Moderní věda se snaží produkovat živé bytosti kultivací semene ve zkumavkách, ale již za dávných časů bylo možné, aby se semeno uchované v nádobě vyvinulo v dítě.

Pán říká v Bhagavad-gītě (4.6):

“Přestože jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nepodléhá zkáze a přestože jsem Pánem všech živých bytostí, zjevuji se v každém věku ve Své původní transcendentální podobě.” Když Nejvyšší Pán inkarnuje, nepotřebuje žádnou pomoc vnější energie, neboť se zjevuje takový, jaký je, působením Své vlastní energie. Duchovní energie se také nazývá māyā. Je řečeno: ato māyāmayaṁ viṣṇuṁ pravadanti manīṣiṇaḥ — tělo, které přijímá Nejvyšší Osobnost Božství, se nazývá māyāmaya. To neznamená, že Pánovu podobu tvoří vnější energie; tato māyā poukazuje na Jeho vnitřní energii.

Jak je vidět, i démoni mohou být povýšeni do postavení polobohů, je-li napravena jejich ateistická povaha. V celém vesmíru lze najít dva druhy lidí. Ti, kteří jsou oddaní Pána Viṣṇua, jsou známí jako polobozi, a ti, kteří jsou jejich pravým opakem, se nazývají démoni. Jak dokazuje tento verš, i démoni se mohou změnit v polobohy.

Śukadeva Gosvāmī otázku Mahārāje Parīkṣita vysoce ocenil, neboť i když se skládala z malého počtu slov, oslovovala smyslupné téma — jak se synové Diti stali polobohy, když se narodili jako démoni. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zdůrazňuje, že přestože byla Diti zlovolná, její srdce se očistilo postojem oddanosti. Dalším důležitým bodem je, že Kaśyapa Muni byl učený a jeho duchovní vědomí bylo na pokročilé úrovni, ale přesto neodolal svodům své krásné manželky. To vše bylo řečeno malým počtem slov, a Śukadeva Gosvāmī proto otázku Mahārāje Parīkṣita vysoce ocenil.

Hmotné tělo — i kdyby patřilo velkému králi — se nakonec změní ve výkaly, červy či popel. Lpí-li člověk příliš na tělesném pojetí života, jistě není velmi inteligentní.

Toho, kdo setrvává v tělesném pojetí života, śāstry přirovnávají ke zvířatům, jako jsou krávy a osli. Diti chtěla potrestat Indru, který se začal chovat jako nízké zvíře.

Když si chce žena získat přízeň svého manžela a zajistit si jeho věrnost, musí se ho snažit ve všech ohledech potěšit. Je-li muž se svou manželkou spokojený, žena může získat všechny nezbytné potřeby, ozdoby a plné uspokojení smyslů. To zde naznačuje chování Diti.

Celý vesmír je v chodu pod vlivem sexuální připoutanosti, kterou stvořil Pán Brahmā, aby zvýšil počet jeho obyvatelstva, a to nejen v lidské společnosti, ale i v jiných druzích. Jak prohlásil Ṛṣabhadeva v pátém zpěvu: puṁsaḥ striyā mithunī-bhāvam etam — celý svět se točí pod vlivem pohlavní přitažlivosti a touhy mezi mužem a ženou. Když se muž a žena spojí, pevný uzel této přitažlivosti se čím dál více utahuje, a tak se muž zaplétá do materialistického způsobu života. To je iluze hmotného světa. Tato iluze působila i na Kaśyapu Muniho, přestože byl velice učený a pokročilý co se týče duchovního poznání. V Manu-saṁhitě (2.215) a Śrīmad-Bhāgavatamu (9.19.17) je uvedeno:

“Muž se nemá stýkat se ženou na osamoceném místě, ani kdyby to byla jeho matka, sestra nebo dcera, protože smysly jsou tak silné, že zavedou na scestí i člověka s rozvinutým poznáním.” Když je muž se ženou v ústraní, jeho pohlavní touhy nepochybně vzrostou. Slova ekānta-bhūtāni zde proto vyjadřují, že muž se má v zájmu toho, aby nepodlehl pohlavním touhám, co nejvíce vyhýbat společnosti žen. Sexuální touha je tak mocná, že jestliže muž setrvává v ústraní s jakoukoliv ženou — dokonce i se svou matkou, sestrou nebo dcerou — tato touha ho zcela prostoupí.

Pán říká v Bhagavad-gītě (9.23):

“Ti, kdo jsou oddanými jiných bohů a s vírou je uctívají, uctívají ve skutečnosti pouze Mě, ó synu Kuntī, ale nesprávným způsobem.” Polobozi jsou různí pomocníci, kteří jednají jako ruce a nohy Nejvyšší Osobnosti Božství. Tomu, kdo není v přímém styku s Nejvyšším Pánem a nedokáže si představit Jeho vznešené postavení, se někdy doporučuje uctívat polobohy jakožto různé části Pána. Pokud ženy — které jsou obvykle velmi poutány ke svým manželům — uctívají své muže jako zástupce Vāsudeva, je to pro ně prospěšné, stejně jako bylo pro Ajāmila prospěšné volání Nārāyaṇa, jeho syna. Ajāmila myslel na svého syna, ale díky připoutanosti ke jménu Nārāyaṇa dosáhl samotným vyslovováním tohoto jména osvobození. V Indii se manžel dodnes nazývá pati-guru, “manžel-duchovní mistr”. Jsou-li k sobě manželé navzájem poutáni za účelem rozvoje vědomí Kṛṣṇy, pak jejich vztah, který je založený na spolupráci, tomuto rozvoji velice napomáhá. I když jsou ve védských mantrách někdy pronášena jména Indry a Agniho (indrāya svāhā, agnaye svāhā), védské oběti jsou ve skutečnosti vykonávány pro uspokojení Pána Viṣṇua. Dokud člověk příliš lpí na hmotném smyslovém požitku, doporučuje se mu uctívání polobohů nebo uctívání manžela.

Slovo indra-haṇam znamená “ten, kdo dokáže zabít Indru”, ale rovněž znamená “ten, kdo následuje Indru”. Slovo amṛtyum se vztahuje na polobohy, kteří neumírají stejně jako obyčejné lidské bytosti — jejich životy jsou nesmírně dlouhé. Například délku života Pána Brahmy uvádí Bhagavad-gītā: sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ. Pouhý jeden den (dvanáct hodin) Brahmy trvá 4 300 000 let násobeno tisícem. Délka jeho života je tedy pro obyčejnou lidskou bytost nepředstavitelná. Polobozi jsou proto někdy nazýváni amara, což znamená “ten, kdo neumírá”. V tomto hmotném světě ovšem musí zemřít každý. Slovo amṛtyum tedy vyjadřuje, že Diti chtěla syna, jehož postavení by se vyrovnalo postavení polobohů.

Kaśyapa Muni dychtil splnit touhu své manželky Diti, ale když slyšel, že chce syna, který by zabil Indru, jeho nadšení okamžitě vyprchalo, neboť taková myšlenka se mu příčila.

Přirozeným pudem ženy je užívat si hmotného světa. Žena nabádá svého manžela k požitku tím, že uspokojuje jeho jazyk, břicho a genitálie (jihvā, udara a upastha). Dobře ví, jak vařit chutné pokrmy, aby ho snadno uspokojila co se týče jídla. Když se muž dobře nají, jeho břicho je spokojené, a to posiluje genitálie. Zvláště když je zvyklý konzumovat maso, víno a podobné potraviny v kvalitě vášně, bude mít nepochybně silné sklony k sexu. Je třeba vědět, že sexuální sklony nevedou k duchovnímu pokroku, ale do pekla. Kaśyapa Muni tedy zvážil svou situaci a naříkal. Jinými slovy, pokud není muž dobře připravený a žena nenásleduje svého manžela, je velice riskantní být hospodářem. Manžel se musí připravovat od samotného počátku života. Kaumāra ācaret prājño dharmān bhāgavatān iha (Bhāg. 7.6.1). Během studentského života (brahmacarya) se má brahmacārī učit zkušeně vykonávat bhāgavata-dharmu, oddanou službu. Když se potom ožení a jeho manželka je mu věrná a následuje ho v takovém životě, je jejich manželský vztah opravdu žádoucí. Vztah mezi manželi, ve kterém chybí duchovní vědomí a naopak se vše zaměřuje pouze na smyslový požitek, však není vůbec dobrý. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.2.3) je řečeno, že zvláště v tomto věku, Kali-yuze, se bude vztah mezi manželi zakládat na sexu (dām-patye 'bhirucir hetuḥ). Dokud tedy žena i muž nepřijmou proces vědomí Kṛṣṇy, je rodinný život v této Kali-yuze nesmírně nebezpečný.

Kaśyapa Muni zde z materialistického hlediska názorně líčí ženu. Ženy jsou obvykle označovány za něžné pohlaví a zvláště v mládí, ve věku šestnácti či sedmnácti let, jsou pro muže velice přitažlivé. Obličej ženy je proto přirovnán k lotosu, který kvete na podzim. Stejně jako je lotos na podzim neobyčejně krásný, žena na prahu své mladistvé krásy je úžasně přitažlivá. V sanskrtu hlas ženy označuje slovo nārī-svara, neboť ženy často zpívají a jejich zpěv je nesmírně atraktivní. V současné době jsou velice populární filmové herečky a zvláště zpěvačky; některé z nich si pouhým zpěvem vydělávají pohádkové obnosy. Zpívání ženy je tedy nebezpečné — jak učil Śrī Caitanya Mahāprabhu — jelikož může způsobit, že sannyāsī padne takové ženě za oběť. Sannyāsa znamená vzdát se společnosti žen; jestliže ale sannyāsī naslouchá hlasu ženy a dívá se na její krásnou tvář, bude k ní přitahován a je jisté, že poklesne. Existuje mnoho příkladů — dokonce i velký mudrc Viśvāmitra se stal obětí Menaky. Ten, kdo má zájem o pokrok v duchovním vědomí, si tedy musí dávat zvláště dobrý pozor, aby se nedíval ženě do tváře a neposlouchal ženský hlas. Dívat se ženě do tváře a obdivovat její krásu nebo poslouchat její hlas a oceňovat, jak pěkně zpívá, je pro brahmacārīna či sannyāsīna subtilní poklesek. Kaśyapův popis ženských rysů je tedy velice poučný.

Žena, která má přitažlivé tělesné rysy, krásný obličej a sladký hlas, je přirozeně pastí na muže. Śāstry radí, že když taková žena přijde muži sloužit, je třeba ji považovat za temnou studnu zarostlou trávou. V polích je mnoho takových studní, a když o nich člověk neví, proboří se trávou a spadne dovnitř. Takových pokynů je mnoho. Jelikož se přitažlivost hmotného světa zakládá na přitažlivosti žen, Kaśyapa Muni uvažoval: “Kdo může za těchto okolností pochopit srdce ženy?” Cāṇakya Paṇḍita také radil: viśvāso naiva kartavyaḥ strīṣu rāja-kuleṣu ca — “Dvěma osobám není radno věřit — politikovi a ženě.” To jsou autoritativní pokyny śāster, a proto bychom měli být při svém jednání se ženami velice opatrní.

Někdy je naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy kritizováno, že se v něm stýkají muži a ženy. Vědomí Kṛṣṇy je však pro každého; nezáleží na tom, zda je člověk muž či žena. Pán Kṛṣṇa Osobně říká: striyo vaiśyās tathā śūdrās te 'pi yānti parāṁ gatim. Každý — ať už žena, śūdra nebo vaiśya, o brāhmaṇovi či kṣatriyovi ani nemluvě — se může vrátit domů, zpátky k Bohu, bude-li striktně následovat pokyny duchovního mistra a śāster. Žádáme proto všechny členy hnutí pro vědomí Kṛṣṇy — muže i ženy — aby se nenechali upoutat tělesnými rysy, ale pouze Kṛṣṇou. Pak bude vše v pořádku; jinak bude vždy hrozit nebezpečí.

Kaśyapa Muni zde zvláště pěkně rozebírá ženskou povahu. Ženy se od přírody nechávají vést svými vlastními zájmy, a proto se jim má neustále dostávat ochrany, aby se tato jejich přirozená tendence nemohla projevit. Vždy potřebují ochranu mužů. V dětství se má o ženu starat její otec, v mládí manžel a ve stáří její dospělí synové. To je příkaz Manua, který říká, že žena nemá být v žádném stádiu života nezávislá. O ženy se musí vždy někdo starat, aby nemohly projevit svůj přirozený sklon k naprosté sobeckosti. I v dnešní době existuje mnoho případů, kdy ženy zabily své manžely, aby mohly využít jejich pojištění. To není kritika žen, ale praktický rozbor jejich povahy. Takové přirozené pudy žen a mužů se projevují pouze v tělesném pojetí života. Když muž či žena pokročí v rozvoji duchovního vědomí, tělesné pojetí života prakticky zanikne. Všechny ženy bychom měli vidět jako duchovní jedince (ahaṁ brahmāsmi), jejichž jedinou povinností je uspokojovat Kṛṣṇu. Vliv různých kvalit hmotné přírody, jehož příčinou je to, že máme hmotná těla, pak nebude působit.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tak prospěšné, že může znečištění hmotnou přírodou, které je výsledkem toho, že vlastníme hmotná těla, velice snadno odstranit. Bhagavad-gītā proto na samém začátku učí, že člověk—ať už muž či žena — musí vědět, že není tělo, ale duše. Každý by se měl zajímat o činnosti duše; nikoliv těla. Dokud člověka pobízí k činnostem tělesné pojetí života, vždy mu hrozí nebezpečí, že se ocitne na scestí. To platí bez ohledu na pohlaví. Duše je někdy nazývána puruṣa, neboť každý — ať už je oblečený jako muž či jako žena — má sklony užívat si tohoto hmotného světa. Osoba s takovým poživatelským přístupem je známá jako puruṣa. Nikdo nemá zájem sloužit ostatním, bez ohledu na to, zda je to muž či žena; každý chce uspokojovat své vlastní smysly. Vědomí Kṛṣṇy ovšem poskytuje muži i ženě prvotřídní výchovu. Muž má být vychováván v prvotřídního oddaného Pána Kṛṣṇy a žena ve velmi cudnou družku svého manžela. Pak budou žít oba šťastně.

Kaśyapa Muni usoudil: “Diti chce mít syna, který dokáže zabít Indru, protože je to koneckonců žena a není příliš inteligentní. Vychovám ji takovým způsobem, aby přestala myslet na to, jak zabít Indru, a stala se vaiṣṇavou, oddaným Kṛṣṇy. Přistoupí-li na dodržování pravidel vaiṣṇavských zásad, nitro jejího srdce se jistě očistí.” Ceto-darpaṇa-mārjanam. To je proces oddané služby. Dodržováním zásad oddané služby ve vědomí Kṛṣṇy se může očistit každý, neboť vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že dokáže očistit i tu nejznečištěnější třídu lidí a změnit je v prvotřídní vaiṣṇavy. To je cíl hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Narottama dāsa Ṭhākura říká:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se v této Kali-yuze zjevil zvláště proto, aby vysvobodil pokleslé duše, které neustále plánují něco, co jim přinese hmotný požitek. Dal lidem tohoto věku výhodu, že mohou zpívat Hare Kṛṣṇa mantru a tak se zcela očistit, zbavit se všeho hmotného znečištění. Jakmile se člověk stane čistým vaiṣṇavou, transcenduje všechna hmotná pojetí života. Kaśyapa Muni se tedy pokusil změnit svou ženu ve vaiṣṇavī, aby se vzdala myšlenky na zabití Indry. Chtěl, aby se ona i její synové očistili a mohli se tak stát čistými vaiṣṇavy. Někdy se samozřejmě stane, že se člověk praktikující tento proces odchýlí od vaiṣṇavských zásad, a existuje nebezpečí, že může poklesnout, ale Kaśyapa Muni myslel na to, že i když někdo při dodržování vaiṣṇavských zásad poklesne, přesto nic neztratí. I pokleslý vaiṣṇava má nárok na lepší výsledky, jak potvrzuje Bhagavad-gītā. Svalpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt—i malá praxe v dodržování vaiṣṇavských zásad může člověka zachránit před největším nebezpečím hmotné existence. Kaśyapa Muni tedy plánoval, že svou manželku Diti poučí, aby se stala vaiṣṇavou, neboť chtěl Indrovi zachránit život.

Slovo indra-hā označuje asuru, který neustále dychtí zabít Indru. Nepřítel Indry je přirozeně přítelem asurů, ale slovo indra-hā se také vztahuje na toho, kdo Indru následuje nebo ho poslouchá. Když se člověk stane oddaným Indry, je nepochybně přítelem polobohů. Slova indra-hādeva-bāndhavaḥ jsou tedy dvojsmyslná, neboť říkají: “Tvůj syn zabije Indru, ale bude mít vřelý vztah k polobohům.” Když se někdo skutečně stane přítelem polobohů, určitě nebude schopen zabít Indru.

Jak bylo uvedeno dříve, ženy mají obvykle sklony sloužit svým vlastním cílům. Kaśyapa Muni navrhl Diti přípravný proces, který jí během jednoho roku umožní vyplnit její touhy. Jelikož si toužebně přála zabít Indru, okamžitě souhlasila a řekla: “Prosím, pověz mi, o jaký slib se jedná a jak ho mám dodržovat. Přísahám, že udělám, co je třeba, a že ho neporuším.” To je další stránka ženské psychologie. Přestože žena nesmírně ráda vidí, když se plní její vlastní plány, nevinně následuje pokyny, které jí někdo — zvláště její manžel — dává. Tak může být vychována pro vyšší cíle. Žena si od přírody přeje následovat muže; je-li tedy muž ušlechtilý, žena může být vychována pro ušlechtilý cíl.

Prvním pokynem, který dal Kaśyapa Muni své ženě, bylo, aby nebyla zlá. Všeobecnou tendencí v tomto hmotném světě je být zlovolný, a proto — jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (paramo nirmatsarāṇām) — aby si mohl být člověk vědom Kṛṣṇy, musí tuto tendenci zkrotit. Ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, nikdy nezávidí, zatímco ostatní jsou vždy plni závisti. Pokyn Kaśyapy Muniho své manželce, aby nebyla závistivá, tedy naznačuje, že to je první stupeň pokroku ve vědomí Kṛṣṇy. Kaśyapa Muni chtěl vychovat svou ženu k tomu, aby si byla vědoma Kṛṣṇy, neboť to by stačilo k její i Indrově ochraně.

Jelikož se bohyni Kālī obvykle obětuje jídlo, které obsahuje maso a ryby, Kaśyapa Muni své manželce striktně zakázal zbytky takového jídla jíst. Vaiṣṇava ve skutečnosti nesmí přijímat žádné jídlo obětované polobohům — vždy přijímá jedině prasādam obětované Pánu Viṣṇuovi. Prostřednictvím těchto pokynů Kaśyapa Muni učil způsobem negace svou manželku Diti, jak se stát vaiṣṇavī.

Kaśyapa Muni radil své manželce, aby nechodila ven na ulici, dokud není náležitě oblečená a ozdobená. Nepodporoval minisukně, které jsou nyní v módě. Když žena z civilizace Orientu vyjde na ulici, musí být zcela zahalená, aby žádný muž nepoznal, o koho se jedná. Všechny tyto metody jsou předepsané pro očištění. Když člověk přijme proces vědomí Kṛṣṇy, plně se očistí, a zůstane tak vždy transcendentální znečištění hmotného světa.

Je-li člověk vychovaný tak, aby ctil a uctíval krávy a brāhmaṇy, je skutečně civilizovaný. Je doporučeno uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, a Samotný Pán má velice rád krávy a brāhmaṇy (namo brahmaṇya-devāya go-brāhmaṇa-hitāya ca). Jinými slovy, civilizace, v níž neexistuje úcta ke kravám a brāhmaṇům, je zavržená. Člověk nemůže udělat duchovní pokrok, aniž by získal bráhmanské kvalifikace a chránil krávy. Ochrana krav zajišťuje dostatek potravin připravených z mléka, které jsou pro rozvinutou civilizaci zapotřebí. Člověk nemá znečišťovat civilizaci jedením masa krav. Civilizace musí dělat něco pokrokového; pak je to civilizace Árjů. Místo zabíjení krav pro maso musí civilizovaní lidé připravovat různé mléčné produkty, které zlepší stav společnosti. Následuje-li člověk bráhmanskou kulturu, dosáhne způsobilosti ve vědomí Kṛṣṇy.

Dítě v lůně je částí manželova těla. Manžel tedy prostřednictvím svého zástupce nepřímo dlí v lůně své těhotné ženy.

Dokonale úspěšný yogī ovládá osm druhů dokonalosti. Pomocí jednoho z nich, zvaného aṇimā-siddhi, se může stát menší než atom a v tomto stavu vstoupit kamkoliv. Indra pomocí této jógové síly vstoupil do lůna těhotné Diti.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že Indra svou jógovou silou nejprve expandoval tělo jednoho Maruta na sedm, a když potom rozsekal na kusy každou z těchto sedmi částí původního těla, bylo jich čtyřicet devět. Když bylo každé tělo rozděleno na sedm, vstoupily do nových těl další živé bytosti. Tato těla tedy byla jako rostliny, které se tehdy, když je člověk rozřeže na části a zasadí na hoře, stávají oddělenými bytostmi. První tělo bylo jedno, a jakmile ho Indra rozsekal na mnoho kusů, do nových těl vstoupilo mnoho dalších živých bytostí.

Když Diti, Indrova teta, Indrovi otevřeně sdělila, co chtěla učinit, Indra jí vyložil zase své záměry. Místo aby tedy byli nepřáteli, upřímně přiznali pravdu. To je vlastnost, která je výsledkem styku s Viṣṇuem. Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12) uvádí:

Když člověk rozvine postoj oddanosti a očistí se uctíváním Nejvyššího Pána, nepochybně se v jeho těle projeví všechny dobré vlastnosti. Díky tomu, že přišli do styku s uctíváním Viṣṇua, se Diti i Indra očistili.

Toho, kdo uctívá Pána Viṣṇua, nic příliš neudiví. Taková je skutečnost. V Bhagavad-gītě (18.78) je řečeno:

“Všude, kde je Kṛṣṇa, Pán veškeré mystiky, a Arjuna, nejlepší lučištník, tam bude zajisté také bohatství, vítězství, neobyčejná moc a mravnost. To je můj názor.” Yogeśvara je Nejvyšší Osobnost Božství, Pán veškeré mystické yogy, který může dělat cokoliv chce. To je všemohoucnost Nejvyššího Pána. Toho, kdo těší Nejvyššího Pána, neohromí žádný čin. Pro takového oddaného není nic nemožné.

Když Dhruva Mahārāja spatřil Pána Viṣṇua, nechtěl od Něho přijmout žádné požehnání, protože byl pohledem na Něho dokonale uspokojen. Pán je ale tak laskavý, že ho povýšil na Dhruvaloku, nejlepší planetu ve vesmíru, jelikož na počátku si Dhruva Mahārāja přál mít království větší než jeho otec. Śāstra proto říká:

“Člověk, který má větší inteligenci — ať už nemá žádnou hmotnou touhu, je plný hmotných tužeb nebo touží po osvobození — musí všemi prostředky uctívat svrchovaný celek, Osobnost Božství.” (Bhāg. 2.3.10) Člověk se má plně zaměstnat oddanou službou. Pak i když po ničem netouží, pouhé uctívání Pána mu může zajistit splnění všech tužeb, které dříve měl. Skutečný oddaný netouží ani po osvobození (anyābhilāṣitā-śūnyam). Pán však splní jeho touhu tím, že mu udělí bohatství, které nikdy nepodlehne zkáze. Bohatství karmīho podléhá zániku, ale bohatství oddaného nikdy. S tím, jak oddaný zvětšuje svou oddanou službu Pánu, je čím dál bohatší.

Inteligentní člověk se nikdy nebude chtít stát oddaným proto, aby dosáhl hmotného štěstí. To je test oddaného. Śrī Caitanya Mahāprabhu učí:

“Ó všemocný Pane! Nechci hromadit bohatství, nechci si užívat krásných žen a nechci mít ani mnoho stoupenců. Toužím jen po bezpříčinné oddané službě Tobě zrození za zrozením.” Čistý oddaný nikdy nežádá Pána o hmotné štěstí v podobě bohatství, stoupenců, vhodné manželky, a dokonce ani mukti. Pán ovšem slibuje: yoga-kṣemaṁ vahāmy aham—“Sám od Sebe mu přináším vše, co potřebuje k tomu, aby Mi mohl sloužit.”