Skip to main content

Sloka 17

Text 17

Verš

Texto

citraketur uvāca
pratigṛhṇāmi te śāpam
ātmano ’ñjalināmbike
devair martyāya yat proktaṁ
pūrva-diṣṭaṁ hi tasya tat
citraketur uvāca
pratigṛhṇāmi te śāpam
ātmano ’ñjalināmbike
devair martyāya yat proktaṁ
pūrva-diṣṭaṁ hi tasya tat

Synonyma

Palabra por palabra

citraketuḥ uvāca — král Citraketu řekl; pratigṛhṇāmi — přijímám; te — tvé; śāpam — prokletí; ātmanaḥ — mé vlastní; añjalinā — se sepjatýma rukama; ambike — ó matko; devaiḥ — polobohy; martyāya — smrtelníkovi; yat — co; proktam — předepsané; pūrva-diṣṭam — určené předem podle jeho minulých činů; hi — vskutku; tasya — jeho; tat — to.

citraketuḥ uvāca — el rey Citraketu dijo; pratigṛhṇāmi — yo acepto; te — tuya; śāpam — maldición; ātmanaḥ — mis propias; añjalinā — con las manos juntas; ambike — ¡oh, madre! devaiḥ–por los semidioses; martyāya — a un mortal; yat — el cual; proktam — prescrito; pūrva-diṣṭam — fijado de antemano conforme a los actos pasados; hi — en verdad; tasya — de él; tat — eso.

Překlad

Traducción

Citraketu řekl: Má drahá matko, se sepjatýma rukama přijímám tvé prokletí. Nevadí mi, protože štěstí a neštěstí udílejí každému polobozi jako výsledek jeho minulých činů.

Citraketu dijo: Mi querida madre, uno mis manos para aceptar tu maldición. En realidad, esa maldición no me preocupa, pues la felicidad y la aflicción son resultados que los semidioses nos otorgan por nuestros actos pasados.

Význam

Significado

Jelikož byl Citraketu oddaným Pána, prokletí matky Pārvatī ho vůbec neznepokojilo. Dobře věděl, že každý trpí a užívá si za své minulé činy, jak stanoví vyšší autorita, daiva-netra — zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství. Věděl, že se u lotosových nohou Pána Śivy či bohyně Pārvatī nedopustil žádného přestupku, ale přesto byl potrestán, což znamená, že tento trest mu byl předurčen. Král si z něho proto nic nedělal. Oddaný je přirozeně tak pokorný a poddajný, že přijímá jakékoliv podmínky jako Pánovo požehnání. Tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.8). Oddaný vždy přijímá trest od kohokoliv jako milost Pána. Kdo žije s tímto pojetím, vidí každý nepříznivý obrat v životě jako důsledek svých špatných činů, a nikoho proto neviní. Naopak, tím více tíhne k Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť ho jeho utrpení očistilo. Utrpení je tedy také způsob očisty.

Citraketu era un devoto del Señor, de modo que la maldición de madre Pārvatī no le perturbó en lo más mínimo. Sabía muy bien que el sufrimiento y el disfrute son el resultado son el resultado de las actividades pasadas conforme a los dictados de daiva-netra, es decir, de la autoridad superior, los agentes de la Suprema Personalidad de Dios. Sabía que no había cometido ninguna ofensa a los pies de loto del Señor Śiva o de la diosa Pārvatī; no obstante, había sido castigado. Esto significaba que su castigo había sido ordenado, de modo que al rey no le importó. El devoto es por naturaleza tan manso y humilde que acepta cualquier circunstancia de la vida como una bendición del Señor. Tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.48). El devoto siempre acepta los castigos como misericordia del Señor. Quien vive conforme a este concepto de la vida, ve todo posible revés de la fortuna como un resultado de sus fechorías pasadas; por lo tanto, no culpa a nadie. Por el contrario, está cada vez más apegado a la Suprema Personalidad de Dios, pues con ese sufrimiento se purifica. El sufrimiento, por tanto, también es una forma de purificarse.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti říká, že ten, kdo rozvinul vědomí Kṛṣṇy a jehož život je naplněný láskou ke Kṛṣṇovi, již nepodléhá utrpení a štěstí, které jsou řízeny zákony karmy — již karmu překonal. Brahma-saṁhitā uvádí: karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām — oddaný je oproštěn od reakcí své karmy, jelikož přijal proces oddané služby. Tentýž princip potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26). Sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate — ten, kdo vykonává oddanou službu, je již zbaven reakcí své hmotné karmy, a okamžitě se tak ocitá na transcendentální úrovni (brahma-bhūta). To je rovněž vyjádřeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.21). Kṣīyante cāsya karmāṇi — před dosažením stádia lásky se člověk osvobodí od všech následků karmy.

En relación con esto, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dice que la persona que es consciente de Kṛṣṇa y existe en el plano del amor por Kṛṣṇa, ya no está sujeta al sufrimiento y la felicidad bajo las leyes del karma. Esa persona está más allá del karma. La Brahma-saṁhitā dice: karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām: El devoto está libre de las reacciones de su karma, pues ha emprendido el proceso del servicio devocional. Este mismo principio se confirma en el Bhagavad-gītā (14.26): sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate: Aquel que se ocupa en el servicio devocional ya se ha liberado de las reacciones de su karma material, y, de ese modo, alcanza de inmediato el plano de brahma-bhūta y se vuelve trascendental. Esto se expresa también en el Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.21): kṣīyante cāsya karmāṇi: Antes de alcanzar la etapa del amor, la persona se libera de todos los resultados del karma.

Pán má Své oddané nesmírně rád a je k nim velice laskavý, a oni proto za žádných okolností nepodléhají následkům karmy. Oddaný se nikdy neuchází o přemístění na nebeské planety; nerozlišuje mezi nebeskými planetami, osvobozením a peklem, neboť různé podmínky v hmotném světě se od sebe v jeho očích neliší. Vždy touží vrátit se domů, zpátky k Bohu, a zůstat tam jako Pánův společník. Toto přání v jeho srdci je čím dál vroucnější, a proto se nestará o hmotné změny ve svém životě. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že Pārvatino prokletí Mahārāje Citraketua je třeba považovat za milost Pána, který chtěl, aby se k Němu Citraketu vrátil co nejdříve, a proto ukončil všechny reakce za jeho minulé činy. Pán, který sídlí v srdci každého, prostřednictvím Pārvatina srdce Citraketua proklel, aby zastavil všechny jeho hmotné reakce. Tak se stal Citraketu v příštím životě Vṛtrāsurou a vrátil se domů, zpátky k Bohu.

El Señor es muy bueno y afectuoso con Sus devotos; por esa razón, el devoto no está sujeto a los resultados del karma en ninguna circunstancia. El devoto nunca aspira a los planetas celestiales. Para él, los planetas celestiales, la liberación y el infierno son lo mismo, pues no ve diferencia entre las diversas posiciones del mundo material. El deseo del devoto es siempre ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios, y permanecer allí en compañía del Señor. Ese deseo es cada vez más intenso en su corazón, de modo que deja de preocuparse por los cambios materiales de su vida. Śrīla Viśvānatha Cakravartī Ṭhākura comenta el hecho de que Mahārāja Citraketu fuese maldecido por Pārvatī debe considerarse misericordia del Señor. El Señor quería que Citraketu fuese de regreso a Dios lo antes posible, y, por esa razón, acabó con todas las reacciones de sus actos pasados. Actuando a través del corazón de Pārvatī, el Señor, que está en el corazón de todos, maldijo a Citraketu para acabar con todas sus reacciones materiales. Así, en su siguiente vida, Citraketu nació como Vṛtrāsura y fue de regreso al hogar, de vuelta a Dios.