Sloka 12

Text 12

Verš

Text

yatākṣāsu-mano-buddhis
tattva-dṛg dhvasta-bandhanaḥ
āsthitaḥ paramaṁ yogaṁ
na dehaṁ bubudhe gatam

Synonyma

Synonyms

yata — ovládnuté; akṣa — smysly; asu — životní vzduch; manaḥ — mysl; buddhiḥ — inteligence; tattva-dṛk — ten, kdo zná tattvy, hmotné a duchovní energie; dhvasta-bandhanaḥ — vysvobozený z pout; āsthitaḥ — umístěný v; paramam — nejvyšší; yogam — pohroužení, tranz; na — ne; deham — hmotné tělo; bubudhe — vnímané; gatam — opustí.

yata — controlled; akṣa — senses; asu — the life air; manaḥ — the mind; buddhiḥ — intelligence; tattva-dṛk — one who knows the tattvas, the material and spiritual energies; dhvasta-bandhanaḥ — liberated from bondage; āsthitaḥ — being situated in; paramam — the supreme; yogam — absorption, trance; na — not; deham — the material body; bubudhe — perceived; gatam — left.

Překlad

Translation

Dadhīci Muni ovládl své smysly, životní sílu, mysl a inteligenci a pohroužil se do tranzu. Takto přeťal všechna svá hmotná pouta. Nevnímal ani, jak se jeho hmotné tělo oddělilo od jeho vlastního já.

Dadhīci Muni controlled his senses, life force, mind and intelligence and became absorbed in trance. Thus he cut all his material bonds. He could not perceive how his material body became separated from his self.

Význam

Purport

Pán říká v Bhagavad-gītě (8.5):

The Lord says in Bhagavad-gītā (8.5):

anta-kāle ca mām eva
smaran muktvā kalevaram
yaḥ prayāti sa mad-bhāvaṁ
yāti nāsty atra saṁśayaḥ

“Každý, kdo vzpomíná jen na Mě, když na konci života opouští své tělo, okamžitě dosáhne Mé existence. O tom není pochyb.” To je samozřejmě třeba praktikovat dříve, než člověka přemůže smrt, ale dokonalý yogī neboli oddaný umírá v tranzu, s myšlenkami na Kṛṣṇu. Necítí, jak se jeho hmotné tělo odděluje od duše; duše je ihned přemístěna do duchovního světa. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti — duše již nevstupuje do lůna hmotné matky, ale je přemístěna zpátky domů, zpátky k Bohu. Tato yoga — bhakti-yoga — je ten nejvyšší jógový systém, jak Pán Osobně vysvětluje v Bhagavad-gītě (6.47):

“Whoever, at the time of death, quits his body remembering Me alone, at once attains My nature. Of this there is no doubt.” Of course, one must practice before one is overcome by death, but the perfect yogī, namely the devotee, dies in trance, thinking of Kṛṣṇa. He does not feel his material body being separated from his soul; the soul is immediately transferred to the spiritual world. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti: the soul does not enter the womb of a material mother again, but is transferred back home, back to Godhead. This yoga, bhakti-yoga, is the highest yoga system, as explained by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (6.47):

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntarātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ

“Ten z yogīnů, který se ke Mně s velkou vírou neustále upíná, v nitru na Mě myslí a poskytuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojen prostřednictvím yogy a je ze všech nejvyšší. To je Můj názor.” Bhakti-yogī neustále myslí na Kṛṣṇu, a v okamžiku smrti se proto velice snadno dokáže přemístit na Kṛṣṇaloku, přičemž ani nevnímá bolesti umírání.

“Of all yogīs, he who always abides in Me with great faith, worshiping Me in transcendental loving service, is most intimately united with Me in yoga and is the highest of all.” The bhakti-yogī always thinks of Kṛṣṇa, and therefore at the time of death he can very easily transfer himself to Kṛṣṇaloka, without even perceiving the pains of death.