Sloka 29

Text 29

Verš

Text

tataḥ katipayāhobhir
vidyayeddha-mano-gatiḥ
jagāma deva-devasya
śeṣasya caraṇāntikam

Synonyma

Synonyms

tataḥ — poté; katipaya-ahobhiḥ — během několika dnů; vidyayā — duchovní mantrou; iddha-manaḥ-gatiḥ — když byla cesta jeho mysli osvícena; jagāma — odešel; deva-devasya — Pána všech ostatních pánů či polobohů; śeṣasya — Pána Śeṣi; caraṇa-antikam — do bezpečí lotosových nohou.

tataḥ — thereafter; katipaya-ahobhiḥ — within a few days; vidyayā — by the spiritual mantra; iddha-manaḥ-gatiḥ — the course of his mind being enlightened; jagāma — went; deva-devasya — of the master of all other lords or demigods; śeṣasya — Lord Śeṣa; caraṇa-antikam — to the shelter of the lotus feet.

Překlad

Translation

Silou mantry, kterou Citraketu pronášel, byla poté během několika málo dnů jeho mysl čím dál více osvícena duchovním pokrokem a král dosáhl útočiště u lotosových nohou Anantadeva.

Thereafter, within a very few days, by the influence of the mantra that Citraketu had practiced, his mind became increasingly enlightened in spiritual progress, and he attained shelter at the lotus feet of Anantadeva.

Význam

Purport

Konečným cílem oddaného je přijmout útočiště u lotosových nohou Pána na jedné z planet v duchovním nebi. Jako výsledek striktního vykonávání oddané služby získá oddaný veškeré hmotné bohatství, pokud je ho zapotřebí; jinak nemá o hmotné bohatství zájem a Nejvyšší Pán mu je ani neudělí. Je-li oddaný skutečně zaměstnaný oddanou službou Pánu, jeho zdánlivě hmotné bohatství není hmotné — je duchovní. Jestliže například utrácí peníze na nákladnou stavbu krásného chrámu, stavba není hmotná, ale duchovní (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). Mysl oddaného se nikdy neobrací k hmotné stránce chrámu. Cihly, kámen a dřevo použité při stavbě chrámu jsou duchovní; tak jako Božstvo — i když je z kamene — není kámen, ale Nejvyšší Osobnost Božství. Čím více je člověk pokročilý v duchovním vědomí, tím více je schopen chápat prvky oddané služby. V oddané službě není nic hmotné; vše je duchovní. Oddaný proto dostává takzvané hmotné bohatství pro duchovní pokrok. Toto bohatství je prostředkem, který mu má pomoci pokročit na cestě do duchovního království. Mahārāja Citraketu tedy zůstal obklopen hmotným bohatstvím coby vidyādhara-pati, vládce Vidyādharů. Vykonáváním oddané služby během několika málo dnů dosáhl dokonalosti a vrátil se domů, zpátky k Bohu, kde přijal útočiště u lotosových nohou Pána Śeṣi, Ananty.

A devotee’s ultimate achievement is to take shelter of the lotus feet of the Lord in any one of the planets in the spiritual sky. As a result of rigid execution of devotional service, a devotee receives all material opulences if these are required; otherwise, the devotee is not interested in material opulences, nor does the Supreme Lord award them. When a devotee is actually engaged in the devotional service of the Lord, his apparently material opulences are not material; they are all spiritual. For example, if a devotee spends money to construct a beautiful and costly temple, the construction is not material but spiritual (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). A devotee’s mind is never diverted to the material side of the temple. The bricks, stone and wood used in the construction of the temple are spiritual, just as the Deity, although made of stone, is not stone but the Supreme Personality of Godhead Himself. The more one advances in spiritual consciousness, the more he can understand the elements of devotional service. Nothing in devotional service is material; everything is spiritual. Consequently a devotee is awarded so-called material opulence for spiritual advancement. This opulence is an aid to help the devotee advance toward the spiritual kingdom. Thus Mahārāja Citraketu remained in material opulence as a vidyādhara-pati, master of the Vidyādharas, and by executing devotional service he became perfect within a very few days and returned home, back to Godhead, taking shelter of the lotus feet of Lord Śeṣa, Ananta.

Hmotné bohatství karmīho a oddaného není na stejné úrovni. Śrīla Madhvācārya to komentuje takto:

A karmī’s material opulence and a devotee’s material opulence are not on the same level. Śrīla Madhvācārya comments in this way:

anyāntaryāmiṇaṁ viṣṇum
upāsyānya-samīpagaḥ
bhaved yogyatayā tasya
padaṁ vā prāpnuyān naraḥ

Uctíváním Pána Viṣṇua může člověk získat vše, co si přeje, ale čistý oddaný nikdy Pána nežádá o hmotný prospěch. Raději Pánu Viṣṇuovi slouží bez hmotných tužeb, a proto je nakonec přemístěn do duchovního království. Śrīla Vīrarāghava Ācārya v této souvislosti říká: yatheṣṭa-gatir ity arthaḥ — díky uctívání Viṣṇua může oddaný dostat vše, co chce. Mahārāja Citraketu se chtěl pouze vrátit domů, zpátky k Bohu, a proto dosáhl úspěchu tímto způsobem.

By worshiping Lord Viṣṇu one can get whatever he desires, but a pure devotee never asks Lord Viṣṇu for any material profit. Instead he serves Lord Viṣṇu without material desires and is therefore ultimately transferred to the spiritual kingdom. In this regard, Śrīla Vīrarāghava Ācārya comments, yatheṣṭa-gatir ity arthaḥ: by worshiping Viṣṇu, a devotee can get whatever he likes. Mahārāja Citraketu wanted only to return home, back to Godhead, and therefore he achieved success in that way.