Skip to main content

Sloka 28

Text 28

Verš

Text

ity etad ātmanaḥ svārthaṁ
santaṁ vismṛtya vai pumān
vicitrām asati dvaite
ghorām āpnoti saṁsṛtim
ity etad ātmanaḥ svārthaṁ
santaṁ vismṛtya vai pumān
vicitrām asati dvaite
ghorām āpnoti saṁsṛtim

Synonyma

Synonyms

iti — takto; etat — ten, kdo je podmíněný hmotou; ātmanaḥ — sebe sama; sva-artham — vlastní zájem; santam — existující v jeho nitru; vismṛtya — zapomíná; vai — ovšem; pumān — živá bytost; vicitrām — přitažlivá klamná rozmanitost; asati — v hmotném světě; dvaite — něco jiného než vlastní já; ghorām — hrůzostrašné (kvůli neustálému rození a umírání); āpnoti — zabředává; saṁsṛtim — do hmotné existence.

iti — in this way; etat — a person materially conditioned; ātmanaḥ — of his self; sva-artham — own interest; santam — existing within oneself; vismṛtya — forgetting; vai — indeed; pumān — the living entity; vicitrām — attractive false varieties; asati — in the material world; dvaite — other than the self; ghorām — very fearful (due to continuous acceptance of birth and death); āpnoti — one becomes entangled; saṁsṛtim — in material existence.

Překlad

Translation

Tak podmíněná duše žijící v těle zapomíná na svůj vlastní zájem, neboť se s tělem ztotožňuje. Jelikož tělo je hmotné, přirozeně je přitahuje rozmanitost hmotného světa. Tímto způsobem živá bytost zakouší strasti hmotného bytí.

In this way the conditioned soul living within the body forgets his self-interest because he identifies himself with the body. Because the body is material, his natural tendency is to be attracted by the varieties of the material world. Thus the living entity suffers the miseries of material existence.

Význam

Purport

Každý se snaží být šťastný, neboť, jak je vysvětleno v minulém verši, živá bytost ve své původní duchovní podobě je přirozeně šťastná (sukham asyātmano rūpaṁ sarvehoparatis tanuḥ). Nepřipadá v úvahu, že by duchovní bytost zakoušela nějaké utrpení. Kṛṣṇa je vždy šťastný a pro živé bytosti, které jsou Jeho nedílnými částmi, je přirozené být také šťastné, ale protože se dostaly do tohoto hmotného světa a zapomněly na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou, zapomněly i na svou pravou přirozenost. Každý z nás je částí Kṛṣṇy, a máme s Ním proto láskyplný vztah, ale jelikož zapomínáme na svou totožnost a za vlastní já považujeme tělo, souží nás zrození, smrt, stáří a nemoc. Tento omyl v podobě materialistického života potrvá tak dlouho, dokud nepoznáme svůj vztah s Kṛṣṇou. Štěstí, které hledá podmíněná duše, je pouhou iluzí. To vysvětlí následující verš.

Everyone is trying to be happy because, as explained in the previous verse, sukham asyātmano rūpaṁ sarvehoparatis tanuḥ: when the living entity is in his original spiritual form, he is happy by nature. There is no question of miseries for the spiritual being. As Kṛṣṇa is always happy, the living entities, who are His parts and parcels, are also happy by nature, but because of being put within this material world and forgetting their eternal relationship with Kṛṣṇa, they have forgotten their real nature. Because every one of us is a part of Kṛṣṇa, we have a very affectionate relationship with Him, but because we have forgotten our identities and are considering the body to be the self, we are afflicted by all the troubles of birth, death, old age and disease. This misconception in materialistic life continues unless and until one comes to understand his relationship with Kṛṣṇa. The happiness sought by the conditioned soul is certainly only illusion, as explained in the next verse.