Čistý oddaný je neustále zaměstnaný službou Nejvyšší Osobnosti Božství. Vše, co potřebuje k vykonávání oddané služby, získá automaticky, i když to může vypadat jako výsledek mystické jógové síly. Yogī někdy může předvádět nepatrné mystické síly tím, že vytvoří zlato. Malé množství zlata okouzlí hloupé lidi, a yogī tak získá mnoho stoupenců, kteří jsou ochotni takovou nepatrnou osobu přijmout za Nejvyšší Osobnost Božství. Takový yogī se někdy i veřejně představuje jako Bhagavān. Oddaný však nemusí předvádět takové magické divy. Aniž by praktikoval proces mystické yogy, získá ještě větší bohatství, a na celém světě. Pán Ṛṣabhadeva za daných okolností odmítl projevit mystické jógové dokonalosti a Mahārāja Parīkṣit se ptal, proč je nepřijal, když pro oddaného nejsou zdrojem znepokojení. Oddaný není ze zisku hmotného bohatství ani zarmoucený, ani spokojený. Jeho zájem se soustřeďuje na to, jak potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Získá-li milostí Nejvyššího Pána neobyčejné bohatství, využije této příležitosti ke službě Pánu. Bohatství ho nerozruší.

V Bhagavad-gītě (18.5) Pán Kṛṣṇa říká:

“Vykonávání obětí, rozdávání milodarů a podstupování askeze jsou činnosti, kterých se člověk nemá nikdy zříkat — naopak je musí vždy vykonávat. Pomocí obětí, dobročinnosti a askeze se očišťují dokonce i velké duše.”

Ani ten, kdo se zřekl světa a přijal sannyās, nesmí zanechat zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Odříkání neznamená, že se má člověk zříci saṅkīrtana-yajñi. Stejně tak se nemá zříci ani dobročinnosti či tapasyi. Zásady jógového systému pro ovládání mysli a smyslů je třeba striktně dodržovat. Pán Ṛṣabhadeva ukázal, jak tvrdé formy tapasyi je možné vykonávat, a stanovil příklad pro všechny ostatní.

Prvním úkolem toho, kdo usiluje o pokrok v duchovním životě, je ovládnout mysl a smysly. Śrī Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (15.7):

I když jsou živé bytosti nedílnými částmi Nejvyššího Pána — a zaujímají tedy transcendentální postavení — přesto kvůli mysli a smyslům trpí v tomto hmotném světě a bojují o přežití. Aby se člověk z tohoto iluzorního boje o existenci vyprostil a mohl být v hmotném světě šťastný, musí ovládnout mysl a smysly a být odpoutaný od hmotných podmínek. Nikdy nemá zanedbat vykonávání askeze; v tom musí neustále pokračovat. Pán Ṛṣabhadeva nám Osobně ukázal, jak to dělat. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (9.19.17) je výslovně řečeno:

Gṛhastha, vānaprastha, sannyāsī a brahmacārī mají být velice opatrní co se týče stýkání se ženami. Muž nesmí sedět na odlehlém místě ani se svou matkou, sestrou či dcerou. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je velice obtížné — zvláště v západních zemích — nestýkat se se ženami. Proto jsme za to také někdy kritizováni; my se nicméně snažíme dát každému příležitost zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a tak dělat duchovní pokrok. Držíme-li se zásady zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru bez přestupků, pak můžeme být milostí Śrīly Haridāse Ṭhākura ochráněni před ženskými svody. Nejsme-li však ve zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry dostatečně striktní, můžeme se kdykoliv stát obětí žen.

Slovo puṁścalī zde označuje ženu, která se nechá snadno unést muži. Takové ženě nemá člověk nikdy důvěřovat. V současném věku nejsou ženy bohužel pod kontrolou. Podle pokynů śāster nemá být ženám nikdy dána svoboda. Jako dítě musí být žena pod přísným dohledem svého otce, když je mladá, musí na ni přísně dohlížet manžel, a když je stará, musí na ni dohlížet její starší synové. Je-li jí dána nezávislost a svoboda neomezeně se stýkat s muži, zkazí se. Zkažená žena může na popud svých milenců dokonce i zabít vlastního manžela. Tento příklad je zde uveden proto, že yogī, který se chce osvobodit od hmotného podmínění, musí mít svou mysl neustále pod kontrolou. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říkával, že první, co musíme ráno udělat, je dát mysli sto ran botou a večer před ulehnutím sto ran násadou od koštěte. Tak můžeme udržet mysl pod kontrolou. Neovládnutá mysl a nevěrná žena jsou jedno a totéž. Nevěrná manželka může kdykoliv zabít svého muže, a neovládnutá mysl, jíž následují chtíč, hněv, chamtivost, šílenství, závist a iluze, může zabít yogīna. Yogī, jehož ovládne mysl, poklesne do hmotného podmínění. Na mysl si je třeba dávat velký pozor, stejně jako si manžel musí dávat pozor na nevěrnou ženu.

Mysl je původní příčinou hmotných pout. Následuje ji mnoho nepřátel, jako je hněv, pýcha, chamtivost, nářek, iluze a strach. Nejlepší způsob ovládání mysli je neustále ji zaměstnávat ve vědomí Kṛṣṇy (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). Jelikož následovníci mysli způsobují hmotné otroctví, měli bychom si dávat velký pozor, abychom jí nedůvěřovali.

Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (4.9):

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

Toho je možné docílit tím, že živá bytost setrvá v pozici věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství. Musí pochopit své přirozené postavení a také přirozené postavení Nejvyššího Pána. Oba mají stejnou, duchovní totožnost. Živá bytost má zůstat služebníkem Nejvyššího Pána, a tak se vyhnout dalšímu zrození v hmotném světě. Ten, kdo si udržuje duchovní kvalifikace a považuje se za věčného služebníka Nejvyššího Pána, opustí své hmotné tělo úspěšným způsobem.

Takový lesní požár může spálit vnější těla zvířat, ale Pán Ṛṣabhadeva neshořel, i když to tak vypadalo. Pán Ṛṣabhadeva je Nadduší všech živých bytostí v lese a Jeho duši oheň nikdy nespálí. Bhagavad-gītā uvádí: adāhyo 'yam — oheň nikdy nemůže spálit duši. Díky přítomnosti Pána Ṛṣabhadeva byla také všechna zvířata v lese vysvobozena z hmotného uvěznění.

Když byl Pán Śrī Kṛṣṇa přítomný na této planetě, král jménem Pauṇḍraka napodoboval čtyřrukého Nārāyaṇa a prohlašoval se za Nejvyšší Osobnost Božství. Chtěl s Kṛṣṇou soupeřit. Také za dob Pána Ṛṣabhadeva jednal král Koṅky a Veṅky jako paramahaṁsa a napodoboval Pána. Zavedl nový náboženský systém a využil pokleslého stavu lidí v tomto věku Kali. Ve védské literatuře je řečeno, že lidé v tomto věku budou více náchylní přijmout za Nejvyššího Pána kohokoliv a jakýkoliv náboženský systém odporující védským zásadám budou přijímat za pravý. Lidé tohoto věku jsou popsáni slovy mandāḥ sumanda-matayaḥ. Obvykle nemají žádnou duchovní kulturu, a v důsledku toho jsou velice pokleslí. Proto jsou ochotni přijmout jakýkoliv náboženský systém a kvůli své nešťastné situaci zapomínají na védské zásady. Podle nevédských zásad tohoto věku považují sami sebe za Nejvyššího Pána, a tak šíří ateismus po celém světě.

Tomuto popisu v současné době odpovídají hippies v západních zemích. Jsou nezodpovědní, neusměrnění, nekoupou se a vysmívají se standardnímu védskému poznání. Vymýšlejí si nové životní styly a nová náboženství. Momentálně existuje mnoho skupin hippies, ale všechny pocházejí od krále Arhata, který napodoboval činnosti Pána Ṛṣabhadeva, Jenž se nacházel na úrovni paramahaṁsa. Král Arhat nebral na vědomí, že i když Pán Ṛṣabhadeva jednal jako šílenec, Jeho výkaly a moč voněly do té míry, že svou příjemnou vůní naplnily daleké okolí. Stoupenci krále Arhata dostali jméno džinisté a později je následovalo mnoho dalších, zvláště hippies, kteří představují víceméně odnože māyāvādské filozofie, neboť se považují za Nejvyšší Osobnost Božství. Takoví lidé nectí ty, kdo se skutečně řídí védskými zásadami, ideální brāhmaṇy, a nectí ani Nejvyšší Osobnost Božství, Nejvyšší Brahman. Pod vlivem tohoto věku Kali mají sklon vymýšlet si falešné náboženské systémy.

V této souvislosti se lze obrátit na šestnáctou kapitolu Bhagavad-gīty, která popisuje poklesnutí asurů (16.16 a 16.23).

Příznaky věku Kali předpovídá třetí kapitola dvanáctého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Lāvaṇyaṁ keśa-dhāraṇam. Je předpovězeno, jak se budou pokleslé duše chovat. Nechají si narůst dlouhé vlasy a budou si o sobě myslet, že jsou velmi krásní, nebo si je budou vytrhávat, jako to dělají džinisté. Úmyslně zanedbají čistotu a nebudou si ani vyplachovat ústa. Džinisté se odvolávají na Pána Ṛṣabhadeva jako na svého původního učitele. Jsou-li však tito lidé skutečnými následovníky Ṛṣabhadeva, musí také přijímat Jeho pokyny. V páté kapitole tohoto zpěvu dal Ṛṣabhadeva Svým sto synům pokyny, jak se mohou vysvobodit ze zajetí māyi. Bude-li někdo Ṛṣabhadeva skutečně následovat, nepochybně se zbaví pout māyi a vrátí se domů, zpátky k Bohu. Člověk, který se bude striktně řídit Ṛṣabhadevovými pokyny, uvedenými v páté kapitole, bude jistě osvobozen. Pán Ṛṣabhadeva inkarnoval zvláště proto, aby zachránil tyto pokleslé duše.

Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil:

Jak uvádí tento verš, Bhārata-varṣa je velmi zbožnou zemí. Následovníci védské literatury znají Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, v Jeho různých inkarnacích a mají tu čest oslavovat Ho následováním védských pokynů. Tito lidé se musí — poté, co realizovali vznešenost lidského života — ujmout šíření významu lidského života po celém světě. To je mise Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Slovo adhipuṇyam naznačuje, že na světě žije jistě i mnoho jiných zbožných lidí, ale lidé z Bhārata-varṣi jsou ještě zbožnější. Proto jsou způsobilí šířit vědomí Kṛṣṇy všude, ve prospěch celé lidské společnosti. Śrīla Madhvācārya také vyjadřuje Bhārata-varṣe uznání: viśeṣād bhārate puṇyam. Co se týče celého světa, nemůže být o oddané službě (bhagavad-bhakti) ani řeči, ale lidé Bhārata-varṣi oddanou službu Pánu chápou velice snadno. Každý její obyvatel tedy může dovést svůj život k dokonalosti tím, že bude vykonávat bhagavad-bhakti a potom ji kázat po celém světě ve prospěch všech.

V lidské společnosti existuje mnoho dynastií, do nichž sestupuje Nejvyšší Pán jako inkarnace. Pán Kṛṣṇa se zjevil v yaduovské dynastii a Pán Rāmacandra v dynastii Ikṣvākua neboli raghuovské dynastii. Pán Ṛṣabhadeva se zjevil v dynastii krále Priyavraty. Všechny tyto dynastie jsou velice slavné, a Priyavratova je z nich nejslavnější.

Yogīni obvykle touží po jógových dokonalostech, které se nazývají aṇimā, laghimā, mahimā, prākāmya, prāpti, īśitva, vaśitva a kāmāvasāyitā. Pán Ṛṣabhadeva však nikdy o takové hmotné věci neusiloval. Tyto dokonalosti (siddhi) jsou dary Pánovy iluzorní energie. Skutečným cílem jógového systému je dosáhnout přízně a útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, ale tento cíl je zastřený iluzorní energií yogamāyi. Takzvaní yogīni jsou proto okouzleni povrchními hmotnými dokonalostmi, jako je aṇimā, laghimā, prāpti a podobně. Obyčejní yogīni se tedy s Pánem Ṛṣabhadevem, Nejvyšší Osobností Božství, nemohou srovnávat.

Učení Pána Ṛṣabhadeva je určené pro lidi všech yug — Satya-yugy, Tretā-yugy, Dvāpara-yugy, a zvláště Kali-yugy. Tyto pokyny jsou tak mocné, že dokonce i v tomto věku Kali může člověk dosáhnout dokonalosti, bude-li je vysvětlovat v souladu s podáním ācāryů nebo jim s velkou pozorností naslouchat. Tímto způsobem dosáhne čisté oddané služby Pánu Vāsudevovi. Śrīmad-Bhāgavatam zaznamenává zábavy Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a Jeho oddaných, aby se ti, kdo o nich přednášejí či naslouchají, mohli očistit. Nityaṁ bhāgavata-sevayā. Oddaní by měli ze zásady neustále číst, přednášet a poslouchat Śrīmad-Bhāgavatam — je-li to možné, dvacet čtyři hodin denně. To doporučoval Śrī Caitanya Mahāprabhu. Kīrtanīyaḥ sadā hariḥ. Oddaný má buď zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, nebo číst Śrīmad-Bhāgavatam, a tak se snažit pochopit vlastnosti a pokyny Nejvyššího Pána, který se zjevil jako Pán Ṛṣabhadeva, Pán Kapila a Pán Kṛṣṇa. Tímto způsobem si začne být plně vědom transcendentální povahy Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak uvádí Bhagavad-gītā, ten, kdo zná transcendentální povahu Pánova zrození a Jeho činností, bude vysvobozen z hmotných pout a vrátí se k Bohu.

Oddaná služba Pánu je nejvyšším ziskem pro každého, kdo touží po osvobození od bolestí hmotné existence. Bhagavad-gītā (6.22) uvádí: yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ manyate nādhikaṁ tataḥ — “Když toto člověk získá, ví, že již nemůže získat nic vyššího.” Získá-li někdo službu Pánu, která se od Pána neliší, již netouží po ničem hmotném. Mukti představuje úlevu od hmotné existence. Bilvamaṅgala Ṭhākura říká: muktiḥ mukulitāñjaliḥ sevate 'smān. Pro oddaného není mukti nic mimořádného. Mukti znamená být ve svém přirozeném postavení. Každá živá bytost je ve svém přirozeném postavení služebníkem Pána; je-li tedy zaměstnána láskyplnou službou Pánu, již dosáhla mukti. Oddaný se proto neuchází o mukti, aniž když mu je nabízí Samotný Nejvyšší Pán.

Když Śukadeva Gosvāmī poučoval Mahārāje Parīkṣita, považoval za moudré ho povzbudit, protože král mohl myslet na to, jak slavné jsou různé královské dynastie. Zvláště slavná je dynastie Mahārāje Priyavraty, v níž inkarnoval Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva. Slavná je také rodina Uttānapādy Mahārāje, otce Mahārāje Dhruvy, neboť se v ní narodil král Pṛthu. Dynastie Mahārāje Raghua je slavná proto, že se v ní zjevil Pán Rāmacandra. Yaduovská a kuruovská dynastie existovaly zároveň, ale yaduovská dynastie je slavnější díky zjevení Pána Kṛṣṇy. Mahārāja Parīkṣit si mohl myslet, že kuruovská dynastie nebyla obdařena štěstím tak jako jiné, protože v této rodině se Nejvyšší Pán nezjevil — ani jako Kṛṣṇa, Pán Rāmacandra, Pán Ṛṣabhadeva či Mahārāja Pṛthu. Śukadeva Gosvāmī tedy tímto veršem Mahārāje Parīkṣita povzbuzuje.

Kuruovskou dynastii lze považovat za ještě slavnější díky přítomnosti oddaných, jako je pět Pāṇḍuovců, kteří vykonávali čistou oddanou službu. I když se Pán Kṛṣṇa v této dynastii nezjevil, byl Pāṇḍuovcům za oddanou službu natolik zavázán, že jednal jako opatrovatel jejich rodiny a jejich duchovní mistr. Přestože se narodil v yaduovské dynastii, Pāṇḍuovce měl ještě raději. Svými činy dokázal, že byl více nakloněn kuruovské než yaduovské dynastii. Pán Kṛṣṇa byl Pāṇḍuovcům zavázán vděčností za jejich oddanou službu, a proto někdy jednal jako jejich posel a vedl je v mnoha nebezpečných situacích. Mahārāja Parīkṣit proto neměl být smutný, že se Pán Kṛṣṇa nezjevil v jeho rodině. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vždy nakloněn Svým čistým oddaným a z Jeho jednání je jasné, že osvobození není pro oddané příliš důležité. Pán Kṛṣṇa udělí snadno osvobození, ale již ne tak snadno umožní stát se oddaným. Muktiṁ dadāti karhicit sma na bhakti-yogam. Přímo i nepřímo je dokázáno, že bhakti-yoga tvoří základ nejvyššího vztahu se Svrchovaným Pánem. Mukti dosahuje čistý oddaný Pána automaticky.

Zde je podán souhrn této kapitoly, která popisuje Ṛṣabhadevovy činnosti. Pán Ṛṣabhadeva je jakožto Nejvyšší Osobnost Božství úplný Sám v Sobě. My, živé bytosti, musíme jakožto nedílné části Nejvyššího Pána následovat pokyny Pána Ṛṣabhadeva a dosáhnout soběstačnosti. Neměli bychom si na základě tělesného pojetí vytvářet zbytečné požadavky. Kdo je seberealizovaný, je dostatečně uspokojen tím, že se nachází ve svém původním duchovním postavení. To potvrzuje Bhagavad-gītā (18.54): brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati. Toto je cíl všech živých bytostí. I v tomto hmotném světě je možné být plně spokojený a zbavit se dychtění a naříkání pouhým následováním pokynů Pána, jak je předkládá Bhagavad-gītā či Śrīmad-Bhāgavatam. Uspokojení ze seberealizace se nazývá svarūpānanda. Podmíněná duše, která věčně spí v temnotě, nechápe, co je v jejím vlastním zájmu. Snaží se dosáhnout štěstí hmotnými opatřeními, ale to není možné. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je proto řečeno: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum — vlivem naprosté nevědomosti podmíněná duše neví, že v jejím skutečném zájmu je přijmout útočiště u lotosových nohou Pána Viṣṇua. Snaha dosáhnout štěstí upravováním hmotného prostředí je marné úsilí. Není to možné. Pán Ṛṣabhadeva osvítil podmíněnou duši Svým osobním chováním a Svými pokyny a ukázal jí, jak se stát soběstačnou ve své duchovní totožnosti.