Sloka 44
Text 44
Verš
Text
juhuyāt satya-dṛṅ muniḥ
tato nirīho viramet
svānubhūty-ātmani sthitaḥ
juhuyāt satya-dṛṅ muniḥ
tato nirīho viramet
svānubhūty-ātmani sthitaḥ
Synonyma
Synonyms
ātma-anubhūtau — seberealizaci; tām — to; māyām — falešné ego hmotné existence; juhuyāt — má použít jako obětinu; satya-dṛk — ten, kdo skutečně poznal nejvyšší pravdu; muniḥ — taková uvážlivá osoba; tataḥ — díky této seberealizaci; nirīhaḥ — bez hmotných tužeb; viramet — musí zcela upustit od hmotných činností; sva-anubhūti-ātmani — na úrovni seberealizace; sthitaḥ — takto spočívající.
ātma-anubhūtau — unto self-realization; tām — that; māyām — the false ego of material existence; juhuyāt — should offer as an oblation; satya-dṛk — one who has actually realized the ultimate truth; muniḥ — such a thoughtful person; tataḥ — because of this self-realization; nirīhaḥ — without material desires; viramet — one must completely retire from material activities; sva-anubhūti-ātmani — in self-realization; sthitaḥ — thus being situated.
Překlad
Translation
Učená, uvážlivá osoba musí poznat, že hmotná existence je iluze. Toho lze dosáhnout jedině seberealizací. Ten, kdo zná vlastní já a skutečně vidí pravdu, má setrvávat na úrovni seberealizace a upustit od všech hmotných činností.
A learned, thoughtful person must realize that material existence is illusion. This is possible only by self-realization. A self-realized person, who has actually seen the truth, should retire from all material activities, being situated in self-realization.
Význam
Purport
Analytickým studiem celého těla lze dojít k závěru, že duše se liší od všech jeho hmotných složek, jako je například země, voda, oheň a vzduch. Ten, kdo je uvážlivý (manīṣī či muni), tak může poznat rozdíl mezi tělem a duší, a po této realizaci individuální duše může snadno poznat nejvyšší duši. Pokud živá bytost takto pochopí, že individuální duše je podřízená nejvyšší duši, dosahuje seberealizace. V třinácté kapitole Bhagavad-gīty je vysvětleno, že v těle jsou dvě duše. Tělo se nazývá kṣetra a žijí v něm dva obyvatelé (kṣetra-jña) — Nadduše (Paramātmā) a individuální duše. Nadduše a individuální duše jsou jako dva ptáci sedící na témž stromě (hmotném těle). Jeden z nich — individuální, zapomnětlivý pták — pojídá ovoce stromu a nedbá pokynů druhého ptáka, jenž pouze sleduje činnosti toho prvního, který je jeho přítelem. Když zapomnětlivý pták začne rozumět svrchovanému příteli, který je stále s ním a snaží se mu v různých tělech poskytnout vedení, přijme útočiště u lotosových nohou tohoto svrchovaného ptáka. V souvislosti s procesem yogy je popsáno toto: dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Když se člověk stane dokonalým yogīnem, může prostřednictvím meditace vidět svrchovaného přítele a odevzdat se Mu. To je začátek bhakti-yogy, skutečného života s vědomím Kṛṣṇy.
By an analytical study of the entire constitution of the body, one can surely come to the conclusion that the soul is different from all the body’s material constituents, such as earth, water, fire and air. Thus the difference between the body and soul can be realized by a person who is thoughtful (manīṣī or muni), and after this realization of the individual spirit soul one can very easily understand the supreme spirit soul. If one thus realizes that the individual soul is subordinate to the supreme spirit soul, he achieves self-realization. As explained in the Thirteenth Chapter of Bhagavad-gītā, there are two souls within the body. The body is called kṣetra, and there are two kṣetra-jñas, or occupants of the body, namely the Supersoul (Paramātmā) and the individual soul. The Supersoul and the individual soul are like two birds sitting on the same tree (the material body). One bird, the individual, forgetful bird, is eating the fruit of the tree, not caring for the instructions of the other bird, which is only a witness to the activities of the first bird, who is his friend. When the forgetful bird comes to understand the supreme friend who is always with him and trying to give him guidance in different bodies, he takes shelter at the lotus feet of that supreme bird. As explained in the yoga process, dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. When one actually becomes a perfect yogī, by meditation he can see the supreme friend and surrender unto Him. This is the beginning of bhakti-yoga, or actual life in Kṛṣṇa consciousness.