Skip to main content

Sloka 29

Text 29

Verš

Texto

aho kaṣṭaṁ bhraṣṭo ’ham ātmavatām anupathād yad-vimukta-samasta-saṅgasya vivikta-puṇyāraṇya-śaraṇasyātmavata ātmani sarveṣām ātmanāṁ bhagavati vāsudeve tad-anuśravaṇa-manana-saṅkīrtanārādhanānusmaraṇābhiyogenāśūnya-sakala-yāmena kālena samāveśitaṁ samāhitaṁ kārtsnyena manas tat tu punar mamābudhasyārān mṛga-sutam anu parisusrāva.
aho kaṣṭaṁ bhraṣṭo ’ham ātmavatām anupathād yad-vimukta-samasta-saṅgasya vivikta-puṇyāraṇya-śaraṇasyātmavata ātmani sarveṣām ātmanāṁ bhagavati vāsudeve tad-anuśravaṇa-manana-saṅkīrtanārādhanānusmaraṇābhiyogenāśūnya-sakala-yāmena kālena samāveśitaṁ samāhitaṁ kārtsnyena manas tat tu punar mamābudhasyārān mṛga-sutam anu parisusrāva.

Synonyma

Palabra por palabra

aho kaṣṭam — běda, jaké nešťastné životní podmínky; bhraṣṭaḥ — pokleslý; aham — já (jsem); ātma-vatām — velkých oddaných, kteří dosáhli dokonalosti; anupathāt — z cesty života; yat — ze které; vimukta-samasta-saṅgasya — ačkoliv se vzdal svých skutečných synů a domova; vivikta — ústraní; puṇya-araṇya — posvátného lesa; śaraṇasya — jenž přijal útočiště; ātma-vataḥ — toho, kdo dosáhl dokonalého postavení na transcendentální úrovni; ātmani — v Nadduši; sarveṣām — všech; ātmanām — živých bytostí; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; vāsudeve — Pánu Vāsudevovi; tat — Jeho; anuśravaṇa — neustálé naslouchání; manana — myšlení; saṅkīrtana — opěvování; ārādhana — uctívání; anusmaraṇa — neustálé vzpomínání; abhiyogena — pohroužením do; aśūnya — naplněný; sakala-yāmena — v čem po celý čas; kālena — časem; samāveśitam — dokonale situovaný; samāhitam — upřená; kārtsnyena — zcela; manaḥ — mysl v takové situaci; tat — ta mysl; tu — ale; punaḥ — znovu; mama — mne; abudhasya — velkého hlupáka; ārāt — z velké vzdálenosti; mṛga-sutam — potomek jelena; anu — ovlivněný; parisusrāva — poklesl.

aho kaṣṭam — ¡ay, que vida tan miserable!; bhraṣṭaḥ — caído; aham — yo (soy); ātma-vatām — de grandes devotos que han alcanzado la perfección; anupathāt — del modo de vida; yat — del cual; vimukta-samasta-saṅgasya — aunque había abandonado mi hogar y la relación con mis verdaderos hijos; vivikta — solitario; puṇya-araṇya — en un bosque sagrado; śaraṇasya — que se ha refugiado; ātma-vataḥ — de quien ha llegado a situarse perfectamente en el plano trascendental; ātmani — en la Superalma; sarveṣām — de todas; ātmanām — las entidades vivientes; bhagavati — a la Suprema Personalidad de Dios; vāsudeve — al Señor Vāsudeva; tat — de Él; anuśravaṇa — escuchando constantemente; manana — pensando; saṅkīrtana — cantando; ārādhana — adorando; anusmaraṇa — recordando constantemente; abhiyogena — por estar absorto en; aśūnya — lleno; sakala-yāmena — en el que todas las horas; kālena — con el tiempo; samāveśitam — plenamente establecida; samāhitam — fija; kārtsnyena — totalmente; manaḥ — la mente en esa situación; tat — esa mente; tu — pero; punaḥ — de nuevo; mama — de mí; abudhasya — un gran necio; ārāt — desde una gran distancia; mṛga-sutam — el hijo de un ciervo; anu — afectado por; parisusrāva — caí.

Překlad

Traducción

Bharata Mahārāja začal v těle jelena naříkat: Jaké neštěstí! Poklesl jsem z cesty seberealizovaných duší. Vzdal jsem se svých skutečných synů, manželky a domova, abych pokročil v duchovním životě, a uchýlil jsem se na osamělé svaté místo v lese. Dosáhl jsem sebeovládání a seberealizace a neustále se věnoval oddané službě Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, formou naslouchání, myšlení, opěvování, uctívání a vzpomínání. Ve svém pokusu jsem uspěl natolik, že má mysl byla neustále pohroužená v oddané službě. Kvůli mé pošetilosti však znovu ulpěla — tentokrát na jelínkovi. Nyní jsem získal tělo jelena a hluboko poklesl z úrovně svých duchovních činností.

En el cuerpo de ciervo, Bharata Mahārāja se lamentaba: ¡Qué desgracia!, he caído del sendero de la autorrealización. Abandoné a mis verdaderos hijos, a mi esposa y mi verdadero hogar para avanzar en la vida espiritual, y me refugié en un lugar sagrado en la soledad del bosque. Logré el dominio de mí mismo y la autorrealización, y me ocupé en servicio devocional sin interrupción, escuchando, pensando, cantando, adorando y recordando a la Suprema Personalidad de Dios, Vāsudeva. Tuve éxito; mi mente llegó a estar siempre absorta en el servicio devocional. Sin embargo, por necio, mi mente se apegó de nuevo, esta vez a un ciervo. Ahora he recibido un cuerpo de ciervo y he caído muy bajo, lejos de mis prácticas devocionales.

Význam

Significado

Díky striktnímu vykonávání oddané služby si Mahārāja Bharata pamatoval činnosti svého minulého života a způsob, jak dospěl na duchovní úroveň. Kvůli své pošetilosti přilnul k bezvýznamnému jelínkovi, a tak poklesl a musel přijmout tělo jelena. To je významné pro každého oddaného. Zneužijeme-li svého postavení a budeme si myslet, že jsme naplno zaměstnaní oddanou službou a můžeme dělat cokoliv chceme, budeme muset trpět jako Bharata Mahārāja a přijmout takové tělo, které naruší naši oddanou službu. Vykonávat oddanou službu lze jedině v lidské podobě, a pokud se toho dobrovolně zřekneme ve prospěch smyslového požitku, budeme muset být nevyhnutelně potrestáni. Tento trest není zcela totožný s tím, jaký podstupuje obyčejný materialista. Milostí Nejvyšší Osobnosti Božství je oddaný potrestán tak, aby vzrostla jeho dychtivost dosáhnout lotosových nohou Pána Vāsudeva. Díky své intenzívní touze se vrátí domů v příštím životě. Zde je v úplnosti popsána oddaná služba: tad-anuśravaṇa-manana-saṅkīrtanārādhanānusmaraṇābhiyogena. Bhagavad-gītā doporučuje neustálé naslouchání o slávě Pána a její opěvování: satataṁ kīrtayanto māṁ yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ. Ti, kdo začali praktikovat vědomí Kṛṣṇy, si musí dávat velký pozor, aby ani jediný okamžik nepromarnili bez opěvování a připomínání si Nejvyššího Pána a Jeho činností. Kṛṣṇa nás Svými činy a činy Svých oddaných učí, jak máme být v oddané službě opatrní. Na příkladě Bharaty Mahārāje nám Kṛṣṇa ukazuje, že při vykonávání oddané služby musíme být pozorní. Chceme-li udržet svou mysl bez odchýlení, musíme ji bez ustání zaměstnávat oddanou službou. Členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy obětují vše dalšímu pokračování tohoto hnutí. Přesto se musí poučit ze života Bharaty Mahārāje, že musí být velice obezřetní a dávat pozor, aby ani jediný okamžik nepromarnili lehkovážným hovorem, spánkem či nenasytným jedením. Jíst není zakázáno, ale jíme-li nenasytně, budeme zaručeně muset spát více, než je třeba. Poté přijde na řadu smyslový požitek, a tak můžeme být degradováni do nižší životní podoby, což přinejmenším na čas pozastaví náš duchovní pokrok. Nejlepší, co můžeme udělat, je přijmout radu Śrīly Rūpy Gosvāmīho: avyartha-kālatvam. Měli bychom zajistit, abychom každý okamžik svého života využívali výhradně k vykonávání oddané služby. To je bezpečná pozice pro každého, kdo se chce vrátit domů, zpátky k Bohu.

Debido a su estricta práctica de servicio devocional, Mahārāja Bharata podía recordar las actividades de su vida anterior y el modo en que se había elevado al plano espiritual. Por necio, se apegó a un insignificante ciervo y, como consecuencia, cayó y tuvo que recibir un cuerpo de ciervo. Esto es importante para todos los devotos. Si utilizamos erróneamente nuestra posición, pensando que estamos plenamente ocupados en servicio devocional y que podemos hacer lo que nos plazca, tendremos que sufrir, como Bharata Mahārāja, y nos condenaremos a recibir un cuerpo que vaya en detrimento de nuestro servicio devocional. Solo en la forma humana se puede practicar servicio devocional; pero si abandonamos voluntariamente esa práctica para ocuparnos en la complacencia de los sentidos, sin duda alguna tendremos que ser castigados. Sin embargo, ese castigo no es como el que padece una persona materialista corriente. Por la gracia del Señor Supremo, al devoto se le castiga de tal manera que su anhelo por alcanzar los pies de loto del Señor Vāsudeva aumenta. Con ese intenso deseo, en su siguiente vida regresa al hogar. En este verso hay una descripción muy completa del servicio devocional: tad-anuśravaṇa-manana-saṅkīrtanārādhanānusmaraṇābhiyogena. En el Bhagavad-gītā se recomienda escuchar y cantar constantemente las glorias del Señor: satataṁ kīrtayanto māṁ yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ.Aquellos que han emprendido el proceso de conciencia de Kṛṣṇa deben tener cuidado de no desperdiciar y no dejar pasar ni un solo momento sin cantar y recordar a la Suprema Personalidad de Dios y Sus actividades. Con Sus propias acciones y con las acciones de Sus devotos, Kṛṣṇa nos enseña a ser prudentes en el servicio devocional. Por medio de Bharata Mahārāja, Kṛṣṇa nos enseña que debemos ser muy prudentes en el desempeño del servicio devocional. Si queremos mantener nuestra mente completamente fija, sin desviación, debemos ocuparla ininterrumpidamente en servicio devocional. Los miembros de la Asociación Internacional para la Conciencia de Krishna lo han sacrificado todo para propagar este movimiento; sin embargo, deben aprender la lección de la vida de Bharata Mahārāja y ser muy prudentes, procurando no desperdiciar ni un solo momento en conversaciones frívolas, o en dormir y comer demasiado. No está prohibido comer, pero, cuando se come demasiado, también hay que dormir más de lo necesario. Ello conduce a la complacencia de los sentidos, y podemos acabar degradándonos a una forma de vida inferior. De ese modo, nuestro progreso espiritual puede detenerse, al menos durante un tiempo. Lo mejor es seguir el consejo de Śrīla Rūpa Gosvāmī: avyartha-kālatvam: Debemos esforzarnos por emplear todos los momentos de nuestra vida exclusivamente en la práctica de servicio devocional. Esa es la posición segura para quien desea regresar al hogar, de vuelta a Dios.