lord Śiva: “I did not know the glories of your personality, and therefore I committed an offense at your lotus feet in the open assembly. You are so kind, however, that you did not accept my offense. Instead, when I was falling down because of accusing you, you saved me by your merciful glance. You are most great. Kindly excuse me and be satisfied with your own exalted qualities.”

Je třeba, abychom byli velice pokorní, a mohli tak vyjádřit své touhy a přednášet modlitby složené na oslavu svatého jména, jako například ayi mukta-kulair upāsya mānam a nivṛtta-tarṣair upagīyamānād. Tímto způsobem se musíme modlit, abychom se oprostili od přestupků vůči lotosovým nohám svatého jména Pána.

One should be very humble and meek to offer one’s desires and chant prayers composed in glorification of the holy name, such as ayi mukta-kulair upāsya mānam and nivṛtta-tarṣair upagīyamānād. One should chant such prayers to become free from offenses at the lotus feet of the holy name.

(3) Smaraṇam. Poté, co jsme se začali pravidelně věnovat naslouchání a opěvování a naše srdce se očistilo, je doporučeno vzpomínání, smaraṇam. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.11) říká Śukadeva Gosvāmī Mahārājovi Parīkṣitovi:

(3) Smaraṇam. After one regularly performs the processes of hearing and chanting and after the core of one’s heart is cleansed, smaraṇam, remembering, is recommended. In Śrīmad-Bhāgavatam (2.1.11) Śukadeva Gosvāmī tells King Parīkṣit:

etan nirvidyamānānām
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam
etan nirvidyamānānām
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam

“Ó králi! Velkým yogīnům, kteří už nechtějí mít nic společného s hmotným světem, osobám toužícím po hmotném požitku všeho druhu, i těm, kteří jsou díky transcendentálnímu poznání spokojeni ve svém nitru, se doporučuje neustále zpívat svaté jméno Pána.” Podle různých vztahů s Nejvyšší Osobností Božství existují různé druhy zpívání svatého jména (nāmānukīrtanam) a stejně tak podle různých vztahů a nálad známe pět druhů vzpomínání. Jedná se o: (a) zkoumání procesu uctívání určité podoby Pána, (b) soustředění mysli na jeden cíl a odpoutání jejích činností (myšlení, cítění a chtění) od všeho ostatního, (c) soustředění se na určitou podobu Pána (to se nazývá “meditace”), (d) neustálé soustředění mysli na podobu Pána (tomu se říká dhruvānusmṛti, “dokonalá meditace”), (e) probuzení záliby v soustředění se na určitou podobu (to se nazývá samādhi neboli “trans”). Soustředění mysli na určité zábavy Pána za určitých okolností se také nazývá vzpomínání. Samādhi, trans, tedy může mít pět různých podob podle příslušného vztahu. Konkrétně trans oddaných, jejichž vztah k Pánu je neutrální, se nazývá mentální soustředění.

“O King, for great yogīs who have completely renounced all material connections, for those who desire all material enjoyment and for those who are self-satisfied by dint of transcendental knowledge, constant chanting of the holy name of the Lord is recommended.” According to different relationships with the Supreme Personality of Godhead, there are varieties of nāmānukīrtanam, chanting of the holy name, and thus according to different relationships and mellows there are five kinds of remembering. These are as follows: (a) conducting research into the worship of a particular form of the Lord, (b) concentrating the mind on one subject and withdrawing the mind’s activities of thinking, feeling and willing from all other subjects, (c) concentrating upon a particular form of the Lord (this is called meditation), (d) concentrating one’s mind continuously on the form of the Lord (this is called dhruvānusmṛti, or perfect meditation), and (e) awakening a likening for concentration upon a particular form (this is called samādhi, or trance). Mental concentration upon particular pastimes of the Lord in particular circumstances is also called remembrance. Therefore samādhi, trance, can be possible in five different ways in terms of one’s relationship. Specifically, the trance of devotees on the stage of neutrality is called mental concentration.

(4) Pāda-sevanam. Podle naší chuti a síly může po naslouchání, zpívání a vzpomínání následovat pāda-sevanam. Dokonalosti vzpomínání dosáhneme, když neustále myslíme na lotosové nohy Pána. Pāda-sevanam znamená být intenzívně poután k myšlení na Pánovy lotosové nohy. Když někdo zvláště upřednostňuje pāda-sevanam, tento proces postupně zahrne i další procesy, jako je zhlížení Pánovy podoby, dotýkání se jí, obřadné obcházení podoby či chrámu Pána, navštěvování míst, jako je Jagannātha Purī, Dvārakā a Mathurā, s cílem spatřit Pánovu podobu a koupání se v Ganze či Yamuně. Koupání se v Ganze a sloužení čistému vaiṣṇavovi jsou také známé pod jménem tadīya-upāsanam. I to je pāda-sevanam. Slovo tadīya znamená “ve vztahu s Pánem”. Pāda-sevanam zahrnuje službu vaiṣṇavovi, tulasī, Ganze a Yamuně. Všechny tyto formy pāda-sevanam napomáhají velice rychlému pokroku v duchovním životě.

(4) Pāda-sevanam. According to one’s taste and strength, hearing, chanting and remembrance may be followed by pāda-sevanam. One obtains the perfection of remembering when one constantly thinks of the lotus feet of the Lord. Being intensely attached to thinking of the Lord’s lotus feet is called pāda-sevanam. When one is particularly adherent to the process of pāda-sevanam, this process gradually includes other processes, such as seeing the form of the Lord, touching the form of the Lord, circumambulating the form or temple of the Lord, visiting such places as Jagannātha Purī, Dvārakā and Mathurā to see the Lord’s form, and bathing in the Ganges or Yamunā. Bathing in the Ganges and serving a pure Vaiṣṇava are also known as tadīya-upāsanam. This is also pāda-sevanam. The word tadīya means “in relationship with the Lord.” Service to the Vaiṣṇava, Tulasī, Ganges and Yamunā are included in pāda-sevanam. All these processes of pāda-sevanam help one advance in spiritual life very quickly.

(5) Arcanam. Po pāda-sevanam přichází na řadu proces zvaný arcanam, uctívání Božstva. Ten, kdo má zájem o arcanam, musí rozhodně přijmout útočiště u pravého duchovního učitele a učit se od něho. O arcanam pojednává mnoho knih, zvláště Nārada-pañcarātra. V tomto věku je pro arcanu, uctívání Božstva, konkrétně doporučen systém pañcarātry. Jsou dva systémy arcanybhāgavata a pāñcarātrikī. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se uctívání pāñcarātrikī nikde nedoporučuje, protože v této Kali-yuze lze i bez uctívání Božstva vše dokonale uskutečnit samotným nasloucháním, zpíváním, vzpomínáním a uctíváním lotosových nohou Pána. Rūpa Gosvāmī uvádí:

(5) Arcanam. After pāda-sevanam comes the process of arcanam, worship of the Deity. If one is interested in the process of arcanam, one must positively take shelter of a bona fide spiritual master and learn the process from him. There are many books for arcana, especially Nārada-pañcarātra. In this age, the Pañcarātra system is particularly recommended for arcana, Deity worship. There are two systems of arcana — the bhāgavata system and pāñcarātrikī system. In the Śrīmad-Bhāgavatam there is no recommendation of pāñcarātrikī worship because in this Kali-yuga, even without Deity worship, everything can be perfectly performed simply through hearing, chanting, remembering and worship of the lotus feet of the Lord. Rūpa Gosvāmī states:

śrī-viṣṇoḥ śravaṇe parīkṣid abhavad vaiyāsakiḥ kīrtane
prahlādaḥ smaraṇe tad-aṅghri-bhajane lakṣmīḥ pṛthuḥ pūjane
akrūras tv abhivandane kapi-patir dāsye 'tha sakhye 'rjunaḥ
sarvasvātma-nivedane balir abhūt kṛṣṇāptir eṣāṁ param
śrī-viṣṇoḥ śravaṇe parīkṣid abhavad vaiyāsakiḥ kīrtane
prahlādaḥ smaraṇe tad-aṅghri-bhajane lakṣmīḥ pṛthuḥ pūjane
akrūras tv abhivandane kapi-patir dāsye ’tha sakhye ’rjunaḥ
sarvasvātma-nivedane balir abhūt kṛṣṇāptir eṣāṁ param

“Parīkṣit Mahārāja dosáhl osvobození prostým nasloucháním a Śukadeva Gosvāmī prostým opěvováním. Prahlāda Mahārāja byl osvobozen vzpomínáním na Pána. Bohyně štěstí Lakṣmīdevī dospěla k dokonalosti uctíváním Pánových lotosových nohou. Pṛthu Mahārāja dosáhl osvobození uctíváním Božstva Pána, Akrūra pronášením modliteb, Hanumān službou, Arjuna navázáním přátelství s Pánem a Bali Mahārāja tím, že vše obětoval službě Pánu.” Všichni tito velcí oddaní sloužili Pánovi následováním určitého procesu, ale každý z nich dosáhl osvobození a mohl se vrátit domů, zpátky k Bohu. To je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu.

“Parīkṣit Mahārāja attained salvation simply by hearing, and Śukadeva Gosvāmī attained salvation simply by chanting. Prahlāda Mahārāja attained salvation by remembering the Lord. The goddess of fortune, Lakṣmīdevī, attained perfection by worshiping the Lord’s lotus feet. Pṛthu Mahārāja attained salvation by worshiping the Deity of the Lord. Akrūra attained salvation by offering prayers, Hanumān by rendering service, Arjuna by establishing friendship with the Lord, and Bali Mahārāja by offering everything to the service of the Lord.” All these great devotees served the Lord according to a particular process, but every one of them attained salvation and became eligible to return home, back to Godhead. This is explained in Śrīmad-Bhāgavatam.

Doporučuje se tedy, aby zasvěcení oddaní podle zásad Nārada-pañcarātry uctívali Božstvo v chrámu. Zvláště oddaným, kteří žijí rodinným životem a vlastní hmotné bohatství, se uctívání Božstva vřele doporučuje. Bohatý oddaný-hospodář, který své těžce vydělané peníze neinvestuje do služby Pánu, je nazýván lakomcem. Nikdo by neměl uctíváním Božstva zaměstnávat placené brāhmaṇy. Pokud někdo neuctívá osobně a zaměstnává tím placené služebníky, svědčí to o jeho lenosti a jeho způsob uctívání je povrchní. Bohatý hospodář může k uctívání Božstva zajišťovat přepychové vybavení, a proto je pro oddané-hospodáře uctívání Božstva povinné. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou brahmacārīni, gṛhasthové, vānaprasthové i sannyāsīni, ale uctívat Božstvo v chrámu by měli zvláště hospodáři. Brahmacārīni a sannyāsīni se mohou společně věnovat kázání a vānaprasthové se mají připravovat na život v odříkání, sannyās. Oddaní-gṛhasthové se většinou věnují hmotným činnostem, a když nezačnou uctívat Božstvo, je jisté, že poklesnou. Uctívání Božstva znamená přesně dodržovat daná pravidla. To je zárukou stálosti v oddané službě. Hospodáři mají obvykle děti a jejich manželky mají o děti pečovat, tak jako se učitelky starají o děti v mateřské školce.

It is therefore recommended that initiated devotees follow the principles of Nārada-pañcarātra by worshiping the Deity in the temple. Especially for householder devotees who are opulent in material possessions, the path of Deity worship is strongly recommended. An opulent householder devotee who does not engage his hard-earned money in the service of the Lord is called a miser. One should not engage paid brāhmaṇas to worship the Deity. If one does not personally worship the Deity but engages paid servants instead, he is considered lazy, and his worship of the Deity is called artificial. An opulent householder can collect luxurious paraphernalia for Deity worship, and consequently for householder devotees the worship of the Deity is compulsory. In our Kṛṣṇa consciousness movement there are brahmacārīs, gṛhasthas, vānaprasthas and sannyāsīs, but the Deity worship in the temple should be performed especially by the householders. The brahmacārīs can go with the sannyāsīs to preach, and the vānaprasthas should prepare themselves for the next status of renounced life, sannyāsa. Gṛhastha devotees, however, are generally engaged in material activities, and therefore if they do not take to Deity worship, their falling down is positively assured. Deity worship means following the rules and regulations precisely. That will keep one steady in devotional service. Generally householders have children, and then the wives of the householders should be engaged in caring for the children, just as women acting as teachers care for the children in a nursery school.

Oddaní-gṛhasthové musí praktikovat arcana-vidhi neboli uctívání Božstva na základě vhodných opatření a pokynů, které jim dal duchovní učitel. Těch, kdo se nemohou věnovat uctívání Božstva v chrámu, se týká následující výrok z Agni Purāṇy. Oddaný-hospodář, který vlivem okolností není schopen uctívat Božstvo, musí uctívání Božstva alespoň přihlížet; tak může i on dosáhnout úspěchu. Zvláštním účelem uctívání Božstva je udržovat se neustále v čistotě. Oddaní-gṛhasthové by měli být skutečnými příklady čistoty.

Gṛhastha devotees must adopt the arcana-vidhi, or Deity worship according to the suitable arrangements and directions given by the spiritual master. Regarding those unable to take to the Deity worship in the temple, there is the following statement in the Agni Purāṇa. Any householder devotee circumstantially unable to worship the Deity must at least see the Deity worship, and in this way he may achieve success also. The special purpose of Deity worship is to keep oneself always pure and clean. Gṛhastha devotees should be actual examples of cleanliness.

Uctívání Božstva má pokračovat zároveň s nasloucháním a opěvováním. Proto každé mantře předchází slovo namaḥ. Každá mantra má určitou sílu, jíž musí oddaní-gṛhasthové využít. Je mnoho manter začínajících slovem namaḥ, ale ten, kdo zpívá svaté jméno Pána, dosáhne výsledku mnohonásobného pronášení namaḥ. Zpíváním svatého jména Pána lze dosáhnout lásky k Bohu. Někdo se možná zeptá: “K čemu je tedy nutné zasvěcení?” Odpověď zní, že i když zpívání svatého jména nám umožní dospět v duchovním životě až na úroveň lásky k Bohu, stále jsme náchylní ke znečištění, jelikož máme hmotná těla. Proto je kladen zvláštní důraz na arcana-vidhi. Každý by měl tedy pravidelně využívat jak procesu bhāgavata, tak procesu pāñcarātrikī.

Deity worship should be continued along with hearing and chanting. Therefore every mantra is preceded by the word namaḥ. In all the mantras there are specific potencies, of which the gṛhastha devotees must take advantage. There are many mantras preceded by the word namaḥ, but if one chants the holy name of the Lord, he receives the result of chanting namaḥ many times. By chanting the holy name of the Lord, one can reach the platform of love of Godhead. One might ask, then what is the necessity of being initiated? The answer is that even though the chanting of the holy name is sufficient to enable one to progress in spiritual life to the standard of love of Godhead, one is nonetheless susceptible to contamination because of possessing a material body. Consequently, special stress is given to the arcana-vidhi. One should therefore regularly take advantage of both the bhāgavata process and pāñcarātrikī process.

Uctívání Božstva je dvojí: čisté a smíšené s plodonosnými činnostmi. Pro toho, kdo je duchovně stálý, je uctívání Božstva povinné. K tomuto procesu také patří pořádání různých slavností, jako je Śrī Janmāṣṭamī, Rāma-navamī a Nṛsiṁha-caturdaśī. Oddaní-hospodáři mají povinnost se těchto slavností účastnit.

Deity worship has two divisions, namely pure and mixed with fruitive activities. For one who is steady, Deity worship is compulsory. Observing the various types of festivals, such as Śrī Janmāṣṭamī, Rāma-navamī and Nṛsiṁha-caturdaśī, is also included in the process of Deity worship. In other words, it is compulsory for householder devotees to observe these festivals.

Nyní se zaměřme na přestupky při uctívání Božstva. Jsou to: (a) vejít do chrámu v botách nebo se tam nechat přinést v nosítkách, (b) neslavit stanovené festivaly, (c) nepoklonit se před Božstvem, (d) modlit se v nečistém stavu, s rukama neumytýma po jídle, (e) klanět se jen s jednou rukou na zemi, (f) obcházet Božstvo přímo před Ním, (g) natahovat před Božstvem nohy, (h) držet se při sezení před Božstvem za kotníky, (i) lehat si před Božstvem, (j) jíst před Božstvem, (k) lhát před Božstvem, (l) někoho před Božstvem hlasitě oslovovat, (m) říkat před Božstvem nesmysly, (n) křičet před Božstvem, (o) hádat se před Božstvem, (p) někoho před Božstvem kárat, (q) projevovat někomu před Božstvem přízeň, (r) říkat před Božstvem hrubá slova, (s) mít na sobě před Božstvem vlněnou přikrývku, (t) pomlouvat někoho před Božstvem, (u) uctívat před Božstvem někoho jiného, (v) mluvit před Božstvem vulgárně, (w) pouštět před Božstvem větry, (x) opomíjet bohaté uctívání Božstva, i když si ho můžeme dovolit, (y) jíst to, co nebylo obětováno Božstvu, (z) neobětovat Božstvu čerstvé ovoce dostupné v daném období, (aa) obětovat Božstvu jídlo, které již bylo upotřebeno či ze kterého bylo nejprve dáno druhým (dokud nebylo jídlo obětováno Božstvu, nemá se rozdávat nikomu jinému), (bb) sedět zády k Božstvu, (cc) klanět se před Božstvem někomu jinému, (dd) nepronášet náležité modlitby při skládání poklon duchovnímu učiteli, (ee) věnovat před Božstvem pozornost chvále vlastní osoby a (ff) pomlouvat polobohy. Těmto třiceti dvěma přestupkům je třeba se při uctívání Božstva vyhnout.

Now let us discuss the offenses in Deity worship. The following are offenses: (a) to enter the temple with shoes or being carried on a palanquin, (b) not to observe the prescribed festivals, (c) to avoid offering obeisances in front of the Deity, (d) to offer prayers in an unclean state, not having washed one’s hands after eating, (e) to offer obeisances with one hand, (f) to circumambulate directly in front of the Deity, (g) to spread one’s legs before the Deity, (h) to sit before the Deity while holding one’s ankles with one’s hands, (i) to lie down before the Deity, (j) to eat before the Deity, (k) to speak lies before the Deity, (l) to address someone loudly before the Deity, (m) to talk nonsense before the Deity, (n) to cry before the Deity, (o) to argue before the Deity, (p) to chastise someone before the Deity, (q) to show someone favor before the Deity, (r) to use harsh words before the Deity, (s) to wear a woolen blanket before the Deity, (t) to blaspheme someone before the Deity, (u) to worship someone else before the Deity, (v) to use vulgar language before the Deity, (w) to pass air before the Deity, (x) to avoid very opulent worship of the Deity, even though one is able to perform it, (y) to eat something not offered to the Deity, (z) to avoid offering fresh fruits to the Deity according to the season, (aa) to offer food to the Deity which has already been used or from which has first been given to others (in other words, food should not be distributed to anyone else until it has been offered to the Deity), (bb) to sit with one’s back toward the Deity, (cc) to offer obeisances to someone else in front of the Deity, (dd) not to chant proper prayers when offering obeisances to the spiritual master, (ee) to praise oneself before the Deity, and (ff) to blaspheme the demigods. In the worship of the Deity, these thirty-two offenses should be avoided.

Ve Varāha Purāṇě jsou uvedeny následující přestupky: (a) jíst v domě bohatého člověka, (b) vstupovat do místnosti Božstva potmě, (c) uctívat Božstvo bez dodržování předepsaných zásad, (d) vstoupit do chrámu, aniž bychom se ohlásili nějakým zvukem, (e) přinášet k obětování jídlo, které viděl pes, (f) přerušit mlčení při uctívání Božstva, (g) jít během uctívání Božstva na toaletu, (h) obětovat vonnou tyčinku, aniž bychom obětovali květy, (i) uctívat Božstvo zakázanými květinami, (j) začít uctívat, aniž bychom si vyčistili zuby, (k) začít uctívat po pohlavním styku, (l) dotknout se lampy, mrtvého těla či ženy v jejím menstruačním období nebo si obléci šaty, které jsou červené či modré, nevyprané, které patří někomu jinému nebo jsou znečištěné. Dalšími přestupky jsou uctívání Božstva poté, co jsme spatřili mrtvé tělo, pouštění větrů před Božstvem, projevování hněvu před Božstvem a uctívání Božstva ihned po návratu z krematoria. Po jídle bychom neměli uctívat Božstvo do té doby, dokud vše nestrávíme, a neměli bychom se dotýkat Božstva nebo se věnovat jakémukoliv uctívání Božstva poté, co jsme požili saflorový olej nebo asafoetidu. To jsou rovněž přestupky.

In the Varāha Purāṇa the following offenses are mentioned: (a) to eat in the house of a rich man, (b) to enter the Deity’s room in the dark, (c) to worship the Deity without following the regulative principles, (d) to enter the temple without vibrating any sound, (e) to collect food that has been seen by a dog, (f) to break silence while offering worship to the Deity, (g) to go to the toilet during the time of worshiping the Deity, (h) to offer incense without offering flowers, (i) to worship the Deity with forbidden flowers, (j) to begin worship without having washed one’s teeth, (k) to begin worship after sex, (l) to touch a lamp, dead body or a woman during her menstrual period, or to put on red or bluish clothing, unwashed clothing, the clothing of others or soiled clothing. Other offenses are to worship the Deity after seeing a dead body, to pass air before the Deity, to show anger before the Deity, and to worship the Deity just after returning from a crematorium. After eating, one should not worship the Deity until one has digested his food, nor should one touch the Deity or engage in any Deity worship after eating safflower oil or hing. These are also offenses.

Na jiných místech jsou uvedeny následující přestupky: (a) stavět se proti příkazům védských písem nebo nectít v srdci Śrīmad-Bhāgavatam, a přitom navenek přijímat jeho zásady, (b) zavádět śāstry, jejichž závěry se rozcházejí, (c) žvýkat před Božstvem betel s arekovými oříšky, (d) přechovávat květy určené k uctívání na listu ricínu, (e) uctívat Božstvo odpoledne, (f) sedět při uctívání Božstva na oltáři či na zemi (bez podložky), (g) dotýkat se Božstva při Jeho koupání levou rukou, (h) uctívat Božstvo starým nebo již použitým květem, (i) odplivávat si při uctívání Božstva, (j) stavět při uctívání Božstva na odiv svou slávu, (k) nanést si tilak na čelo křivě, (l) neumýt si nohy před vstupem do chrámu, (m) obětovat Božstvu jídlo vařené nezasvěceným člověkem, (n) uctívat Božstvo a obětovat Mu bhogu před očima nezasvěceného člověka či neoddaného, (o) uctívat Božstvo bez uctívání vaikunthských božstev, jako je Gaṇeśa, (p) uctívat Božstvo, když jsme zpocení, (q) nepřijmout květy obětované Božstvu, (r) skládat slib nebo přísahu ve svatém jménu Pána.

In other places, the following offenses are listed: (a) to be against the scriptural injunctions of the Vedic literature or to disrespect within one’s heart the Śrīmad-Bhāgavatam while externally falsely accepting its principles, (b) to introduce differing śāstras, (c) to chew pan and betel before the Deity, (d) to keep flowers for worship on the leaf of a castor oil plant, (e) to worship the Deity in the afternoon, (f) to sit on the altar or to sit on the floor to worship the Deity (without a seat), (g) to touch the Deity with the left hand while bathing the Deity, (h) to worship the Deity with a stale or used flower, (i) to spit while worshiping the Deity, (j) to advertise one’s glory while worshiping the Deity, (k) to apply tilaka to one’s forehead in a curved way, (l) to enter the temple without having washed one’s feet, (m) to offer the Deity food cooked by an uninitiated person, (n) to worship the Deity and offer bhoga to the Deity within the vision of an uninitiated person or non-Vaiṣṇava, (o) to offer worship to the Deity without worshiping Vaikuṇṭha deities like Gaṇeśa, (p) to worship the Deity while perspiring, (q) to refuse flowers offered to the Deity, (r) to take a vow or oath in the holy name of the Lord.

Pokud se někdo dopustí kteréhokoliv z výše uvedených přestupků, musí přečíst alespoň jednu kapitolu z Bhagavad-gīty. To dokládá Skanda Purāṇa, Avantī-khaṇḍa. Dále se uvádí, že ten, kdo čte tisíc jmen Viṣṇua, může být oproštěn od všech přestupků. V téže Skanda Purāṇě, Revā-khaṇḍě, je řečeno, že od přestupků je osvobozen rovněž ten, kdo recituje modlitby pro tulasī nebo zasadí její semínko. Totéž platí o tom, kdo uctívá śālagrāma-śilu. V Brahmāṇḍa Purāṇě stojí, že od výše uvedených přestupků může být osvobozen ten, kdo uctívá Pána Viṣṇua, jenž ve svých čtyřech rukách drží lasturu, disk, lotos a kyj. Ādi-varāha Purāṇa učí, že ten, kdo se při uctívání dopustil přestupků, se může jeden den postit na svatém místě zvaném Śaukarava a poté se vykoupat v Ganze.

If one commits any of the above offenses, one must read at least one chapter of Bhagavad-gītā. This is confirmed in the Skanda-Purāṇa, Avantī-khaṇḍa. Similarly, there is another injunction, stating that one who reads the thousand names of Viṣṇu can be released from all offenses. In the same Skanda-Purāṇa, Revā-khaṇḍa, it is said that one who recites prayers to tulasī or sows a tulasī seed is also freed from all offenses. Similarly, one who worships the śālagrāma-śilā can also be relieved of offenses. In the Brahmāṇḍa Purāṇa it is said that one who worships Lord Viṣṇu, whose four hands bear a conchshell, disc, lotus flower and club, can be relieved from the above offenses. In the Ādi-varāha Purāṇa it is said that a worshiper who has committed offenses may fast for one day at the holy place known as Śaukarava and then bathe in the Ganges.

Některé pokyny ohledně uctívání Božstva nabádají, abychom Božstvo uctívali v mysli. V Padma Purāṇě, Uttara-khaṇḍě, je řečeno: “Všichni lidé mohou v mysli provádět uctívání.” Gautamīya Tantra uvádí: “Sannyāsīnům, kteří nemají domov, se doporučuje uctívat Božstvo v mysli.” V Nārada-pañcarātře říká Pán Nārāyaṇa, že uctívání Božstva v mysli se nazývá mānasa-pūjā. Touto metodou je možné oprostit se od čtyř druhů utrpení. Někdy se lze věnovat uctívání v mysli nezávisle. Podle pokynu Āvirhotry Muniho (jednoho z nava-yogendrů), uvedeného ve Śrīmad-Bhāgavatamu, lze uctívat Božstvo recitací příslušných manter. Śāstry učí o osmi druzích Božstev, a Božstvo v mysli je jedním z nich. Brahma-vaivarta Purāṇa v této souvislosti uvádí následující příběh.

In the process of worshiping the Deity it is sometimes enjoined that one worship the Deity within the mind. In the Padma Purāṇa, Uttara-khaṇḍa, it is said, “All persons can generally worship within the mind.” The Gautamīya Tantra states, “For a sannyāsī who has no home, worship of the Deity within the mind is recommended.” In the Nārada-pañcarātra it is stated by Lord Nārāyaṇa that worship of the Deity within the mind is called mānasa-pūjā. One can become free from the four miseries by this method. Sometimes worship from the mind can be independently executed. According to the instruction of Āvirhotra Muni, one of the nava-yogendras, as mentioned in Śrīmad-Bhāgavatam, one may worship the Deity by chanting all the mantras. Eight kinds of Deities are mentioned in the śāstra, and the mental Deity is one of them. In this regard, the following description is given in the Brahma-vaivarta Purāṇa.

Ve městě jménem Pratiṣṭhāna-pura žil kdysi brāhmaṇa, který byl chudý, ale nevinný a spokojený. Jednoho dne slyšel na shromáždění brāhmaṇů rozhovor o způsobu uctívání Božstva v chrámu a doslechl se tam také, že Božstvo lze uctívat v mysli. Poté, co se vykoupal v řece Godāvarī, začal v mysli uctívat Božstvo: vytřel chrám a pak přinesl ve zlatých a stříbrných nádobách vodu ze všech posvátných řek. Nashromáždil nejrůznější cenné předměty k uctívání a uctíval Božstvo velmi honosným způsobem, počínaje koupelí a konče ārati. Cítil se přitom velice šťastný. Když takto uplynulo mnoho let, jednoho dne uvařil pro Božstvo v mysli sladkou rýži s ghí. Dal ji do zlaté nádoby a obětoval Pánu Kṛṣṇovi, ale zdálo se mu, že je příliš horká, a proto se jí dotkl prstem. Ihned pocítil, jak sladká rýže prst popálila, a začal bědovat. Když brāhmaṇa ucítil bolest, Pán Viṣṇu na Vaikuṇṭě se začal usmívat a bohyně štěstí se Ho ptala proč. Viṣṇu pak nařídil svým společníkům, aby brāhmaṇu přivedli na Vaikuṇṭhu. Tak tento brāhmaṇa dosáhl osvobození sāmīpya — možnost žít v blízkosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

In the city of Pratiṣṭhāna-pura, long ago, there resided a brāhmaṇa who was poverty-stricken but innocent and not dissatisfied. One day he heard a discourse in an assembly of brāhmaṇas concerning how to worship the Deity in the temple. In that meeting, he also heard that the Deity may be worshiped within the mind. After this incident, the brāhmaṇa, having bathed in the Godāvarī River, began mentally worshiping the Deity. He would wash the temple within his mind, and then in his imagination he would bring water from all the sacred rivers in golden and silver waterpots. He collected all kinds of valuable paraphernalia for worship, and he worshiped the Deity very gorgeously, beginning from bathing the Deity and ending with offering ārati. Thus he felt great happiness. After many years had passed in this way, one day within his mind he cooked nice sweet rice with ghee to worship the Deity. He placed the sweet rice on a golden dish and offered it to Lord Kṛṣṇa, but he felt that the sweet rice was very hot, and therefore he touched it with his finger. He immediately felt that his finger had been burned by the hot sweet rice, and thus he began to lament. While the brāhmaṇa was in pain, Lord Viṣṇu in Vaikuṇṭha began smiling, and the goddess of fortune inquired from the Lord why He was smiling. Lord Viṣṇu then ordered His associates to bring the brāhmaṇa to Vaikuṇṭha. Thus the brāhmaṇa attained the liberation of sāmīpya, the facility of living near the Supreme Personality of Godhead.

(6) Vandanam. I když jsou modlitby součástí uctívání Božstva, mohou stát samy o sobě jako ostatní formy oddané služby (naslouchání, opěvování a tak dále), a proto jsou zde uvedeny samostatné údaje. Pán má neomezeně mnoho druhů transcendentálních vlastností a bohatství a ten, kdo se cítí Pánovými vlastnostmi při různých činnostech ovlivněn, Mu věnuje modlitby, čímž také dosahuje úspěchu. Toto jsou některé z přestupků, kterým je třeba se při tom vyhnout: (a) klanět se jen s jednou rukou na zemi, (b) klanět se s přikrytým tělem, (c) otáčet se k Božstvu zády, (d) klanět se po levém boku Božstva, (e) klanět se příliš blízko Božstva.

(6) Vandanam. Although prayers are a part of Deity worship, they may be considered separately like the other items, such as hearing and chanting, and therefore separate statements are given herewith. The Lord has unlimited transcendental qualities and opulences, and one who feels influenced by the Lord’s qualities in various activities offers prayers to the Lord. In this way he becomes successful. In this connection, the following are some of the offenses to be avoided: (a) to offer obeisances on one hand, (b) to offer obeisances with one’s body covered, (c) to show one’s back to the Deity, (d) to offer obeisances on the left side of the Deity, (e) to offer obeisances very near the Deity.

(7) Dāsyam. Na asistování Pánu v roli služebníka se vztahuje následující výrok. Když po mnoha tisících životů člověk porozumí, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, může vysvobodit další podmíněné duše z tohoto vesmíru. Bude-li jen neustále myslet na to, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, bude schopen dosáhnout naprostého úspěchu i bez následování jakéhokoliv jiného procesu; samotným tímto vědomím může završit všech devět procesů oddané služby.

(7) Dāsyam. There is the following statement in regard to assisting the Lord as a servant. After many, many thousands of births, when one comes to understand that he is an eternal servant of Kṛṣṇa, one can deliver others from this universe. If one simply continues to think that he is an eternal servant of Kṛṣṇa, even without performing any other process of devotional service, he can attain full success, for simply by this feeling one can perform all nine processes of devotional service.

(8) Sakhyam. Co se týče uctívání Pána jako přítele, Agastya-saṁhitā uvádí, že oddaný vykonávající oddanou službu metodami śravaṇam a kīrtanam chce někdy vidět Pána osobně, a proto žije v chrámu. Na jiném místě je řečeno: “Ó můj Pane, Nejvyšší Osobnosti a věčný příteli, přestože oplýváš dokonalou blažeností a poznáním, stal ses přítelem obyvatel Vṛndāvanu. Jaké štěstí mají tito oddaní!” Zde je konkrétně použito slova “přítel” k vyjádření intenzívní lásky. Přátelství je tedy lepší než služebnictví. Oddaný ve vyšším stavu, než je dāsya-rasa, přijímá Nejvyšší Osobnost Božství za svého přítele. To není nijak překvapující — když má oddaný čisté srdce, honosnost jeho uctívání Božstva se snižuje úměrně tomu, jak se projevuje jeho spontánní láska k Osobnosti Božství. Śrīdhara Svāmī se v této souvislosti zmiňuje o Śrīdāmovi Viprovi, který sám pro sebe v duchu vyjádřil, jak se cítí zavázán: “Kéž mě život za životem pojí s Kṛṣṇou toto přátelství!”

(8) Sakhyam. In regard to worshiping the Lord as a friend, the Agastya-saṁhitā states that a devotee engaged in performing devotional service by śravaṇam and kīrtanam sometimes wants to see the Lord personally, and for this purpose he resides in the temple. Elsewhere there is this statement: “O my Lord, Supreme Personality and eternal friend, although You are full of bliss and knowledge, You have become the friend of the residents of Vṛndāvana. How fortunate are these devotees!” In this statement the word “friend” is specifically used to indicate intense love. Friendship, therefore, is better than servitude. In the stage above dāsya-rasa, the devotee accepts the Supreme Personality of Godhead as a friend. This is not at all astonishing, for when a devotee is pure in heart the opulence of his worship of the Deity diminishes as spontaneous love for the Personality of Godhead is manifested. In this regard, Śrīdhara Svāmī mentions Śrīdāma Vipra, who expressed to himself his feelings of obligation, thinking, “Life after life, may I be connected with Kṛṣṇa in this friendly attitude.”

(9) Ātma-nivedanam. Slovo ātma-nivedanam označuje stav, kdy ten, kdo nemá jiné motivy než sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, odevzdává Pánovi vše a jedná jen pro Jeho potěšení. Takový oddaný je jako kráva, o kterou se stará její pán. Kráva, o kterou pečuje její majitel, nemá obavy o své zaopatření. Je svému pánovi trvale oddána. Jedná jen v jeho prospěch; nikdy se nechová nezávisle. Někteří oddaní tedy za ātma-nivedanam považují odevzdání těla Pánu, a jak uvádí kniha Bhakti-viveka, někdy je za ātma-nivedanam označováno to, když se Pánovi odevzdává duše. Nejlepšími příklady této odevzdanosti jsou Bali Mahārāja a Ambarīṣa Mahārāja. Ātma-nivedanam je také někdy shledáváno v chování Rukmiṇīdevī ve Dvārace.

(9) Ātma-nivedanam. The word ātma-nivedanam refers to the stage at which one who has no motive other than to serve the Lord surrenders everything to the Lord and performs his activities only to please the Supreme Personality of Godhead. Such a devotee is like a cow that is cared for by its master. When cared for by its master, a cow is not in anxiety over its maintenance. Such a cow is always devoted to its master, and it never acts independently, but only for the master’s benefit. Some devotees, therefore, consider dedication of the body to the Lord to be ātma-nivedanam, and as stated in the book known as Bhakti-viveka, sometimes dedication of the soul to the Lord is called ātma-nivedanam. The best examples of ātma-nivedanam are found in Bali Mahārāja and Ambarīṣa Mahārāja. Ātma-nivedanam is also sometimes found in the behavior of Rukmiṇīdevī at Dvārakā.