Skip to main content

Sloka 10

Text 10

Verš

Text

tri-vargaṁ nātikṛcchreṇa
bhajeta gṛha-medhy api
yathā-deśaṁ yathā-kālaṁ
yāvad-daivopapāditam
tri-vargaṁ nātikṛcchreṇa
bhajeta gṛha-medhy api
yathā-deśaṁ yathā-kālaṁ
yāvad-daivopapāditam

Synonyma

Synonyms

tri-vargam — tři principy: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; na — ne; ati-kṛcchreṇa — ukrutným úsilím; bhajeta — má sledovat; gṛha-medhī — člověk, který se zajímá pouze o rodinný život; api — ačkoliv; yathā-deśam — podle místa; yathā-kālam — podle času; yāvat — kolik; daiva — milostí Pána; upapāditam — získané.

tri-vargam — three principles, namely religiosity, economic development and sense gratification; na — not; ati-kṛcchreṇa — by very severe endeavor; bhajeta — should execute; gṛha-medhī — a person interested only in family life; api — although; yathā-deśam — according to the place; yathā-kālam — according to the time; yāvat — as much as; daiva — by the grace of the Lord; upapāditam — obtained.

Překlad

Translation

I když někdo není brahmacārī, sannyāsī ani vānaprastha, ale hospodář, ani tehdy nemá vyvíjet přílišné úsilí ve směru náboženství, hospodářského rozvoje či uspokojení smyslů. Dokonce i v rodinném životě se má spokojit s čímkoliv, co ke svému zaopatření získá milostí Pána s minimální snahou podle místa a času. Nemá se zabývat ugra-karmou.

Even if one is a householder rather than a brahmacārī, a sannyāsī or a vānaprastha, one should not endeavor very hard for religiosity, economic development or satisfaction of the senses. Even in householder life, one should be satisfied to maintain body and soul together with whatever is available with minimum endeavor, according to place and time, by the grace of the Lord. One should not engage oneself in ugra-karma.

Význam

Purport

Existují čtyři cíle, kterých se lidé snaží dosáhnout — dharma, artha, kāma a mokṣa (náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a osvobození). Za prvé má být člověk zbožný, dodržovat různá usměrňující pravidla, a dále musí vydělávat peníze na zaopatření své rodiny a uspokojení svých smyslů. Nejdůležitějším obřadem týkajícím se uspokojení smyslů je svatba, protože pohlavní styk je jednou ze základních potřeb hmotného těla. Yan-maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham; pohlavní styk není příliš vznešenou životní potřebou, ale zvířata i lidé vyžadují nějaký smyslový požitek na základě svých hmotných sklonů. Člověk se má spokojit s manželským životem a nevynakládat energii na další smyslový požitek či sex.

In human life there are four principles to be fulfilled — dharma, artha, kāma and mokṣa (religion, economic development, sense gratification, and liberation). First one should be religious, observing various rules and regulations, and then one must earn some money for maintenance of his family and the satisfaction of his senses. The most important ceremony for sense gratification is marriage because sexual intercourse is one of the principal necessities of the material body. Yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham. Although sexual intercourse is not a very exalted requisite in life, both animals and men require some sense gratification because of material propensities. One should be satisfied with married life and not expend energy for extra sense gratification or sex life.

Pokud jde o hospodářský rozvoj, tato zodpovědnost by měla být svěřena především vaiśyům a gṛhasthům. Společnost má být rozdělena do vareṇ a āśramů: brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa. Hospodářský rozvoj je nezbytný pro gṛhasthy. Gṛhasthové, kteří jsou brāhmaṇy, se mají spokojit s činnostmi zvanými adhyayana, adhyāpana, yajana a yājana — být učenci, vzdělávat druhé, učit se uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua, a rovněž učit druhé, jak uctívat Pána Viṣṇua nebo dokonce i polobohy. To vše má brāhmaṇa dělat bez finanční odměny, ale má dovoleno přijímat milodary od osoby, kterou učí, jak být lidskou bytostí. Co se týče kṣatriyů, ti mají být králi země, která má být rozdělena mezi vaiśyi, aby se mohli věnovat zemědělství, ochraně krav a obchodu. Śūdrové musí pracovat, někdy jako výrobci látek, tkalci, kováři, zlatníci, kovotepci a tak dále, nebo musí odvádět těžkou práci při pěstování obilí.

As for economic development, the responsibility for this should be entrusted mainly to the vaiśyas and gṛhasthas. Human society should be divided into varṇas and āśramasbrāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsa. Economic development is necessary for gṛhasthas. Brāhmaṇa gṛhasthas should be satisfied with a life of adhyayana, adhyāpana, yajana and yājana — being learned scholars, teaching others to be scholars, learning how to worship the Supreme Personality of Godhead, Viṣṇu, and also teaching others how to worship Lord Viṣṇu, or even the demigods. A brāhmaṇa should do this without remuneration, but he is allowed to accept charity from a person whom he teaches how to be a human being. As for the kṣatriyas, they are supposed to be the kings of the land, and the land should be distributed to the vaiśyas for agricultural activities, cow protection and trade. Śūdras must work; sometimes they should engage in occupational duties as cloth manufacturers, weavers, blacksmiths, goldsmiths, brasssmiths, and so on, or else they should engage in hard labor to produce food grains.

To jsou různá zaměstnání, jimiž si mají lidé vydělávat na živobytí. Společnost má tedy fungovat jednoduše. V současnosti se však každý zabývá technologickým rozvojem, což Bhagavad-gītā označuje slovy ugra-karma, “ukrutné úsilí”. Tato ugra-karma je příčinou neklidu lidské mysli. Lidé holdují mnoha hříšným činnostem a spějí k úpadku, neboť otevírají jatka, pivovary a továrny na cigarety, jakož i noční kluby a další zařízení umožňující smyslový požitek. Takto promarňují svůj život. Do všech těchto činností jsou samozřejmě zapleteni hospodáři, a proto je zde použitím slova api doporučeno, aby ani hospodář nevyvíjel neúměrné úsilí. Jeho prostředky získávání živobytí mají být nesmírně jednoduché. Co se týče těch, kdo nejsou gṛhasthy — brahmacārīnů, vānaprasthů a sannyāsīnů — ti nemusí dělat nic než usilovat o pokrok v duchovním životě. To znamená, že tři čtvrtiny veškerého obyvatelstva by měly přestat s uspokojováním smyslů a věnovat se pouze rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Jen jedna čtvrtina obyvatelstva mají být gṛhasthové, pro které platí zákony omezeného smyslového požitku. Gṛhasthové, vānaprasthové, brahmacārīni a sannyāsīni se mají spojeným úsilím snažit dosáhnout vědomí Kṛṣṇy. Tento druh civilizace se nazývá daiva-varṇāśrama. Jedním z cílů hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je ustanovit tuto daiva-varṇāśramu, ale nikoliv podporovat takzvanou varṇāśramu, v níž lidé nevyvíjejí žádné vědecky organizované úsilí.

These are the different occupational duties by which men should earn their livelihood, and in this way human society should be simple. At the present moment, however, everyone is engaged in technological advancement, which is described in Bhagavad-gītā as ugra-karma — extremely severe endeavor. This ugra-karma is the cause of agitation within the human mind. Men are engaging in many sinful activities and becoming degraded by opening slaughterhouses, breweries and cigarette factories, as well as nightclubs and other establishments for sense enjoyment. In this way they are spoiling their lives. In all of these activities, of course, householders are involved, and therefore it is advised here, with the use of the word api, that even though one is a householder, one should not engage himself in severe hardships. One’s means of livelihood should be extremely simple. As for those who are not gṛhasthas — the brahmacārīs, vānaprasthas and sannyāsīs — they don’t have to do anything but strive for advancement in spiritual life. This means that three fourths of the entire population should stop sense gratification and simply be engaged in the advancement of Kṛṣṇa consciousness. Only one fourth of the population should be gṛhastha, and that should be according to laws of restricted sense gratification. The gṛhasthas, vānaprasthas, brahmacārīs and sannyāsīs should endeavor together with their total energy to become Kṛṣṇa conscious. This type of civilization is called daiva-varṇāśrama. One of the objectives of the Kṛṣṇa consciousness movement is to establish this daiva-varṇāśrama, but not to encourage so-called varṇāśrama without scientifically organized endeavor by human society.