Sloka 37
Text 37
Verš
Texto
amīmāṁsita-karmaṇām
vighātaḥ śreyasaḥ pāpa
lokayor ubhayoḥ kṛtaḥ
amīmāṁsita-karmaṇām
vighātaḥ śreyasaḥ pāpa
lokayor ubhayoḥ kṛtaḥ
Synonyma
Palabra por palabra
Překlad
Traducción
Prajāpati Dakṣa řekl: Moji synové se ještě v žádném případě nezbavili svých tří dluhů — nevzali své závazky řádně v úvahu. Ó Nārado Muni, ó zosobnění hříchu, postavil jsi překážky do jejich cesty ke štěstí v tomto i příštím světě, protože jsou stále zadluženi světcům, polobohům a svému otci.
Prajāpati Dakṣa dijo: Mis hijos no estaban en absoluto libres de sus tres deudas. En verdad, no han considerado debidamente sus obligaciones. ¡Oh, Nārada Muni, personificación del pecado!, tú has obstruido su progreso hacia la buena fortuna tanto en este mundo como en el siguiente, pues su deuda con las personas santas, con los semidioses y con su padre, aún no está saldada.
Význam
Significado
Jakmile se brāhmaṇa narodí, bere na sebe tři dluhy — dluh světcům, dluh polobohům a dluh svému otci. Syn brāhmaṇy musí podstoupit celibát (brahmacarya), aby splatil dluh světcům, musí vykonávat obřady, aby splatil dluh polobohům, a musí zplodit děti, aby se zbavil dluhu vůči svému otci. Prajāpati Dakṣa namítal, že i když je stav odříkání doporučený pro osvobození, nikdo nemůže být osvobozen, aniž by splnil své závazky vůči polobohům, světcům a otci. Jak mohl Nārada Muni vést Dakṣovy syny k životnímu stavu odříkání, když se ještě nezbavili těchto tří dluhů? Prajāpati Dakṣa zjevně neznal konečné rozhodnutí śāster. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.41) uvádí:
Un brāhmaṇa, tan pronto como nace, contrae tres deudas: con los grandes santos, con los semidioses y con su padre. Para saldar la deuda con las personas santas, el hijo de un brāhmaṇa debe practicar celibato (brahmacārya); para saldar la deuda con los semidioses, debe celebrar ceremonias rituales; y para liberarse de la deuda hacia su padre, debe engendrar hijos. Según Prajāpati Dakṣa, la orden de vida de renuncia es la recomendada para alcanzar la liberación, pero esa liberación no se puede lograr sin antes cumplir con las obligaciones hacia los semidioses, los santos y el propio padre. Ese era su argumento. Los hijos de Dakṣa todavía no se habían liberado de esas tres deudas, así que ¿qué derecho tenía Nārada Muni a encauzarles hacia la orden de vida de renuncia? Según parece, Prajāpati Dakṣa no conocía la conclusión final de losśāstras. Como se afirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.41):
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam
Každý je zadlužený polobohům, živým bytostem všeobecně, své rodině, pitům a tak dále, ale pokud se člověk plně odevzdá Kṛṣṇovi (Mukundovi, Jenž může udělit osvobození), zbaví se všech dluhů, i když nevykonává žádné yajñi. I když člověk nesplatí své dluhy, bude jich zbaven, zřekne-li se hmotného světa pro Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jehož lotosové nohy jsou útočištěm všech. To je výrok śāster. Nārada Muni tedy jednal zcela správně, když dal synům Prajāpatiho Dakṣi pokyn, aby se okamžitě zřekli tohoto hmotného světa a přijali útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. Prajāpati Dakṣa, otec Haryaśvů a Savalāśvů, bohužel nepochopil, jak velkou službu Nārada Muni vykonal, a oslovil ho výrazy pāpa, “zosobnění hříchu”, a asādhu, “pravý opak světce”. Nārada Muni jakožto velký světec a vaiṣṇava všechna tato obvinění Prajāpatiho Dakṣi toleroval. Tím, že vysvobodil všechny Dakṣovy syny a umožnil jim vrátit se domů, zpátky k Bohu, pouze vykonal svou povinnost vaiṣṇavy.
Todo el mundo está endeudado con los semidioses, con las entidades vivientes en general, con su familia, con los pitās, etc., pero quien se entrega por entero a Kṛṣṇa, Mukunda, el que puede dar la liberación, se libera de todas sus deudas, incluso sin realizar yajñas. Quien renuncia al mundo material por la Suprema Personalidad de Dios, cuyos pies de loto son el refugio de todos, queda libre de todas sus deudas, aunque no las haya saldado. Ese es el veredicto del śāstra. Por lo tanto, Nārada Muni tenía todo derecho a instruir a los hijos de Prajāpati Dakṣa aconsejándoles que renunciasen al mundo material inmediatamente para refugiarse en la Suprema Personalidad de Dios. Por desgracia, Prajāpati Dakṣa, el padre de los Haryaśvas y los Savalāśvas, no entendía el gran servicio que Nārada Muni estaba ofreciendo. Por esa razón, Dakṣa se dirigió a él llamándolepāpa (personificación de las acciones pecaminosas) y asādhu (persona no santa). Nārada Muni, como gran santo yvaiṣṇava que era, toleró todas las acusaciones de Prajāpati Dakṣa. Lo único que había hecho al liberar a todos los hijos de Prajāpati Dakṣa, capacitándoles para ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios, era cumplir con su deber de vaiṣṇava.