Skip to main content

Sloka 13-14

Texts 13-14

Verš

Texto

uṣitvaivaṁ gurukule
dvijo ’dhītyāvabudhya ca
trayīṁ sāṅgopaniṣadaṁ
yāvad-arthaṁ yathā-balam
uṣitvaivaṁ gurukule
dvijo ’dhītyāvabudhya ca
trayīṁ sāṅgopaniṣadaṁ
yāvad-arthaṁ yathā-balam
dattvā varam anujñāto
guroḥ kāmaṁ yadīśvaraḥ
gṛhaṁ vanaṁ vā praviśet
pravrajet tatra vā vaset
dattvā varam anujñāto
guroḥ kāmaṁ yadīśvaraḥ
gṛhaṁ vanaṁ vā praviśet
pravrajet tatra vā vaset

Synonyma

Palabra por palabra

uṣitvā — zůstávající; evam — takto; guru-kule — v péči duchovního učitele; dvi-jaḥ — dvojzrození (brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové); adhītya — studující védskou literaturu; avabudhya — s náležitým pochopením; ca — a; trayīm — Védy; sa-aṅga — s jejich doplňky; upaniṣadam — a také Upaniṣady; yāvat-artham — jak je jen možné; yathā-balam — nakolik člověku schopnosti dovolí; dattvā — dávající; varam — odměnu; anujñātaḥ — na požádání; guroḥ — duchovního učitele; kāmam — touhy; yadi — jestliže; īśvaraḥ — schopný; gṛham — život hospodáře; vanam — život v ústraní; — buď; praviśet — má vstoupit do; pravrajet — nebo opustit; tatra — tam; — nebo; vaset — má zůstat.

uṣitvā — vivir; evam — de este modo; guru-kule — bajo la tutela del maestro espiritual; dvi-jaḥ — los nacidos por segunda vez, es decir, brāhmaṇaskṣatriyas y vaiśyas; adhītya — estudiar las Escrituras védicas; avabudhya — entenderlas correctamente; ca — y; trayīm — las Escrituras védicas; sa-aṅga — junto con las partes suplementarias; upaniṣadam — y los Upaniṣads; yāvat-artham — tanto como sea posible; yathā-balam — tanto como se pueda, conforme a la propia capacidad; dattvā — dar; varam — remuneración; anujñātaḥ — pedida; guroḥ — por el maestro espiritual; kāmam — desea; yadi — si; īśvaraḥ — capaz; gṛham — vida de casado; vanam — vida retirada; — o; praviśet — debe entrar en; pravrajet — o irse; tatra — allí; — o; vaset — debe vivir.

Překlad

Traducción

Dvojzrozený (brāhmaṇa, kṣatriya nebo vaiśya) má žít podle výše uvedených zásad v gurukule, v péči duchovního učitele, a tam podle svých schopností a učenlivosti studovat všechny Védy i s jejich doplňky a Upaniṣadami. Je-li to možné, má po ukončení studia odměnit duchovního učitele tím, oč bude požádán, a poté na jeho pokyn odejít a podle svého přání přijmout některý z dalších āśramů (gṛhastha, vānaprastha či sannyāsa).

Conforme a las reglas y regulaciones antes indicadas, los nacidos por segunda vez, es decir, brāhmaṇas,kṣatriyas y vaiśyas, deben vivir en el guru-kula bajo la tutela del maestro espiritual. Allí, en función de sus facultades y capacidad, deben estudiar y aprender todas las Escrituras védicas, junto con sus suplementos y losUpaniṣads. Si le es posible, el estudiante o discípulo debe recompensar al maestro espiritual con la remuneración que este le pida; después, siguiendo la orden del maestro, el discípulo debe dejar el guru-kula y entrar en uno de los otros āśramas, bien sea el gṛhastha-āśrama, el vānaprastha-āśrama o el sannyāsa-āśrama, según desee.

Význam

Significado

Studovat Védy a porozumět jim vyžaduje mimořádnou inteligenci. Ti, kdo patří ke třem vyšším třídám společnosti (brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové) se však musí učit védským písmům podle své schopnosti chápat. Studium védských písem je tedy povinností všech kromě śūdrů a antyajů. Védská literatura poskytuje moudrost, která nás může dovést k poznání Absolutní Pravdy: Brahmanu, Paramātmy a Bhagavāna. Gurukula, očistné vzdělávací zařízení, má sloužit výhradně k osvojení si védského poznání. V současné době je všude velké množství vzdělávacích zařízení určených ke studiu technických oborů, ale toto vzdělání nemá s poznáním Absolutní Pravdy nic společného. Technika náleží śūdrům, zatímco Védy dvijům. Z tohoto důvodu verš uvádí: dvijo 'dhītyāvabudhya ca trayīṁ sāṅgopaniṣadam. V současné době, ve věku Kali, je prakticky každý śūdra; nikdo není dvija. Proto se stav společnosti výrazně zhoršil.

Es indudable que, para estudiar y comprender los Vedas, se precisa de una inteligencia especial; no obstante, los miembros de las tres clases más elevadas de la sociedad, brāhmaṇaskṣatriyas yvaiśyas, deben estudiar las Escrituras védicas conforme a su habilidad y a su capacidad de entender. En otras palabras, el estudio de las Escrituras védicas es obligatorio para todos, excepto para los śūdras y antyajas. Las Escrituras védicas nos dan el conocimiento que puede llevarnos a comprender la Verdad Absoluta (Brahman, Paramātmā o Bhagavān). El guru-kula, la institución educativa purificatoria, no debe tener otra función que impartir el conocimiento védico. En la actualidad hay muchas instituciones educativas que imparten formación profesional y tecnológica, pero ese conocimiento nada tiene que ver con la comprensión de la Verdad Absoluta. La tecnología es para los śūdras, mientras que los Vedas son para los dvijas. Por eso este verso afirma: dvijo 'dhītyāvabudhya ca trayīṁ sāṅgopaniṣadam. En la actualidad, en la era de Kali, prácticamente todos son śūdras, y no hay dvijas. Por esa razón, el nivel de la sociedad se ha deteriorado muchísimo.

Dále bychom si na tomto verši měli povšimnout toho, že po brahmacārī-āśramu je možné přijmout āśram sannyāsīna, vānaprasthy nebo gṛhasthy. Brahmacārī se nemusí stát gṛhasthou; není to povinné. Konečným cílem je poznat Absolutní Pravdu, a proto není nutné procházet všemi āśramy. Po brahmacārī-āśramu lze přejít přímo do sannyāsa-āśramu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura přijal sannyās přímo po brahmacārī-āśramu — nepovažoval vstup do gṛhastha-āśramu nebo vānaprastha-āśramu za povinnost.

Otro aspecto a señalar en este verso es que, desde el brahmacārī-āśrama, se puede pasar al sannyāsa-āśrama, al vānaprastha-āśrama o al gṛhastha-āśrama. El brahmacārī no tiene que pasar forzosamente por el āśrama de gṛhastha. Como en última instancia el objetivo es comprender la Verdad Absoluta, no hay necesidad de pasar por todos los āśramas. Es decir, que se puede pasar directamente del brahmacārī-āśrama al sannyāsa-āśrama. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura entró en el sannyāsa-āśramadirectamente desde el brahmacārī-āśrama. En otras palabras, Su Divina Gracia Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura no consideró obligatorios los āśramas de gṛhastha y vānaprastha.