Sloka 47
Text 47
Verš
Text
tāvat karma-nibandhanam
tato viparyayaḥ kleśo
māyā-yogo ’nuvartate
tāvat karma-nibandhanam
tato viparyayaḥ kleśo
māyā-yogo ’nuvartate
Synonyma
Synonyms
yāvat — dokud; liṅga-anvitaḥ — pokrytá jemnohmotným tělem; hi — zajisté; ātmā — duše; tāvat — tak dlouho; karma — plodonosných činností; nibandhanam — pouto; tataḥ — z toho; viparyayaḥ — zvrat v životě (mylné považování těla za sebe sama); kleśaḥ — utrpení; māyā-yogaḥ — pevný vztah s vnější, matoucí energií; anuvartate — následuje.
yāvat — as long as; liṅga-anvitaḥ — covered by the subtle body; hi — indeed; ātmā — the soul; tāvat — that long; karma — of fruitive activities; nibandhanam — bondage; tataḥ — from that; viparyayaḥ — reversal (wrongly thinking the body to be the self); kleśaḥ — misery; māyā-yogaḥ — a strong relationship with the external, illusory energy; anuvartate — follows.
Překlad
Translation
Dokud duši halí jemnohmotné tělo z mysli, inteligence a falešného ega, je poutána výsledky svých plodonosných činností. Kvůli tomuto pokryvu je spojena s hmotnou energií, a tak musí neustále, život za životem, snášet utrpení, které způsobují hmotné podmínky a životní zvraty.
As long as the spirit soul is covered by the subtle body, consisting of the mind, intelligence and false ego, he is bound to the results of his fruitive activities. Because of this covering, the spirit soul is connected with the material energy and must accordingly suffer material conditions and reversals, continually, life after life.
Význam
Purport
Živá bytost je poutána jemnohmotným tělem z mysli, inteligence a falešného ega. Stav mysli před smrtí se proto stává příčinou existence dalšího těla. Bhagavad-gītā (8.6) dokládá, že při umírání udává mysl kritéria pro přemístění duše do těla jiného druhu (yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram). Jestliže živá bytost odolává nátlaku mysli a zaměstnává ji láskyplnou službou Pánu, mysl nemůže způsobit její degradaci. Proto je povinností všech lidí neustále zaměstnávat mysl službou u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). Když je mysl činná tímto způsobem, inteligence je očištěna a dostává inspiraci od Nadduše (dadāmi buddhi-yogaṁ tam). Tak živá bytost spěje k vysvobození z pout hmoty. Individuální duše podléhá zákonům karmy, ale Nadduše, Paramātmā, není plodonosnými činnostmi duše ovlivněna. Védské Upaniṣady dokládají, že Paramātmā a jīvātmā, jež jsou přirovnány ke dvěma ptákům, sídlí v těle; jīvātmā si užívá nebo trpí tím, že pojídá plody činností těla, ale Paramātmā, která není takto poutána, je svědkem činností individuální duše a dovoluje jí jednat, jak si přeje.
The living entity is bound by the subtle body, consisting of the mind, intelligence and false ego. At the time of death, therefore, the position of the mind becomes the cause for the next body. As confirmed in Bhagavad-gītā (8.6), yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram: at the time of death the mind sets the criteria for the spirit soul’s being carried to another type of body. If a living being resists the dictation of the mind and engages the mind in the loving service of the Lord, the mind cannot degrade him. The duty of all human beings, therefore, is to keep the mind always engaged at the lotus feet of the Lord (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). When the mind is engaged at the lotus feet of Kṛṣṇa, the intelligence is purified, and then the intelligence gets inspiration from the Supersoul (dadāmi buddhi-yogaṁ tam). Thus the living entity makes progress toward liberation from material bondage. The individual living soul is subject to the laws of fruitive activity, but the Supersoul, Paramātmā, is not affected by the fruitive activities of the individual soul. As confirmed in the Vedic Upaniṣad, the Paramātmā and the jīvātmā, who are likened to two birds, are sitting in the body. The jīvātmā is enjoying or suffering by eating the fruits of the bodily activities, but the Paramātmā, who is free from such bondage, witnesses and sanctions the activities of the individual soul as the individual soul desires.