Skip to main content

Sloka 36

Text 36

Verš

Texto

jīva-rāśibhir ākīrṇa
aṇḍa-kośāṅghripo mahān
tan-mūlatvād acyutejyā
sarva-jīvātma-tarpaṇam
jīva-rāśibhir ākīrṇa
aṇḍa-kośāṅghripo mahān
tan-mūlatvād acyutejyā
sarva-jīvātma-tarpaṇam

Synonyma

Palabra por palabra

jīva-rāśibhiḥ — milióny a milióny živých bytostí; ākīrṇaḥ — zaplněný, pokrytý; aṇḍa-kośa — celý vesmír; aṅghripaḥ — jako strom; mahān — obrovský; tat-mūlatvāt — jelikož je kořenem tohoto stromu; acyuta-ijyā — uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství; sarva — všech; jīva-ātma — živých bytostí; tarpaṇam — uspokojení.

jīva-rāśibhiḥ — por millones de millones de entidades vivientes; ākīrṇaḥ — lleno o poblado; aṇḍa-kośa — el universo entero; aṅghripaḥ — como un árbol; mahān — grandísimo; tat-mūlatvāt — por ser la raíz de ese árbol; acyuta-ijyā — adoración de la Suprema Personalidad de Dios; sarva — de todas; jīva-ātma — las entidades vivientes; tarpaṇam — satisfacción.

Překlad

Traducción

Celý vesmír, který je plný živých bytostí, je jako strom, jehož kořenem je Nejvyšší Osobnost Božství, Acyuta (Kṛṣṇa). Samotným uctíváním Pána Kṛṣṇy tedy lze uctívat všechny živé bytosti.

El universo entero, que está lleno de entidades vivientes, es como un árbol cuya raíz es la Suprema Personalidad de Dios, Acyuta [Kṛṣṇa]. Por lo tanto, por el simple hecho de adorar al Señor Kṛṣṇa, se adora también a todas las entidades vivientes.

Význam

Significado

V Bhagavad-gītě (10.8) Pán říká:

En el Bhagavad-gītā (10.8), el Señor dice:

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ
ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ

“Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných světů. Vše pochází ze Mě. Moudří, kteří to dobře vědí, Mi oddaně slouží a uctívají Mě celým svým srdcem.” Lidé se velice snaží sloužit jiným živým bytostem, zvláště nebohým, ale přestože vymýšlejí mnoho způsobů takové pomoci, ve skutečnosti jsou mistři v zabíjení nebohých živých bytostí. Službu či milost tohoto druhu védská moudrost nepodporuje. Jak je uvedeno v dřívějším verši, zkušení světci rozhodli (niruktam), že Kṛṣṇa je původem všeho a uctívání Kṛṣṇy je uctíváním všech, stejně jako zalévání kořene stromu uspokojuje všechny jeho větve a ratolesti.

«Yo soy la fuente de todos los mundos espirituales y materiales. Todo emana de Mí. Los sabios que conocen esto perfectamente se ocupan en Mi servicio devocional y Me adoran con todo su corazón». La gente está muy deseosa de ofrecer servicio a otras entidades vivientes, y en especial a los pobres, pero, aunque han ideado muchas maneras de canalizar esa ayuda, lo cierto es que son expertos en matar a las pobres entidades vivientes indefensas. Esa clase de servicio, ese tipo de misericordia, no se recomienda en la sabiduría védica. Como ya se afirmó en un verso anterior, las personas santas y experimentadas han establecido (niruktam) que Kṛṣṇa es la raíz de todo, y que adorar a Kṛṣṇa es adorar a todos los seres, del mismo modo que regar la raíz de un árbol significa satisfacer a todas las ramas y tallos del árbol.

Dalším sdělením zde je, že tento vesmír je plný živých bytostí, které jsou na každé planetě (jīva-rāśibhir ākīrṇaḥ). Moderní vědci a takzvaní učenci si myslí, že na jiných planetách, než je tato, žádné bytosti nežijí. Nedávno prohlásili, že byli na Měsíci, ale žádné živé bytosti tam nenašli. Śrīmad-Bhāgavatam a další védské spisy však s touto pošetilou představou nesouhlasí. Živé bytosti jsou všude, a to nejen jedna nebo dvě, ale jīva-rāśibhiḥ — mnoho miliónů živých bytostí. Jsou dokonce i na Slunci, přestože se jedná o ohnivou planetu. Nejvýznačnější živá bytost na Slunci se jmenuje Vivasvān (imaṁ vivasvate yogaṁ proktavān aham avyayam). Všechny planety jsou obydleny různými druhy živých bytostí s ohledem na různé životní podmínky. Prohlašovat, že jedině tato planeta je osídlená a ostatní jsou pusté, je pošetilost, která jen svědčí o nedostatku skutečného poznání.

Hay que indicar también que el universo está lleno de entidades vivientes desde arriba hasta abajo, en todos los planetas (jīva-rāśibhir ākīrṇaḥ). Hoy en día, los científicos y supuestos eruditos creen que este es el único planeta en que hay entidades vivientes. No hace mucho, afirmaban haber ido a la Luna, pero que no habían encontrado en ella entidades vivientes. Sin embargo, el Śrīmad-Bhāgavatam y las demás Escrituras védicas no aceptan semejante necedad. Las entidades vivientes están en todas partes, y no son una, ni dos, sino jīva-rāśibhiḥ, muchos millones. Hay entidades vivientes incluso en el Sol, que es un planeta de fuego. La principal entidad viviente del Sol se llama Vivasvān (imaṁ vivasvate yogaṁ proktavān aham avyayam). Todos los planetas, en función de las condiciones de vida, están llenos de distintos tipos de entidades vivientes. La pretensión de que el nuestro es el único planeta habitado por entidades vivientes, y que todos los demás están vacíos, es de necios, y lo único que demuestra es falta de conocimiento de la realidad.