Skip to main content

KAPITOLA DVANÁCTÁ

CAPÍTULO 12

Dokonalá společnost: čtyři duchovní třídy

La sociedad perfecta: cuatro clases espirituales

Tato kapitola konkrétně popisuje brahmacārīna a vānaprasthu a rovněž se všeobecně zabývá čtyřmi āśramy: brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa. V předchozí kapitole popsal velký světec Nārada Muni rozdělení společnosti na varṇy a nyní, v této kapitole, popíše úrovně duchovního rozvoje ve čtyřech āśramech, známých pod názvy brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa.

Este capítulo se centra en la descripción del brahmacārī y de la persona que se encuentra en la etapa devānaprastha; presenta, además, una descripción general de los cuatro āśramasbrahmacaryagṛhastha,vānaprastha y sannyāsa. En el capítulo anterior, el gran santo Nārada Muni ha explicado la institución social denominada varṇa, y ahora, en este capítulo, va a describir las etapas del avance espiritual a través de los cuatro āśramas, denominados brahmacaryagṛhasthavānaprastha y sannyāsa.

Brahmacārī má žít v péči pravého duchovního učitele a projevovat mu upřímnou úctu, skládat mu poklony, pokorně mu sloužit a vždy jednat podle jeho pokynů. Má se věnovat duchovním činnostem a pod vedením duchovního mistra studovat védskou literaturu. Má si oblékat pás a jelení kůži, mít spletené vlasy a nosit posvátnou šňůru, daṇḍu a nádobu na vodu. Každý den ráno má prosit lidi o almužnu a večer má vše, co dostane, věnovat duchovnímu učiteli. Brahmacārī má také přijímat prasādam na pokyn gurua, a pokud mu někdy guru zapomene nařídit, aby se najedl, neměl by si vzít prasādam z vlastní iniciativy, ale postit se. Musí se naučit spokojit se s absolutně nezbytným množstvím jídla, dovedně zastávat své povinnosti, mít víru, ovládat smysly a vyhýbat se styku se ženami, jak je to jen možné. Brahmacārī se musí striktně zříkat života se ženami a nestýkat se s gṛhasthy a těmi, kdo jsou příliš poutáni k ženám. Nemá také hovořit se ženou v ústraní.

El brahmacārī debe vivir bajo la tutela de un verdadero maestro espiritual, ofreciéndole con sinceridad respeto y reverencias, comportándose como un humilde sirviente y cumpliendo siempre su orden. Elbrahmacārī debe ocuparse en actividades espirituales y estudiar las Escrituras védicas bajo la dirección del maestro espiritual. Según el sistema de brahmacarya, debe vestirse con un cinturón y una piel de ciervo, no debe peinarse, y debe llevar una daṇḍa, un cántaro de agua y un cordón sagrado. Todos los días por la mañana debe recoger limosnas, y por la tarde debe ofrecer al maestro espiritual todo lo que haya reunido. Elbrahmacārī debe tomar prasāda cuando el maestro espiritual se lo ordene, y si el maestro espiritual alguna vez se olvida de indicarle que coma, el discípulo no debe tomar prasāda por propia iniciativa, sino que debe ayunar. En su educación, el brahmacārī debe aprender a satisfacerse comiendo solo lo absolutamente necesario; debe ser muy experto en cumplir con sus responsabilidades; debe ser fiel; debe controlar los sentidos y tratar de evitar lo más posible la relación con mujeres. El brahmacārī debe abstenerse estrictamente de vivir con mujeres, y no debe frecuentar a los gṛhasthas y a las personas demasiado adictas a las mujeres. Elbrahmacārī tampoco debe hablar a solas con una mujer.

Poté, co člověk projde průpravou jako brahmacārī, má dát svému guruovi dakṣiṇu, dar z vděčnosti; pak může odejít domů a přijmout další āśram, gṛhastha-āśram, nebo nadále žít podle zásad brahmacarya-āśramu. Povinnosti, které platí v gṛhastha-āśramu a brahmacarya-āśramu, jakož i povinnosti sannyāsīnů, jsou stanoveny v śāstrách. Gṛhastha by si neměl užívat sexu bez omezení. Účelem védského života je totiž oprostit se od sexu. Všechny āśramy jsou uznávány za úrovně duchovního pokroku; i když tedy gṛhastha-āśram na jistou dobu opravňuje k pohlavnímu životu, nedovoluje neomezený sex. I gṛhastha se proto musí vyhýbat nedovolenému pohlavnímu styku a neženit se jen za účelem sexuálního požitku. Mrhat semenem je také nedovolený sex.

Una vez completada de este modo su educación como brahmacārī, debe dar un dakṣiṇā, una ofrenda de gratitud, a su guru; entonces puede volver a casa para entrar en el siguiente āśrama, el āśrama de gṛhastha, o bien, continuar en el brahmacarya-āśrama sin desviarse. Los deberes de los āśramas de gṛhastha ybrahmacarya, así como los deberes de los sannyāsīs, vienen prescritos en los śāstras. El gṛhastha no debe disfrutar sin restricción de la vida sexual. De hecho, el modo de vida védico no tiene otra finalidad que liberarnos del apego a la vida sexual. Todos los āśramas se han establecido para el progreso espiritual; por lo tanto, a pesar de que el gṛhastha-āśrama ofrece una especie de licencia para la vida sexual durante un cierto tiempo, no autoriza una vida sexual irrestricta. Por lo tanto, en la vida de gṛhastha tampoco hay vida sexual ilícita. Elgṛhastha no debe considerar a la mujer un objeto para el disfrute sexual. Desperdiciar semen también es vida sexual ilícita.

Po gṛhastha-āśramu následuje další āśram, zvaný vānaprastha, který je přechodem mezi životem gṛhasthy a sannyāsem. Člověk ve stavu vānaprasthy nemůže jíst obilí bez omezení a má zakázáno jíst ovoce, které nedozrálo na stromě. Nemá vařit jídlo na ohni, ale může jíst caru, obilí obětované v obětním ohni, a také ovoce a obilí, které vyrostlo v přírodě. Má žít v chatrči ze slámy a snášet horko a zimu. Nemá si stříhat nehty ani vlasy a měl by upustit od mytí těla a čištění zubů. Měl by se odívat kůrou stromů, přijmout daṇḍu a složit slib, že bude žít tímto způsobem v lese dvanáct let, osm let, čtyři roky, dva roky nebo alespoň jeden rok. Když mu nakonec stáří znemožní život vānaprasthy, má postupně vše ukončit a tímto způsobem se vzdát těla.

El siguiente āśrama, después del gṛhastha-āśrama, recibe el nombre de vānaprastha, y está a medio camino entre gṛhastha y sannyāsa. En la orden de vānaprastha, la persona sigue restricciones en el consumo de cereales, y se le prohíbe comer frutas que no hayan madurado en el árbol. Tampoco debe cocinar sus alimentos con fuego, aunque se le permite comer caru, los cereales ofrecidos en un fuego de sacrificio. También puede comer frutas y cereales silvestres. El vānaprastha debe vivir en una choza de paja, y tolerar el calor y el frío. No debe cortarse las uñas ni el cabello, y debe dejar de asearse el cuerpo y limpiarse los dientes. Se debe vestir con cortezas de árbol, llevar una daṇḍa y acostumbrarse a la vida en el bosque, haciendo voto de vivir allí durante un período de doce, ocho, cuatro, dos, o, como mínimo, un año. Por último, cuando la vejez le impida llevar a cabo las actividades propias del vānaprastha, poco a poco debe detener toda forma de actividad, y, de ese modo, abandonar el cuerpo.

Sloka 1:
Nārada Muni řekl: Student se má cvičit v úplném ovládání smyslů. Měl by být poslušný a k duchovnímu učiteli mít přátelský vztah. Takový brahmacārī, vázaný velkým slibem, má žít v gurukule a jednat pouze ve prospěch gurua.
Text 1:
Nārada Muni dijo: El estudiante debe aprender a controlar perfectamente los sentidos. Debe ser sumiso, y mostrar una actitud de firme amistad hacia el maestro espiritual. Con un gran voto, el brahmacārī debe vivir en el guru-kula, y pensar solo en el beneficio del guru.
Sloka 2:
Během obou přechodů mezi dnem a nocí — časně ráno a večer — má být zcela pohroužen v myšlenkách na duchovního učitele, oheň, boha Slunce a Pána Viṣṇua a má je uctívat recitací Gāyatrī mantry.
Text 2:
En los dos momentos de unión del día y la noche, es decir, por la mañana temprano y al atardecer, debe estar completamente absorto en pensar en el maestro espiritual, el fuego, el dios del Sol y el Señor Viṣṇu, y debe adorarles recitando el mantra gāyatrī.
Sloka 3:
Na pokyn duchovního učitele má student pravidelně studovat védské mantry. Každý den před zahájením studia a po jeho ukončení se má duchovnímu učiteli s úctou poklonit.
Text 3:
Atendiendo a la llamada del maestro espiritual, el estudiante debe estudiar los mantras védicos con regularidad. Cada día, antes de comenzar y después de terminar sus estudios, el discípulo debe ofrecer respetuosas reverencias al maestro espiritual.
Sloka 4:
Brahmacārī si má pravidelně oblékat šaty z jelení kůže a pás ze slámy, v ruce nosit čistou trávu kuśa, mít spletené vlasy, nosit tyč a nádobu na vodu a musí ho zdobit posvátná šňůra, jak je doporučeno v śāstrách.
Text 4:
Llevando hierba kuśa pura en la mano, el brahmacārī debe vestirse normalmente con ropas de piel de ciervo y un cinturón de paja. Debe llevar los cabellos sin peinar, tener una vara y un cántaro de agua, y adornarse con un cordón sagrado, como se recomienda en los śāstras.
Sloka 5:
Ráno a večer má chodit prosit o almužnu a vše, co dostane, věnovat duchovnímu učiteli. Má jíst jedině tehdy, když mu to duchovní učitel nařídí; někdy, jestliže takový pokyn nedostane, se musí postit.
Text 5:
El brahmacārī debe salir mañana y tarde a pedir limosna, y debe ofrecer al maestro espiritual todo lo que reúna. Solo debe comer si el maestro espiritual se lo ordena; de lo contrario, si el maestro espiritual no le dice nada, a veces tendrá que ayunar.
Sloka 6:
Brahmacārī má být způsobný, vlídný a nemá jíst či shromažďovat více, než je zapotřebí. Musí být vždy činný, dovedný a mít úplnou víru v pokyny duchovního učitele a śāstry. Má dokonale ovládat smysly a se ženami nebo s těmi, kdo jsou ženami ovládáni, se má stýkat jen v nezbytné míře.
Text 6:
El brahmacārī debe ser amable y mostrar muy buen comportamiento; no debe comer o acumular más de lo necesario. Debe ser siempre activo y experto, y tener plena fe en las instrucciones del maestro espiritual y delśāstra. Con perfecto control de los sentidos, no debe relacionarse más de lo estrictamente necesario con mujeres o con hombres dominados por mujeres.
Sloka 7:
Brahmacārī neboli ten, kdo nepřijal gṛhastha-āśram (rodinný život), se musí striktně vyhýbat rozhovorům se ženami či o ženách, neboť smysly mají takovou sílu, že dokáží rozrušit dokonce i mysl sannyāsīna, člověka ve stavu odříkání.
Text 7:
El brahmacārī, aquel que no ha aceptado el gṛhastha-āśrama [la vida familiar], debe evitar estrictamente las conversaciones con mujeres o acerca de mujeres, pues los sentidos son tan poderosos que pueden agitar incluso la mente de un sannyāsī, un miembro de la orden de vida de renuncia.
Sloka 8:
Je-li manželka duchovního učitele mladá, mladý brahmacārī jí nemá dovolit, aby pečovala o jeho vlasy, masírovala mu tělo olejem nebo ho jako matka láskyplně koupala.
Text 8:
Si la esposa del maestro espiritual es joven, el brahmacārī joven no debe permitir que le arregle el cabello, que le dé masaje con aceite en el cuerpo, o que le bañe con el cariño de una madre.
Sloka 9:
Žena je přirovnána k ohni a muž k nádobě s máslem; proto se muž nemá v ústraní stýkat ani se svou vlastní dcerou. Má se vyhýbat také jiným ženám a stýkat se s nimi jedině kvůli důležitým záležitostem.
Text 9:
La mujer se compara al fuego, y el hombre, a un pote de mantequilla. Por lo tanto, el hombre debe evitar quedarse a solas en un lugar apartado hasta con su propia hija. Del mismo modo, también debe evitar la relación con otras mujeres. Con las mujeres hay que relacionarse única y exclusivamente por cuestiones importantes.
Sloka 10:
Dokud živá bytost nedosáhla úplné seberealizace — dokud se neodpoutala od mylného ztotožňování se s tělem, které není ničím jiným než odrazem původního těla a smyslů — nemůže být zbavena pojetí duality, symbolizovaného protiklady muže a ženy. Hrozí jí tedy, že poklesne, neboť její inteligence je zmatená.
Text 10:
La entidad viviente, mientras no esté perfectamente autorrealizada, mientras no se independice del erróneo concepto que la lleva a identificarse con su cuerpo, que no es más que un reflejo del cuerpo y los sentidos originales, no podrá liberarse del concepto dual, que se sintetiza en la dualidad entre hombre y mujer. De ese modo, es muy probable que acabe cayendo, debido a que su inteligencia está confundida.
Sloka 11:
Všechny tyto zásady platí pro hospodáře i sannyāsīna, člověka ve stavu odříkání. Gṛhastha však dostává od duchovního učitele svolení k pohlavnímu styku, který může mít v období vhodném k plození.
Text 11:
Todas las reglas y regulaciones se aplican por igual al casado y al sannyāsī, el miembro de la orden de vida de renuncia. El gṛhastha, sin embargo, recibe del maestro espiritual el permiso para tener relaciones sexuales durante el período favorable a la procreación.
Sloka 12:
Brahmacārīni či gṛhasthové, kteří složili výše popsaný slib celibátu, si nesmí líčit oči, masírovat hlavu olejem, masírovat tělo, dívat se na ženu nebo malovat obraz ženy, jíst maso, pít víno, krášlit si tělo girlandami z květů, potírat se vonnými mastmi nebo se zdobit. Toho všeho se musí zříci.
Text 12:
Los brahmacārīs y gṛhasthas que han hecho los votos de celibato antes descritos deben evitar las siguientes prácticas: aplicarse polvos o cosméticos en los ojos, darse masaje en la cabeza con aceites, darse masajes en el cuerpo con las manos, mirar a una mujer o pintar su imagen, comer carne, beber vino, adornarse con collares de flores, ungirse el cuerpo con bálsamos aromáticos, o adornarse con alhajas. Todo esto debe abandonarse.
Sloka 13-14:
Dvojzrozený (brāhmaṇa, kṣatriya nebo vaiśya) má žít podle výše uvedených zásad v gurukule, v péči duchovního učitele, a tam podle svých schopností a učenlivosti studovat všechny Védy i s jejich doplňky a Upaniṣadami. Je-li to možné, má po ukončení studia odměnit duchovního učitele tím, oč bude požádán, a poté na jeho pokyn odejít a podle svého přání přijmout některý z dalších āśramů (gṛhastha, vānaprastha či sannyāsa).
Texts 13-14:
Conforme a las reglas y regulaciones antes indicadas, los nacidos por segunda vez, es decir, brāhmaṇas,kṣatriyas y vaiśyas, deben vivir en el guru-kula bajo la tutela del maestro espiritual. Allí, en función de sus facultades y capacidad, deben estudiar y aprender todas las Escrituras védicas, junto con sus suplementos y losUpaniṣads. Si le es posible, el estudiante o discípulo debe recompensar al maestro espiritual con la remuneración que este le pida; después, siguiendo la orden del maestro, el discípulo debe dejar el guru-kula y entrar en uno de los otros āśramas, bien sea el gṛhastha-āśrama, el vānaprastha-āśrama o el sannyāsa-āśrama, según desee.
Sloka 15:
Člověk by měl poznat, že Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, vstoupil do ohně, do duchovního učitele, do něho samotného a do všech živých bytostí, a zároveň do nich nevstoupil. To platí za všech okolností. Pán existuje vně i uvnitř jako naprostý vládce všeho.
Text 15:
Hay que llegar a comprender que la Suprema Personalidad de Dios, Viṣṇu, ha entrado, y al mismo tiempo no ha entrado, en el fuego, en el maestro espiritual, en el propio ser y en todas las entidades vivientes, en toda circunstancia y en toda condición. Su posición, tanto interna como externamente, es la de controlador supremo de todo.
Sloka 16:
Ať je člověk v brahmacārī-āśramu, gṛhastha-āśramu, vānaprastha-āśramu nebo sannyāsa-āśramu, pomocí tohoto postupu si musí být stále vědom všeprostupující přítomnosti Nejvyššího Pána, neboť tak je možné poznat Absolutní Pravdu.
Text 16:
Mediante esta práctica, y desde cualquiera de los āśramas —brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha o sannyāsa—, se debe percibir siempre la omnipresencia del Señor Supremo, pues de este modo se puede comprender la Verdad Absoluta.
Sloka 17:
Ó králi, nyní vyložím omezení předepsaná vānaprasthovi neboli tomu, kdo zanechal rodinného života a žije v ústraní. Přísným dodržováním pravidel a usměrnění určených pro vānaprasthu lze snadno dosáhnout vyšší planetární soustavy zvané Maharloka.
Text 17:
¡Oh, rey!, ahora voy a describirte las cualidades del vānaprastha, la persona que se ha retirado de la vida familiar. Quien siga estrictamente las reglas y regulaciones de la orden de vānaprastha podrá elevarse fácilmente al sistema planetario superior denominado Maharloka.
Sloka 18:
Ten, kdo žije životem vānaprasthy, nemá jíst obilí vypěstované na poli a ani to, které vyrostlo bez obdělávání pole, ale není zralé. Vānaprastha nemá jíst ani obilí uvařené na ohni, ale pouze ovoce, které dozrálo díky slunečnímu svitu.
Text 18:
La persona en la orden de vida de vānaprastha no debe comer cereales sembrados en tierras de labor, e incluso, si han crecido en campos sin arar, no debe comerlos mientras no estén perfectamente maduros. No comerá tampoco cereales cocinados al fuego. De hecho, solo debe comer fruta madurada al Sol.
Sloka 19:
Vānaprastha má k oběti připravovat placky z ovoce a obilí, jež vyrostlo samo v lese. Jakmile získá nějaké nové obilí, má se své staré zásoby vzdát.
Text 19:
El vānaprastha debe preparar pasteles de frutas y cereales silvestres para ofrecer en sacrificio. Cada vez que renueve su provisión de cereales, debe abandonar los que entonces tuviera almacenados.
Sloka 20:
Má si postavit chatrč ze slámy nebo se uchýlit do jeskyně v hoře jen proto, aby udržoval posvátný oheň, ale sám se má učit odolávat sněhu, větru, ohni, dešti i žáru slunce.
Text 20:
El vānaprastha debe preparar una choza de paja o refugiarse en una cueva de la montaña, con el único fin de proteger el fuego sagrado; en cuanto a él, debe acostumbrarse a soportar la nieve, el viento, el fuego, la lluvia y los rayos del Sol.
Sloka 21:
Vānaprastha má mít spletené vlasy, nechat si růst nehty, knír a chlupy a nemýt se. Má u sebe mít nádobu na vodu, jelení kůži a tyč, odívat se kůrou stromů a nosit šaty barvy ohně.
Text 21:
El vānaprastha debe llevar los cabellos sin peinar, y dejarse crecer el vello, las uñas y el bigote. No debe asearse. Debe tener un cántaro de agua, una piel de ciervo y una vara, y vestirse con cortezas de árbol y ropas del color del fuego.
Sloka 22:
Přemýšlivý vānaprastha má zůstat v lese dvanáct let, osm let, čtyři roky, dva roky nebo alespoň jeden rok a jednat tak, aby nebyl rozrušen či sužován příliš velkou askezí.
Text 22:
Con una actitud muy introspectiva, el vānaprastha debe permanecer en el bosque por un período de doce, ocho, cuatro, dos, o, como mínimo, un año. Debe comportarse de tal manera que no se vea perturbado o afectado por el exceso de austeridad.
Sloka 23:
Když mu nemoc nebo stáří znemožní konat jeho předepsané povinnosti umožňující rozvoj duchovního vědomí či pokrok ve studiu Véd, má přestat jíst a jen se postit.
Text 23:
Cuando las enfermedades o la vejez le impidan continuar con sus deberes prescritos para el progreso en el cultivo de conciencia espiritual o en el estudio de los Vedas, debe practicar el ayuno, sin tomar ningún alimento.
Sloka 24:
Má náležitě umístit prvek ohně do svého nitra, a tak se vzdát spřízněnosti s tělem, následkem které považuje tělo za sebe samotného nebo za své vlastní. Postupně má nechat hmotné tělo splynout s pěti prvky (zemí, vodou, ohněm, vzduchem a nebem).
Text 24:
Debe situar debidamente el elemento fuego en su propio ser, y de este modo abandonar el apego por el cuerpo, que nos lleva a pensar que el cuerpo es nuestro o que nosotros somos el cuerpo. Paso a paso, debe fundir el cuerpo material en los cinco elementos [tierra, agua, fuego, aire y cielo].
Sloka 25:
Přemýšlivý člověk, který zná vlastní já a nabyl úplného poznání, má nechat splynout různé části těla s jejich původními zdroji. Otvory těla pocházejí z nebe, proces dýchání ze vzduchu, tělesné teplo z ohně a semeno, krev a hlen z vody. Tuhé složky, jako kůže, svaly a kosti, pocházejí ze země. Všechny složky těla tak mají svou příčinu v různých prvcích a mají do nich být znovu pohrouženy.
Text 25:
La persona sobria, autorrealizada, que tiene conocimiento perfecto, debe fundir las diversas partes del cuerpo con sus fuentes originales. Las aberturas del cuerpo se deben al cielo; el proceso respiratorio, al aire; el calor del cuerpo, al fuego; el semen, la sangre y el moco se deben al agua; y la causa de las sustancias sólidas, como la piel, los músculos y los huesos, es la tierra. De este modo, todos los componentes del cuerpo tienen su causa en los diversos elementos, en los que deben volver a fundirse.
Sloka 26-28:
Poté má být námět řeči společně s orgánem řeči (jazykem) umístěn do ohně. Zručnost a obě ruce mají být dány polobohu Indrovi a schopnost pohybu a nohy Pánu Viṣṇuovi, smyslový požitek společně s genitáliemi Prajāpatimu a konečník se schopností vyměšování Mṛtyuovi, přesně jak náleží. Nástroj sluchu spolu se zvukovou vibrací má být předán božstvům, jež vládnou světovým stranám. Nástroj doteku společně s předměty doteku je třeba dát Vāyuovi, podobu spolu se zrakem slunci, jazyk s polobohem Varuṇou vodě a čich spolu se dvěma Aśvinī-kumāry zemi.
Texts 26-28:
Después, se debe ofrendar al fuego el objeto del habla, junto con el sentido del habla [la lengua]. La habilidad manual y las dos manos deben entregarse al semidiós Indra. La facultad locomotriz y las piernas deben entregarse al Señor Viṣṇu. El placer sensual, junto con los genitales, deben ofrecerse a Prajāpati. El recto, con la capacidad de evacuar, se debe ofrecer, en el lugar correspondiente, a Mṛtyu. El instrumento auditivo, junto con la vibración sonora, se debe ofrecer a las deidades regentes de las direcciones. El instrumento del tacto, junto con los objetos del sentido del tacto, debe entregarse a Vāyu. La forma, con la capacidad de ver, debe entregarse al Sol. La lengua, junto con el semidiós Varuna, debe ser ofrecida al agua, y la capacidad olfativa, junto con los dos semidioses Aśvinī-kumāras, debe ofrecerse a la tierra.
Sloka 29-30:
Mysl má být společně se všemi hmotnými touhami pohroužena do boha Měsíce. Veškeré náměty inteligence mají být i s inteligencí samotnou umístěny do Pána Brahmy. Falešné ego, které je pod vlivem kvalit hmotné přírody a nutí člověka myslet si: “Jsem toto tělo a vše, co je s ním spojené, je moje,” má být spolu s hmotnými činnostmi pohrouženo do Rudry, božstva vládnoucího falešnému egu. Hmotné vědomí i s předmětem myšlení je třeba pohroužit do individuální živé bytosti a polobozi jednající pod vlivem kvalit hmotné přírody mají být společně s pokleslou živou bytostí pohrouženi do Nejvyšší Bytosti. Země má být pohroužena do vody, voda do jasu slunce, jas do vzduchu, vzduch do nebe, nebe do falešného ega, falešné ego do celkové hmotné energie, celková hmotná energie do neprojevených složek (aspektu hmotné energie zvaného pradhāna) a složky hmotného projevu nakonec do Nadduše.
Texts 29-30:
La mente, junto con todos los deseos materiales, debe fundirse en el semidiós de la Luna. Todos los objetos de la inteligencia, con la inteligencia misma, deben situarse en el Señor Brahmā. El ego falso, que está sometido a la influencia de las modalidades materiales de la naturaleza y que nos induce a pensar: «Yo soy el cuerpo, y todo lo relacionado con el cuerpo es mío», debe fundirse, junto con las actividades materiales, en Rudra, la deidad regente del ego falso. La conciencia material, junto con el objetivo del pensamiento, debe fundirse en el ser viviente individual, y los semidioses, que actúan bajo las modalidades de la naturaleza material, deben fundirse, junto con el ser viviente desvirtuado, en el Ser Supremo. La tierra debe fundirse en el agua, el agua en el brillo del Sol, este brillo en el aire, el aire en el cielo, el cielo en el ego falso, el ego falso en la energía material total, la energía material total en los elementos no manifestados [la energía material en su aspecto pradhāna], y, por último, el aspecto componente de la manifestación material en la Superalma.
Sloka 31:
Když jsou takto všechny hmotné atributy pohrouženy do odpovídajících hmotných prvků, musí živé bytosti, které jsou kvalitou totožné s Nejvyšší Bytostí, a tak z konečného hlediska zcela duchovní, ukončit hmotnou existenci, stejně jako zhasnou plameny, když je dřevo, ve kterém hoří, spáleno. Když je hmotné tělo navráceno do odpovídajících hmotných prvků, zůstává pouze duchovní bytost. Tato duchovní bytost je Brahman a kvalitou se vyrovná Parabrahmanu.
Text 31:
De este modo, cuando todas las identificaciones materiales se han fundido en sus respectivos elementos materiales, los seres vivos, que en última instancia son completamente espirituales, pues son cualitativamente uno con el Ser Supremo, deben poner fin a su existencia material, del mismo modo que las llamas se apagan cuando la leña en que arden se ha consumido. Cuando el cuerpo material se hace volver a los diversos elementos materiales, solo permanece el ser espiritual. Ese ser espiritual es Brahman, y es cualitativamente uno con el Parabrahman.