KAPITOLA OSMÁ

CHAPTER EIGHT

Popis charakteru Bharaty Mahārāje

A Description of the Character of Bharata Mahārāja

Bharata Mahārāja byl ve velice vznešeném postavení, ale přesto poklesl kvůli připoutanosti k mladému jelínkovi. Když se jednoho dne jako obvykle vykoupal v řece Gaṇḍakī a recitoval svoji mantru, viděl, že se k řece přišla napít březí laň. V tu chvíli se ozval hromový řev lva a laň se tak polekala, že namístě porodila kolouška. Poté dosáhla druhého břehu řeky, ale vzápětí nato zemřela. Mahārāja Bharata se nad osiřelým kolouškem slitoval, zachránil ho z vody, vzal ho do svého āśramu a láskyplně o něho pečoval. Postupně k němu přilnul a neustále na něho s láskou myslel. Jak jelínek rostl, stal se stálým společníkem Mahārāje Bharaty. Ten se o něho soustavně staral a postupně se natolik pohroužil do myšlenek na něho, že jeho mysl ztratila klid. Jak k němu čím dál více lnul, jeho oddaná služba slábla. I když se dokázal vzdát bohatého království, ulpěl na jelínkovi. Tak poklesl z úrovně praktikování mystické yogy. Jednoho dne se jelínek ztratil a Mahārāje Bharatu to tak znepokojilo, že se ho vydal hledat. Během hledání naříkal nad jeho ztrátou a přitom nešťastně spadl a zemřel. Jelikož byla jeho mysl pohroužená v myšlenkách na jelínka, přirozeně se v dalším životě narodil z lůna laně. Byl však duchovně značně pokročilý, a proto ani v těle jelena nezapomněl na své minulé činnosti. Chápal, jak poklesl ze svého vznešeného postavení, a s tímto vědomím opustil svou matku laň a vrátil se znovu do Pulaha-āśramu. V podobě jelena ukončil své plodonosné činnosti, a když zemřel, byl osvobozen ze zvířecího těla.

Although Bharata Mahārāja was very elevated, he fell down due to his attachment to a young deer. One day after Bharata Mahārāja had taken his bath as usual in the river Gaṇḍakī and was chanting his mantra, he saw a pregnant deer come to the river to drink water. Suddenly there could be heard the thundering roar of a lion, and the deer was so frightened that it immediately gave birth to its calf. It then crossed the river, but died immediately thereafter. Mahārāja Bharata took compassion upon the motherless calf, rescued it from the water, took it to his āśrama and cared for it affectionately. He gradually became attached to this young deer and always thought of it affectionately. As it grew up, it became Mahārāja Bharata’s constant companion, and he always took care of it. Gradually he became so absorbed in thinking of this deer that his mind became agitated. As he became more attached to the deer, his devotional service slackened. Although he was able to give up his opulent kingdom, he became attached to the deer. Thus he fell down from his mystic yoga practice. Once when the deer was absent, Mahārāja Bharata was so disturbed that he began to search for it. While searching and lamenting the deer’s absence, Mahārāja Bharata fell down and died. Because his mind was fully absorbed thinking of the deer, he naturally took his next birth from the womb of a deer. However, because he was considerably advanced spiritually, he did not forget his past activities, even though he was in the body of a deer. He could understand how he had fallen down from his exalted position, and remembering this, he left his mother deer and again went to Pulaha-āśrama. He finally ended his fruitive activities in the form of a deer, and when he died he was released from the deer’s body.

Sloka 1:: Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, jednoho dne, když Mahārāja Bharata ukončil své ranní povinnosti — vyprázdnil se, vymočil a vykoupal — usedl na několik minut na břeh řeky Gaṇḍakī a začal pronášet svou mantru, počínaje oṁkārou.

Text 1:: Śrī Śukadeva Gosvāmī continued: My dear King, one day, after finishing his morning duties — evacuating, urinating and bathing — Mahārāja Bharata sat down on the bank of the river Gaṇḍakī for a few minutes and began chanting his mantra, beginning with oṁkāra.

Sloka 2:: Ó králi, zatímco Bharata Mahārāja seděl na břehu oné řeky, přišla se tam napít laň, která měla velikou žízeň.

Text 2:: O King, while Bharata Mahārāja was sitting on the bank of that river, a doe, being very thirsty, came there to drink.

Sloka 3:: Když laň spokojeně pila, v blízkosti hlasitě zařval lev, a nahnal tak hrůzu všem živým bytostem. Také laň to slyšela.

Text 3:: While the doe was drinking with great satisfaction, a lion, which was very close, roared very loudly. This was frightful to every living entity, and it was heard by the doe.

Sloka 4:: Laň měla od přírody neustálý strach, že ji někdo zabije, a nedůvěřivě se rozhlížela kolem. Když slyšela hromový řev lva, velice ji to znepokojilo. Její neklidné oči těkaly z místa na místo, a přestože ještě plně neuhasila svou žízeň, náhle skočila přes řeku.

Text 4:: By nature the doe was always afraid of being killed by others, and it was always looking about suspiciously. When it heard the lion’s tumultuous roar, it became very agitated. Looking here and there with disturbed eyes, the doe, although it had not fully satisfied itself by drinking water, suddenly leaped across the river.

Sloka 5:: Laň byla březí, a když ze strachu skočila, koloušek jí vypadl z lůna do plynoucích vod řeky.

Text 5:: The doe was pregnant, and when it jumped out of fear, the baby deer fell from its womb into the flowing waters of the river.

Sloka 6:: Černá laň, která dosáhla druhého břehu řeky, trpěla následkem odloučení od svého stáda a potratu kolouška. Padla na zem v jeskyni a namístě zemřela.

Text 6:: Being separated from its flock and distressed by its miscarriage, the black doe, having crossed the river, was very much distressed. Indeed, it fell down in a cave and died immediately.

Sloka 7:: Velký král Bharata seděl na břehu a viděl malého kolouška, který přišel o matku, jak ho unáší řeka. Tento pohled ho naplnil soucitem. Jako upřímný přítel vytáhl novorozeného kolouška z vln, a jelikož věděl, že je to sirotek, přinesl ho do svého āśramu.

Text 7:: The great King Bharata, while sitting on the bank of the river, saw the small deer, bereft of its mother, floating down the river. Seeing this, he felt great compassion. Like a sincere friend, he lifted the infant deer from the waves, and, knowing it to be motherless, brought it to his āśrama.

Sloka 8:: Mahārāja Bharata si postupem času kolouška velice zamiloval. Vychovával ho, krmil ho trávou a vždy starostlivě zajišťoval jeho ochranu před útoky tygrů a jiných zvířat. Hladil ho, když ho něco svědilo, a tímto způsobem se neustále snažil pečovat o jeho pohodlí. Občas ho také z lásky políbil. Takto připoutaný k vychovávání jelínka zapomněl na pravidla a usměrnění určená pro rozvoj duchovního života a postupně zapomínal uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Během několika dní zapomněl na vše, co se týkalo jeho duchovního pokroku.

Text 8:: Gradually Mahārāja Bharata became very affectionate toward the deer. He began to raise it and maintain it by giving it grass. He was always careful to protect it from the attacks of tigers and other animals. When it itched, he petted it, and in this way he always tried to keep it in a comfortable condition. He sometimes kissed it out of love. Being attached to raising the deer, Mahārāja Bharata forgot the rules and regulations for the advancement of spiritual life, and he gradually forgot to worship the Supreme Personality of Godhead. After a few days, he forgot everything about his spiritual advancement.

Sloka 9:: Velký král Mahārāja Bharata začal uvažovat: Běda, tento bezmocný koloušek nyní vlivem času, prostředníka Nejvyšší Osobnosti Božství, ztratil své příbuzné a přátele a přijal útočiště u mne. Nezná nikoho než mě — stal jsem se jeho otcem, matkou, bratrem a příbuznými. Právě takto uvažuje a má ve mne plnou důvěru. Zná jen mě — proto nesmím být sobecký a myslet si, že kvůli jelínkovi bude zničeno mé osobní blaho. Měl bych ho vychovat, chránit, uspokojovat a hladit. Jak ho mohu zanedbat, když se ke mně uchýlil? I když narušuje můj duchovní život, jsem si vědom toho, že bezmocnou osobu, která vyhledá útočiště, nelze přehlížet. To by byla velká chyba.

Text 9:: The great King Mahārāja Bharata began to think: Alas, this helpless young deer, by the force of time, an agent of the Supreme Personality of Godhead, has now lost its relatives and friends and has taken shelter of me. It does not know anyone but me, as I have become its father, mother, brother and relatives. This deer is thinking in this way, and it has full faith in me. It does not know anyone but me; therefore I should not be envious and think that for the deer my own welfare will be destroyed. I should certainly raise, protect, gratify and fondle it. When it has taken shelter with me, how can I neglect it? Even though the deer is disturbing my spiritual life, I realize that a helpless person who has taken shelter cannot be neglected. That would be a great fault.

Sloka 10:: I ten, kdo je ve stavu odříkání, cítí nepochybně účast s trpícími živými bytostmi, je-li pokročilý. Člověk by měl jistě zanedbat své osobní zájmy — i když mohou být velice důležité — aby chránil toho, kdo se odevzdal.

Text 10:: Even though one is in the renounced order, one who is advanced certainly feels compassion for suffering living entities. One should certainly neglect his own personal interests, although they may be very important, to protect one who has surrendered.

Sloka 11:: Mahārāja Bharata byl k jelínkovi připoutaný. Uléhal s ním, chodil s ním na procházky, koupal se s ním, a dokonce s ním i jedl. Jeho srdce tak bylo k jelínkovi poutáno láskou.

Text 11:: Due to attachment for the deer, Mahārāja Bharata lay down with it, walked about with it, bathed with it and even ate with it. Thus his heart became bound to the deer in affection.

Sloka 12:: Když chtěl jít Mahārāja Bharata do lesa pro trávu kuśa, květy, dřevo, listy, plody, kořeny a vodu, bál se, aby psi, šakali, tygři či jiná dravá zvířata jelínka nezabili, a proto ho vždy bral s sebou.

Text 12:: When Mahārāja Bharata wanted to enter the forest to collect kuśa grass, flowers, wood, leaves, fruits, roots and water, he would fear that dogs, jackals, tigers and other ferocious animals might kill the deer. He would therefore always take the deer with him when entering the forest.

Sloka 13:: Když vešli do lesa, zvíře se svým dětinským chováním zdálo Mahārājovi Bharatovi velice přitažlivé. Z lásky dokonce nosil jelínka na ramenou. Jeho srdce bylo naplněné takovou láskou, že si jelínka někdy bral na klín nebo ho nechával ho spát na své hrudi. Mazlit se s ním mu působilo velké potěšení.

Text 13:: When entering the forest, the animal would appear very attractive to Mahārāja Bharata due to its childish behavior. Mahārāja Bharata would even take the deer on his shoulders and carry it due to affection. His heart was so filled with great love for the deer that he would sometimes keep it on his lap or, when sleeping, on his chest. In this way he felt great pleasure in fondling the animal.

Sloka 14:: Když Mahārāja Bharata uctíval Pána nebo vykonával nějaký obřad, čas od času vstal, aniž dokončil své činnosti, a šel se podívat, kde jelínek je. Hledal ho, a když viděl, že mu nic neschází, byla jeho mysl a srdce spokojené a požehnal mu slovy: “Můj milý koloušku, kéž jsi po všech stránkách šťastný.”

Text 14:: When Mahārāja Bharata was actually worshiping the Lord or was engaged in some ritualistic ceremony, although his activities were unfinished, he would still, at intervals, get up and see where the deer was. In this way he would look for it, and when he could see that the deer was comfortably situated, his mind and heart would be very satisfied, and he would bestow his blessings upon the deer, saying, “My dear calf, may you be happy in all respects.”

Sloka 15:: Když Bharata Mahārāja někdy jelínka neviděl, jeho mysl to velmi rozrušilo. Začal se chovat jako lakomec, který je navýsost nešťastný ze ztráty svého nabytého bohatství. Když jelínek zmizel, krále to naplnilo úzkostí a v důsledku odloučení naříkal. Takto propadl iluzi a hovořil následovně.

Text 15:: If Bharata Mahārāja sometimes could not see the deer, his mind would be very agitated. He would become like a miser, who, having obtained some riches, had lost them and had then become very unhappy. When the deer was gone, he would be filled with anxiety and would lament due to separation. Thus he would become illusioned and speak as follows.

Sloka 16:: Bharata Mahārāja uvažoval: Běda, jelínek je nyní bezmocný! Jsem teď velice nešťastný a má mysl je jako vychytralý lovec, neboť je neustále plná krutosti a sklonů podvádět. Tento jelínek ve mě vložil svou důvěru stejně, jako dobrý člověk, který přirozeně tíhne k náležitému chování, zapomene na darebáctví vychytralého přítele a začne mu důvěřovat. Vrátí se ke mně ještě ten jelínek a bude mi věřit, i když jsem dokázal, že si žádnou důvěru nezasloužím?

Text 16:: Bharata Mahārāja would think: Alas, the deer is now helpless. I am now very unfortunate, and my mind is like a cunning hunter, for it is always filled with cheating propensities and cruelty. The deer has put its faith in me, just as a good man who has a natural interest in good behavior forgets the misbehavior of a cunning friend and puts his faith in him. Although I have proved faithless, will this deer return and place its faith in me?

Sloka 17:: Běda, uvidím ještě jelínka pod ochranou Pána, jak se nebojí tygrů a dalších zvířat? Uvidím ho ještě procházet se po zahradě a spásat měkkou trávu?

Text 17:: Alas, is it possible that I shall again see this animal protected by the Lord and fearless of tigers and other animals? Shall I again see him wandering in the garden eating soft grass?

Sloka 18:: Já o tom nevím, ale možná už ho žere vlk, pes či kanci, kteří se drží pohromadě, nebo padl za oběť tygrovi, který se toulá sám.

Text 18:: I do not know, but the deer might have been eaten by a wolf or a dog or by the boars that flock together or the tiger who travels alone.

Sloka 19:: Běda, když slunce vychází, začíná vše příznivé — ne však, bohužel, pro mě. Bůh Slunce je zosobněním Ved, ale já jsem se vzdálil všem védským zásadám. Bůh Slunce nyní zapadá, a to nebohé zvíře, které mi věřilo od doby, co mu zemřela matka, se stále nevrací.

Text 19:: Alas, when the sun rises, all auspicious things begin. Unfortunately, they have not begun for me. The sun-god is the Vedas personified, but I am bereft of all Vedic principles. That sun-god is now setting, yet the poor animal who trusted in me since its mother died has not returned.

Sloka 20:: Ten jelínek je celý princ. Kdy se vrátí? Kdy zase projeví své činnosti, které jsou tak příjemné? Kdy ukonejší mé raněné srdce? Jistě jsem nikdy nevykonal nic zbožného, neboť jinak by se již musel vrátit.

Text 20:: That deer is exactly like a prince. When will it return? When will it again display its personal activities, which are so pleasing? When will it again pacify a wounded heart like mine? I certainly must have no pious assets, otherwise the deer would have returned by now.

Sloka 21:: Běda, když si se mnou ten malý jelínek hrál a viděl, jak se zavřenýma očima předstírám meditaci, obcházel mě s hněvem vyvolaným láskou a bázlivě se mě dotýkal špičkami svých jemných rohů, které jsem cítil jako kapky vody.

Text 21:: Alas, the small deer, while playing with me and seeing me feigning meditation with closed eyes, would circumambulate me due to anger arising from love, and it would fearfully touch me with the points of its soft horns, which felt like drops of water.

Sloka 22:: Když jsem položil všechny obětní předměty na trávu kuśa, hrající si jelínek se dotkl trávy svými zuby, a tím ji znečistil. Jakmile jsem ho pokáral a odstrčil, dostal ihned strach, usedl a znehybněl, přesně jako syn světce. Tak přestal se svou hrou.

Text 22:: When I placed all the sacrificial ingredients on the kuśa grass, the deer, when playing, would touch the grass with its teeth and thus pollute it. When I chastised the deer by pushing it away, it would immediately become fearful and sit down motionless, exactly like the son of a saintly person. Thus it would stop its play.

Sloka 23:: Poté, co Mahārāja Bharata takto hovořil jako šílenec, vstal a vyšel ven. Když na zemi viděl jelínkovy stopy, z lásky je začal velebit slovy: Ó nešťastný Bharato, tvá askeze je zanedbatelná ve srovnání s tou, kterou podstoupila planeta Země! Povrch této šťastlivé planety zdobí díky její tvrdé askezi jelínkovy stopy, jež jsou tak malé, krásné, příznivé a jemné! Jejich řada ukazuje osobě, jako jsem já, zarmoucené následkem ztráty jelínka, jak procházel lesem a jak mohu znovu získat své ztracené bohatství. Díky jeho stopám se tato země stala vhodným místem, kde mohou brāhmaṇové toužící po nebeských planetách či osvobození vykonávat oběti polobohům.

Text 23:: After speaking like a madman in this way, Mahārāja Bharata got up and went outside. Seeing the footprints of the deer on the ground, he praised the footprints out of love, saying: O unfortunate Bharata, your austerities and penances are very insignificant compared to the penance and austerity undergone by this earth planet. Due to the earth’s severe penances, the footprints of this deer, which are small, beautiful, most auspicious and soft, are imprinted on the surface of this fortunate planet. This series of footprints show a person like me, who am bereaved due to loss of the deer, how the animal has passed through the forest and how I can regain my lost wealth. By these footprints, this land has become a proper place for brāhmaṇas who desire heavenly planets or liberation to execute sacrifices to the demigods.

Sloka 24:: Mahārāja Bharata i nadále mluvil jako šílený. Když nad hlavou zpozoroval temné skvrny na vycházejícím měsíci, které připomínaly jelínka, pravil: Je možné, že měsíc, který je tak laskavý k nešťastným lidem, je také laskavý k mému jelínkovi, o němž ví, že opustil domov, zatoulal se a osiřel? Poskytuje mu útočiště blízko sebe, aby ho ochránil před hrozivými útoky lva.

Text 24:: Mahārāja Bharata continued to speak like a madman. Seeing above his head the dark marks on the rising moon, which resembled a deer, he said: Can it be that the moon, who is so kind to an unhappy man, might also be kind upon my deer, knowing that it has strayed from home and has become motherless? This moon has given the deer shelter near itself just to protect it from the fearful attacks of a lion.

Sloka 25:: Poté, co se Mahārāja Bharata zahleděl do měsíčního svitu, mluvil i nadále jako šílený: Potomek jelena se mi tolik poddával a byl mi tak drahý, že odloučení od něho cítím jako odloučení od vlastního syna. Horečka této odluky pálí tak, že trpím, jako kdyby mě zachvátil lesní požár. Mé srdce, které je jako červený lotos, nyní plane. Měsíc vidí mé soužení, a proto mě jistě polévá svým zářícím nektarem, stejně jako přítel smáčí vodou přítele, jenž má vysokou horečku. Tak mi měsíc přináší štěstí.

Text 25:: After perceiving the moonshine, Mahārāja Bharata continued speaking like a crazy person. He said: The deer’s son was so submissive and dear to me that due to its separation I am feeling separation from my own son. Due to the burning fever of this separation, I am suffering as if inflamed by a forest fire. My heart, which is like the lily of the land, is now burning. Seeing me so distressed, the moon is certainly splashing its shining nectar upon me — just as a friend throws water on another friend who has a high fever. In this way, the moon is bringing me happiness.

Sloka 26:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, takto byl Bharata Mahārāja přemožen neovladatelnou touhou, která se projevila v podobě jelínka. Kvůli plodům svých minulých činů poklesl z úrovně praktikování mystické yogy, askeze a uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jinak než kvůli svému dřívějšímu plodonosnému jednání by mohl ulpět na jelínkovi poté, co opustil společnost vlastního syna a rodiny, jež považoval za překážky na cestě duchovního života? Jak mohl projevovat tolik nekontrolovatelné lásky k jelínkovi? To bylo nepochybně způsobeno jeho minulou karmou. Král byl tak pohroužený do péče o jelínka, že poklesl z úrovně vykonávání svých duchovních činností. Po čase se před ním zjevila nepřekonatelná smrt, jež je přirovnávána k jedovatému hadu plazícímu se do díry, kterou si vyhrabala myš.

Text 26:: Śukadeva Gosvāmī continued: My dear King, in this way Bharata Mahārāja was overwhelmed by an uncontrollable desire which was manifest in the form of the deer. Due to the fruitive results of his past deeds, he fell down from mystic yoga, austerity and worship of the Supreme Personality of Godhead. If it were not due to his past fruitive activity, how could he have been attracted to the deer after giving up the association of his own son and family, considering them stumbling blocks on the path of spiritual life? How could he show such uncontrollable affection for a deer? This was definitely due to his past karma. The King was so engrossed in petting and maintaining the deer that he fell down from his spiritual activities. In due course of time, insurmountable death, which is compared to a venomous snake that enters the hole created by a mouse, situated itself before him.

Sloka 27:: Když král umíral, viděl, že jelínek sedí vedle něho jako jeho vlastní syn a naříká nad jeho smrtí. Králova mysl byla upřená na jelínkovo tělo, a proto opustil tento svět, jelínka a své hmotné tělo (tak jako ti, kdo nemají vědomí Kṛṣṇy) a získal tělo jelena. Mělo to však jednu výhodu—i když ztratil lidské tělo a získal jelení, nezapomněl na události ze svého minulého života.

Text 27:: At the time of death, the King saw that the deer was sitting by his side, exactly like his own son, and was lamenting his death. Actually the mind of the King was absorbed in the body of the deer, and consequently — like those bereft of Kṛṣṇa consciousness — he left the world, the deer, and his material body and acquired the body of a deer. However, there was one advantage. Although he lost his human body and received the body of a deer, he did not forget the incidents of his past life.

Sloka 28:: I když byl Bharata Mahārāja v těle jelena, díky své důsledné oddané službě vykonávané v minulém životě nyní chápal, proč se v takovém těle narodil. Když uvážil svůj minulý a současný život, nepřetržitě se kál za své činnosti a hovořil následujícími slovy.

Text 28:: Although in the body of a deer, Bharata Mahārāja, due to his rigid devotional service in his past life, could understand the cause of his birth in that body. Considering his past and present life, he constantly repented his activities, speaking in the following way.

Sloka 29:: Bharata Mahārāja začal v těle jelena naříkat: Jaké neštěstí! Poklesl jsem z cesty seberealizovaných duší. Vzdal jsem se svých skutečných synů, manželky a domova, abych pokročil v duchovním životě, a uchýlil jsem se na osamělé svaté místo v lese. Dosáhl jsem sebeovládání a seberealizace a neustále se věnoval oddané službě Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, formou naslouchání, myšlení, opěvování, uctívání a vzpomínání. Ve svém pokusu jsem uspěl natolik, že má mysl byla neustále pohroužená v oddané službě. Kvůli mé pošetilosti však znovu ulpěla — tentokrát na jelínkovi. Nyní jsem získal tělo jelena a hluboko poklesl z úrovně svých duchovních činností.

Text 29:: In the body of a deer, Bharata Mahārāja began to lament: What misfortune! I have fallen from the path of the self-realized. I gave up my real sons, wife and home to advance in spiritual life, and I took shelter in a solitary holy place in the forest. I became self-controlled and self-realized, and I engaged constantly in devotional service — hearing, thinking, chanting, worshiping and remembering the Supreme Personality of Godhead, Vāsudeva. I was successful in my attempt, so much so that my mind was always absorbed in devotional service. However, due to my personal foolishness, my mind again became attached — this time to a deer. Now I have obtained the body of a deer and have fallen far from my devotional practices.

Sloka 30:: I když Bharata Mahārāja obdržel tělo jelena, neustálým pokáním se zcela odpoutal od všeho hmotného. Nikomu to nevyjevil, ale jednoho dne opustil svou matku laň na hoře zvané Kālañjara, kde se narodil, a vydal se znovu do lesa Śālagrāma, přímo do āśramu Pulastyi a Pulahy.

Text 30:: Although Bharata Mahārāja received the body of a deer, by constant repentance he became completely detached from all material things. He did not disclose these things to anyone, but he left his mother deer in a place known as Kālañjara Mountain, where he was born. He again went to the forest of Śālagrāma and to the āśrama of Pulastya and Pulaha.

Sloka 31:: Velký král Bharata Mahārāja žil v tomto āśramu a dával si nyní velký pozor, aby se nestal obětí špatné společnosti. Zdržoval se v āśramu a živil se pouze suchými listy, aniž by komukoliv vyjevil svou minulost. Nebyl tak docela sám, neboť měl společnost Nadduše. Takto čekal na smrt v těle jelena. Koupal se na onom svatém místě a nakonec opustil tělo.

Text 31:: Remaining in that āśrama, the great King Bharata Mahārāja was now very careful not to fall victim to bad association. Without disclosing his past to anyone, he remained in that āśrama and ate dry leaves only. He was not exactly alone, for he had the association of the Supersoul. In this way he waited for death in the body of a deer. Bathing in that holy place, he finally gave up that body.