Sloka 56-57

Texts 56-57

Verš

Text

ayaṁ hi śruta-sampannaḥ
śīla-vṛtta-guṇālayaḥ
dhṛta-vrato mṛdur dāntaḥ
satya-vāṅ mantra-vic chuciḥ

gurv-agny-atithi-vṛddhānāṁ
śuśrūṣur anahaṅkṛtaḥ
sarva-bhūta-suhṛt sādhur
mita-vāg anasūyakaḥ

Synonyma

Synonyms

ayam — tato osoba (jménem Ajāmila); hi — vskutku; śruta-sampannaḥ — dobře obeznámená s védským poznáním; śīla — dobrého charakteru; vṛtta — dobrých mravů; guṇa — a dobrých vlastností; ālayaḥ — sídlo; dhṛta-vrataḥ — neochvějný ve vykonávání védských příkazů; mṛduḥ — velmi mírný; dāntaḥ — zcela ovládající mysl a smysly; satya-vāk — vždy pravdomluvný; mantra-vit — znalý správného přednesu védských hymnů; śuciḥ — vždy upravený a čistý; guru — duchovní mistr; agni — bůh ohně; atithi — hosté; vṛddhānām — a staří členové domácnosti; śuśrūṣuḥ — s velkou úctou jim sloužil; anahaṅkṛtaḥ — bez pýchy či falešné prestiže; sarva-bhūta-suhṛt — přátelský ke všem živým bytostem; sādhuḥ — s dobrým chováním (nikdo nemohl nalézt nedostatek v jeho charakteru); mita-vāk — hovořící velmi pozorně, aby nemluvil nesmysly; anasūyakaḥ — bez závisti.

ayam — this person (known as Ajāmila); hi — indeed; śruta-sampannaḥ — well educated in Vedic knowledge; śīla — of good character; vṛtta — good conduct; guṇa — and good qualities; ālayaḥ — the reservoir; dhṛta-vrataḥ — fixed in the execution of the Vedic injunctions; mṛduḥ — very mild; dāntaḥ — completely controlling the mind and senses; satya-vāk — always truthful; mantra-vit — knowing how to chant the Vedic hymns; śuciḥ — always very neat and clean; guru — the spiritual master; agni — the fire-god; atithi — guests; vṛddhānām — and of the old household members; śuśrūṣuḥ — very respectfully engaged in the service; anahaṅkṛtaḥ — without pride or false prestige; sarva-bhūta-suhṛt — friendly to all living entities; sādhuḥ — well-behaved (no one could find any fault in his character); mita-vāk — talking with great care not to speak nonsense; anasūyakaḥ — not envious.

Překlad

Translation

Tento brāhmaṇa jménem Ajāmila zpočátku studoval veškerou védskou literaturu. Byl sídlem dobrého charakteru, mravů a vlastností, neochvějný ve vykonávání všech védských příkazů, velmi mírný a jemný a ovládal svou mysl a smysly. Navíc vždy mluvil pravdu, uměl správně pronášet védské mantry a byl také velice čistý. Měl velkou úctu ke svému duchovnímu mistrovi, bohu ohně, hostům a starším členům domácnosti. Netoužil po falešném uznání, byl spravedlivý a laskavý ke všem živým bytostem a měl dobré chování. Nikdy nemluvil nesmysly a nikomu nezáviděl.

In the beginning this brāhmaṇa named Ajāmila studied all the Vedic literatures. He was a reservoir of good character, good conduct and good qualities. Firmly established in executing all the Vedic injunctions, he was very mild and gentle, and he kept his mind and senses under control. Furthermore, he was always truthful, he knew how to chant the Vedic mantras, and he was also very pure. Ajāmila was very respectful to his spiritual master, the fire-god, guests, and the elderly members of his household. Indeed, he was free from false prestige. He was upright, benevolent to all living entities, and well-behaved. He would never speak nonsense or envy anyone.

Význam

Purport

Yamarājovi služebníci, Yamadūtové, vysvětlují, co je skutečná zbožnost a bezbožnost a jakým způsobem se živá bytost zaplétá v tomto hmotném světě. Při popisu příběhu Ajāmilova života uvádějí, že zpočátku byl Ajāmila učeným znalcem védské literatury. Byl dobrého chování, upravený a čistý a ke každému velice laskavý. Měl skutečně všechny dobré vlastnosti a byl na úrovni dokonalého brāhmaṇy. Brāhmaṇa má být dokonale zbožný, dodržovat všechny usměrňující zásady a mít všechny dobré vlastnosti. Tyto verše popisují příznaky zbožnosti. Śrīla Vīrarāghava Ācārya poznamenává, že dhṛta-vrata znamená dhṛtaṁ vrataṁ strī-saṅga-rāhityātmaka-brahmacarya-rūpam. Jinými slovy, Ajāmila dodržoval pravidla celibátu jako dokonalý brahmacārī a byl velice soucitný, pravdomluvný a čistý vně i uvnitř. Jak i přes všechny tyto vlastnosti poklesl a dostal se do situace, kdy mu hrozil Yamarājův trest, je popsáno v následujících verších.

The order carriers of Yamarāja, the Yamadūtas, are explaining the factual position of piety and impiety and how a living entity is entangled in this material world. Describing the history of Ajāmila’s life, the Yamadūtas relate that in the beginning he was a learned scholar of the Vedic literature. He was well-behaved, neat and clean, and very kind to everyone. In fact, he had all good qualities. In other words, he was like a perfect brāhmaṇa. A brāhmaṇa is expected to be perfectly pious, to follow all the regulative principles and to have all good qualities. The symptoms of piety are explained in these verses. Śrīla Vīrarāghava Ācārya comments that dhṛta-vrata means dhṛtaṁ vrataṁ strī-saṅga-rāhityātmaka-brahmacarya-rūpam. In other words, Ajāmila followed the rules and regulations of celibacy as a perfect brahmacārī and was very softhearted, truthful, clean and pure. How he fell down in spite of all these qualities and thus came to be threatened with punishment by Yamarāja will be described in the following verses.