Skip to main content

KAPITOLA PRVNÍ

CAPÍTULO 1

Ajāmilův životní příběh

La historia de la vida de Ajāmila

V průběhu celého Śrīmad-Bhāgavatamu je popisováno deset námětů, které zahrnují stvoření, následné stvoření a planetární systémy. Ty již popsal Śukadeva Gosvāmī, vypravěč Śrīmad-Bhāgavatamu, ve třetím, čtvrtém a pátém zpěvu. Nyní, v šestém zpěvu, který sestává z devatenácti kapitol, popíše ochranu, kterou poskytuje Pán, což se nazývá poṣaṇa.

A lo largo del Śrīmad-Bhāgavatam se explican diez temas, entre los cuales están la creación, la creación secundaria y los sistemas planetarios. Śukadeva Gosvāmī, el orador del Śrīmad-Bhāgavatam, ha hablado ya de la creación, la creación secundaria y los sistemas planetarios en los Cantos Tercero, Cuarto y Quinto. Ahora, en los diecinueve capítulos de este Sexto Canto, hablará de poṣaṇa, la protección que brinda el Señor.

První kapitola vypráví příběh o Ajāmilovi, který byl považován za velice hříšného člověka, ale když ho z rukou služebníků Yamarāje přišli zachránit čtyři služebníci Viṣṇua, byl vysvobozen. Jeho oproštění od reakcí za hříšný život a vysvobození je zde podrobně popsáno. Hříšné činnosti přinášejí utrpení v tomto i příštím životě. Měli bychom s jistotou vědět, že příčinou všeho utrpení je hříšné jednání. Na cestě plodonosného jednání se člověk nevyhnutelně dopouští mnoha hříšných činností, a podle pravidel karma-kāṇḍy jsou proto doporučeny různé druhy odčinění. Tyto metody odčinění ho ovšem nezbavují nevědomosti, která je hlavní příčinou hříšného života. Sklony páchat hříšné činnosti proto přetrvávají i po odčinění, které tedy pro očištění nestačí. Na cestě spekulativního poznání se člověk oprošťuje od hříšného života pravdivým porozuměním skutečnosti. Nabytí spekulativního poznání je tedy rovněž považováno za metodu odčinění. Při vykonávání plodonosných činností se lze oprostit od hříšného jednání askezí, dodržováním celibátu, ovládáním mysli a smyslů, pravdomluvností a praktikováním mystické yogy. Hříšné reakce lze rovněž neutralizovat probuzením poznání. Žádná z těchto metod však člověka nezbaví sklonů k hříšnému jednání.

El primer capítulo narra la historia de Ajāmila, quien, a pesar de ser considerado un gran pecador, fue liberado por cuatro enviados de Viṣṇu, que fueron a rescatarle de los sirvientes de Yamarāja. Este capítulo explica con todo detalle su liberación al serle eliminadas las reacciones de su vida pecaminosa. Las actividades pecaminosas son causa de dolor tanto en esta vida como en la siguiente. Debemos tener plena certeza de que los sufrimientos de la vida siempre tienen su causa en la acción pecaminosa. En la senda del trabajo fruitivo es inevitable cometer actividades pecaminosas; por esa razón, la senda delkarma-kāṇḍa recomienda distintas formas de expiación. Sin embargo, esos métodos no nos liberan de la ignorancia, que es la raíz de la vida pecaminosa. Así pues, la tendencia a cometer actividades pecaminosas permanece incluso después de la expiación, que, por lo tanto, no es el método de purificación adecuado. Quien sigue la senda del conocimiento especulativo se libera de la vida pecaminosa al comprender las cosas tal y como son. Por lo tanto, la adquisición de conocimiento especulativo también se considera una forma de expiación. El que se ocupa en actividades fruitivas puede liberarse de la acción de la vida pecaminosa por medio de la austeridad, la penitencia, el celibato, el control de la mente y los sentidos, la veracidad y la práctica del yoga místico. Con el despertar del conocimiento también se pueden neutralizar las reacciones pecaminosas. Sin embargo, ninguno de esos métodos puede liberarnos de la tendencia a cometer actividades pecaminosas.

Zatímco jiné metody nejsou příliš vhodné, praktikováním bhakti-yogy se lze zcela zbavit sklonů k hříšnému životu. Védská literatura proto předkládá závěr, že oddaná služba je důležitější než metody karma-kāṇḍy a jñāna-kāṇḍy. Je to jediná cesta, která je příznivá pro všechny. Plodonosné činnosti a spekulativní poznání samy o sobě nemohou nikoho vysvobodit, ale oddaná služba — jež na karmě a jñāně nezávisí — je tak mocná, že kdokoliv upře svou mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, má jisté, že se s Yamadūty (služebníky Yamarāje) nesetká ani ve snu.

Con el bhakti-yoga, podemos evitar por completo la tendencia a cometer actividades pecaminosas; los demás métodos no son prácticos. Las Escrituras védicas, por lo tanto, establecen la conclusión de que el servicio devocional es más importante que los métodos de karma-kāṇḍa jñāna-kāṇḍa. Solo la senda del servicio devocional es auspiciosa para todos. Las actividades fruitivas y el conocimiento especulativo, por sí solos, no pueden darnos la liberación, pero el servicio devocional, libre de karma y de jñāna, es tan poderoso que, una vez fijada la mente en los pies de loto de Kṛṣṇa, contamos con la garantía de no tener que enfrentarnos a los yamadūtas, los mensajeros de Yamarāja, ni siquiera en sueños.

Na důkaz síly oddané služby vyprávěl Śukadeva Gosvāmī příběh o Ajāmilovi. Ajāmila byl obyvatelem města Kānyakubja (nyní Kanauj). Prostřednictvím studia Ved a dodržování usměrňujících zásad z něho rodiče vychovávali dokonalého brāhmaṇu, ale kvůli jeho minulosti nějak došlo k tomu, že ho začala přitahovat prostitutka, a vlivem její společnosti velmi poklesl a přestal následovat všechny usměrňující zásady. V lůně prostitutky zplodil deset synů, z nichž poslední se jmenoval Nārāyaṇa. V okamžiku smrti si přišli Ajāmila odvést služebníci Yamarāje, ale jelikož byl velice připoutaný ke svému nejmladšímu synovi, v úzkosti hlasitě volal Nārāyaṇovo jméno. Tak vzpomínal na původního Nārāyaṇa, Pána Viṣṇua. Jeho opakování svatého jména Nārāyaṇa nebylo zcela bez přestupků, ale přesto účinkovalo. Jakmile vyslovil svaté jméno Nārāyaṇa, ihned se tam objevili služebníci Pána Viṣṇua. Mezi nimi a služebníky Yamarāje došlo k rozhovoru, jehož vyslechnutím byl Ajāmila vysvobozen. Tehdy pochopil špatné důsledky plodonosného jednání a také vznešenost oddané služby.

Para demostrar la fuerza del servicio devocional, Śukadeva Gosvāmī narró la historia de Ajāmila, un habitante de Kānyakubja (la actual Kanauj). Sus padres lo educaron en los principios regulativos y en el estudio de los Vedas, para que fuese un brāhmaṇa perfecto; pero, debido a su pasado, el joven brāhmaṇa se vio atraído a una prostituta, cuya compañía lo hizo caer y abandonar todos los principios regulativos. Ajāmila tuvo diez hijos con la prostituta, al menor de los cuales puso de nombre Nārāyaṇa. En el momento de la muerte, cuando los enviados de Yamarāja fueron a buscarlo, Ajāmila, lleno de miedo, gritó en voz alta el nombre de Nārāyaṇa, debido al apego que sentía por su hijo menor. De ese modo recordó al Nārāyaṇa original, el Señor Viṣṇu. Su canto del santo nombre de Nārāyaṇa no estaba completamente libre de ofensas, pero, sin embargo, surtió efecto. Tan pronto como cantó el santo nombre de Nārāyaṇa, hicieron su aparición los enviados del Señor Viṣṇu, quienes, seguidamente, entablaron una discusión con los sirvientes de Yamarāja; Ajāmila, al escuchar esa conversación, se liberó. Entonces pudo comprender el efecto nocivo de las actividades fruitivas, así como el carácter excelso del proceso de servicio devocional.

Sloka 1:
Mahārāja Parīkṣit řekl: Ó můj pane, ó Śukadeve Gosvāmī, již jsi popsal (ve druhém zpěvu) cestu osvobození (nivṛtti-mārga). Kdo se drží této cesty, jistě postupně dospěje na nejvyšší planetární soustavu, Brahmaloku, z níž se společně s Pánem Brahmou přemístí do duchovního světa. Tak skončí jeho koloběh zrození a smrti.
Text 1:
Mahārāja Parīkṣit dijo: ¡Oh, mi señor! ¡oh, Śukadeva Gosvāmī!, ya me has explicado [en el Segundo Canto] la senda de la liberación [nivṛtti-mārga]. Quien sigue esa senda tiene asegurada la elevación progresiva hasta el sistema planetario más elevado, Brahmaloka, desde donde ascenderá al mundo espiritual junto con el Señor Brahmā. De ese modo pone fin a su ciclo de nacimientos y muertes en el mundo material.
Sloka 2:
Ó velký mudrci Śukadeve Gosvāmī, dokud se živá bytost nezbaví nákazy hmotných kvalit přírody, získává různé druhy těl, v nichž si má užívat nebo trpět, a podle daného těla má různé sklony. Tím, že se těmito sklony nechává vést, putuje cestou zvanou pravṛtti-mārga, po níž může dosáhnout nebeských planet, jak jsi již vyložil (ve třetím zpěvu).
Text 2:
¡Oh, gran sabio Śukadeva Gosvāmī!, la entidad viviente, mientras no se libera de la infección de las modalidades materiales de la naturaleza, tiene que recibir distintos tipos de cuerpos en los que disfrutar o sufrir, y manifiesta diversas inclinaciones conforme al cuerpo que recibe. Cuando actúa en función de esas tendencias, recorre la senda denominada pravṛtti-mārga, que le permite elevarse hasta los planetas celestiales, como ya has explicado [en el Tercer Canto].
Sloka 3:
Popsal jsi také (na konci pátého zpěvu) různé podoby pekelného života, které jsou výsledkem bezbožných činností, a (ve čtvrtém zpěvu) první manvantaru, jíž vládl Svāyambhuva Manu, syn Pána Brahmy.
Text 3:
También has explicado [al final del Quinto Canto] las diversas formas de vida infernal, que son consecuencia de las actividades impías; has hablado también [en el Cuarto Canto] del primer manvantara, presidido por Svāyambhuva Manu, el hijo del Señor Brahmā.
Sloka 4-5:
Můj drahý pane, popsal jsi dynastie a vlastnosti krále Priyavraty a krále Uttānapādy. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stvořil tento hmotný svět s různými vesmíry, planetárními soustavami, planetami a hvězdami, jakož i různými zeměmi, moři, oceány, horami, řekami, zahradami a stromy. To vše má své příslušné charakteristiky a dělí se mezi planetu Zemi, svítící tělesa na nebi a nižší planetární soustavy. Srozumitelně jsi popsal tyto planety a živé bytosti, které na nich žijí.
Texts 4-5:
Mi querido señor, nos has hablado de las dinastías de los reyes Priyavrata y Uttānapāda, y has comentado sus características. La Suprema Personalidad de Dios creó el mundo material con sus muchos universos, sistemas planetarios, planetas y estrellas, y puso en ellos diversidad de regiones, mares, océanos, montañas, ríos, jardines y árboles, con sus respectivas características, repartidos entre el planeta Tierra, los astros del cielo y los sistemas planetarios inferiores. Nos has descrito con toda claridad esos planetas y a las entidades vivientes que los habitan.
Sloka 6:
Ó Śukadeve Gosvāmī, jenž jsi obdařen velkým štěstím a bohatstvím, nyní mi prosím řekni, jak mohou být lidské bytosti zachráněny, aby se nemusely ocitnout v pekelných podmínkách, kde trpí hroznými bolestmi.
Text 6:
¡Oh, muy afortunado y opulento Śukadeva Gosvāmī!, ahora, por favor, dime qué pueden hacer los seres humanos para no tener que pasar por los terribles sufrimientos de los mundos infernales.
Sloka 7:
Śukadeva Gosvāmī odpověděl: Můj milý králi, jestliže člověk před smrtí neodčiní bezbožné činy — které v životě napáchal svou myslí, slovy a tělem — prostřednictvím náležité metody popisované v Manu-saṁhitě a dalších dharma-śāstrách, nepochybně se po smrti dostane na pekelné planety a zakusí hrozné utrpení, které jsem ti popsal.
Text 7:
Śukadeva Gosvāmī contestó: Mi querido rey, en esta vida realizamos actos impíos con la mente, las palabras y el cuerpo; si no expiamos debidamente esas actividades antes de morir, neutralizándolas conforme a las indicaciones de la Manu-saṁhitā y otros dharma-śāstras, es seguro que, después de morir, tendremos que pasar por los planetas infernales y padecer terribles sufrimientos, como ya antes te he explicado.
Sloka 8:
Proto by měl každý rychle přijmout proces odčinění daný v śāstrách — dříve, než si pro něho přijde smrt, a dokud je jeho tělo dostatečně silné. Jinak bude ztrácet čas a reakce za jeho hříchy porostou. Stejně jako zkušený lékař určí diagnózu a léčí nemoc podle její vážnosti, člověk by měl podstoupit odčinění podle závažnosti svých hříchů.
Text 8:
Por lo tanto, antes de que nos llegue la muerte, y mientras el cuerpo tenga la fuerza suficiente, debemos darnos prisa por emprender el proceso de expiación prescrito en el śāstra; de lo contrario, perderemos el tiempo, y las reacciones de nuestros pecados aumentarán. Del mismo modo que un médico experimentado sabe diagnosticar una enfermedad y recetar un tratamiento en función de la gravedad del mal, nosotros debemos someternos al proceso de expiación adecuado a la gravedad de nuestros pecados.
Sloka 9:
Mahārāja Parīkṣit řekl: Člověk může vědět, že mu hříšné jednání škodí — protože osobně vidí, jak zločince trestá vláda a všichni lidé mu zlořečí, a protože z písem a od učenců slyší, že za hříšné činy bude živá bytost v příštím životě uvržena do pekelných podmínek — ale přestože má takové poznání, je dokonce i po svém odčinění nucen hřešit znovu a znovu. Jakou má tedy takové odčinění cenu?
Text 9:
Mahārāja Parīkṣit dijo: Sabemos que las actividades pecaminosas son dañinas, pues en la vida real vemos que los delincuentes son castigados por el gobierno y reciben el rechazo de la gente; también las Escrituras y los sabios eruditos nos indican que, si cometemos actos pecaminosos, en la siguiente vida seremos arrojados a los tormentos del infierno. Sin embargo, a pesar de ese conocimiento, nos vemos forzados una y otra vez a incurrir en pecados, incluso después de realizar actos de expiación. ¿De qué sirve entonces esa expiación?
Sloka 10:
Někdy se má člověk před hříšným jednáním velice na pozoru, ale přesto mu znovu podlehne. Považuji proto tento proces opakovaného hřešení a pykání za neužitečný. Je jako koupel slona — slon se celý vykoupe a je čistý, ale ihned poté, co vyjde z vody, si rozpráší prach po celém těle.
Text 10:
A veces, una persona muy atenta a no cometer actos pecaminosos, vuelve a caer víctima del pecado. Por esa razón, ese proceso de sucesivos pecados y expiaciones me parece inútil. Es como el baño del elefante, que se mete en el agua para limpiarse y darse un baño, pero tan pronto como regresa a la orilla se arroja tierra sobre el cuerpo y la cabeza.
Sloka 11:
Śukadeva Gosvāmī, syn Vedavyāsy, odpověděl: Můj milý králi, jelikož činy určené k neutralizaci bezbožných činností jsou také plodonosné, nezbaví člověka sklonů k ploduchtivému jednání. Ti, kdo se podrobují pravidlům odčinění, nejsou vůbec inteligentní; ve skutečnosti jsou v kvalitě temnoty. Dokud se člověk nezbaví kvality nevědomosti, jeho snaha neutralizovat jeden čin druhým bude marná, protože neodstraní jeho touhy. I když může navenek vypadat jako zbožný, nepochybně bude mít sklony k bezbožnému jednání. Skutečným odčiněním je tedy osvícení dokonalým poznáním, Vedāntou, pomocí něhož živá bytost pochopí Nejvyšší Absolutní Pravdu.
Text 11:
Śukadeva Gosvāmī, el hijo de Vedavyāsa, contestó: Mi querido rey, los actos destinados a neutralizar las acciones impías también son fruitivos, de modo que no van a liberarnos de la tendencia a la actividad fruitiva. Las personas que se someten a las reglas y regulaciones de la expiación no son nada inteligentes. En verdad, se hallan bajo la influencia de la ignorancia. Para quien no esté libre de la modalidad de la ignorancia, los intentos de neutralizar una acción con otra acción son inútiles, pues eso no arrancará la raíz de sus deseos. Así, aunque superficialmente parezca piadosa, esa persona manifestará, sinlugar a dudas, la tendencia a las actividades impías. Por lo tanto, la verdadera expiación es la iluminación en el conocimiento perfecto, el Vedānta, que nos permite entender la Verdad Absoluta Suprema.
Sloka 12:
Můj milý králi, když nemocný člověk jí čistou stravu, kterou mu předepsal lékař, postupně se vyléčí a nákaza na něho již nebude mít vliv. Stejně tak ten, kdo dodržuje usměrňující zásady poznání, postupně spěje k osvobození od hmotného znečištění.
Text 12:
Mi querido rey, si un enfermo sigue la dieta pura y no contaminada prescrita por el médico, poco a poco llegará a curarse, y se verá libre de la infección de la enfermedad. Del mismo modo, si seguimos los principios regulativos del conocimiento, poco a poco avanzaremos hasta liberarnos de la contaminación material.
Sloka 13-14:
Aby člověk mohl soustředit mysl, musí žít v celibátu a nepoklesnout. Musí podstoupit tu askezi, že se dobrovolně vzdá smyslového požitku. Dále musí ovládat mysl a smysly, rozdávat milodary, být pravdomluvný, čistý a nenásilný, dodržovat usměrňující zásady a pravidelně zpívat svaté jméno Pána. Takto je rozvážný člověk, který má víru a zná náboženské zásady, dočasně očištěn od všech hříchů, jež vykonal tělem, slovy a myslí. Tyto hříchy jsou jako uschlé listy popínavých rostlin pod bambusem, které lze spálit ohněm; jejich kořeny zůstanou a při první příležitosti mohou začít znovu růst.
Texts 13-14:
Para concentrar la mente, es necesario llevar una vida de celibato sin caer nunca. Es necesario someterse a la austeridad de abandonar voluntariamente el disfrute de los sentidos. Entonces hay que controlar la mente y los sentidos, ser caritativo, veraz, limpio, no violento, seguir los principios regulativos, y cantar con regularidad el santo nombre del Señor. De este modo, la persona sobria y fiel que conoce los principios religiosos se purifica temporalmente de todos los pecados cometidos con el cuerpo, las palabras y la mente. Esos pecados son como las hojas secas de las enredaderas al pie de los bambúes, quepueden ser quemadas por el fuego pero no pierden sus raíces, y vuelven a brotar a la primera oportunidad.
Sloka 15:
Jen vzácná duše, která přijala úplnou, čistou oddanou službu Kṛṣṇovi, může vykořenit plevel hříšných činností tak, že již nikdy znovu nevzejde. Dokáže to pouhým vykonáváním oddané služby, stejně jako slunce ihned rozptýlí mlhu svými paprsky.
Text 15:
Raro es hallar a una persona que haya emprendido el servicio devocional de Kṛṣṇa de modo completo y puro; solo ella puede arrancar las malas hierbas de la acción pecaminosa sin posibilidad de que revivan. Para hacerlo, le basta con ocuparse en servicio devocional, del mismo modo que el sol puede disipar inmediatamente la niebla con sus rayos.
Sloka 16:
Můj milý králi, zaměstná-li se hříšný člověk službou pravému oddanému Pána a tak se učí, jak zasvětit svůj život lotosovým nohám Kṛṣṇy, může se zcela očistit. Toho nelze dosáhnout pouhým podstupováním askeze, brahmacaryi a dalších metod odčinění, které jsem popsal dříve.
Text 16:
Mi querido rey, una persona pecaminosa puede purificarse por completo si se ocupa en el servicio de un devoto genuino del Señor y aprende con él a dedicar su vida a los pies de loto de Kṛṣṇa. Nadie puede purificarse por el simple hecho de someterse a austeridades y penitencias, ni por seguir el proceso de brahmacarya o cualquier otro de los métodos de expiación que antes expliqué.
Sloka 17:
Cesta čistých oddaných, kteří mají dobré chování a jsou plně obdařeni těmi nejlepšími vlastnostmi, je nepochybně tou nejpříznivější cestou v tomto hmotném světě. Je prostá strachu a autorizovaná śāstrami.
Text 17:
La senda de los devotos puros, que manifiestan buen comportamiento y están plenamente dotados con las mejores cualidades, es, en verdad, la más auspiciosa del mundo material. Está libre de temor, y es autorizada por los śāstras.
Sloka 18:
Můj milý králi, stejně jako nádobu obsahující alkohol nelze očistit, ani když ji umyjeme ve vodách mnoha řek, neoddaní se neočistí procesy odčinění, ani když je vykonají sebelépe.
Text 18:
Mi querido rey, del mismo modo que una vasija de vino no se purifica ni después de lavarla en las aguas de muchos ríos, los no devotos no pueden purificarse mediante procesos de expiación, por muy bien que los realicen.
Sloka 19:
Ti, kdo se byť jen jednou zcela odevzdali lotosovým nohám Kṛṣṇy a začali být přitahováni k Jeho jménu, podobě, vlastnostem a zábavám, jsou zcela zproštěni všech hříšných reakcí, i když nerealizovali Kṛṣṇu plně, neboť tímto způsobem přijali pravou metodu odčinění. Takové odevzdané duše neuvidí Yamarāje nebo jeho služebníky s provazy na svazování hříšníků ani ve snu.
Text 19:
Las personas que se han entregado por completo a los pies de loto de Kṛṣṇa al menos una vez y sienten atracción por Su nombre, forma, cualidades y pasatiempos, aunque quizás no hayan llegado a una comprensión plena de Kṛṣṇa, están completamente libres de reacciones pecaminosas, pues, han adoptado el verdadero método de expiación. Esas almasentregadas no se encuentran, ni siquiera en sueños, con Yamarāja ni sus enviados, que llevan cuerdas para atar a los pecadores.
Sloka 20:
V této souvislosti popisují učenci a světci dávnou historickou událost, při níž došlo k rozhovoru mezi služebníky Pána Viṣṇua a služebníky Yamarāje. Prosím, poslouchej.
Text 20:
En relación con esto, los sabios eruditos y las personas santas cuentan un episodio histórico muy antiguo, que trata de una discusión entre los enviados del Señor Viṣṇu y los de Yamarāja. Por favor, escucha mi relato.
Sloka 21:
Ve městě zvaném Kānyakubja žil brāhmaṇa jménem Ajāmila, který se oženil se služebnou, jež byla prostitutka, a vlivem společnosti této ženy z nízké třídy pozbyl všech svých bráhmanských vlastností.
Text 21:
En la ciudad de Kānyakubja vivía un brāhmaṇa llamado Ajāmila, que se casó con una criada que era prostituta, y que, por relacionarse con aquella mujer de baja clase, perdió todas sus cualidades brahmínicas.
Sloka 22:
Tento pokleslý brāhmaṇa Ajāmila obtěžoval druhé tím, že je zadržoval, podváděl v hazardních hrách nebo přímo okrádal. Takto si vydělával na živobytí a zaopatřoval svou manželku a děti.
Text 22:
Aquel brāhmaṇa caído, Ajāmila, hacía sufrir a los demás; les arrestaba, les engañaba en el juego, o les asaltaba directamente. Esa fue su forma de ganarse el sustento y mantener a su esposa e hijos.
Sloka 23:
Můj milý králi, zatímco takto trávil čas odpornými hříšnými činnostmi pro zaopatření své rodiny s mnoha syny, uplynulo osmdesát osm let jeho života.
Text 23:
Mi querido rey, en esas actividades pecaminosas y abominables destinadas a mantener a su numerosa familia, desperdició su tiempo hasta cumplir ochenta y ocho años.
Sloka 24:
Starý Ajāmila měl deset synů, z nichž nejmladším bylo dítě jménem Nārāyaṇa. Jakožto nejmladší ze všech synů byl Nārāyaṇa svému otci a matce přirozeně velice drahý.
Text 24:
El viejo Ajāmila tenía diez hijos, el menor de los cuales era el pequeño Nārāyaṇa. Nārāyaṇa, al ser el menor de todos, era, de modo natural, muy querido por sus padres.
Sloka 25:
Dítě neumělo souvisle mluvit a jeho pohyby byly neohrabané, a starý Ajāmila k němu byl proto velice připoutaný. Neustále se o ně staral a vychutnával všechny jeho činnosti.
Text 25:
El anciano Ajāmila estaba muy apegado a los balbuceos del niño y a sus torpes movimientos. Siempre estaba cuidándole, y disfrutaba de sus actividades.
Sloka 26:
Když Ajāmila žvýkal potravu a jedl, volal k jídlu i svého syna, a když pil, volal ho, aby se šel také napít. Zatímco se takto neustále staral o své dítě a volal jeho jméno, Nārāyaṇa, nevěděl, že jeho vlastní čas se naplnil a že si pro něho přichází smrt.
Text 26:
Mientras masticaba y comía su alimento, Ajāmila llamaba al niño para que comiera con él, y cuando bebía, lo llamaba para que también él bebiese. Siempre dedicado a cuidar del niño y a pronunciar su nombre, Nārāyaṇa, Ajāmila no se daba cuenta de que su tiempo se agotaba y la muerte se le echaba encima.
Sloka 27:
Když nadešel čas jeho smrti, pošetilý Ajāmila začal myslet výhradně na svého syna Nārāyaṇa.
Text 27:
Cuando le llegó la hora de la muerte, el necio Ajāmila pensaba solamente en su hijo Nārāyaṇa.
Sloka 28-29:
Tehdy Ajāmila uviděl tři zrůdné osoby se znetvořenými tělesnými rysy, divoce vyhlížejícími zkřivenými obličeji a zježenými chlupy na těle, které ho s provazy v rukách přišly odvést do sídla Yamarāje. Pohled na ně ho nesmírně ohromil, a jelikož byl připoutaný ke svému dítěti, hrajícímu si opodál, začal ho hlasitě volat jeho jménem. Se slzami v očích tak Ajāmila nějakým způsobem pronášel svaté jméno Nārāyaṇa.
Texts 28-29:
Ajāmila vio entonces a tres individuos de aspecto extraño, de rostros feroces y retorcidos, con cuerpos deformes cubiertos de vellos erizados. Traían cuerdas en las manos y habían ido para llevárselo a la morada de Yamarāja. Ajāmila se sintió muy confuso al verles y, llevado del apego, llamó a voces a su hijo, que jugaba a muy poca distancia. Fue así como, por una u otra razón, cantó el santo nombre de Nārāyaṇa con lágrimas en los ojos.
Sloka 30:
Můj milý králi, jakmile Viṣṇudūtové, služebníci Viṣṇua, uslyšeli umírajícího Ajāmila volat svaté jméno jejich Pána — pronášené bez přestupků, protože Ajāmila volal v naprosté úzkosti — ihned byli u něho.
Text 30:
Mi querido rey, los sirvientes de Viṣṇu, los viṣṇudūtas, al escuchar el santo nombre de su Señor en labios del moribundo Ajāmila, que, presa de una enorme ansiedad, lo había cantado sin cometer ofensas, se presentaron inmediatamente en el lugar.
Sloka 31:
Služebníci Yamarāje chtěli vytáhnout duši z hloubi srdce Ajāmila, manžela prostitutky, ale poslové Pána Viṣṇua, Viṣṇudūtové, jim to hromovými hlasy zakázali.
Text 31:
Los enviados de Yamarāja estaban arrancando el alma de lo más hondo del corazón de Ajāmila, el esposo de la prostituta, pero los mensajeros del Señor Viṣṇu, los viṣṇudūtas, se lo prohibieron con voces resonantes.
Sloka 32:
Když služebníci Yamarāje, syna boha Slunce, slyšeli tento zákaz, odpověděli: Kdo jste, pánové, že se opovažujete vzdorovat pravomoci Yamarāje?
Text 32:
Ante esta prohibición, los mensajeros de Yamarāja, el hijo del dios del Sol, contestaron: Señores, ¿quiénes son, que tienen la osadía de desafiar la autoridad de Yamarāja?
Sloka 33:
Drazí pánové, čí jste služebníci, odkud přicházíte a proč nám zakazujete dotýkat se Ajāmilova těla? Jste polobozi z nebeských planet, nižší polobozi, nebo nejlepší z oddaných?
Text 33:
Queridos señores, ¿a quién sirven?, ¿de dónde han venido?, y ¿por qué nos prohíben tocar el cuerpo de Ajāmila? ¿Son semidioses de los planetas celestiales?, ¿o acaso semidioses menores?; ¿son los mejores de los devotos?
Sloka 34-36:
Služebníci Yamarāje řekli: Vaše oči jsou jako okvětní lístky lotosových květů. V žlutých hedvábných šatech, ozdobeni girlandami z lotosů a s přitažlivými helmicemi a náušnicemi vypadáte všichni velice svěže a mladě. Vaše čtyři dlouhé paže zdobí luky a toulce plné šípů, meče, kyje, lastury, disky a lotosy. Svou neobyčejnou září jste rozptýlili temnotu tohoto místa. Proč nám nyní bráníte, pánové?
Texts 34-36:
Los mensajeros de Yamarāja dijeron: Sus ojos son como los pétalos de la flor de loto. Vestidos con sedas amarillas, y adornados con collares de flores de loto y maravillosos yelmos y pendientes, tienen un aspecto fresco y juvenil. Sus cuatro largos brazos están embellecidos con arcos y aljabas de flechas, y con espadas, mazas, caracolas, discos y flores de loto. Su refulgencia ha disipado las tinieblas de este lugar con una luz extraordinaria. Y bien, señores, ¿por qué impiden nuestro trabajo?
Sloka 37:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Takto osloveni Yamarājovými posly se služebníci Vāsudeva usmáli a hlasy hlubokými jako hřmění mraků pronesli následující slova.
Text 37:
Śukadeva Gosvāmī continuó: Tras escuchar las palabras de los mensajeros de Yamarāja, los sirvientes de Vāsudeva sonrieron y, con voces tan profundas como el estruendoso sonido de las nubes, dijeron las siguientes palabras.
Sloka 38:
Požehnaní poslové Pána Viṣṇua, Viṣṇudūtové, pravili: Jste-li skutečně služebníky Yamarāje, musíte nám vysvětlit význam náboženských zásad a příznaky bezbožnosti.
Text 38:
Los benditos mensajeros del Señor Viṣṇu, los viṣṇudūtas, dijeron: Si de verdad son sirvientes de Yamarāja, tienen que explicarnos el sentido de los principios religiosos y las características de la irreligión.
Sloka 39:
Jak probíhá trestání druhých? Kdo si skutečně zaslouží trest? Zaslouží si ho všichni karmī, kteří se věnují plodonosným činnostem, nebo jen někteří?
Text 39:
¿Cuál es el proceso para imponer un castigo? ¿Quién merece realmente ser castigado?; ¿acaso todos los karmīs ocupados en actividades fruitivas, o solo algunos de ellos?
Sloka 40:
Yamadūtové odpověděli: To, co je předepsáno ve Vedách, tvoří dharmu, náboženské principy, a opak toho je bezbožnost. Vedy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, a jsou samozrozené. To jsme slyšeli od Yamarāje.
Text 40:
Los yamadūtas contestaron: Lo que se prescribe en los Vedas constituye el dharma, los principios religiosos, y lo contrario es irreligión. Los Vedas son directamente la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, y nacen por sí solos. Así lo hemos escuchado de labios de Yamarāja.
Sloka 41:
Nejvyšší příčina všech příčin, Nārāyaṇa, se nachází ve Svém sídle v duchovním světě, ale přesto ovládá celý vesmírný projev pomocí tří kvalit hmotné přírody — sattva-guṇy, rajo-guṇy a tamo-guṇy. Tak dostávají všechny živé bytosti různé vlastnosti, různá jména (jako například brāhmaṇa, kṣatriya a vaiśya), různé povinnosti podle systému varṇāśramy a různé podoby. Nārāyaṇa je příčinou celého vesmírného projevu.
Text 41:
La causa suprema de todas las causas, Nārāyaṇa, Se encuentra en Su propia morada en el mundo espiritual; no obstante, Él controla toda la manifestación cósmica por medio de las tres modalidades de la naturaleza material (sattva-guṇa, rajo-guṇa ytamo-guṇa). De este modo, cada entidad viviente recibe distintas cualidades, distinto nombre [como brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśyay śūdra], distintos deberes correspondientes a la institución de varṇāśrama, y distinta forma. Nārāyaṇa es, pues, la causa de toda la manifestación cósmica.
Sloka 42:
Slunce, oheň, nebe, vzduch, polobozi, měsíc, večer, den, noc, světové strany, voda, země a Samotná Nadduše jsou svědky činností živé bytosti.
Text 42:
El Sol, el fuego, el cielo, el aire, los semidioses, la Luna, la tarde, el día, la noche, las direcciones, el agua, la tierra y la Superalma misma son testigos de las actividades de la entidad viviente.
Sloka 43:
Trest si zasluhují ti, o kom tito mnozí svědkové doloží, že se odchýlili od svých předepsaných usměrnění. Každý, kdo se věnuje plodonosnému jednání, podléhá trestu úměrně svým hříšným činům.
Text 43:
Candidatos al castigo son aquellos que, según confirman todos estos testigos, se han desviado de sus deberes regulativos prescritos. Todo el que se ocupa en actividades fruitivas, se expone a recibir el castigo que corresponde a sus actos pecaminosos.
Sloka 44:
Ó obyvatelé Vaikuṇṭhy, vy jste zcela prosti hříchu, ale všichni ti, kdo žijí v tomto hmotném světě, jsou karmī, ať už jednají zbožně či bezbožně. Mohou jednat oběma způsoby, protože jsou znečištěni třemi kvalitami přírody a musí se chovat podle toho. Kdo přijal hmotné tělo, nemůže být nečinný, a pro každého, kdo jedná pod vlivem kvalit hmotné přírody, je hříšné jednání nevyhnutelné. Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě proto podléhají trestu.
Text 44:
¡Oh, habitantes de Vaikuṇṭha!, ustedes son intachables, pero los que habitan en el mundo material, tanto si son piadosos como si realizan actividades impías, son todos karmīs. Como están contaminados por las tres modalidades de la naturaleza y tienen que actuar conforme a ellas, pueden realizar actividades tanto de un tipo como de otro. Quien ha recibido un cuerpo material no puede estar inactivo, y para quien actúa bajo las modalidades de la naturaleza material, la acción pecaminosa es inevitable. Por lo tanto, todas las entidades vivientes del mundo material merecen ser castigadas.
Sloka 45:
Úměrně rozsahu zbožných či bezbožných činností vykonaných v tomto životě si živá bytost musí užívat nebo vytrpět odpovídající reakce své karmy v životě příštím.
Text 45:
En la siguiente vida, la persona tiene que disfrutar o sufrir las reacciones correspondientes a su karma, en proporción a las actividades religiosas o irreligiosas realizadas en esta vida.
Sloka 46:
Ó nejlepší z polobohů, vidíme tři různé druhy života, jež jsou výsledkem znečištění třemi kvalitami přírody. Živé bytosti jsou proto označovány za klidné, neklidné a hloupé; za šťastné, nešťastné a něco mezi tím, nebo za zbožné, bezbožné a napůl zbožné. Z toho můžeme vyvodit, že v příštím životě budou tyto tři druhy hmotné přírody působit podobně.
Text 46:
¡Oh, los mejores entre los semidioses!, en la vida podemos apreciar tres facetas distintas, que se deben a la contaminación de las tres modalidades de la naturaleza material. De ese modo, se dice que las entidades vivientes son pacíficas, inquietas o necias; felices, desdichadas o medianamente felices; religiosas, irreligiosas o semirreligiosas. Podemos deducir que esos tres tipos de naturaleza material actuarán de modo análogo en la siguiente vida.
Sloka 47:
Stejně jako nynější jaro naznačuje, jaké bylo jaro v minulosti a jaké bude v budoucnosti, tak i tento život plný štěstí, neštěstí nebo směsi obojího svědčí o zbožných a bezbožných činnostech v minulých a budoucích životech.
Text 47:
La llegada de la primavera nos descubre la naturaleza de todas las primaveras pasadas y futuras; del mismo modo, esta vida de felicidad, de sufrimiento o de mezcla de felicidad y sufrimiento, da testimonio de las actividades religiosas o irreligiosas de las vidas pasadas y futuras.
Sloka 48:
Všemocný Yamarāja je na stejné úrovni jako Pán Brahmā, neboť zatímco setrvává ve svém sídle či v srdci každého jako Paramātmā, mentálně sleduje minulé činnosti živých bytostí, a tím pádem chápe, jak budou jednat v budoucích životech.
Text 48:
El omnipotente Yamarāja es como el Señor Brahmā, pues, desde su propia morada o desde el corazón de todos, en forma de Paramātmā, observa mentalmente las actividades pasadas de la entidad viviente, y de ese modo comprende cómo actuará en vidas futuras.
Sloka 49:
Stejně jako spící člověk jedná v závislosti na těle projeveném ve snu a pokládá ho za sebe samotného, živá bytost se ztotožňuje se svým současným tělem, které získala za minulé zbožné či bezbožné činy, a nemůže znát své minulé a budoucí životy.
Text 49:
Una persona que duerme, actúa conforme al cuerpo manifestado en sus sueños y se identifica con él; del mismo modo, sin poder conocer las vidas pasadas y futuras, nos identificamos con nuestro cuerpo actual, que hemos adquirido debido a las acciones religiosas o irreligiosas que hayamos llevado a cabo en el pasado.
Sloka 50:
Nad pěti smysly pro vnímání, pěti činnými smysly a pěti smyslovými předměty je jakožto šestnáctý prvek mysl. Nad myslí je sedmnáctý prvek — duše, samotná živá bytost, která si ve spolupráci s ostatními šestnácti sama užívá hmotného světa. Živá bytost prožívá situace trojího druhu—šťastné, nešťastné a smíšené.
Text 50:
Por encima de los cinco sentidos de percepción, los cinco sentidos para la acción y los cinco objetos de los sentidos, está la mente, que es el decimosexto elemento. Por encima de la mente está el elemento decimoséptimo, el alma, la propia entidad viviente, que, en colaboración con los otros dieciséis, disfruta sola del mundo material. El ser vivo disfruta de tres tipos de situaciones: la felicidad, la aflicción, y la mezcla de ambas.
Sloka 51:
Jemnohmotné tělo má šestnáct částí — pět poznávacích smyslů, pět činných smyslů, pět předmětů smyslového požitku a mysl — a je důsledkem působení tří kvalit hmotné přírody. Skládá se z nepřekonatelně silných tužeb, a proto způsobuje, že se duše převtěluje z jednoho těla do druhého a podstupuje životy lidí, zvířat a polobohů. Když získá živá bytost tělo poloboha, její život je plný radosti, když obdrží lidské tělo, neustále naříká, a dostane-li tělo zvířete, má vždy strach. Za všech okolností však ve skutečnosti trpí. Její utrpení se nazývá saṁsṛti neboli převtělování v hmotném životě.
Text 51:
El cuerpo sutil se compone de dieciséis partes: los cinco sentidos de adquisición de conocimiento, los cinco sentidos para laacción, los cinco objetos para el placer de los sentidos, y la mente. Ese cuerpo sutil es un efecto de las tres modalidades de la naturaleza material. Está compuesto de deseos muy fuertes, insuperables, y por ello es causa de que la entidad viviente transmigre de un cuerpo a otro, pasando por la vida humana, la vida animal y la vida de semidiós. La entidad viviente que recibe un cuerpo de semidiós, ciertamente se llena de júbilo; en el cuerpo humano, se lamenta sin cesar; y cuando recibe un cuerpo animal, siempre tiene miedo. Sin embargo, en cualquiera de las circunstancias su situación es miserable. Esa condición miserable se denomina saṁsṛti, o transmigración en la vida material.
Sloka 52:
Pošetilá vtělená živá bytost, jež nedokáže ovládat své smysly a mysl, je nucena jednat pod vlivem kvalit hmotné přírody, v rozporu se svými touhami. Je jako housenka bource morušového, která z vlastní sliny vytváří kuklu, v níž je potom uvězněná a nemůže se dostat ven. Živá bytost se zaplétá do sítě vlastních plodonosných činností a pak se z ní nedokáže vyprostit. Je proto stále zmatená a opakovaně umírá.
Text 52:
La necia entidad viviente corporificada, incapaz de controlar la mente y los sentidos, se ve forzada a actuar en contra de sus propios deseos, conforme a la influencia de las modalidades de la naturaleza material. Es como el gusano de seda, que teje un capullo con su propia saliva y queda atrapado en él sin posibilidad alguna de salir. La entidad viviente, tras quedar atrapada en la red de sus propias actividades fruitivas, no encuentra la manera de liberarse. De ese modo, vive siempre confundida, y muere una y otra vez.
Sloka 53:
Ani jediná živá bytost nemůže byť jen na okamžik zůstat nečinná. Každý musí jednat podle svého přirozeného sklonu, který odpovídá třem kvalitám hmotné přírody, neboť ten ho nutí počínat si příslušným způsobem.
Text 53:
Ni una sola de las entidades vivientes puede permanecer inactiva, ni siquiera por un instante. Tienen que actuar conforme a su tendencia natural y en función de las tres modalidades de la naturaleza material, pues esa tendencia natural las fuerza a actuar de determinada manera.
Sloka 54:
Plodonosné činy, které živá bytost vykonává — ať už zbožné či bezbožné — jsou neviditelnou příčinou pro vyplnění jejích tužeb. Tato příčina je počátkem jejích různých těl. Díky své velké touze se živá bytost rodí v určité rodině a dostává tělo, jež se podobá buď tělu matky, nebo tělu otce. Hrubohmotná a jemnohmotná těla vznikají podle její touhy.
Text 54:
La causa invisible del cumplimiento de los deseos del ser vivo son sus actividades fruitivas, piadosas o impías. Esa causa invisible es la raíz de los diversos cuerpos de la entidad viviente, la cual, llevada por su intenso deseo, nace en una determinada familia y recibe un cuerpo que es semejante, o bien al de su madre, o bien al de su padre. Los cuerpos denso y sutil se crean conforme a su deseo.
Sloka 55:
Jelikož se živá bytost stýká s hmotnou přírodou, je v nepříjemném postavení, ale pokud se v lidské podobě učí, jak se stýkat s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, nebo Jeho oddaným, může toto postavení překonat.
Text 55:
Debido al contacto con la naturaleza material, la entidad viviente se encuentra en una posición difícil; sin embargo, en la forma humana de vida tiene la posibilidad de superarla, si aprende a relacionarse con la Suprema Personalidad de Dios o Su devoto.
Sloka 56-57:
Tento brāhmaṇa jménem Ajāmila zpočátku studoval veškerou védskou literaturu. Byl sídlem dobrého charakteru, mravů a vlastností, neochvějný ve vykonávání všech védských příkazů, velmi mírný a jemný a ovládal svou mysl a smysly. Navíc vždy mluvil pravdu, uměl správně pronášet védské mantry a byl také velice čistý. Měl velkou úctu ke svému duchovnímu mistrovi, bohu ohně, hostům a starším členům domácnosti. Netoužil po falešném uznání, byl spravedlivý a laskavý ke všem živým bytostem a měl dobré chování. Nikdy nemluvil nesmysly a nikomu nezáviděl.
Texts 56-57:
En sus comienzos, este brāhmaṇa, Ajāmila, estudió todas las Escrituras védicas. Era un modelo de buenas cualidades, buen carácter y buena conducta. Firmemente establecido en la práctica de todos los mandamientos védicos, era muy manso y amable; siempre tenía la mente y los sentidos bajo control. Además de ser muy puro, siempre decía la verdad y sabía cantar los mantras védicos. Ajāmila era muy respetuoso con su maestro espiritual, con el dios del fuego, con los invitados y con sus mayores. Estaba libre de prestigio falso. Era honrado, de conducta intachable, y benévolo con todas las entidades vivientes. Nunca hablaba de cosas inútiles y no envidiaba a nadie.
Sloka 58-60:
Jednou šel tento brāhmaṇa Ajāmila na pokyn svého otce do lesa nasbírat ovoce, květy a dva druhy trávy, zvané samit a kuśa. Cestou domů narazil na śūdru, chtíčem posedlého muže čtvrté třídy, který nestydatě objímal a líbal prostitutku. Śūdra se smál, zpíval a užíval si, jako kdyby na tom, co dělal, nebylo nic špatného. Oba byli opilí; prostitutka v opilosti koulela očima a měla uvolněné šaty. V takovém stavu je Ajāmila uviděl.
Texts 58-60:
Cierto día, a pedido de su padre, este brāhmaṇa, Ajāmila, fue al bosque a recoger frutas, flores y dos tipos de hierbas, llamadas samit y kuśa. Cuando volvía a casa, pasó cerca de un śūdra, un hombre de cuarta categoría, que, lleno de lujuria, abrazaba y besaba desvergonzadamente a una prostituta. El śūdra sonreía, cantaba y disfrutaba como si no hubiera nada de malo en lo que hacía. Habían bebido, y a ella, con la embriaguez, le daban vueltas los ojos y se le habían soltado las ropas. Ese era su estado cuando Ajāmila los vio.
Sloka 61:
Śūdra objímal prostitutku paží ozdobenou práškem z kurkumy. Když Ajāmila tuto ženu spatřil, probudily se v jeho srdci spící chtivé touhy a v iluzi se dostal pod jejich kontrolu.
Text 61:
El śūdra estrechaba a la prostituta entre sus brazos, adornados con polvo de cúrcuma. Al ver a aquella mujer, en el corazón deAjāmila despertaron los dormidos deseos de disfrute, y, bajo la influencia de la ilusión, quedó controlado por ellos.
Sloka 62:
Ze všech sil se snažil upamatovat na pokyny śāster, že by se na ženu neměl ani podívat. Za pomoci tohoto poznání a svého intelektu se snažil potlačit chtivé touhy, ale vlivem Amorovy síly v srdci svou mysl nedokázal ovládnout.
Text 62:
Ajāmila, con paciencia, hizo todo lo que pudo por recordar las instrucciones de los śāstras, que aconsejan ni siquiera mirar a las mujeres. Con ayuda de ese conocimiento y de su intelecto, trató de dominar sus deseos lujuriosos, pero la fuerza de Cupido en su corazón le impidió controlar la mente.
Sloka 63:
Stejně jako podřadná planeta způsobuje zatmění slunce a měsíce, brāhmaṇa pozbyl všechen zdravý rozum. Využíval této situace a neustále na prostitutku myslel. Brzy ji přijal do svého domu jako služebnou a přestal dodržovat všechny usměrňující zásady brāhmaṇů.
Text 63:
Del mismo modo que el Sol y la Luna son eclipsados por un planeta inferior, el brāhmaṇa perdió todo su buen juicio. Aprovechando la situación, siempre pensaba en la prostituta; al poco tiempo, la había empleado como sirvienta en su casa y había abandonado todos los principios regulativos de los brāhmaṇas.
Sloka 64:
Ajāmila začal utrácet všechny peníze, které zdědil po svém otci, na různé hmotné dary, aby prostitutku potěšil a aby s ním byla stále spokojená. Pro její uspokojení se vzdal všech svých bráhmanských činností.
Text 64:
Fue así como Ajāmila comenzó a gastar todo el dinero que había heredado de su padre en obsequios materiales para tener contenta a la prostituta. Por satisfacerla, abandonó todas sus actividades brahmínicas.
Sloka 65:
Jelikož byla Ajāmilova inteligence probodnuta chtivým pohledem prostitutky, nebohý brāhmaṇa se v její společnosti věnoval hříšným činům. Opustil dokonce svou krásnou mladou ženu, která pocházela ze ctihodné bráhmanské rodiny.
Text 65:
El brāhmaṇa Ajāmila cayó víctima de la lujuriosa mirada de la prostituta, que le atravesó la inteligencia, y en su compañía cometió muchas actividades pecaminosas. Llegó hasta al extremo de dejar a su joven y bella esposa, que venía de una familia de brāhmaṇas muy respetable.
Sloka 66:
I když se tento darebák narodil v bráhmanské rodině, ve společnosti prostitutky ztratil veškerou inteligenci. Nějakým způsobem získával peníze — bez ohledu na to, zda zákonně či nezákonně — a zaopatřoval jimi její syny a dcery.
Text 66:
Este sinvergüenza nació en una familia brāhmaṇa, pero, por relacionarse con la prostituta, perdió la inteligencia. Sin reparar en medios, lícitos o ilícitos, se dedicó a conseguir dinero para mantener a los hijos de aquella mujer.
Sloka 67:
Tento brāhmaṇa strávil svůj dlouhý život nezodpovědným porušováním všech pravidel svatých písem, žil výstředním způsobem a jedl potravu, kterou připravovala prostitutka. Je proto plný hříchů, nečistý a oddává se zakázaným činnostem.
Text 67:
Este brāhmaṇa consumió su larga vida de un modo irresponsable, pasando por alto todas las reglas y regulaciones de las Sagradas Escrituras, dándose al derroche y comiendo alimentos cocinados por una prostituta. Así pues, está lleno de pecados. Es impuro y está apegado a actividades prohibidas.
Sloka 68:
Tento muž, Ajāmila, nepodstoupil odčinění. Za jeho hříšný život ho proto musíme odvést před Yamarāje, aby ho potrestal. Tam dostane trest odpovídající rozsahu jeho hříchů, a tak bude očištěn.
Text 68:
Este hombre, Ajāmila, no se ha sometido al proceso de expiación. Por lo tanto, en vista de su vida pecaminosa, debemos llevarle ante Yamarāja para que reciba su castigo. Allí, en función de sus pecados, será castigado, y de ese modo se purificará.