Sloka 14

Text 14

Verš

Text

viprasyādhyayanādīni
ṣaḍ-anyasyāpratigrahaḥ
rājño vṛttiḥ prajā-goptur
aviprād vā karādibhiḥ

Synonyma

Synonyms

viprasya — brāhmaṇy; adhyayana-ādīni — čtení Véd atd.; ṣaṭ — šest (studovat Védy, učit Védy, uctívat Božstva, učit uctívání, přijímat milodary a dávat milodary); anyasya — těch, kteří nejsou brāhmaṇy (kṣatriyů); apratigrahaḥ — nepřijímající milodary (kṣatriyové mohou provádět pět dalších činností předepsaných brāhmaṇům); rājñaḥ — kṣatriyi; vṛttiḥ — prostředky k zaopatření obživy; prajā-goptuḥ — který se stará o své podřízené; aviprāt — od těch, kteří nejsou brāhmaṇy; vā — nebo; kara-ādibhiḥ — vybíráním daní z příjmu, celních poplatků, pokut atd.

viprasya — of the brāhmaṇa; adhyayana-ādīni — reading the Vedas, etc; ṣaṭ — six (to study the Vedas, to teach the Vedas, to worship the Deity, to teach others how to worship, to accept charity and to give charity); anyasya — of those other than the brāhmaṇas (the kṣatriyas); apratigrahaḥ — without accepting charity from others (the kṣatriyas may execute the five other occupational duties prescribed for the brāhmaṇas); rājñaḥ — of the kṣatriya; vṛttiḥ — the means of livelihood; prajā-goptuḥ — who maintain the subjects; aviprāt — from those who are not brāhmaṇas; vā — or; kara-ādibhiḥ — by levying revenue taxes, customs duties, fines for punishment, etc.

Překlad

Translation

Brāhmaṇa má stanoveno šest povinností. Kṣatriya může konat pět z nich, ale nesmí přijímat milodary. Králi či kṣatriyovi není dovoleno vymáhat daně od brāhmaṇů, ale může si zajistit živobytí vybíráním minimálních daní, celních poplatků a pokut od ostatních podřízených.

For a brāhmaṇa there are six occupational duties. A kṣatriya should not accept charity, but he may perform the other five of these duties. A king or kṣatriya is not allowed to levy taxes on brāhmaṇas, but he may make his livelihood by levying minimal taxes, customs duties, and penalty fines upon his other subjects.

Význam

Purport

Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje postavení brāhmaṇů a kṣatriyů následovně. Brāhmaṇové mají šest předepsaných povinností, z nichž tři jsou nevyhnutelné — studovat Védy, uctívat Božstva a dávat milodary. Tím, že brāhmaṇové učí, vedou druhé k uctívání Božstev a přijímají dary, získávají vše potřebné k životu. To rovněž dokládá Manu-saṁhitā:

Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura explains the position of brāhmaṇas and kṣatriyas as follows. Brāhmaṇas have six occupational duties, of which three are compulsory — namely, studying the Vedas, worshiping the Deity and giving charity. By teaching, by inducing others to worship the Deity, and by accepting gifts, the brāhmaṇas receive the necessities of life. This is also confirmed in the Manu-saṁhitā:

ṣaṇṇāṁ tu karmaṇām asya
trīṇi karmāṇi jīvikā
yajanādhyāpane caiva
viśuddhāc ca pratigrahaḥ

Ze šesti předepsaných povinností brāhmaṇů jsou tři nezbytné: uctívání Božstev, studium Véd a dobročinnost. Za to má brāhmaṇa přijímat milodary. To má být zdroj jeho obživy. Nesmí mít žádné jiné zaměstnání. Śāstry zvláště zdůrazňují, že ten, kdo se prohlašuje za brāhmaṇu, nesmí vstupovat do ničích služeb; tím by ze svého postavení poklesl a stal se śūdrou. Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī patřili k vysoce ctěné rodině, ale jelikož vstoupili do služeb navaba Husajna Šáha — a nikoliv jako obyčejní úředníci, ale jako ministři — byli vyloučeni z bráhmanské komunity. Začali se podobat muslimům a dokonce si změnili jména. K tomu, aby mohl brāhmaṇa přijímat milodary, musí být bytostně čistý. Milodary náleží právě takovým osobám. Ten, kdo jedná jako śūdra, nemůže přijímat milodary, třebaže se narodil v rodině brāhmaṇů; to je přísně zakázané. Ani kṣatriyové nemohou přijímat milodary, přestože jsou téměř stejně kvalifikovaní jako brāhmaṇové. To je v tomto verši striktně zakázáno slovem apratigraha. Milodary tedy nesmějí přijímat ani kṣatriyové, natož pak nižší společenské třídy. Král či vláda mohou od občanů vybírat různé poplatky—v podobě daní z příjmu, cla, pokut a podobně — za předpokladu, že dokáží svým podřízeným poskytnout úplnou ochranu a zajistit bezpečnost jejich životů a majetku. Není-li toho král schopen, nemůže vybírat daně. Za žádných okolností však nesmí vymáhat daně na brāhmaṇech a vaiṣṇavech, kteří se plně věnují rozvíjení vědomí Kṛṣṇy.

Of the six occupational duties of the brāhmaṇas, three are compulsory — namely, worship of the Deity, study of the Vedas and the giving of charity. In exchange, a brāhmaṇa should receive charity, and this should be his means of livelihood. A brāhmaṇa cannot take up any professional occupational duty for his livelihood. The śāstras especially stress that if one claims to be a brāhmaṇa, he cannot engage in the service of anyone else; otherwise he at once falls from his position and becomes a śūdra. Śrīla Rūpa Gosvāmī and Sanātana Gosvāmī belonged to a very respectful family, but because they engaged in the service of Nawab Hussain Shah — not even as ordinary clerks, but as ministers — they were ostracized from brahminical society. Indeed, they became like Mohammedans and even changed their names. Unless a brāhmaṇa is very pure, he cannot accept charity from others. Charity should be given to those who are pure. Even if one is born in a family of brāhmaṇas, if one acts as a śūdra one cannot accept charity, for this is strictly prohibited. Although the kṣatriyas are almost as qualified as the brāhmaṇas, even they cannot accept charity. This is strictly prohibited in this verse by the word apratigraha. What to speak of the lower social orders, even the kṣatriyas must not accept charity. The king or government may levy taxes upon the citizens in various ways — by revenue duties, customs duties, realization of fines, and so on — provided the king is able to give full protection to his subjects to assure the security of their life and property. Unless he is able to give protection, he cannot levy taxes. However, a king must not levy any tax upon the brāhmaṇas and the Vaiṣṇavas fully engaged in Kṛṣṇa consciousness.