Skip to main content

Sloka 35

Text 35

Verš

Texto

tava vibhavaḥ khalu bhagavan
jagad-udaya-sthiti-layādīni
viśva-sṛjas te ’ṁśāṁśās
tatra mṛṣā spardhanti pṛthag abhimatyā
tava vibhavaḥ khalu bhagavan
jagad-udaya-sthiti-layādīni
viśva-sṛjas te ’ṁśāṁśās
tatra mṛṣā spardhanti pṛthag abhimatyā

Synonyma

Palabra por palabra

tava — Tvůj; vibhavaḥ — majestát; khalu — vskutku; bhagavan — ó Nejvyšší Osobnosti Božství; jagat — vesmírného projevu; udaya — stvoření; sthiti — udržování; laya-ādīni — zničení a tak dále; viśva-sṛjaḥ — stvořitelé projeveného světa; te — oni; aṁśa-aṁśāḥ — části Tvé úplné části; tatra — v tom; mṛṣā — zbytečně; spardhanti — navzájem soupeří; pṛthak — oddělenosti; abhimatyā — kvůli iluzornímu pojetí.

tava — Tus; vibhavaḥ — opulencias; khalu — en verdad; bhagavan — ¡oh, Suprema Personalidad de Dios!; jagat — de la manifestación cósmica; udaya — la creación; sthiti — sostenimiento; laya-ādīni — disolución, etc.; viśva-sṛjaḥ — los creadores del mundo manifestado; te — ellos; aṁśa-aṁśāḥ — partes de Tu porción plenaria; tatra — en eso; mṛṣā — en vano; spardhanti — rivales entre sí; pṛthak — de separación; abhimatyā — por un concepto falso.

Překlad

Traducción

Můj milý Pane, tento vesmírný projev a jeho stvoření, udržování a zničení jsou pouze ukázky Tvého majestátu. Jelikož Pán Brahmā a ostatní stvořitelé nejsou ničím víc než malými částmi Tvé části, jejich částečná schopnost tvořit z nich nedělá Boha (īśvaru). Jejich vědomí sebe sama jako oddělených Pánů je tedy pouze projevem jejich falešné prestiže. Není reálné.

Mi querido Señor, esta manifestación cósmica, y su creación, mantenimiento y aniquilación, no son más que Tus opulencias. El Señor Brahmā y los demás creadores son solo pequeñas partes de una parte de Ti, de modo que su poder parcial de crear no les convierte en Dios [īśvara]. Por lo tanto, su conciencia de sí mismos como Señores autónomos se debe únicamente al prestigio falso, y no tiene el menor valor.

Význam

Significado

Oddaný, který se plně odevzdal lotosovým nohám Pána, dobře ví, že tvůrčí energie živých bytostí — od Pána Brahmy až po malého mravence — existuje proto, že živé bytosti jsou nedílnými částmi Pána. V Bhagavad-gītě (15.7) Pán říká: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ — “Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části.” Živé bytosti tedy nejsou ničím víc než velice malými částmi Nejvyšší Duše; jsou jako jiskry ohně. Jelikož představují část Nejvyššího, mají také v nepatrné míře schopnost tvořit.

El devoto que se ha entregado por completo a los pies de loto del Señor saben muy bien que la energía creativa de las entidades vivientes, desde el Señor Brahmā hasta la insignificante hormiga, existe porque las entidades vivientes son partes integrales del Señor. En el Bhagavad-gītā (15.7), el Señor dice: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ: «Las entidades vivientes de este mundo condicionado son Mis partes fragmentarias eternas». Las entidades vivientes no son más que diminutos fragmentos del espíritu supremo, como chispas de un fuego. Como partes del Supremo, poseen, en proporción mínima, la capacidad de crear.

Takzvaní vědci moderního materialistického světa jsou pyšní na to, že vytvořili moderní vymoženosti, jako jsou velká letadla, ale zásluhy za vytvoření letadel by měly připadnout Nejvyšší Osobnosti Božství; nikoliv vědcům, kteří vynalezli takzvané úžasné výrobky. Prvním činitelem, který je třeba vzít v úvahu, je vědcova inteligence; člověk musí být inspirován pokynem Nejvyššího Pána, který říká v Bhagavad-gītě (15.15): mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Ode Mě pochází paměť, poznání a zapomnění.” Jelikož Nejvyšší Pán sídlí jako Nadduše v hloubi srdce každé živé bytosti, pokyny umožňující lidem pokročit ve vědeckém poznání či tvůrčí schopnosti pocházejí od Něho. Složky používané k výrobě úžasných strojů, jako jsou letadla, dodává také Pán; nikoliv vědci. Složky existovaly již před vytvořením letadla a jejich původcem byl Nejvyšší Pán, ale když je projevený výtvor v podobě letadla zničen, trosky, které z něho zbydou, jsou pro takzvané tvůrce problémem. Na Západě se také vyrábí mnoho automobilů. Složky pro tyto vozy dodává samozřejmě Nejvyšší Pán a inteligenci potřebnou k jejich takzvanému vytvoření dává také On. Když se nakonec auta rozbijí, jejich takzvaní tvůrci se potýkají s problémem, co si s jejich složkami počít. Skutečným, původním stvořitelem je Osobnost Božství. Jen v mezidobí někdo něco vytváří inteligencí, kterou mu dal Pán, a později se jeho výtvor zase stane problémem. Zásluhy za vytvoření něčeho tedy nemají být připisovány takzvanému tvůrci; připadají jedině Nejvyšší Osobnosti Božství. Zde je správně řečeno, že zásluhy za veškeré divy stvoření, udržování a zničení patří Nejvyššímu Pánu, a nikoliv živým bytostem.

Los supuestos científicos del mundo materialista contemporáneo están orgullosos de sus creaciones innovadoras, como los grandes aviones, pero el mérito por esa creación debe atribuirse a la Suprema Personalidad de Dios, y no a los científicos que han inventado o creado esos productos supuestamente maravillosos. Analicemos en primer lugar la inteligencia de los científicos; su progreso depende del dictado del Señor Supremo, quien, en el Bhagavad-gītā (15.15), dice: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: «De Mí vienen el recuerdo, el conocimiento y el olvido». El Señor Supremo, en forma de Superalma, está situado en el corazón de todas las entidades vivientes, y, por ello, el progreso del conocimiento científico y de las facultades creativas vienen de Él. Si ahora analizamos los elementos con que se fabrican esos aviones y máquinas maravillosas, veremos que proceden del Señor, y no de los científicos. Antes de que se crease el avión, ya existían los elementos de que está hecho, creados por la Suprema Personalidad de Dios; sin embargo, cuando esa manifestación creada, el avión, se descompone, los restos representan un problema para sus supuestos creadores. Pongamos otro ejemplo; en occidente se crean muchos automóviles. Por supuesto, es el Señor Supremo quien provee de los elementos necesarios para su construcción, así como de la inteligencia necesaria para su creación. Al final, los automóviles quedan reducidos a chatarra, y sus supuestos creadores se enfrentan al problema de qué hacer con esos elementos. El verdadero creador, el creador original, es la Personalidad de Dios. Solo en una fase intermedia interviene la persona para crear, y lo hace con la inteligencia que el Señor le ha dado; finalmente, lo creado pasa a ser otro problema. Por lo tanto, el mérito del acto creativo no debe atribuirse al falso creador; el único mérito corresponde a la Suprema Personalidad de Dios. En este verso se afirma con toda justicia que el mérito por todas las opulencias de la creación, el mantenimiento y la aniquilación corresponde al Señor Supremo, y no a las entidades vivientes.