Skip to main content

Sloka 15

Text 15

Verš

Text

atha paṇayas taṁ sva-vidhinābhiṣicyāhatena vāsasācchādya bhūṣaṇālepa-srak-tilakādibhir upaskṛtaṁ bhuktavantaṁ dhūpa-dīpa-mālya-lāja-kisalayāṅkura-phalopahāropetayā vaiśasa-saṁsthayā mahatā gīta-stuti-mṛdaṅga-paṇava-ghoṣeṇa ca puruṣa-paśuṁ bhadra-kālyāḥ purata upaveśayām āsuḥ.
atha paṇayas taṁ sva-vidhinābhiṣicyāhatena vāsasācchādya bhūṣaṇālepa-srak-tilakādibhir upaskṛtaṁ bhuktavantaṁ dhūpa-dīpa-mālya-lāja-kisalayāṅkura-phalopahāropetayā vaiśasa-saṁsthayā mahatā gīta-stuti-mṛdaṅga-paṇava-ghoṣeṇa ca puruṣa-paśuṁ bhadra-kālyāḥ purata upaveśayām āsuḥ.

Synonyma

Synonyms

atha — poté; paṇayaḥ — všichni stoupenci onoho lupiče; tam — jeho (Jaḍa Bharatu); sva-vidhinā — podle svých vlastních zásad týkajících se obřadů; abhiṣicya — vykoupali; ahatena — novými; vāsasā — šaty; ācchādya — zahalili; bhūṣaṇa — ozdoby; ālepa — potřeli tělo santálovou dření; srak — girlanda z květů; tilaka-ādibhiḥ — znaky na těle a tak dále; upaskṛtam — dokonale ozdobený; bhuktavantam — poté, co se najedl; dhūpa — vonnými tyčinkami; dīpa — lampami; mālya — girlandami; lāja — praženým obilím; kisalaya-aṅkura — větvičkami a výhonky; phala — ovocem; upahāra — dalšími předměty; upetayā — dokonale vybaveni; vaiśasa-saṁsthayā — vším potřebným pro vykonání oběti; mahatā — mocným; gīta-stuti — písní a modliteb; mṛdaṅga — bubnů; paṇava — trubek; ghoṣeṇa — zvukem; ca — také; puruṣa-paśum — lidské zvíře; bhadra-kālyāḥ — bohyni Kālī; purataḥ — přímo před; upaveśayām āsuḥ — přiměli ho usednout.

atha — thereafter; paṇayaḥ — all the followers of the dacoit; tam — him (Jaḍa Bharata); sva-vidhinā — according to their own ritualistic principles; abhiṣicya — bathing; ahatena — with new; vāsasā — garments; ācchādya — covering; bhūṣaṇa — ornaments; ālepa — smearing the body with sandalwood pulp; srak — a flower garland; tilaka-ādibhiḥ — with markings on the body and so on; upaskṛtam — completely decorated; bhuktavantam — having eaten; dhūpa — with incense; dīpa — lamps; mālya — garlands; lāja — parched grain; kisalaya-aṅkura — twigs and sprouts; phala — fruits; upahāra — other paraphernalia; upetayā — fully equipped; vaiśasa-saṁsthayā — with complete arrangements for sacrifice; mahatā — great; gīta-stuti — of songs and prayers; mṛdaṅga — of the drums; paṇava — of the bugles; ghoṣeṇa — by vibration; ca — also; puruṣa-paśum — the man-animal; bhadra-kālyāḥ — of the goddess Kālī; purataḥ — just in front; upaveśayām āsuḥ — made him sit down.

Překlad

Translation

Poté všichni zloději podle svého vymyšleného obřadu pro zabíjení zvířecích lidí Jaḍa Bharatu vykoupali, oblékli do nových šatů, dali mu ozdoby vhodné pro zvíře, potřeli mu tělo vonnými oleji a ozdobili ho tilakem, santálovou dření a girlandami. Vydatně ho nakrmili a poté přivedli před bohyni Kālī, které obětovali vonné tyčinky, lampy, girlandy, pražené obilí, mladé větvičky, výhonky, ovoce a květy. Takto před zabitím lidského zvířete bohyni uctívali, zpívali písně, pronášeli modlitby a hráli na bubny a trubky. Poté přiměli Jaḍa Bharatu, aby usedl před božstvem.

After this, all the thieves, according to their imaginative ritual for killing animalistic men, bathed Jaḍa Bharata, dressed him in new clothes, decorated him with ornaments befitting an animal, smeared his body with scented oils and decorated him with tilaka, sandalwood pulp and garlands. They fed him sumptuously and then brought him before the goddess Kālī, offering her incense, lamps, garlands, parched grain, newly grown twigs, sprouts, fruits and flowers. In this way they worshiped the deity before killing the man-animal, and they vibrated songs and prayers and played drums and bugles. Jaḍa Bharata was then made to sit down before the deity.

Význam

Purport

V tomto verši je velice důležité slovo sva-vidhinā (“podle svých vlastních zásad týkajících se obřadů”). Ve védských śāstrách stojí, že vše je třeba dělat ve shodě s usměrňujícími zásadami. Zde je ovšem uvedeno, že zloději a lupiči si pro zabití člověka na úrovni zvířete vymysleli svůj vlastní postup. Śāstry v kvalitě nevědomosti dávají pokyny, jak obětovat bohyni Kālī zvířata, jako je koza nebo buvol, ale nikde se nehovoří o zabíjení člověka, i kdyby byl sebehloupější. Tento proces si lupiči vymysleli sami; proto je použito slova sva-vidhinā. Dokonce i dnes se koná mnoho obětí bez odkazu na védská písma. V Kalkatě byla například nedávno propagována jedna prodejní jatka jako chrám bohyně Kālī. Lidé, kteří jedí maso, si ho pošetile kupují v takových obchodech a myslí si o něm, že se liší od obyčejného masa — považují ho za prasādam bohyně Kālī. Śāstry uvádějí obětování kozy nebo podobného zvířete bohyni Kālī, aby zabránily lidem v jedení masa z jatek a přivedly je k zodpovědnosti za zabíjení zvířat. Podmíněné duše mají přirozené sklony k sexu a konzumaci masa, a śāstry jim proto poskytují jisté úlevy. Skutečným cílem śāster je tyto odporné činnosti ukončit, ale jsou v nich stanoveny určité usměrňující zásady, aby se ti, kdo jedí maso a vyhledávají sex, postupně napravili.

In this verse the word sva-vidhinā (according to their own ritualistic principles) is very significant. According to the Vedic śāstras, everything must be done according to regulative principles, but here it is stated that the thieves and rogues devised their own process for killing an animalistic man. The tamasic śāstras give instructions for the sacrifice of an animal like a goat or buffalo before the goddess Kālī, but there is no mention of killing a man, however dull he may be. This process was manufactured by the dacoits themselves; therefore the word sva-vidhinā is used. Even at this time there are many sacrifices being conducted without reference to the Vedic scriptures. For instance, in Calcutta recently a slaughterhouse was being advertised as a temple of the goddess Kālī. Meat-eaters foolishly purchase meat from such shops, thinking it different from ordinary meat and taking it to be the prasāda of Goddess Kālī. The sacrifice of a goat or a similar animal before the goddess Kālī is mentioned in śāstras just to keep people from eating slaughterhouse meat and becoming responsible for the killing of animals. The conditioned soul has a natural tendency toward sex and meat-eating; consequently the śāstras grant them some concessions. Actually the śāstras aim at putting an end to these abominable activities, but they impart some regulative principles so that gradually meat-eaters and sex hunters will be rectified.