Sloka 10

Text 10

Verš

Text

kalpayitvātmanā yāvad
ābhāsam idam īśvaraḥ
dvaitaṁ tāvan na viramet
tato hy asya viparyayaḥ

Synonyma

Synonyms

kalpayitvā — zcela poznávající; ātmanā — seberealizací; yāvat — dokud; ābhāsam — odraz (původního těla a smyslů); idam — toto (tělo a smysly); īśvaraḥ — zcela nezávislý na iluzi; dvaitam — dualita; tāvat — potud; na — ne; viramet — přestává; tataḥ — kvůli takovým protikladům; hi — zajisté; asya — osoby; viparyayaḥ — obrat.

kalpayitvā — ascertaining positively; ātmanā — by self-realization; yāvat — as long as; ābhāsam — reflection (of the original body and senses); idam — this (the body and senses); īśvaraḥ — completely independent of illusion; dvaitam — duality; tāvat — for that long; na — does not; viramet — see; tataḥ — by such duality; hi — indeed; asya — of the person; viparyayaḥ — counteraction.

Překlad

Translation

Dokud živá bytost nedosáhla úplné seberealizace — dokud se neodpoutala od mylného ztotožňování se s tělem, které není ničím jiným než odrazem původního těla a smyslů — nemůže být zbavena pojetí duality, symbolizovaného protiklady muže a ženy. Hrozí jí tedy, že poklesne, neboť její inteligence je zmatená.

As long as a living entity is not completely self-realized — as long as he is not independent of the misconception of identifying with his body, which is nothing but a reflection of the original body and senses — he cannot be relieved of the conception of duality, which is epitomized by the duality between man and woman. Thus there is every chance that he will fall down because his intelligence is bewildered.

Význam

Purport

Zde je muž dále varován, aby se chránil před ženskou přitažlivostí. Dokud nepozná vlastní já a není tak zcela nezávislý na mylném chápání hmotného těla, i nadále se dívá na muže a ženu rozdílně; jakmile však dosáhne seberealizace, tento rozdíl zmizí.

Here is another important warning that a man must save himself from attraction to woman. Until one is self-realized, fully independent of the illusory conception of the material body, the duality of man and woman must undoubtedly continue, but when one is actually self-realized this distinction ceases.

vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śvapāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ

“Díky pravému poznání vidí pokorní mudrci stejně učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.” (Bg. 5.18) Na duchovní úrovni učená osoba opouští pojetí rozdílů nejen mezi mužem a ženou, ale i mezi člověkem a zvířetem. To je zkouška seberealizace. Je třeba dokonale poznat, že živá bytost je duše, která však žije v různých druzích hmotných těl. Tomu lze rozumět teoreticky, ale ten, kdo to pozná v praxi, se teprve stává paṇḍitou, “tím, kdo zná”. Do té doby dualita přetrvává a s ní i pojetí muže a ženy. Na této úrovni je třeba si dávat velký pozor na styky se ženami. Nikdo by se neměl považovat za dokonalého a zapomínat na příkaz śāster, že muž má být opatrný i v přítomnosti dcery, matky nebo sestry, o jiných ženách ani nemluvě. Śrīla Madhvācārya cituje v této souvislosti následující śloky:

“The humble sage, by virtue of true knowledge, sees with equal vision a learned and gentle brāhmaṇa, a cow, an elephant, a dog and a dog-eater [outcaste].” (Bg. 5.18) On the spiritual platform, the learned person not only gives up the duality of man and woman, but also gives up the duality of man and animal. This is the test of self-realization. One must realize perfectly that the living being is spirit soul but is tasting various types of material bodies. One may theoretically understand this, but when one has practical realization, then he actually becomes a paṇḍita, one who knows. Until that time, the duality continues, and the conception of man and woman also continues. In this stage, one should be extremely careful about mixing with women. No one should think himself perfect and forget the śāstric instruction that one should be very careful about associating even with his daughter, mother or sister, not to speak of other women. Śrīla Madhvācārya cites the following ślokas in this regard:

bahutvenaiva vastūnāṁ
yathārtha-jñānam ucyate
advaita-jñānam ity etad
dvaita-jñānaṁ tad-anyathā

yathā jñānaṁ tathā vastu
yathā vastus tathā matiḥ
naiva jñānārthayor bhedas
tata ekatva-vedanam

Jednota v rozmanitosti představuje pravé poznání, a nepřirozeně se zříkat rozmanitosti tedy nesvědčí o dokonalém poznání monismu. Filozofie acintya-bhedābheda, kterou předložil Śrī Caitanya Mahāprabhu, učí, že existují různé projevy, jež všechny tvoří jednotu. Toto poznání je poznáním dokonalé jednoty.

Unity in variety is real knowledge, and therefore giving up variety artificially does not reflect perfect knowledge of monism. According to the acintya-bhedābheda philosophy of Śrī Caitanya Mahāprabhu, there are varieties, but all of them constitute one unit. Such knowledge is knowledge of perfect oneness.