Sloka 40

Text 40

Verš

Text

nadati kvacid utkaṇṭho
vilajjo nṛtyati kvacit
kvacit tad-bhāvanā-yuktas
tanmayo ’nucakāra ha

Synonyma

Synonyms

nadati — hlasitě volá (oslovuje Pána: “Ó Kṛṣṇo!”); kvacit — někdy; utkaṇṭhaḥ — plný úzkosti; vilajjaḥ — beze studu; nṛtyati — tančí; kvacit — někdy; kvacit — někdy; tat-bhāvanā — v myšlenkách na Kṛṣṇu; yuktaḥ — pohroužen; tat-mayaḥ — uvažuje, jako by se stal Kṛṣṇou; anucakāra — napodoboval; ha — zajisté.

nadati — exclaims loudly (addressing the Lord, “O Kṛṣṇa”); kvacit — sometimes; utkaṇṭhaḥ — being anxious; vilajjaḥ — without shame; nṛtyati — he dances; kvacit — sometimes; kvacit — sometimes; tat-bhāvanā — with thoughts of Kṛṣṇa; yuktaḥ — being absorbed; tat-mayaḥ — thinking as if he had become Kṛṣṇa; anucakāra — imitated; ha — indeed.

Překlad

Translation

Když Prahlāda Mahārāja viděl Nejvyšší Osobnost Božství, plný úzkosti hlasitě volal. Někdy ze samé radosti pozbyl studu a začal tančit v extázi a jindy, zcela pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu, se cítil s Pánem totožný a napodoboval Jeho zábavy.

Sometimes, upon seeing the Supreme Personality of Godhead, Prahlāda Mahārāja would loudly call in full anxiety. He sometimes lost his shyness in jubilation and began dancing in ecstasy, and sometimes, being fully absorbed in thoughts of Kṛṣṇa, he felt oneness and imitated the pastimes of the Lord.

Význam

Purport

Prahlāda Mahārāja někdy cítil, že je Pán od něho daleko, a proto Ho hlasitě volal. Když viděl, že je Pán před ním, naplnilo ho to radostí. Někdy se v mysli ztotožnil s Nejvyšším a napodoboval Pánovy zábavy. A když od Něho cítil odloučení, projevoval příznaky šílenství. Impersonalisté tyto pocity oddaného nikdy nepochopí. Je nutné pronikat stále hlouběji do duchovní realizace. První realizací je neosobní Brahman, ale je třeba pokročit ještě dále, k realizaci Paramātmy a nakonec Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který je uctíván transcendentálními pocity oddaného na úrovni śānta, dāsya, sakhya, vātsalya či mādhurya. Uvedené Prahlādovy pocity se vyznačovaly náladou synovské lásky. Když Prahlāda Mahārāja cítil, že u něho Pán není, začal plakat (nadati), tak jako dítě, které opustí matka. Oddaný jako Prahlāda někdy vidí, že k němu Pán přichází z velké dálky, aby ho uklidnil, stejně jako matka dítěti odpovídá: “Neplač, mé milé dítě! Už jdu!” Tehdy oddaný uvažuje: “Tady je můj Pán! Můj Pán přichází!” a začne tančit, aniž by mu vadila daná situace a styděl se před svým okolím. V naprosté extázi tak někdy napodobuje Pánovy zábavy, stejně jako pasáčci krav napodobovali chování zvířat z džungle. Nestává se však samotným Pánem. Prahlāda Mahārāja dospěl k duchovním extázím, které jsou zde popsané, díky pokroku v duchovní realizaci.

Prahlāda Mahārāja sometimes felt that the Lord was far away from him and therefore called Him loudly. When he saw that the Lord was before him, he was fully jubilant. Sometimes, thinking himself one with the Supreme, he imitated the Lord’s pastimes, and in separation from the Lord he would sometimes show symptoms of madness. These feelings of a devotee would not be appreciated by impersonalists. One must go further and further into spiritual understanding. The first realization is impersonal Brahman, but one must go still further to realize Paramātmā and eventually the Supreme Personality of Godhead, who is worshiped by the transcendental feelings of a devotee in a relationship of śānta, dāsya, sakhya, vātsalya or mādhurya. Here the feelings of Prahlāda Mahārāja were in the mellow of vātsalya, filial love and affection. As a child cries when left by his mother, when Prahlāda Mahārāja felt that the Lord was away from him he began to cry (nadati). Again, a devotee like Prahlāda sometimes sees that the Lord is coming from a long distance to pacify him, like a mother responding to a child, saying, “My dear child, do not cry. I am coming.” Then the devotee, without being ashamed due to his surroundings and circumstances, begins to dance, thinking, “Here is my Lord! My Lord is coming!” Thus the devotee, in full ecstasy, sometimes imitates the pastimes of the Lord, just as the cowherd boys used to imitate the behavior of the jungle animals. However, he does not actually become the Lord. Prahlāda Mahārāja achieved the spiritual ecstasies described herein by his advancement in spiritual understanding.