Skip to main content

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

CAPÍTULO 11

Dokonalá společnost: čtyři společenské třídy

La sociedad perfecta: cuatro clases sociales

Tato kapitola popisuje obecné zásady, jejichž následováním může každý člověk — a zvláště ten, který má zájem o duchovní pokrok — dosáhnout dokonalosti.

Este capítulo trata de los principios generales que pueden llevar a la perfección al ser humano, y específicamente al que aspira a progresar en la vida espiritual.

Mahārāje Yudhiṣṭhira nesmírně těšilo naslouchání o Prahlādových vlastnostech. Dále se Nārady Muniho otázal na skutečné náboženství lidské bytosti a na význačné znaky varṇāśrama-dharmy, která je známkou nejvyšší úrovně lidské civilizace. Když se takto zeptal, Nārada Muni přestal hovořit vlastními slovy a začal citovat slova, která pronesl Pán Nārāyaṇa, neboť ten je svrchovanou autoritou ustanovující náboženské zákony (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). Každý člověk by si měl osvojit třicet předností, jako je například pravdomluvnost, milostivost a podstupování askeze. Dodržování náboženských zásad se nazývá sanātana-dharma, “věčný náboženský systém”.

Tras escuchar la exposición de las cualidades de Prahlāda Mahārāja, Mahārāja Yudhiṣṭhira estaba sumamente complacido. Entonces preguntó a Nārada Muni acerca de la verdadera religión del ser humano y acerca de las características especiales del varṇāśrama-dharma, que marca el nivel más elevado de la civilización humana. Ante la pregunta de Mahārāja Yudhiṣṭhira, Nārada Muni dejó de dar sus propias explicaciones y pasó a citar declaraciones del Señor Nārāyaṇa, que es la autoridad suprema en cuestión de establecer códigos religiosos (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). Hay treinta cualidades que todo ser humano tiene el deber de adquirir, como la veracidad, la misericordia y la austeridad. El proceso que consiste en seguir los principios de la religión se denomina sanātana-dharma, el sistema religioso eterno.

Systém zvaný varṇāśrama dělí společnost na třídy brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů. Předkládá také soustavu saṁskār. Metoda zvaná garbhādhāna saṁskāra — obřad ke zplození dítěte — je pro vyšší složku obyvatelstva, dviji, povinná. Člověk, který praktikuje tuto metodu, je skutečně dvojzrozený; avšak těm, kdo to nedělají a nedrží se zásad varṇāśrama-dharmy, se říká dvija-bandhuové. Brāhmaṇa musí především uctívat Božstva, učit tomu druhé, studovat a také učit védskou literaturu, přijímat od ostatních milodary a dávat milodary druhým. Těmito šesti předepsanými činnostmi si má opatřovat obživu. Povinností kṣatriyi je chránit občany a vybírat od nich daně; má však zakázáno vybírat daně od brāhmaṇů. Vláda by proto neměla ukládat daně členům hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Kṣatriyové mohou vybírat daně od všech kromě brāhmaṇů. Vaiśyové mají obdělávat půdu, pěstovat obilí a chránit krávy, zatímco śūdrové, kteří nikdy nebudou mít vlastnosti brāhmaṇů, kṣatriyů či vaiśyů, by měli těmto třem vyšším třídám spokojeně sloužit. Brāhmaṇové mají stanoveny ještě další čtyři způsoby zajišťování obživy: śālīna, yāyāvara, śila a uñchana, z nichž je vždy následující lepší než ten předchozí.

El sistema de varṇāśrama traza las divisiones de brāhmaṇakṣatriyavaiśya, y śūdra. También establece el sistema de saṁskāras. Los dvijas, el sector más elevado de la población, tienen el deber de observar la ceremonia de garbhādhāna saṁskāra antes de engendrar un hijo. El verdadero nacido por segunda vez es aquel que sigue el sistema de garbhādhāna saṁskāra; los que no lo siguen y se desvían de los principios delvarṇāśrama-dharma reciben el nombre de dvija-bandhus. Las principales ocupaciones del brāhmaṇa son adorar a la Deidad, enseñar a los demás el proceso de adoración de la Deidad, estudiar las Escrituras védicas, dedicarse a la enseñanza de las Escrituras védicas, recibir caridad de los demás, y, a su vez, dar caridad a otros. El brāhmaṇa debe ganarse el sustento con estos seis deberes prescritos. El kṣatriya tiene el deber de proteger a los ciudadanos y recaudar impuestos; sin embargo, tiene prohibido cobrar impuestos a losbrāhmaṇas. Por lo tanto, los miembros del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa deben estar exentos de impuestos gubernativos. Los kṣatriyas pueden cobrar impuestos a todos los ciudadanos, excepto a losbrāhmaṇas. Los vaiśyas deben cultivar la tierra, producir cereales y proteger a las vacas, mientras que losśūdras, que no poseen las cualidades de los brāhmaṇaskṣatriyas o vaiśyas, deben estar satisfechos sirviendo a las tres clases superiores. Para los brāhmaṇas se establecen también otros cuatro medios de subsistencia: śālīnayāyāvaraśila y uñchana. Cada uno de esos deberes prescritos es mejor que el anterior.

Není-li to nutné, nikdo z nižší úrovně společenského života by neměl přijmout zaměstnání vyšší třídy. Za mimořádných okolností mohou všechny třídy kromě kṣatriyů zastávat pracovní povinnosti ostatních. Způsoby zaopatření obživy zvané ṛta (śiloñchana), amṛta (ayācita), mṛta (yācñā), pramṛta (karṣaṇa) a satyānṛta (vāṇijya) může přijmout každý kromě kṣatriyů. Pokud brāhmaṇa nebo kṣatriya přijme službu vaiśyům či śūdrům, říká se o něm, že jedná jako pes.

Los miembros de los niveles inferiores de la escala social no pueden desempeñar las ocupaciones de las clases superiores a no ser en caso de necesidad. En situaciones de emergencia, todas las clases sociales, con excepción de los kṣatriyas, pueden desempeñar los respectivos deberes profesionales de las demás clases. Los kṣatriyas tampoco pueden ganarse el sustento con los medios denominados ṛta (śiloñchana), amṛta(ayācita), mṛta (yācñā), pramṛta (karṣaṇa) y satyānṛta (vāṇijya), permitidos a todas las demás clases. Parabrāhmaṇas y kṣatriyas, ocuparse en el servicio de vaiśyas y śūdras se considera profesión de perros.

Nārada Muni rovněž uvedl, že brāhmaṇa se vyznačuje ovládnutými smysly, kṣatriya mocí a slávou, vaiśya tím, že slouží brāhmaṇům a kṣatriyům, a śūdra službou všem třem vyšším třídám. A předpokladem řádné ženy je být věrnou a počestnou manželkou. Takto Nārada Muni popsal znaky lidí na vyšších a nižších úrovních a každému doporučil dodržovat zásady vlastní třídy a zaměstnání, které se dědí. Nikdo se nemůže znenadání zříci profese, na kterou je zvyklý, a proto je doporučeno postupné probouzení. Znaky brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů jsou velice důležité a člověk má být hodnocen jedině podle nich, nikoliv podle původu. Společenské zařazení na základě původu Nārada Muni a všechny velké osobnosti přísně zakazují.

Nārada Muni explicó también que el brāhmaṇa se caracteriza por el control de los sentidos, el kṣatriya por el poder y la fama, el vaiśya por el servicio a los brāhmaṇas y kṣatriyas, y el śūdra por su servicio a las tres clases superiores. La principal cualidad de la mujer es ser una esposa muy casta y fiel. De este modo, Nārada Muni explicó las características de los distintos niveles sociales, más o menos elevados, y recomendó seguir los principios de la propia casta o de la profesión heredada. Quien está habituado a una profesión, no puede abandonarla repentinamente; por eso se recomienda un despertar gradual. Las características de losbrāhmaṇaskṣatriyasvaiśyas y śūdras son muy importantes; por lo tanto, son esas características, y no el nacimiento, el criterio para clasificar a las personas. Nārada Muni y todas las grandes personalidades prohíben estrictamente que se identifique a las personas por la familia en que han nacido.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Když Mahārāja Yudhiṣṭhira, nejctihodnější král mezi vznešenými osobnostmi, vyslechl vyprávění o Prahlādu Mahārājovi, jeho činech a vlastnostech, jež ctí a připomínají si velké osobnosti, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva, radostně položil velkému světci Nāradovi Munimu další otázky.
Text 1:
Śukadeva Gosvāmī continuó: Después de escuchar acerca de las actividades y la personalidad de Prahlāda Mahārāja, que las grandes personalidades, como el Señor Brahmā y el Señor Śiva, adoran y comentan, Yudhiṣṭhira Mahārāja, el rey más respetable de entre las personalidades excelsas, hizo otra pregunta al gran santo Nārada Muni, mostrando en su actitud el gran placer que sentía.
Sloka 2:
Mahārāja Yudhiṣṭhira řekl: Můj drahý pane, rád bych tě slyšel hovořit o náboženských zásadách, které umožňují dosáhnout konečného cíle života — oddané služby. Chtěl bych se dozvědět o všeobecných předepsaných povinnostech lidstva a také o systému, který se zaměřuje na společenský a duchovní rozvoj a nazývá se varṇāśrama-dharma.
Text 2:
Mahārāja Yudhiṣṭhira dijo: Mi querido señor, deseo que me hables de los principios de la religión mediante los cuales se puede alcanzar el objetivo supremo de la vida, el servicio devocional. Deseo escuchar, en general, acerca de los deberes prescritos de la sociedad humana y acerca del sistema de varṇāśrama-dharma, que regula el progreso social y espiritual.
Sloka 3:
Ó nejlepší z brāhmaṇů, jsi přímo synem Prajāpatiho (Pána Brahmy). Díky své askezi, praktikování mystické yogy a transu jsi považován za nejlepšího ze všech Brahmových synů.
Text 3:
¡Oh, el mejor de los brāhmaṇas!, tú eres, directamente, el hijo de Prajāpati [el Señor Brahmā]. Por tus austeridades y prácticas de yoga místico y trance, se te considera el mejor de todos los hijos del Señor Brahmā.
Sloka 4:
V klidu a milosti tě nikdo nepředčí a nikdo také neví lépe než ty, jak vykonávat oddanou službu neboli jak se stát nejlepším z brāhmaṇů. Znáš tedy všechny zásady důvěrného náboženského života a nikdo jiný je nezná lépe než ty.
Text 4:
Nadie goza de mayor paz en su vida o es más misericordioso que tú; nadie sabe mejor que tú cómo practicar servicio devocional o cómo llegar a ser el mejor de los brāhmaṇas. Por consiguiente, tú conoces todos los principios confidenciales de la vida religiosa, y nadie los conoce mejor que tú.
Sloka 5:
Śrī Nārada Muni řekl: Poté, co nejprve složím poklony Pánu Kṛṣṇovi, ochránci náboženských zásad všech živých bytostí, popíši tyto zásady věčného náboženského systému, které jsem vyslechl, když vzešly z Nārāyaṇových úst.
Text 5:
Śrī Nārada Muni dijo: Antes de explicar los principios del sistema religioso eterno, que he escuchado de labios del Señor Nārāyaṇa, ofrezco mis reverencias al Señor Kṛṣṇa, el protector de los principios religiosos de todas las entidades vivientes.
Sloka 6:
Pán Nārāyaṇa se společně se svým částečným projevem Narou zjevil v tomto světě z lůna dcery Mahārāje Dakṣi, zvané Mūrti. Byl zplozen Mahārājem Dharmou pro dobro všech živých bytostí a dodnes podstupuje přísnou askezi poblíž místa známého jako Badarikāśrama.
Text 6:
El Señor Nārāyaṇa, junto con Su manifestación parcial, Nara, apareció en este mundo a través de la hija de Dakṣa Mahārāja llamada Mūrti. Fue engendrado por Dharma Mahārāja para beneficio de todas las entidades vivientes. Todavía hoy continúa ocupado en grandes austeridades cerca del lugar que se conoce con el nombre de Badarikāśrama.
Sloka 7:
Svrchovaná Bytost, Osobnost Božství, je podstatou všeho védského poznání, kořenem všech náboženských zásad a pamětí velkých autorit. Ó králi Yudhiṣṭhire, tuto zásadu náboženství je třeba chápat jako důkaz. Na jejím základě je uspokojeno vše, včetně mysli, duše a dokonce i těla.
Text 7:
El Ser Supremo, la Personalidad de Dios, es la esencia de todo conocimiento védico, la raíz de todos los principios religiosos, y la memoria de las grandes autoridades. ¡Oh, rey Yudhiṣṭhira!, este principio religioso debe considerarse prueba concluyente. Partiendo de ese principio religioso, todo se satisface, mente, alma y cuerpo incluidos.
Sloka 8-12:
Všeobecné zásady, jimiž se mají řídit všichni lidé, jsou: pravdomluvnost, milostivost, askeze (držení půstu určité dny v měsíci), koupel dvakrát denně, snášenlivost, rozlišování mezi dobrým a špatným, ovládání mysli, ovládání smyslů, nenásilí, celibát, rozdávání milodarů, čtení písem, přímost, spokojenost, služba svatým osobám, postupné upouštění od zbytečných činností, vnímání marnosti takového počínání lidské společnosti, mlčenlivost a vážnost, vyvarování se zbytečných řečí, zvažování, zda jsme tělo nebo duše, rovnocenné rozdávání potravy živým bytostem (lidem i zvířatům), vnímání každé duše (zvláště v lidském těle) jako části Nejvyšší Osobnosti Božství, naslouchání o činnostech a pokynech Nejvyššího Pána (jenž je útočištěm světců), opěvování a stálé připomínání si těchto činností a pokynů, snaha sloužit, uctívání, skládání poklon, přijetí úlohy služebníka a přítele Pána a odevzdání sebe sama. Králi Yudhiṣṭhire, v lidském těle si je třeba osvojit těchto třicet předností. Tím lze uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství.
Texts 8-12:
He aquí los principios generales que deben seguir todos los seres humanos: veracidad, misericordia, austeridad (observar ayuno determinados días del mes), bañarse dos veces al día, tolerancia, distinguir entre lo correcto y lo incorrecto, control de la mente, control de los sentidos, no violencia, celibato, caridad, lectura de las Escrituras, simplicidad, satisfacción, ofrecer servicio a personas santas, abandono progresivo de todas las ocupaciones innecesarias, notar la futilidad de las actividades innecesarias de la sociedad humana, mantenerse grave y silencioso y evitar conversaciones inútiles, considerar si somos el cuerpo o el alma, repartir alimentos a todas las entidades vivientes por igual (a los hombres y a los animales), ver a todas las almas (y especialmente a las dotadas de forma humana) como partes del Señor Supremo, escuchar acerca de las actividades e instrucciones de la Suprema Personalidad de Dios (que es el refugio de las personas santas), glorificar esas actividades e instrucciones, recordarlas siempre, tratar de ofrecer servicio, ofrecer adoración, ofrecer reverencias, volverse un sirviente, llegar a ser amigo, y entregar todo nuestro ser. ¡Oh, rey Yudhiṣṭhira!, en la forma humana de vida deben adquirirse estas treinta cualidades. Por el simple hecho de adquirirlas, se puede complacer a la Suprema Personalidad de Dios.
Sloka 13:
Ti, kteří jsou posvěceni obřadem zvaným garbhādhāna a dalšími očistnými metodami, při nichž se recitují védské mantry a jež probíhají bez přerušení, a kteří byli uznáni Pánem Brahmou, jsou dvijové neboli dvojzrození. Takoví brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové, očištění svými rodinnými tradicemi a chováním, mají uctívat Pána, studovat Védy a rozdávat milodary. Přitom musí dodržovat zásady čtyř āśramů (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa).
Text 13:
Aquellos que se han purificado por medio de la ceremonia garbhādāna y otros métodos reformatorios prescritos, que cuentan con la aprobación del Señor Brahmā y se llevan a cabo con mantras védicos y sin interrupción, sondvijas, nacidos por segunda vez. Esos brāhmaṇas, kṣatriyas y vaiśyas, purificados por sus tradiciones familiares y por su conducta, deben adorar al Señor, estudiar los Vedas y dar caridad. Conforme a este sistema, deben seguir los principios de los cuatro āśramas [brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha y sannyāsa].
Sloka 14:
Brāhmaṇa má stanoveno šest povinností. Kṣatriya může konat pět z nich, ale nesmí přijímat milodary. Králi či kṣatriyovi není dovoleno vymáhat daně od brāhmaṇů, ale může si zajistit živobytí vybíráním minimálních daní, celních poplatků a pokut od ostatních podřízených.
Text 14:
El brāhmaṇa tiene seis deberes prescritos. Cinco de ellos puede realizarlos también el kṣatriya, quien, sin embargo, no debe recibir caridad. Al rey o kṣatriya no se le permite cobrar impuestos a los brāhmaṇas, pero puede ganarse el sustento percibiendo impuestos mínimos, derechos de aduana y multas del resto de sus súbditos.
Sloka 15:
Třída obchodníků se má vždy řídit pokyny brāhmaṇů a věnovat se povinnostem, jako je zemědělství, obchod a ochrana krav. Jedinou povinností śūdrů je přijmout pána z některé z vyšších společenských tříd a sloužit mu.
Text 15:
La comunidad mercantil debe seguir siempre las directrices de los brāhmaṇas, y debe ocuparse en deberes prescritos como la agricultura, el comercio y la protección de las vacas. El único deber de los śūdras es aceptar un amo de una orden social superior y ocuparse en su servicio.
Sloka 16:
Brāhmaṇa se případně také může ujmout předepsaných povinností vaiśyi — zemědělství, ochrany krav či obchodu. Může být živ z toho, co získá bez žebrání, žebrat každý den na rýžovišti, sbírat rýži zanechanou na poli vlastníkem, nebo sbírat zrní rozsypané v obchodech obchodníků s obilím. Tyto čtyři způsoby zaopatření obživy jsou pro brāhmaṇy také přijatelné; z nich každý následující je lepší než ten předchozí.
Text 16:
Como alternativa, el brāhmaṇa puede aceptar también los deberes prescritos del vaiśya, es decir, la agricultura, la protección de la vaca y el comercio. Además, puede mantenerse con lo que reciba sin mendigar, o bien puede mendigar cada día en los campos de arroz; también puede recoger el arroz que su propietario deja en el campo, o los granos desperdigados por las tiendas de los comerciantes de cereal. Se trata de otras cuatro formas de procurarse el sustento que los brāhmaṇas pueden poner en práctica. De esas cuatro formas, cada una de ellas es mejor que la anterior.
Sloka 17:
S výjimkou mimořádných okolností nemají níže postavené osoby přijímat zaměstnání těch, kdo stojí výše. Pokud však taková situace nastane, všichni kromě kṣatriyů mohou přijmout způsoby zaopatření obživy, které náleží ostatním.
Text 17:
Las personas de órdenes inferiores no deben aceptar los deberes prescritos de las órdenes superiores, a no ser en situaciones de emergencia. Por supuesto, en esas ocasiones, todos menos los kṣatriyas pueden valerse de los medios de subsistencia de las demás órdenes.
Sloka 18-20:
Za výjimečných okolností může člověk přijmout kterékoliv ze zaměstnání zvaných ṛta, amṛta, mṛta, pramṛta a satyānṛta, ale nikdy by neměl přijímat činnosti psa. Zaměstnání uñchaśila, sbírání zrní z pole, se nazývá ṛta. Shromažďování bez žebrání se nazývá amṛta, žebrání zrní je mṛta, obdělávání půdy se říká pramṛta a obchod je satyānṛta. Služba nízko postaveným lidem se však nazývá śva-vṛtti, činnost psů. Konkrétně brāhmaṇové a kṣatriyové by neměli přijímat podřadnou a odpornou službu śūdrům. Brāhmaṇové mají být důkladně obeznámeni s veškerou védskou moudrostí a kṣatriyové s uctíváním polobohů.
Texts 18-20:
En situaciones de emergencia, se pueden adoptar cualquiera de las profesiones denominadas ṛta, amṛta, mṛta,pramṛta y satyānṛta, pero en ningún momento se debe adoptar la profesión del perro. Uñchaśila, la profesión que consiste en recoger granos del campo, se denomina ṛta. Recoger granos sin mendigar es amṛta, mendigar cereales es mṛta, labrar la tierra, pramṛta, y el comercio, satyānṛta. Sin embargo, ocuparse en el servicio de personas de clase inferior se denomina śva-vṛtti, la profesión de los perros. Que los brāhmaṇas y kṣatriyas se ocupen en servir a los śūdras es algo particularmente bajo y abominable. Los brāhmaṇas deben estar perfectamente familiarizados con todo el conocimiento védico, y los kṣatriyas, con la adoración de semidioses.
Sloka 21:
Znaky brāhmaṇy jsou ovládání mysli, ovládání smyslů, askeze, čistota, spokojenost, snášenlivost, přímost, poznání, milostivost, věrnost pravdě a naprostá odevzdanost Nejvyšší Osobnosti Božství.
Text 21:
Las características del brāhmaṇa son el control de la mente, el control de los sentidos, la austeridad y la penitencia, la limpieza, la satisfacción, la tolerancia, la simplicidad, el conocimiento, la misericordia, la veracidad y la entrega completa a la Suprema Personalidad de Dios.
Sloka 22:
Být zdatný v bitvě, nepřemožitelný, trpělivý, srdnatý a štědrý, ovládat potřeby těla, umět odpouštět, být poután k bráhmanské povaze, být vždy srdečný a věrný pravdě — to jsou znaky kṣatriyi.
Text 22:
Ser poderoso en la batalla, invencible, paciente, desafiante y caritativo, dominar las necesidades del cuerpo, ser tolerante, estar apegado a la naturaleza brahmínica, estar siempre alegre y ser veraz: estas son las características del kṣatriya.
Sloka 23:
Být vždy oddaný polobohům, duchovnímu učiteli a Nejvyššímu Pánu, Viṣṇuovi; usilovat o pokrok v oblasti náboženství, ekonomiky a smyslového požitku (dharma, artha a kāma); věřit v slova duchovního učitele a písem a mistrně používat své schopnosti ve snaze vydělat peníze — to jsou znaky vaiśyi.
Text 23:
Estar siempre consagrado a los semidioses, al maestro espiritual y al Señor Supremo, Viṣṇu; esforzarse por progresar en la senda de los principios religiosos, el crecimiento económico y la complacencia de los sentidos [dharma, artha y kāma]; creer en las palabras del maestro espiritual y en las Escrituras; y esforzarse siempre expertamente por ganar dinero: estas son las características del vaiśya.
Sloka 24:
Skládat poklony vyšším třídám společnosti (brāhmaṇům, kṣatriyům a vaiśyům), být vždy čistý, být prostý falše, sloužit svému pánovi, konat oběti bez pronášení manter, nekrást, vždy mluvit pravdu a poskytovat veškerou ochranu kravám a brāhmaṇům — to jsou znaky śūdry.
Text 24:
Ofrecer reverencias a las clases más elevadas de la sociedad [brāhmaṇas, kṣatriyas y vaiśyas], permanecer siempre muy limpio, estar libre de duplicidad, servir a su amo, celebrar sacrificios sin pronunciar mantras, no robar, decir siempre la verdad y brindar plena protección a las vacas y a los brāhmaṇas: estas son las características del śūdra.
Sloka 25:
Sloužit manželovi, být mu neustále příznivě nakloněna, být stejně nakloněna jeho příbuzným a přátelům a dodržovat jeho sliby — to jsou čtyři zásady, jimiž se mají řídit počestné ženy.
Text 25:
Ofrecer servicio al esposo y mostrarle siempre una actitud favorable, mostrar esa misma disposición con los familiares y amigos del esposo, y seguir los mismos votos que él: estos son los cuatro principios que deben seguir las mujeres consideradas castas.
Sloka 26-27:
Počestná žena se pro potěšení svého manžela musí oblékat do čistých a pěkných šatů a zdobit zlatými šperky. Má čistit domácnost vodou a jinými tekutinami, aby byl celý dům bez poskvrny, udržovat jej provoněný vonnými tyčinkami a květinami, shromažďovat potřeby pro domácnost a musí být připravená plnit touhy svého manžela. Má být zdrženlivá a pravdomluvná, ovládat smysly, mluvit sladce a s láskou sloužit svému muži podle doby a okolností.
Texts 26-27:
La mujer casta debe ir bien vestida y adornada con alhajas de oro, para placer de su esposo. Siempre debe llevar ropas limpias y atractivas; debe barrer y limpiar la casa con agua y otros líquidos, a fin de que toda la casa esté siempre limpia y pura. Debe encargarse de conseguir todo lo necesario para el hogar, y mantener la casa perfumada con incienso y flores; debe estar siempre dispuesta a satisfacer los deseos de su esposo. Modesta, veraz, con los sentidos bajo control, dulce en su lenguaje, la mujer casta debe ocuparse en el servicio de su esposo con amor, conforme al momento y las circunstancias.
Sloka 28:
Počestná žena nemá být chamtivá, nýbrž spokojená za všech okolností. Musí dovedně pečovat o domácnost, důkladně znát náboženské zásady, mluvit mile, podle pravdy, být pozorná a neustále čistá. Tak má s láskou sloužit manželovi, který není pokleslý.
Text 28:
La mujer casta no debe ser codiciosa, sino que debe sentirse satisfecha en toda circunstancia. Debe ser muy experta en la administración del hogar, y conocer perfectamente los principios religiosos. En sus palabras, debe ser agradable y veraz; debe ser muy cuidadosa y mantenerse siempre limpia y pura. De este modo, la mujer casta debe ocuparse con afecto en el servicio de un marido que no se haya degradado.
Sloka 29:
Žena, která slouží svému muži přesně jako bohyně štěstí, se zaručeně vrátí domů, zpátky k Bohu spolu se svým manželem, oddaným, a bude žít velmi šťastně na vaikunthských planetách.
Text 29:
La mujer que se ocupa en el servicio de su esposo, siguiendo estrictamente los pasos de la diosa de la fortuna, ciertamente regresará al hogar, de vuelta a Dios, con su esposo devoto, y vivirá muy feliz en los planetas Vaikuṇṭhas.
Sloka 30:
Ze smíšených tříd nazývaných saṅkara jsou ti, kteří nekradou, zváni antevasāyī či caṇḍālové a také mají své zvyky, které se dědí.
Text 30:
Entre las clases mixtas denominadas saṅkara, los que no son ladrones se llaman antevasāyī o caṇḍālas[comedores de perros], y tienen sus propias costumbres hereditarias.
Sloka 31:
Můj milý králi, brāhmaṇové důkladně obeznámení s védskou moudrostí soudí, že v každém věku (yuze) je pro různé vrstvy lidí stanoveno určité jednání v závislosti na jejich guṇách, které je pro ně příznivé v tomto životě i po smrti.
Text 31:
Mi querido rey, el veredicto de los brāhmaṇas bien versados en el conocimiento védico es que, en cada era [yuga], la conducta de las diversas secciones de la sociedad es auspiciosa, tanto en esta vida como después de la muerte, siempre y cuando se comporten conforme a las modalidades de la naturaleza material que predominan en ellos.
Sloka 32:
Pokud někdo ve svém zaměstnání jedná úměrně svému postavení v rámci kvalit přírody a postupně se těchto činností zřekne, dosáhne stavu niṣkāma.
Text 32:
Aquel que desempeña su profesión conforme a su posición bajo la influencia de las modalidades de la naturaleza, y poco a poco abandona esas actividades, alcanza el nivel de niṣkāma.
Sloka 33-34:
Můj milý králi, je-li pole znovu a znovu obděláváno, klesá jeho výnosnost a semena v něm zasetá zajdou. Tak jako kapky ghí nikdy neuhasí oheň, zatímco záplava ghí ano, nadměrné uspokojování chtivých tužeb tyto touhy zcela potlačí.
Texts 33-34:
Mi querido rey, cuando un campo de cultivo se siembra año tras año, su fertilidad disminuye, y las semillas sembradas en él se pierden. Unas gotas de ghī nunca apagarán un fuego, pero un gran chorro de ghī si lo hará; del mismo modo, el exceso de complacencia de los deseos de disfrute apaga esos deseos por entero.
Sloka 35:
Pokud člověk vykazuje výše uvedené znaky brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi či śūdry, má být podle nich zařazen i v případě, že se narodil v nějaké jiné třídě.
Text 35:
Si alguien, por sus características, es un brāhmaṇa, un kṣatriya, un vaiśya o un śūdra, debe aceptársele conforme a esas características que le definen según las anteriores descripciones, aunque haya nacido en otra clase social.