Skip to main content

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

CAPÍTULO 14

Dokonalý rodinný život

La vida familiar ideal

Tato kapitola popisuje povinnosti hospodáře v závislosti na době, zemi a osobě. Když se Yudhiṣṭhira Mahārāja začal zajímat o povinnosti hospodářů, Nārada Muni mu vysvětlil, že jejich první povinností je plně záviset na Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, a snažit se Ho po všech stránkách uspokojit vykonáváním své předepsané oddané služby. Ta závisí na pokynech autorit a společnosti oddaných, kteří se sami oddané službě věnují. Oddaná služba začíná nasloucháním, śravaṇam. Je třeba naslouchat realizovaným duším. Tak se bude postupně zmenšovat připoutanost gṛhasthy k manželce a dětem.

Este capítulo explica los deberes prescritos del jefe de familia en función del momento, el país y la persona. Yudhiṣṭhira Mahārāja se mostró muy interesado por conocer los deberes prescritos del jefe de familia; entonces Nārada Muni le indicó que el primer deber del gṛhastha es depender por completo de Vāsudeva, Kṛṣṇa, y tratar de satisfacerle en todo aspecto con el desempeño del servicio devocional prescrito. Ese servicio devocional dependerá de las instrucciones de las autoridades y de la relación con devotos que estén de hecho ocupados en servicio devocional. El servicio devocional comienza con śravaṇam, escuchar. Es necesario escuchar de labios de almas iluminadas. De ese modo, el gṛhastha verá reducirse poco a poco su atracción por la esposa y los hijos.

Gṛhastha musí svědomitě pečovat o svoji rodinu. Musí vydělávat, aby měl vše, co potřebuje k životu, ale zároveň nesmí vynakládat mimořádné úsilí pouze na hromadění peněz a zbytečné zvětšování hmotného pohodlí. Při zajišťování živobytí má vyvíjet velkou aktivitu, avšak v nitru má zcela vnímat vlastní já a nelpět na hmotném zisku. Jeho vztahy s rodinnými členy či přáteli mají pouze sloužit svému cíli; nemá se jim věnovat přespříliš. Pokyny od rodinných příslušníků a společnosti má zběžně přijímat, ale především se má věnovat povinnostem, které mu doporučuje duchovní mistr a śāstra. Konkrétně si má gṛhastha vydělávat peníze zemědělstvím. Bhagavad-gītā (18.44) uvádí: kṛṣi-go-rakṣya-vāṇijyam — zvláštní povinnosti gṛhasthů se týkají zemědělství, ochrany krav a obchodu. Pokud někdo náhodou milostí Kṛṣṇy získá větší množství peněz, mají být náležitě využity v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Cílem by nemělo být vydělávat více peněz pouze v zájmu smyslového požitku. Gṛhastha má mít vždy na paměti, že ten, kdo se snaží hromadit více peněz, než je nezbytně nutné, je považován za zloděje a podléhá trestu stanovenému zákony hmotné přírody.

En lo que se refiere al sustento de su familia, el gṛhastha debe ganar lo necesario para vivir, pero al mismo tiempo tiene que permanecer muy consciente; no debe someterse a esfuerzos extraordinarios con el único objeto de atesorar dinero y comodidades materiales superfluas. Externamente, el gṛhastha debe ser muy activo en sus esfuerzos por ganarse el sustento, pero interiormente debe ser una persona perfectamente autorrealizada, sin apego por las ganancias materiales. En sus relaciones con su familia y amistades, simplemente debe tratar de cumplir con su cometido, sin excederse en el empeño. A nivel superficial, debe aceptar las instrucciones de la familia y de la sociedad, pero, en lo esencial, el gṛhastha debe estar ocupado en los deberes prescritos recomendados por el maestro espiritual y los śāstras. El gṛhastha, para ganar dinero, debe ocuparse especialmente en labores agrícolas. Como se afirma en el Bhagavad-gītā (18.44): kṛṣi-go-rakṣya-vāṇijyam: Los deberes específicos de los gṛhasthas son la agricultura, la protección de la vaca y el comercio. Si por casualidad, o por la gracia del Señor, obtiene más dinero del que pueda necesitar, debe emplearlo debidamente en el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa. No hay que estar ansioso de ganar dinero para poder complacer los sentidos. El gṛhastha siempre debe recordar que quien se esfuerza por atesorar más dinero del que necesita debe ser considerado un ladrón, y está sujeto al castigo de las leyes de la naturaleza.

Gṛhastha má cítit se zvířaty, ptáky a včelami a chovat se k nim jako ke svým dětem. Nikdy nemá zabíjet zvířata či ptáky s cílem uspokojit smysly. Dokonce i psům a těm nejnižším tvorům má poskytovat vše nezbytné k životu a nevykořisťovat druhé kvůli svému smyslovému požitku. Podle pokynů Śrīmad-Bhāgavatamu je každý gṛhastha vlastně ideálním komunistou, který zajišťuje prostředky k životu všem. Vše, co vlastní, má rovnoměrně rozdělovat mezi všechny živé bytosti, aniž by někoho opomíjel. Nejlepší metodou je rozdávat prasādam.

El gṛhastha debe mostrarse muy afectuoso con los animales inferiores, las aves y las abejas, tratándoles como si fuesen sus propios hijos. El gṛhastha no debe matar animales o aves por complacer los sentidos. Debe facilitar lo necesario para la vida incluso a los perros y criaturas inferiores, y no debe explotar a los demás por complacer los sentidos. En realidad, según las instrucciones del Śrīmad-Bhāgavatam, el gṛhastha es un gran comunista que provee a todos de medios de subsistencia. El gṛhastha debe repartir equitativamente todo lo que posee entre todas las entidades vivientes, sin hacer diferencias. Para ello, lo mejor es repartir prasāda.

Gṛhastha nemá být příliš poután ke své manželce; dokonce i svou vlastní ženu má nechat s plnou pozorností sloužit hostu. Všechny peníze, které milostí Boha získá, má používat na pět činností: uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, pohostinnost vůči vaiṣṇavům a světcům, rozdávání prasādam veřejnosti a všem živým bytostem, obětování prasādam předkům a také zajišťování prasādam sobě samotnému. Gṛhasthové mají být neustále připraveni uctívat každého, jak je uvedeno výše, a nejíst nic, co nebylo obětováno Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (3.13) je řečeno: yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ — “Oddaní Pána jsou zbaveni hříchů všeho druhu, protože jedí jídlo, které je nejprve obětováno.” Gṛhastha má také navštěvovat svatá poutní místa uvedená v Purāṇách. Takto se má plně věnovat uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství ve prospěch své rodiny, společnosti, země a celého lidstva.

El gṛhastha no debe estar muy apegado a su esposa; es más, debe ocuparla en recibir invitados y servirles con gran solicitud. El dinero que, por la gracia de Dios, pueda reunir, el gṛhastha debe gastarlo en cinco actividades, a saber: adorar a la Suprema Personalidad de Dios, recibir a los vaiṣṇavas y personas santas, repartir prasāda entre la gente y entre todas las entidades vivientes, ofrecer prasāda a sus antepasados, y ofrecerse prasāda a sí mismo. Los gṛhasthas siempre deben estar dispuestos a adorar a todo el mundo conforme a esos principios. El gṛhastha no debe comer nada que no haya sido ofrecido a la Suprema Personalidad de Dios. Como se dice en el Bhagavad-gītā (3.13): yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ: «Los devotos del Señor se liberan de toda clase de pecados porque toman alimentos que se han ofrecido de antemano como sacrificio». El gṛhastha también debe visitar los lugares sagrados de peregrinaje que se mencionan en los Purāṇas. De ese modo, debe ocuparse plenamente en adorar a la Suprema Personalidad de Dios para beneficio de su familia, de su sociedad, de su país y de la humanidad en general.

Sloka 1:
Mahārāja Yudhiṣṭhira požádal Nāradu Muniho: Ó můj pane, velký mudrci, vysvětli prosím, jak my, kteří zůstáváme doma bez poznání o cíli života, můžeme podle pokynů Véd také snadno dosáhnout osvobození.
Text 1:
Mahārāja Yudhiṣṭhira preguntó a Nārada Muni: ¡Oh, mi señor!, ¡oh, gran sabio!, por favor, explícame también, conforme a las instrucciones de los Vedas, cómo podemos alcanzar fácilmente la liberación los que permanecemos en el hogar sin conocer el objetivo de la vida.
Sloka 2:
Nārada Muni odpověděl: Můj milý králi, ti, kdo žijí doma jako hospodáři, musí vydělávat na své živobytí a místo toho, aby se snažili výsledků své práce sami užívat, mají je obětovat Kṛṣṇovi, Vāsudevovi. Dokonale poznat, jak v tomto životě uspokojit Vāsudeva, lze díky společnosti vznešených oddaných Pána.
Text 2:
Nārada Muni respondió: Mi querido rey, aquellos que viven en sus hogares como jefes de familia deben realizar actividades para ganarse el sustento, y, en lugar de tratar de disfrutar de los resultados de su trabajo, deben ofrecérselos a Kṛṣṇa, Vāsudeva. Con la compañía de los grandes devotos del Señor, se puede entender perfectamente la manera de satisfacer a Vāsudeva en esta vida.
Sloka 3-4:
Gṛhastha se musí opakovaně stýkat se svatými osobami a s velkou úctou naslouchat nektaru činností Nejvyššího Pána a Jeho inkarnací, jak jsou popsány ve Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších Purāṇách. Tímto způsobem by se měl postupně odpoutat od citové náklonnosti ke své manželce a dětem, tak jako člověk, který se probouzí ze sna.
Texts 3-4:
El gṛhastha siempre debe estar en contacto con personas santas, y, con mucho respeto, escuchar el néctar de las actividades del Señor Supremo y Sus encarnaciones, según se describen en el Śrīmad-Bhāgavatam y otrosPurāṇas. De ese modo, poco a poco, como el hombre que despierta de un sueño, debe ir desapegándose del afecto por la esposa y los hijos.
Sloka 5:
Ten, kdo je skutečně učený, má na zajištění svého živobytí vynakládat jen tolik práce, kolik je nezbytně nutné k přežití, a přestože má navenek vypadat jako velice připoutaný, má žít v lidské společnosti, aniž by ulpíval na rodinných záležitostech.
Text 5:
La persona verdaderamente erudita, al mismo tiempo que trabaja lo imprescindible para ganarse el sustento y mantener juntos el cuerpo y el alma, debe vivir en la sociedad humana sin apegarse a los asuntos familiares, aunque externamente parezca muy apegado.
Sloka 6:
Inteligentní člověk si má zařídit život velmi jednoduše. Pokud mu jeho přátelé, děti, rodiče, bratři nebo kdokoliv jiný něco navrhují, má navenek souhlasit a říci: “Ano, to je v pořádku,” ale v nitru má být odhodlaný nekomplikovat si život, neboť tak by nedosáhl životního cíle.
Text 6:
En la sociedad humana, la persona inteligente debe organizar sus actividades de un modo muy simple. Si los amigos, los hijos, los padres, los hermanos o cualquier otra persona le hacen sugerencias, externamente debe mostrarse conforme, diciendo: «Sí, está bien», pero internamente debe estar decidido a no llevar una vida complicada que le impida alcanzar el objetivo de la vida.
Sloka 7:
K zaopatření všech živých bytostí je třeba užívat přírodních zdrojů vytvořených Nejvyšší Osobností Božství. Životní nezbytnosti jsou trojího druhu: ty, které pocházejí z nebe (z deště), ze země (z dolů, moří či polí) a z atmosféry (to, co je získáno náhle a neočekávaně).
Text 7:
Los productos naturales creados por la Suprema Personalidad de Dios deben emplearse para mantener los cuerpos y almas de todas las entidades vivientes. Los productos necesarios para la vida son de tres tipos: los que tienen su origen en el cielo [en la lluvia], los que lo tienen en la tierra [de las minas, mares o campos], y los que provienen de la atmósfera [lo que se obtiene repentina e inesperadamente].
Sloka 8:
Každý si může činit nárok na tolik majetku, kolik potřebuje k přežití, ale ten, kdo chce vlastnit více, musí být považován za zloděje a zaslouží si být potrestán prostřednictvím zákonů přírody.
Text 8:
Es lícito asumir la propiedad de las riquezas necesarias para mantener juntos el cuerpo y el alma, pero quien aspire a mayores propiedades debe ser considerado un ladrón, y merece el castigo de las leyes de la naturaleza.
Sloka 9:
Se zvířaty, jako jsou jeleni, velbloudi, osli, opice, myši, hadi, ptáci a mouchy, má člověk jednat stejně, jako by jednal se svým vlastním synem. Jak malý je rozdíl mezi dětmi a těmito nevinnými zvířaty!
Text 9:
Los animales, como los ciervos, camellos, asnos, monos, ratones, serpientes, aves y moscas, deben ser tratados como hijos. ¡Qué poca diferencia hay, en realidad, entre los niños y estos animales inocentes!
Sloka 10:
I když někdo není brahmacārī, sannyāsī ani vānaprastha, ale hospodář, ani tehdy nemá vyvíjet přílišné úsilí ve směru náboženství, hospodářského rozvoje či uspokojení smyslů. Dokonce i v rodinném životě se má spokojit s čímkoliv, co ke svému zaopatření získá milostí Pána s minimální snahou podle místa a času. Nemá se zabývat ugra-karmou.
Text 10:
El jefe de familia no es un brahmacārī, ni un sannyāsī, ni un vānaprastha, pero tampoco él debe esforzarse arduamente por la religiosidad, el crecimiento económico o la complacencia de los sentidos. Incluso en la vida de familia, es necesario conformarse con mantener el cuerpo y el alma juntos con aquello que, según el lugar y el momento, y con un esfuerzo mínimo, se pueda obtener por la gracia del Señor. Nadie debe ocuparse en ugra-karma.
Sloka 11:
Hospodář má poskytovat životní potřeby psům, pokleslým a nedotknutelným, včetně caṇḍālů (kteří jedí psy). Dokonce i vlastní manželku, se kterou je nejdůvěrněji spojen, má nechat ve svém domě sloužit hostům a ostatním lidem.
Text 11:
A los perros, las personas degradadas, y los intocables y caṇḍālas [comedores de perros], se les debe proporcionar todo lo necesario para vivir, y son los casados quienes deben hacerlo. En el hogar, ningún apego es más estrecho que el que nos une a la esposa; aun así, incluso a ella debe ocupársela en recibir a los huéspedes y visitantes en general.
Sloka 12:
Muž pokládá svou manželku za vlastní do té míry, že kvůli ní někdy zabije sám sebe nebo druhé, dokonce včetně rodičů nebo duchovního mistra či učitele. Jestliže se tedy dokáže vzdát takové připoutanosti k manželce, přemůže Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jehož nikdy nikdo nemůže přemoci.
Text 12:
El sentimiento de posesión por la esposa es tan fuerte que los hombres a veces se suicidan por ella, o matan a otros, y aun a sus propios familiares, a su maestro espiritual o a sus educadores. Por esa razón, quien puede abandonar ese apego por la esposa conquista a la Suprema Personalidad de Dios, que nunca es conquistado por nadie.
Sloka 13:
Po náležitém uvážení se má muž vzdát zalíbení v těle své ženy, neboť to se nakonec změní v malý hmyz, výkaly či popel. Jakou má toto bezvýznamné tělo cenu? Oč vznešenější je Nejvyšší Bytost, která je všudypřítomná jako nebe?
Text 13:
Mediante la debida reflexión, se debe abandonar la atracción por el cuerpo de la esposa, pues ese cuerpo acabará transformado en gusanos, excremento o cenizas. ¿Cuál es el valor de ese cuerpo insignificante? ¿Cuánto más grande es el Ser Supremo, que está en todas partes, como el cielo?
Sloka 14:
Inteligentní člověk se má spokojit s tím, že jí prasādam (jídlo obětované Pánu) nebo že vykonává pět různých druhů yajñi (pañca-sūnā). Pomocí těchto činností se má vzdát připoutanosti k tělu a takzvaného vlastnického práva, které se vztahuje na tělo. Když toto dokáže, jeho postavení mahātmy je neochvějné.
Text 14:
La persona inteligente debe satisfacerse con comer prasāda [alimento ofrecido al Señor], o con celebrar los cinco tipos de yajñas [pañca-sūnā]. Por medio de esas actividades, puede abandonar el apego por el cuerpo y los falsos sentimientos de propiedad relacionados con el cuerpo. Quien logra hacer esto, queda firmemente establecido en la posición de mahātmā.
Sloka 15:
Každý den má člověk uctívat Nejvyšší Bytost, jež sídlí v srdci každé bytosti, a na základě toho odděleně uctívat polobohy, světce, lidi a živé bytosti všeobecně, své předky a vlastní já. Tak může uctívat Nejvyšší Bytost v srdcích všech.
Text 15:
Every day, one should worship the Supreme Being who is situated in everyone’s heart, and on this basis one should separately worship the demigods, the saintly persons, ordinary human beings and living entities, one’s forefathers and one’s self. In this way one is able to worship the Supreme Being in the core of everyone’s heart.
Sloka 16:
Když je někdo obdařen majetkem a poznáním, které má zcela pod svou kontrolou a s jejichž pomocí může vykonávat yajñu neboli těšit Nejvyšší Osobnost Božství, musí konat oběti — obětovat do ohně podle pokynů śāster. Tak má uctívat Nejvyšší Osobnost Božství.
Text 16:
La persona que goza de riquezas y conocimiento, y puede disponer de ellos a voluntad para ejecutar yajñas y complacer a la Suprema Personalidad de Dios, debe celebrar sacrificios, ofreciendo oblaciones al fuego conforme a las indicaciones de los śāstras. De ese modo, debe adorar a la Suprema Personalidad de Dios.
Sloka 17:
Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je poživatelem všech obětí. Ale i když jí obětiny vložené do ohně, můj milý králi, je více potěšen, je-li Mu obětováno chutné jídlo z obilí a ghí skrze ústa kvalifikovaných brāhmaṇů.
Text 17:
La Suprema Personalidad de Dios, Śrī Kṛṣṇa, es el disfrutador de las ofrendas de sacrificio. Pero, aunque Su Señoría come las oblaciones ofrecidas en el fuego, ¡oh, mi querido rey!, Él Se siente todavía más satisfecho cuando se Le ofrecen sabrosos alimentos, hechos de cereales y ghī, a través de la boca de brāhmaṇascualificados.
Sloka 18:
Proto nejprve předkládej prasādam brāhmaṇům či polobohům, můj milý králi, a poté, co je bohatě nasytíš, můžeš podle svých schopností rozdávat prasādam dalším živým bytostem. Tak budeš moci uctívat všechny živé bytosti — neboli svrchovanou živou bytost v nitru každé živé bytosti.
Text 18:
Por lo tanto, mi querido rey, primero debes ofrecer prasāda a los brāhmaṇas y semidioses; después de alimentarles suntuosamente, puedes repartir prasāda entre las demás entidades vivientes conforme a tu capacidad. De ese modo, podrás adorar a todas las entidades vivientes, o, en otras palabras, a la entidad viviente suprema que está dentro de cada entidad viviente.
Sloka 19:
Brāhmaṇa, který je dostatečně bohatý, musí během druhé, temné poloviny měsíce Bhādra provést oběť předkům. Dále má konat oběť příbuzným předků během obřadů mahālayā v měsíci Āśvina.
Text 19:
El brāhmaṇa que sea lo suficientemente rico debe ofrecer oblaciones a los antepasados en la quincena de Luna menguante de la segunda mitad del mes de bhādra. Del mismo modo, también debe ofrecer oblaciones a los familiares de los antepasados durante las ceremonias mahālayā, en el mes de āśvina*.
Sloka 20-23:
Obřad śrāddha je třeba vykonat na Makara-saṅkrānti (den, kdy Slunce začíná putovat na sever) nebo na Karkaṭa-saṅkrānti (den, kdy Slunce začíná putovat na jih). Rovněž je třeba ho vykonat na Meṣa-saṅkrānti a Tulā-saṅkrānti; během yogy zvané Vyatīpāta; v den, kdy se setkávají tři lunární tithi; během zatmění Měsíce či Slunce; dvanáctý lunární den, ve Śravaṇa-nakṣatře, v den Akṣaya-tṛtīyā; devátého lunárního dne jasné poloviny měsíce Kārtika; ve čtyři aṣṭaky zimního a chladného období; sedmého lunárního dne jasné poloviny měsíce Māgha; během konjunkce Maghā-nakṣatry a úplňku, a ve dnech, kdy je měsíc zcela nebo téměř zcela v úplňku, když jsou tyto dny v konjunkci s nakṣatrami, od nichž jsou odvozena jména určitých měsíců. Dále je třeba vykonat obřad śrāddha dvanáctého lunárního dne, je-li v konjunkci s některou z nakṣater zvaných Anurādhā, Śravaṇa, Uttara-phalgunī, Uttarāṣāḍhā nebo Uttara-bhādrapadā. Je ho také třeba vykonat, když buď Uttara-phalgunī, Uttarāṣāḍhā nebo Uttara-bhādrapadā jsou v konjunkci s jedenáctým lunárním dnem a ještě ve dnech, které jsou v konjunkci s hvězdou vlastního zrození (janma-nakṣatra) nebo se Śravaṇa-nakṣatrou.
Texts 20-23:
La ceremonia śraddha debe celebrarse en makara-saṅkrānti [el día en que el Sol comienza su curso por el norte o en karkaṭa-saṅkrānti [el día en que el Sol comienza su curso por el sur]. Esta ceremonia debe celebrarse también en los días de meṣa-saṅkrānti y tulā-saṅkrānti, en el yoga vyatīpāta, en el día en que coinciden trestithis lunares, durante los eclipses de Luna o de Sol, en el duodécimo día lunar, y en śravaṇa-nakṣatra. También debe celebrarse en el día de akṣaya-tṛtīyā, en el noveno día lunar de la quincena de Luna creciente del mes dekārtika, en los cuatro aṣṭakās de la estación invernal y de la estación fría, en el séptimo día lunar de la quincena de Luna creciente del mes de māgha, en la conjunción de māgha-nakṣatra con el día de plenilunio, y en los días en que la Luna está completamente llena, o casi llena, si coinciden con los nakṣatras de los que se derivan los nombres de algunos meses. La ceremonia śraddha también debe celebrarse en el duodécimo día lunar si este coincide con cualquiera de los nakṣatras que reciben los nombres de anurādhā, śravaṇa, uttara-phalgunī, uttarāṣāḍhā o uttara-bhādrapāda. También se debe celebrar esta ceremonia cuando el undécimo día lunar coincide con uttara-phalgunī, uttarāṣāḍhā o uttara-bhādrapadā. Por último, debe celebrarse en los días que coinciden con la estrella de nuestro nacimiento [janma-nakṣatra] o con śravaṇa-nakṣatra.
Sloka 24:
Všechna tato období jsou považována za nesmírně příznivá pro lidstvo. Během nich se má člověk věnovat všem příznivým činnostem, neboť tak dosáhne ve svém krátkém životě úspěchu.
Text 24:
Todas estas fechas estacionales se consideran muy auspiciosas para la humanidad. En esas ocasiones se deben realizar toda clase de actividades auspiciosas, pues, con esas actividades, el ser humano alcanza el éxito en el breve lapso de su vida.
Sloka 25:
Pokud se člověk v těchto obdobích koupe v Ganze, Yamuně či na jiném posvátném místě, pokud recituje mantry, obětuje do ohně, dodržuje sliby nebo uctívá Nejvyššího Pána, brāhmaṇy, předky, polobohy a všechny živé bytosti, pak veškeré milodary, které dá, přinesou trvalý prospěch.
Text 25:
Durante esos períodos de cambio de estación, quienes se bañen en el Ganges, en el Yamunā o en otro lugar sagrado, o quienes canten japa, ofrezcan fuegos de sacrificio o cumplan votos, así como aquellos que adoren al Señor Supremo, a los brāhmaṇas, a los antepasados, a los semidioses y a las entidades vivientes en general, recibirán un beneficio permanente por todo lo que den como caridad.
Sloka 26:
Ó králi Yudhiṣṭhire, aby se člověku dařilo na poli plodonosného jednání, musí v době předepsané pro očistné obřady pro něho samotného, jeho manželku či děti nebo během pohřbů a na výročí úmrtí provádět výše uvedené příznivé činnosti.
Text 26:
¡Oh, rey Yudhiṣṭhira!, en el momento prescrito para las ceremonias purificatorias rituales destinadas a uno mismo, a la esposa o a los hijos, así como durante las exequias fúnebres y aniversarios de los difuntos, se deben celebrar las ceremonias auspiciosas antes mencionadas, a fin de prosperar en el campo de las actividades fruitivas.
Sloka 27-28:
Nārada Muni pokračoval: Nyní popíši místa, kde mohou být náboženské obřady úspěšně vykonány. Jakékoliv místo, kde lze zastihnout vaiṣṇavu, je vynikající, vhodné ke všem příznivým činnostem. Nejvyšší Osobnost Božství je oporou celého tohoto vesmírného projevu se všemi jeho pohyblivými i nehybnými živými bytostmi a chrám, kde sídlí Božstvo Pána, je tím nejposvátnějším místem. Nanejvýš příznivá a posvátná jsou dále ta místa, kde se učení brāhmaṇové řídí védskými zásadami askeze, vzdělání a milostivosti.
Texts 27-28:
Nārada Muni continuó: Ahora te hablaré de los lugares idóneos para la celebración de prácticas religiosas. Todo lugar en que haya un vaiṣṇava es excelente para todas las actividades auspiciosas. La Suprema Personalidad de Dios es el sostén de toda la manifestación cósmica, junto con todas las entidades vivientes que lo pueblan, sean móviles o inmóviles, y el templo en que se ha instalado la Deidad del Señor es un lugar sumamente sagrado. Además, aquellos lugares en que los brāhmaṇas eruditos siguen los principios védicos mediante la austeridad, la educación y la misericordia, también son muy auspiciosos y sagrados.
Sloka 29:
Velice příznivá jsou místa, kde stojí chrám Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, v němž je Pán náležitě uctíván, a také místa, jimiž protékají slavné posvátné řeky zmíněné v Purāṇách, doplňkových védských spisech. Všechny duchovní činnosti prováděné na těchto místech jsou velmi účinné.
Text 29:
Ciertamente son auspiciosos los lugares en que hay un templo de la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, en el que se Le ofrece la debida adoración. Lo son también aquellos lugares por los que fluyen los ríos famosos que se mencionan en los Purāṇas, las Escrituras védicas complementarias. Toda actividad espiritual que allí se realice es verdaderamente muy efectiva.
Sloka 30-33:
Posvátná jezera, jako je Puṣkara, a místa, kde žijí světci, například Kurukṣetra, Gayā, Prayāg, Pulahāśrama, Naimiṣāraṇya, břehy řeky Phālgu, Setubandha, Prabhāsa, Dvārakā, Vārāṇasī, Mathurā, Pampā, Bindu-sarovara, Badarikāśrama (Nārāyaṇāśrama); místa, jimiž protéká řeka Nandā; místa, kam se uchýlil Pán Rāmacandra s matkou Sītou, jako například Citrakūṭa, a rovněž hornatá území zvaná Mahendra a Malaya jsou považována za nanejvýš posvátná. Ti, kdo usilují o duchovní pokrok, musí také navštěvovat a uctívat místa za hranicemi Indie, kde jsou střediska hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a kde se uctívají Božstva Rādhā-Kṛṣṇy. Ten, kdo chce dělat pokroky v duchovním životě, může navštěvovat všechna tato místa a konat tam obřady a výsledky budou tisíckrát lepší, než jaké by mu stejné činnosti přinesly kdekoliv jinde.
Texts 30-33:
Los lagos sagrados, como el Puṣkara, y los lugares habitados por personas santas, como Kurukṣetra, Gayā, Prayāga, Pulahāśrama, Naimiṣāraṇya, las orillas del río Phālgu, Setubandha, Prabhāsa, Dvārakā, Vārāṇasī, Mathurā, Pampā, Bindu-sarovara, Badarikāśrama [Nārāyaṇaśrama], los lugares por donde fluye el río Nandā, los lugares en que se refugiaron el Señor Rāmacandra y madre Sītā, como Citrakūṭa, así como las regiones montañosas de Mahendra y Malaya, deben considerarse muy píos y sagrados. Del mismo modo, quienes deseen avanzar espiritualmente deben visitar también los lugares fuera de la India en que hay centros del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa, y en los que se adora a las Deidades de Rādhā-Kṛṣṇa. Quien aspire a progresar en la vida espiritual puede visitar todos esos lugares y celebrar en ellos ceremonias rituales, de las que obtendrá resultados mil veces superiores a los que obtendría en cualquier otro lugar por las mismas actividades.
Sloka 34:
Ó králi Země, zkušení učenci rozhodli, že jedině Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, v němž spočívá vše pohyblivé i nehybné v tomto vesmíru a z něhož vše pochází, je tou nejvhodnější osobou, které je třeba dát vše.
Text 34:
¡Oh, rey de la Tierra!, sabios eruditos y experimentados han establecido que solo la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, en quien reposa todo lo móvil y lo inmóvil del universo, y de quien todo emana, es la persona idónea a quien ofrecer todo.
Sloka 35:
Ó králi Yudhiṣṭhire, polobozi, mnoho velkých mudrců a světců, dokonce i čtyři synové Pána Brahmy a já sám jsme byli přítomni na tvé oběti Rājasūya, ale když vyvstala otázka, koho uctívat jako prvního, každý se rozhodl pro Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobu.
Text 35:
¡Oh, rey Yudhiṣṭhira!, en la ceremonia del sacrificio rājasūya que tú celebraste, estaban presentes los semidioses y muchos grandes sabios y santos, entre ellos los cuatro hijos del Señor Brahmā y yo mismo; sin embargo, cuando hubo que decidir quién debía ser adorado en primer lugar, todo el mundo coincidió en elegir al Señor Kṛṣṇa, la Persona Suprema.
Sloka 36:
Celý vesmír, který je plný živých bytostí, je jako strom, jehož kořenem je Nejvyšší Osobnost Božství, Acyuta (Kṛṣṇa). Samotným uctíváním Pána Kṛṣṇy tedy lze uctívat všechny živé bytosti.
Text 36:
El universo entero, que está lleno de entidades vivientes, es como un árbol cuya raíz es la Suprema Personalidad de Dios, Acyuta [Kṛṣṇa]. Por lo tanto, por el simple hecho de adorar al Señor Kṛṣṇa, se adora también a todas las entidades vivientes.
Sloka 37:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stvořil mnoho sídel, jako jsou těla lidských bytostí, zvířat, ptáků, světců a polobohů. Ve všech těchto nesčetných tělech Pán sídlí s živou bytostí jako Paramātmā. Proto je známý pod jménem puruṣāvatāra.
Text 37:
La Suprema Personalidad de Dios ha creado muchos lugares en los que residir, como los cuerpos de los seres humanos, de los mamíferos, de las aves, de los santos y de los semidioses. El Señor, en la forma de Paramātmā, reside con el ser vivo en toda esa infinidad de formas corporales. Por ello, se Le conoce con el nombre de puruṣāvatāra.
Sloka 38:
Ó králi Yudhiṣṭhire, Nadduše v každém těle dává individuální duši inteligenci podle její schopnosti chápat. Proto je Nadduše v těle vládcem. Projevuje se individuální duši úměrně jejímu rozvoji poznání, askeze a tak dále.
Text 38:
¡Oh, rey Yudhiṣṭhira!, la Superalma, que está en todos los cuerpos, da inteligencia al alma individual conforme a su capacidad de comprensión. Por lo tanto, es la Superalma quien predomina en el cuerpo. La Superalma Se manifiesta al alma individual en proporción al nivel de conocimiento, austeridad, penitencia, etc., que esta haya alcanzado.
Sloka 39:
Můj milý králi, když na počátku Tretā-yugy velcí mudrci a světci viděli vzájemně neuctivé chování, bylo zavedeno chrámové uctívání Božstva s veškerým příslušenstvím.
Text 39:
Mi querido rey, cuando, al principio de Tretā-yuga, los grandes sabios y personas santas notaron la aparición de tratos irrespetuosos entre ellos, se estableció la adoración de la Deidad en el templo, con todos los artículos requeridos.
Sloka 40:
Někdy začínající oddaný s veškerými předepsanými potřebami uctívá Pána jako Božstvo, ale jelikož je plný zášti vůči zmocněným oddaným Pána Viṣṇua, Pán není s jeho oddanou službou nikdy spokojen.
Text 40:
A veces, un devoto neófito ofrece al Señor todos los artículos de adoración, y, de hecho, Le adora en la forma de la Deidad; sin embargo, debido a que siente envidia de los devotos autorizados del Señor Viṣṇu, el Señor nunca Se satisface con su servicio devocional.
Sloka 41:
Můj milý králi, ze všech osob v tomto hmotném světě musí být za nejlepší uznán kvalifikovaný brāhmaṇa, jelikož podstupováním askeze, studiem Véd a spokojeností ztělesňuje Nejvyšší Osobnost Božství.
Text 41:
Mi querido rey, en el mundo material, el brāhmaṇa cualificado debe ser considerado el mejor entre todas las personas, pues ese brāhmaṇa, con la práctica de la austeridad, la satisfacción, y el estudio de los Vedas, llega a ser una imagen del cuerpo de la Suprema Personalidad de Dios.
Sloka 42:
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, brāhmaṇy — a zvláště ty, kteří šíří slávu Osobnosti Božství po celém světě — uctívá Samotný Nejvyšší Pán, duše celého stvoření. Prostřednictvím svého kázání brāhmaṇové posvěcují tři světy prachem ze svých lotosových nohou, a proto jsou ctěni i Kṛṣṇou.
Text 42:
Mi querido rey Yudhiṣṭhira, los brāhmaṇas, y especialmente los que se ocupan en predicar las glorias del Señor por todo el mundo, son reconocidos y adorados por la Suprema Personalidad de Dios, que es el corazón y el alma de toda la creación. Los brāhmaṇas, al predicar, santifican los tres mundos con el polvo de sus pies de loto; por ello, son adorados incluso por Kṛṣṇa.