Sloka 25

Text 25

Verš

Text

ayaṁ hi dehino deho
dravya-jñāna-kriyātmakaḥ
dehino vividha-kleśa-
santāpa-kṛd udāhṛtaḥ

Synonyma

Synonyms

ayam — toto; hi — jistě; dehinaḥ — živé bytosti; dehaḥ — tělo; dravya-jñāna-kriyā-ātmakaḥ — sestávající z hmotných prvků, poznávacích a činných smyslů; dehinaḥ — živé bytosti; vividha — různá; kleśa — utrpení; santāpa — a bolestí; kṛt — příčina; udāhṛtaḥ — je prohlášeno.

ayam — this; hi — certainly; dehinaḥ — of the living entity; dehaḥ — body; dravya-jñāna-kriyā-ātmakaḥ — consisting of the material elements, the senses for acquiring knowledge, and the acting senses; dehinaḥ — of the living entity; vividha — various; kleśa — sufferings; santāpa — and of pains; kṛt — the cause; udāhṛtaḥ — is declared.

Překlad

Translation

Živá bytost s tělesným pojetím života je zaujatá tělem, které je kombinací hmotných prvků, pěti poznávacích smyslů a pěti činných smyslů společně s myslí. Prostřednictvím mysli živá bytost zakouší tři druhy utrpení — adhibhautika, adhidaivika a adhyātmika. Toto tělo je tedy zdrojem všeho strádání.

The living entity in the bodily conception of life is absorbed in the body, which is a combination of the physical elements, the five senses for gathering knowledge, and the five senses of action, along with the mind. Through the mind the living entity suffers three kinds of tribulations — adhibhautika, adhidaivika and adhyātmika. Therefore this body is a source of all miseries.

Význam

Purport

Když Ṛṣabhadeva dával pokyny svým synům, řekl (Bhāg. 5.5.4): asann api kleśada āsa dehaḥ — přestože je tělo dočasné, je zdrojem veškerého utrpení hmotné existence. Jak již bylo řečeno v minulém verši, celé hmotné stvoření se zakládá na mentálních výmyslech. Mysl nás někdy přiměje myslet si, že když si koupíme automobil, budeme si moci užívat hmotných prvků, jako je země, voda, vzduch a oheň, sloučených do podob železa, umělé hmoty, benzínu a tak dále. Když jednáme s pěti hmotnými prvky (pañca-bhūta), jakož i se svými pěti poznávacími smysly, jako jsou oči, uši a jazyk, a pěti činnými smysly, jako jsou ruce a nohy, zaplétáme se do hmotného podmínění. Proto podléháme utrpením zvaným adhyātmika, adhidaivika a adhibhautika. Mysl je ústředím, protože všechny tyto věci vytváří. Jakmile však do hmotného předmětu něco udeří, mysl je tím ovlivněna a my trpíme. S pomocí činných smyslů, poznávacích smyslů a hmotných prvků například vytvoříme velice pěkné auto, a když se stane, že se při nehodě rozbije, mysl tím trpí a jejím prostřednictvím trpí i živá bytost.

In the Fifth Canto (5.5.4), while instructing his sons, Ṛṣabhadeva said, asann api kleśada āsa dehaḥ: the body, although temporary, is the cause of all the miseries of material existence. As already discussed in the previous verse, the entire material creation is based on mental concoction. The mind sometimes induces us to think that if we purchase an automobile we can enjoy the physical elements, such as earth, water, air and fire, combined in forms of iron, plastic, petrol and so on. Working with the five material elements (pañca-bhūtas), as well as with our five knowledge-gathering senses like the eyes, ears and tongue and our five active senses like the hands and legs, we become involved in the material condition. Thus we are subjected to the tribulations known as adhyātmika, adhidaivika and adhibhautika. The mind is the center because the mind creates all these things. As soon as the material object is struck, however, the mind is affected, and we suffer. For example, with the material elements, the working senses and the knowledge-gathering senses we create a very nice car, and when the car is accidentally smashed in a collision, the mind suffers, and through the mind the living entity suffers.

Skutečnost je taková, že živá bytost svými smyšlenkami vytváří hmotné podmínění. Jelikož hmota podléhá zničení, živá bytost kvůli hmotnému podmínění trpí. Jinak je živá bytost od všech hmotných podmínek odpoutaná. Když plně chápe, že je duše (ahaṁ brahmāsmi), a dospěje tak na úroveň Brahmanu, úroveň duchovního života, již ji neovlivňuje nářek či dychtění. Pán říká v Bhagavad-gītě (18.54):

The fact is that the living entity, while concocting with the mind, creates the material condition. Because matter is destructible, through the material condition the living entity suffers. Otherwise, the living entity is detached from all material conditions. When one comes to the Brahman platform, the platform of spiritual life, fully understanding that he is a spiritual soul (ahaṁ brahmāsmi), he is no longer affected by lamentation or hankering. As the Lord says in Bhagavad-gītā (18.54):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati

“Ten, kdo je v takovém transcendentálním postavení, okamžitě realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží.” Na jiném místě v Bhagavad-gītě (15.7) Pán říká:

“One who is thus transcendentally situated at once realizes the Supreme Brahman and becomes fully joyful. He never laments or desires to have anything.” Elsewhere in Bhagavad-gītā (15.7) the Lord says:

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce zápasí se šesti smysly, k nimž patří také mysl.” Živá bytost je ve skutečnosti nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství a hmotné podmínky ji neovlivňují. Jelikož je však ovlivněna mysl (manaḥ), jsou ovlivněny i smysly a živá bytost bojuje v tomto hmotném světě o přežití.

“The living entities in this conditioned world are My eternal fragmental parts. Due to conditioned life, they are struggling very hard with the six senses, which include the mind.” The living entity is actually part and parcel of the Supreme Personality of Godhead and is unaffected by material conditions, but because the mind (manaḥ) is affected, the senses are affected, and the living entity struggles for existence within this material world.