Skip to main content

KAPITOLA PÁTÁ

Pokyny Pána Ṛṣabhadeva Jeho synům

Tato kapitola obsahuje popis bhāgavata-dharmy, náboženských zásad oddané služby, které převyšují náboženské zásady vedoucí k osvobození a zmírnění hmotného utrpení. Je zde řečeno, že lidská bytost nemá dřít pro smyslový požitek jako psi a prasata. Lidský život je zvláště určen pro obnovení našeho vztahu s Nejvyšším Pánem a s tímto cílem je třeba podstupovat nejrůznější druhy askeze. Tímto způsobem může člověk zbavit své srdce hmotného znečištění, a tak dospět na duchovní úroveň. Pro dosažení takové dokonalosti musí přijmout útočiště u oddaného a sloužit mu; pak se mu otevřou dveře k osvobození. Ti, kdo jsou hmotně poutáni k ženám a smyslovému požitku, se postupně zaplétají do hmotného vědomí a zakoušejí utrpení zrození, stáří, nemoci a smrti. Ti, kdo jednají pro dobro všech a nelpí na dětech a rodině, se nazývají mahātmové. Na druhou stranu lidé, kteří se věnují uspokojování smyslů, kteří jednají zbožně či bezbožně, nemohou pochopit cíl duše; proto mají vyhledat vysoce pokročilého oddaného a přijmout ho za duchovního mistra. Díky jeho společnosti budou schopni porozumět smyslu života. Pod vedením takového duchovního mistra lze dosáhnout oddané služby Pánu, odpoutanosti od hmotných věcí a tolerance vůči hmotnému utrpení a neštěstí. Tehdy se člověk dokáže dívat na všechny živé bytosti stejně a začne velice dychtit po poznání transcendentálních námětů. Vytrvalou snahou o uspokojení Kṛṣṇy se odpoutá od manželky, dětí a domova, neboť nechce marnit čas. Tak se člověk stane seberealizovaným. Osoba pokročilá v duchovním poznání nezaměstnává nikoho hmotnými činnostmi. A ten, kdo nedokáže osvobodit druhého tím, že by mu dal pokyny týkající se oddané služby, se nemá stát duchovním mistrem, otcem, matkou, polobohem ani manželem. Když Pán Ṛṣabhadeva dával pokyny Svým sto synům, poradil jim, aby přijali svého nejstaršího bratra Bharatu za svého vůdce a pána a sloužili mu. Brāhmaṇové jsou nejlepší ze všech živých bytostí, a je převyšují vaiṣṇavové, jejichž postavení je ještě významnější. Sloužit vaiṣṇavovi znamená sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Śukadeva Gosvāmī tedy popisuje vlastnosti Bharaty Mahārāje a oběť, kterou vykonal Pán Ṛṣabhadeva, pro poučení všech lidí.

Verš

ṛṣabha uvāca
nāyaṁ deho deha-bhājāṁ nṛloke
kaṣṭān kāmān arhate viḍ-bhujāṁ ye
tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam

Synonyma

ṛṣabhaḥ uvāca — Pán Ṛṣabhadeva řekl; na — ne; ayam — toto; dehaḥ — tělo; deha-bhājām — ze všech živých bytostí, které přijaly hmotná těla; nṛ-loke — v tomto světě; kaṣṭān — namáhavý; kāmān — smyslový požitek; arhate — zasluhuje; viṭ-bhujām — těch, kteří žerou výkaly; ye — který; tapaḥ — askeze; divyam — božská; putrakāḥ — Moji milí synové; yena — kterou; sattvam — srdce; śuddhyet — očistí se; yasmāt — z čehož; brahma-saukhyam — duchovní štěstí; tu — jistě; anantam — nekončící.

Překlad

Pán Ṛṣabhadeva řekl Svým synům: Moji milí chlapci, ze všech živých bytostí, které v tomto světě přijaly hmotná těla, nemá ta, jíž byla dána lidská podoba, ve dne v noci těžce pracovat jen pro smyslový požitek, který je dostupný i pro psy a prasata požírající výkaly. Člověk se má podrobit askezi, aby dosáhl božského postavení oddané služby. Tak se očistí jeho srdce, a když tohoto postavení dosáhne, získá věčný, blažený život, jenž je transcendentální hmotnému štěstí.

Význam

V tomto verši Pán Ṛṣabhadeva poučuje Své syny o důležitosti lidského života. Výraz deha-bhāk se vztahuje na kohokoliv, kdo přijal hmotné tělo, ale živá bytost, která obdržela lidskou podobu, musí jednat jinak než zvířata. Zvířata jako psi a prasata mají smyslový požitek z požírání výkalů. Lidé si po těžké celodenní námaze chtějí v noci užívat jídla, pití, sexu a spánku a přitom si musí také zajišťovat náležitou obranu. To však není lidská civilizace. Lidský život znamená dobrovolně podstupovat utrpení ve prospěch rozvoje duchovního života. V životech zvířat a rostlin je samozřejmě také přítomno utrpení, neboť trpí za své minulé přečiny. Lidé by však měli dobrovolně přijmout utrpení v podobě askeze, aby dosáhli božského života. Jakmile ho dosáhnou, mohou si užívat věčného štěstí. Každá živá bytost si chce ve skutečnosti užívat štěstí, ale dokud je uvězněna v hmotném těle, musí zakoušet různé druhy utrpení. V lidské podobě je přítomno vyšší vědomí. Měli bychom jednat podle rady z vyššího zdroje, abychom dosáhli věčného štěstí a vrátili se k Bohu.

Významné je, že vláda a přirozený opatrovatel, otec, mají své podřízené vzdělávat a vychovávat k vědomí Kṛṣṇy. Bez vědomí Kṛṣṇy každá živá bytost neustále trpí v koloběhu zrození a smrti. Aby mohli všichni získat osvobození z tohoto otroctví a být blažení a šťastní, je třeba učit bhakti-yogu. Bláhová civilizace opomíjí učit lidi, jak dosáhnout úrovně bhakti-yogy. Bez vědomí Kṛṣṇy však není člověk o nic lepší než prase nebo pes. Ṛṣabhadevovy pokyny jsou v současné době velice potřebné. Lidé se teoreticky a prakticky učí, jak těžce pracovat pro smyslový požitek, a vyšší životní cíl neexistuje. Muž musí cestovat za živobytím — odejde brzy ráno z domova a nastoupí do vlaku, ve kterém se mačká s ostatními. Hodinu nebo dvě musí prostát, aby se dostal na místo svého pracoviště, a poté ho ještě čeká cesta autobusem. V kanceláři od devíti hodin ráno do pěti hodin večer těžce pracuje a pak mu trvá dvě nebo tři hodiny, než se vrátí domů. Nají se, má pohlavní styk a jde spát. Jeho jediným štěstím za všechny tyto těžkosti je trocha sexu. Yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham. Ṛṣabhadeva jasně prohlašuje, že lidský život není určen pro takovouto existenci, které si užívají i psi a prasata. Ti dokonce ani nemusí kvůli sexu tolik dřít. Člověk by se neměl pokoušet napodobovat psy a prasata — měl by se snažit žít jinak. Zde je uvedená alternativa: lidský život je určen pro tapasyu, askezi. Tapasyou se lze vysvobodit z hmotného zajetí. Když člověk dosáhne úrovně vědomí Kṛṣṇy, oddané služby, jeho štěstí je zaručené navždy. Začne-li praktikovat bhakti-yogu, oddanou službu, očistí se tím jeho existence. Živá bytost hledá štěstí jeden život za druhým, ale všechny své problémy může jednoduše vyřešit praktikováním bhakti-yogy. Pak se bezprostředně kvalifikuje pro návrat domů, zpátky k Bohu. To potvrzuje Bhagavad-gītā (4.9):

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění současného těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

Verš

mahat-sevāṁ dvāram āhur vimuktes
tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam
mahāntas te sama-cittāḥ praśāntā
vimanyavaḥ suhṛdaḥ sādhavo ye

Synonyma

mahat-sevām — služba duchovně pokročilým osobám zvaným mahātmové; dvāram — cesta; āhuḥ — říkají; vimukteḥ — osvobození; tamaḥ-dvāram — cesta do žaláře temnoty, pekelného života; yoṣitām — žen; saṅgi — společníků; saṅgam — společnost; mahāntaḥ — vysoce pokročilí v duchovním chápání; te — oni; sama-cittāḥ — ti, kdo vidí duchovní totožnost v každé živé bytosti; praśāntāḥ — velice klidní, pohroužení v Brahmanu či Bhagavānovi; vimanyavaḥ — bez hněvu (oddaný musí předávat vědomí Kṛṣṇy nepřátelským lidem, aniž by se na ně rozhněval); suhṛdaḥ — příznivci všech; sādhavaḥ — kvalifikovaní oddaní, prostí odporného chování; ye — ti, kdo.

Překlad

Cesty vysvobození z hmotných pout je možné dosáhnout pouze službou vysoce pokročilým duchovním osobnostem, což jsou impersonalisté a oddaní. Ať už chce někdo splynout s Pánem nebo se stýkat s Osobností Božství, musí sloužit mahātmům. Těm, kdo se o takové činnosti nezajímají a stýkají se s lidmi, kteří mají rádi ženy a sex, se doširoka otvírají dveře do pekla. Mahātmové zůstávají vyrovnaní, nevidí žádný rozdíl mezi dvěma živými bytostmi, jsou velice klidní a plně se věnují oddané službě. Nikdy se nehněvají, jednají pro dobro každého a nechovají se odporným způsobem. Takoví lidé jsou známí jako mahātmové.

Význam

Lidské tělo je jako rozcestí, z něhož se živá bytost může vydat buď cestou osvobození, nebo cestou vedoucí k pekelnému životu. Jak se na tyto cesty dostane, popisuje tento verš. Na cestě osvobození se člověk stýká s mahātmy a na cestě otroctví se stýká s těmi, kdo lpí na smyslovém požitku a ženách. Existují dva druhy mahātmů — impersonalista a oddaný. I když se jejich konečné cíle liší, procesy vysvobození jsou téměř totožné. Oba chtějí věčné štěstí. Jeden hledá štěstí v neosobním Brahmanu a druhý ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak uvádí první verš: brahma-saukhyam. Brahman znamená “duchovní” či “věčný”; impersonalista i oddaný hledají věčný, blažený život. V každém případě se doporučuje dosáhnout dokonalosti. Řečeno slovy Caitanya-caritāmṛty (Madhya 22.87):

asat-saṅga-tyāga,—ei vaiṣṇava-ācāra
’strī-saṅgī'—eka asādhu, ’kṛṣṇābhakta' āra

Aby člověk zůstal odpoutaný od kvalit hmotné přírody, musí se vyhýbat stykům s materialisty (asat). Existují dva druhy materialistů — jeden lpí na ženách a smyslovém požitku a druhý je jednoduše neoddaný. Na pozitivní straně je společnost mahātmů a na negativní straně vyhýbání se neoddaným a lovcům žen.

Verš

ye vā mayīśe kṛta-sauhṛdārthā
janeṣu dehambhara-vārtikeṣu
gṛheṣu jāyātmaja-rātimatsu
na prīti-yuktā yāvad-arthāś ca loke

Synonyma

ye — ti, kdo; — nebo; mayi — ke Mně; īśe — Nejvyšší Osobnosti Božství; kṛta-sauhṛda-arthāḥ — velmi dychtiví vyvinout lásku (ve vztahu dāsya, sakhya, vātsalya či mādhurya); janeṣu — k lidem; dehambhara-vārtikeṣu — kteří se zajímají pouze o udržování těla, nikoliv o duchovní osvobození; gṛheṣu — k domovu; jāyā — manželka; ātma-ja — děti; rāti — majetek či přátelé; matsu — sestávající z; na — ne; prīti-yuktāḥ — příliš připoutaní; yāvat-arthāḥ — kteří shromažďují pouze tolik, kolik potřebují pro život; ca — a; loke — v hmotném světě.

Překlad

Ti, kdo si přejí obnovit vědomí Kṛṣṇy a posílit svou lásku k Bohu, neradi dělají něco, co se nepojí s Kṛṣṇou. Nezajímají se o styky s lidmi, kteří se stále jen zabývají udržováním svých těl — jedením, spaním, sexem a obranou. I když jsou třeba hospodáři, nelpí na svých domovech, manželkách, dětech, přátelích či bohatství. Zároveň nejsou lhostejní k vykonávání svých povinností. Takoví lidé shromažďují pouze tolik peněz, aby udrželi tělo a duši pohromadě.

Význam

Ten, kdo má skutečný zájem o duchovní pokrok — ať už je to impersonalista nebo oddaný — se nemá sdružovat s lidmi, kteří se prostřednictvím takzvaného civilizačního pokroku zajímají pouze o udržování těla. Člověk, jehož přitahuje duchovní život, nemá lpět na pohodlí domova ve společnosti manželky, dětí, přátel a tak dále. I když je gṛhastha a musí vydělávat na živobytí, měl by se spokojit jen s takovým výdělkem, aby udržel tělo a duši pohromadě. Nemá vlastnit více ani méně. Zde je naznačeno, že hospodář se má snažit vydělávat peníze pro vykonávání bhakti-yogy—śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam / arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam. Hospodář musí vést takový život, aby měl veškeré možnosti k naslouchání a opěvování. Má doma uctívat Božstva, pořádat festivaly, zvát přátele a rozdávat jim prasādam. Peníze má vydělávat pro tyto účely; ne pro uspokojování smyslů.

Verš

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

Synonyma

nūnam — vskutku; pramattaḥ — šílený; kurute — vykonává; vikarma — hříšné činnosti, zakázané v písmech; yat — když; indriya-prītaye — pro smyslový požitek; āpṛṇoti — jedná; na — ne; sādhu — vhodné; manye — považuji; yataḥ — prostřednictvím čeho; ātmanaḥ — duše; ayam — toto; asan — dočasné; api — i když; kleśa-daḥ — přinášející utrpení; āsa — bylo umožněné; dehaḥ — tělo.

Překlad

Když někdo považuje smyslový požitek za životní cíl, pak nepochybně zešílí touhou po materialistickém životě a začne páchat všemožné hříšné činnosti. Neví, že již za své minulé hříšné jednání získal tělo, které — třebaže je dočasné — je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojování smyslů, za něž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.

Význam

Tento verš zavrhuje myšlenku, že člověk má žebrat, půjčovat si a krást, aby mohl žít životem plným smyslového požitku, neboť takové vědomí vede do temných, pekelných podmínek. Čtyři hříšné činnosti jsou: nedovolený sex, konzumace masa, požívání omamných látek a hazardování. To jsou prostředky, jež člověku přinášejí další hmotné tělo, které je plné utrpení. Ve Vedách je řečeno: asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ. Živá bytost není s tímto hmotným světem ve skutečnosti spojená, ale kvůli svému sklonu užívat si hmotných smyslů se dostává do hmotného podmínění. Člověk má dovést svůj život k dokonalosti stykem s oddanými a dále se nezaplétat v hmotném těle.

Verš

parābhavas tāvad abodha-jāto
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ

Synonyma

parābhavaḥ — neúspěch, utrpení; tāvat — do té doby; abodha-jātaḥ — pocházející z nevědomosti; yāvat — dokud; na — ne; jijñāsate — táže se na; ātma-tattvam — pravda o vlastním já; yāvat — dokud; kriyāḥ — plodonosné činnosti; tāvat — do té doby; idam — tato; manaḥ — mysl; vai — vskutku; karma-ātmakam — pohroužená v hmotných činnostech; yena — čímž; śarīra-bandhaḥ — otroctví v tomto hmotném těle.

Překlad

Dokud se člověk nezačne dotazovat na duchovní hodnoty života, zakouší jen porážku a podléhá utrpení pocházejícímu z nevědomosti. Karma, ať už hříšná či zbožná, přináší své reakce. Mysl toho, kdo se zabývá jakoukoliv karmou, se nazývá karmātmaka, zabarvená plodonosným jednáním. Dokud je mysl nečistá, vědomí je nejasné, a dokud je živá bytost pohroužena v plodonosných činnostech, musí přijímat hmotné tělo.

Význam

Lidé si obvykle myslí, že pro úlevu od utrpení je třeba velice zbožného jednání, ale to není pravda. Člověk je neúspěšný, i když se věnuje zbožným činnostem a spekulaci. Jeho jediným cílem má být vysvobození ze zajetí māyi a ze všech hmotných činností. Spekulativní poznání a zbožné činnosti neřeší problémy hmotného života. Člověk se má snažit pochopit své duchovní postavení. Bhagavad-gītā (4.37) uvádí:

yathaidhāṁsi samiddho 'gnir
bhasmasāt kurute 'rjuna
jñānāgniḥ sarva-karmāṇi
bhasmasāt kurute tathā

“Tak jako planoucí oheň mění dřevo v popel, ó Arjuno, oheň poznání spaluje na popel všechny reakce za hmotné jednání.”

Dokud člověk nechápe vlastní já a jeho činnosti, nachází se v hmotných poutech. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) je rovněž řečeno: ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninas tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ. Osoba, která nemá poznání o oddané službě, si o sobě může myslet, že je osvobozená, ale ve skutečnosti není. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ — takoví lidé se mohou dostat do neosobní záře Brahmanu, ale protože nevědí nic o oddané službě, znovu poklesnou a vrátí se k hmotnému požitku. Dokud se člověk zajímá o karmu a jñānu, musí i nadále snášet utrpení hmotného života—zrození, stáří, nemoc a smrt. Karmī nutně přijímají jedno tělo za druhým, a co se týče jñānīch, ti se musí vracet do hmotného světa, dokud nedosáhnou nejvyššího porozumění. Jak vysvětluje Bhagavad-gītā (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Cílem je vědět, že Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším, a odevzdat se Mu. Karmī to nevědí, ale čistý oddaný, který je stoprocentně zaměstnaný oddanou službou Pánu, dobře ví, co je karma a jñāna, a proto se o ně již nezajímá. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna- karmādy-anāvṛtam. Skutečný bhakta není poznamenaný žádnou příměsí karmy a jñāny. Jeho jediným životním cílem je sloužit Pánu.

Verš

evaṁ manaḥ karma-vaśaṁ prayuṅkte
avidyayātmany upadhīyamāne
prītir na yāvan mayi vāsudeve
na mucyate deha-yogena tāvat

Synonyma

evam — takto; manaḥ — mysl; karma-vaśam — v područí plodonosných činností; prayuṅkte — jedná; avidyayā — nevědomostí; ātmani — když je živá bytost; upadhīyamāne — zahalená; prītiḥ — láska; na — ne; yāvat — dokud; mayi — ke Mně; vāsudeve — Vāsudevovi, Kṛṣṇovi; na — ne; mucyate — je osvobozená; deha-yogena — ze styku s hmotným tělem; tāvat — do té doby.

Překlad

Když je někdo zahalen kvalitou nevědomosti, nechápe individuální živou bytost a svrchovanou živou bytost a jeho mysl je v područí plodonosných činností. Dokud nevyvine lásku k Pánu Vāsudevovi, Jímž není nikdo jiný než Já Sám, zaručeně se neosvobodí od nutnosti znovu a znovu přijímat hmotné tělo.

Význam

Živá bytost, jejíž mysl je znečištěná plodonosným jednáním, chce dosahovat jednoho hmotného postavení za druhým. Prakticky každý ve dne v noci těžce pracuje, aby zlepšil svou ekonomickou situaci. Dokonce i když člověk pochopí védské obřady, bude usilovat o dosažení nebeských planet, aniž by věděl, že skutečným životním zájmem je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Když živá bytost jedná na úrovni plodonosných činností, putuje vesmírem v různých druzích a podobách. Dokud nepřijde do styku s oddaným Pána, guruem, služba Pánu Vāsudevovi ji neupoutá. Aby pochopila poznání o Vāsudevovi, musí projít mnoha zrozeními. Bhagavad-gītā (7.19) potvrzuje: vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ. Živá bytost může poté, co po mnoho životů zápasila o existenci, přijmout útočiště u lotosových nohou Vāsudeva, Kṛṣṇy. Tehdy dosáhne skutečné moudrosti a odevzdá se Mu. To je jediný způsob, jak zastavit koloběh zrození a smrti. Totéž potvrzuje Caitanya-caritāmṛta (Madhya 19.151) v pokynech, které dal Śrī Caitanya Mahāprabhu Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīmu na Daśāśvamedha-ghāṭu.

brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja

Živá bytost putuje po různých planetách v různých podobách a tělech, ale setká-li se shodou okolností s pravým duchovním mistrem, získá jeho milostí útočiště u Pána Kṛṣṇy a začne vykonávat oddanou službu.

Verš

yadā na paśyaty ayathā guṇehāṁ
svārthe pramattaḥ sahasā vipaścit
gata-smṛtir vindati tatra tāpān
āsādya maithunyam agāram ajñaḥ

Synonyma

yadā — když; na — ne; paśyati — vidí; ayathā — zbytečná; guṇa-īhām — snaha o uspokojení smyslů; sva-arthe — ve vlastním zájmu; pramattaḥ — šílený; sahasā — velice brzy; vipaścit — člověk s pokročilým poznáním; gata-smṛtiḥ — jelikož zapomíná; vindati — obdrží; tatra — tam; tāpān — hmotné utrpení; āsādya — získává; maithunyam — založený na pohlavním styku; agāram — domov; ajñaḥ — hloupý.

Překlad

Člověk může být velice učený a moudrý, ale jestliže nechápe, že snaha o uspokojení smyslů je zbytečnou ztrátou času, pak je šílený. Zapomíná na svůj vlastní zájem, snaží se být šťastný v hmotném světě a své zájmy soustřeďuje na domov, který se zakládá na pohlavním styku a přináší mu hmotná utrpení všeho druhu. Takový člověk není o nic lepší než tupé zvíře.

Význam

Oddaný, který se nachází v nejnižším stádiu oddanosti, není čistým oddaným. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam — aby se někdo mohl stát čistým oddaným, musí se zbavit všech hmotných tužeb a být nedotčený plodonosným jednáním a spekulativním poznáním. Na nižší úrovni se člověk může někdy zajímat o filozofickou spekulaci s příměsí oddanosti. V tomto stádiu má však ještě stále zájem o smyslový požitek a je znečištěný kvalitami hmotné přírody. Vliv māyi je tak silný, že i ten, kdo je pokročilý v poznání, zapomíná, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy. Spokojeně proto setrvává v životě hospodáře, který se soustřeďuje kolem pohlavního styku. Odevzdává svůj život sexu a přistupuje na to, že bude snášet všechny druhy hmotného utrpení. Kvůli nevědomosti je takto spoután řetězem hmotných zákonů.

Verš

puṁsaḥ striyā mithunī-bhāvam etaṁ
tayor mitho hṛdaya-granthim āhuḥ
ato gṛha-kṣetra-sutāpta-vittair
janasya moho ’yam ahaṁ mameti

Synonyma

puṁsaḥ — muže; striyāḥ — ženy; mithunī-bhāvam — připoutanost k sexu; etam — toto; tayoḥ — jich obou; mithaḥ — mezi nimi; hṛdaya-granthim — uzel v srdcích; āhuḥ — nazývají; ataḥ — poté; gṛha — domovem; kṣetra — polem; suta — dětmi; āpta — příbuznými; vittaiḥ — a majetkem; janasya — živé bytosti; mohaḥ — iluze; ayam — toto; aham — já; mama — moje; iti — takto.

Překlad

Vzájemná přitažlivost mezi mužem a ženou je podstatou hmotné existence. Vlivem tohoto mylného pojetí, které svazuje srdce muže a ženy dohromady, začíná být člověk přitahovaný ke svému tělu, domovu, majetku, dětem, příbuzným a bohatství. Takto zvětšuje svou životní iluzi a uvažuje v pojmech “já a moje”.

Význam

Sex vytváří mezi mužem a ženou přirozenou přitažlivost, a když uzavřou manželství, jejich vztah začne být ještě spletitější. Tento spoutávající vztah mezi mužem a ženou vyvolává v živé bytosti iluzorní pocit, kdy si myslí: “Tento muž je můj manžel,” nebo “Tato žena je má manželka.” To se nazývá hṛdaya-granthi, “pevný uzel v srdci”. Tento uzel je velmi obtížné rozvázat, a to i tehdy, když se muž a žena rozdělí, ať už za účelem následování zásad varṇāśramy nebo jednoduše proto, aby se rozvedli. V každém případě muž neustále myslí na ženu a žena na muže, a tak člověk začíná být hmotně připoutaný k rodině, vlastnictví a dětem, přestože to vše je dočasné. Majitel se nešťastně ztotožňuje se svým vlastnictvím a bohatstvím. I po přijetí stavu odříkání někdy člověk vyvine připoutanost k určitému chrámu či těm několika věcem, které tvoří majetek sannyāsīna, ale tato připoutanost není tak silná jako rodinná připoutanost. Připoutanost k rodině je tou nejsilnější iluzí. V Satya-saṁhitě je řečeno:

brahmādyā yājñavalkādyā
mucyante strī-sahāyinaḥ
bodhyante kecanaiteṣāṁ
viśeṣam ca vido viduḥ

U vznešených osobností, jako je Pán Brahmā, někdy vidíme, že manželka a děti pro ně nejsou příčinou spoutání. Naopak, manželka skutečně napomáhá dalšímu duchovnímu životu a osvobození. Většina lidí je však spoutána uzly manželského vztahu, a v důsledku toho zapomínají na svůj vztah s Kṛṣṇou.

Verš

yadā mano-hṛdaya-granthir asya
karmānubaddho dṛḍha āślatheta
tadā janaḥ samparivartate ’smād
muktaḥ paraṁ yāty atihāya hetum

Synonyma

yadā — když; manaḥ — mysl; hṛdaya-granthiḥ — uzel v srdci; asya — této osoby; karma-anubaddhaḥ — spoutané výsledky svých minulých činností; dṛḍhaḥ — velice silný; āślatheta — povolí; tadā — tehdy; janaḥ — podmíněná duše; samparivartate — odvrací se; asmāt — od této připoutanosti k sexu; muktaḥ — osvobozená; param — do transcendentálního světa; yāti — jde; atihāya — vzdává se; hetum — původní příčiny.

Překlad

Když silný uzel v srdci povolí, člověk, který je zapletený v hmotném životě kvůli výsledkům svých minulých činů, se odvrátí od své připoutanosti k domovu, manželce a dětem. Takto se vzdá základního principu iluze (já a moje), dosáhne osvobození a odejde do transcendentálního světa.

Význam

Když se člověk stýká se sādhuy, vykonává oddanou službu a postupně se díky poznání, praxi a odpoutanosti zbaví hmotného pojetí, uzel připoutanosti v jeho srdci povolí. Tak může získat osvobození z podmíněného života a stát se způsobilým pro návrat domů, zpátky k Bohu.

Verš

haṁse gurau mayi bhaktyānuvṛtyā
vitṛṣṇayā dvandva-titikṣayā ca
sarvatra jantor vyasanāvagatyā
jijñāsayā tapasehā-nivṛttyā
mat-karmabhir mat-kathayā ca nityaṁ
mad-deva-saṅgād guṇa-kīrtanān me
nirvaira-sāmyopaśamena putrā
jihāsayā deha-gehātma-buddheḥ
adhyātma-yogena vivikta-sevayā
prāṇendriyātmābhijayena sadhryak
sac-chraddhayā brahmacaryeṇa śaśvad
asampramādena yamena vācām
sarvatra mad-bhāva-vicakṣaṇena
jñānena vijñāna-virājitena
yogena dhṛty-udyama-sattva-yukto
liṅgaṁ vyapohet kuśalo ’ham-ākhyam

Synonyma

haṁse — který je paramahaṁsa, nejvznešenější, duchovně pokročilá osoba; gurau — duchovnímu mistrovi; mayi — Mně, Nejvyšší Osobnosti Božství; bhaktyā — oddanou službou; anuvṛtyā — následováním; vitṛṣṇayā — odpoutaností od smyslového požitku; dvandva — dualit hmotného světa; titikṣayā — tolerancí; ca — také; sarvatra — všude; jantoḥ — živé bytosti; vyasana — strastiplný život; avagatyā — realizováním; jijñāsayā — dotazy na pravdu; tapasā — praktikováním askeze; īhā-nivṛttyā — upuštěním od snahy o smyslový požitek; mat-karmabhiḥ — jednáním pro Mě; mat-kathayā — nasloucháním vyprávění o Mně; ca — také; nityam — vždy; mat-deva-saṅgāt — stýkáním se s Mými oddanými; guṇa-kīrtanāt me — opěvováním a oslavováním Mých transcendentálních vlastností; nirvaira — bez nepřátelství; sāmya — se stejným pohledem na každého na základě duchovního porozumění; upaśamena — překonáním hněvu, nářku a tak dále; putrāḥ — ó synové; jihāsayā — touhou vzdát se; deha — s tělem; geha — s domovem; ātma-buddheḥ — ztotožňování vlastního já; adhyātma-yogena — studiem zjevených písem; vivikta-sevayā — životem na osamělém místě; prāṇa — životní vzduch; indriya — smysly; ātma — mysl; abhijayena — ovládáním; sadhryak — zcela; sat-śraddhayā — kultivací víry v písma; brahmacaryeṇa — dodržováním celibátu; śaśvat — vždy; asampramādena — tím, že se nenecháte zmást; yamena — omezováním; vācām — slov; sarvatra — všude; mat-bhāva — myšlení na Mě; vicakṣaṇena — provozováním; jñānena — rozvojem poznání; vijñāna — praktickým uplatněním poznání; virājitena — osvícení; yogena — praktikováním bhakti-yogy; dhṛti — trpělivost; udyama — nadšení; sattva — uvážlivost; yuktaḥ — obdařeni; liṅgam — příčina hmotného otroctví; vyapohet — je možné se vzdát; kuśalaḥ — dokonale příznivě; aham-ākhyam — falešného ega, falešného ztotožňování se s hmotným světem.

Překlad

Ó Moji synové, musíte přijmout velmi vznešeného paramahaṁsu, duchovně pokročilého duchovního mistra. Tímto způsobem vložte svou víru a lásku ve Mě, Nejvyšší Osobnost Božství. Musíte si ošklivit smyslový požitek a tolerovat duality v podobě radosti a bolesti, které jsou jako změny ročních období, léta a zimy. Snažte se realizovat strastiplné podmínky živých bytostí, které jsou nešťastné dokonce i na vyšších planetárních soustavách. Filozoficky se dotazujte na pravdu a poté v zájmu oddané služby podstupte všechny druhy askeze. Zanechte snahy o smyslový požitek a zaměstnejte se službou Pánu. Naslouchejte rozhovorům o Nejvyšší Osobnosti Božství a vždy se stýkejte s oddanými. Opěvujte a oslavujte Nejvyššího Pána a dívejte se na každého stejně — na duchovní úrovni. Zbavte se nepřátelství a přemožte hněv a nářek. Vzdejte se ztotožňování vlastního já s tělem a domovem a čtěte pravidelně ve zjevených písmech. Žijte na osamělém místě a praktikujte metodu, kterou můžete zcela ovládnout svůj životní vzduch, mysl a smysly. Mějte nezlomnou víru ve zjevená písma, ve védskou literaturu, a dodržujte celibát. Vykonávejte své předepsané povinnosti a vyhýbejte se zbytečným hovorům. Neustále upírejte mysl na Nejvyšší Osobnost Božství a získávejte poznání ze správného zdroje. Vytrváte-li v takovém praktikování bhakti-yogy, budete trpělivě a s nadšením rozvíjet poznání a dokážete se oprostit od falešného ega.

Význam

V těchto čtyřech verších říká Ṛṣabhadeva Svým synům, jak se mohou zbavit nesprávného pojetí své totožnosti, které pochází z falešného ega a hmotného, podmíněného života. Praktikováním výše zmíněných pokynů člověk postupně dosáhne osvobození. Všechny tyto předepsané metody umožňují živé bytosti vzdát se hmotného těla (liṅgaṁ vyapohet) a nacházet se ve svém původním, duchovním těle. Ze všeho nejdříve musí člověk přijmout pravého duchovního mistra. To zastává Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu: śrī-guru-pādāśrayaḥ. Aby se člověk osvobodil ze zapletení v hmotném světě, musí vyhledat duchovního mistra. Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet. Kladením otázek a sloužením duchovnímu mistrovi může pokročit v duchovním životě. Když se někdo zaměstná oddanou službou, jeho připoutanost k osobnímu pohodlí — jedení, spaní a oblékání — se přirozeně sníží. Stykem s oddaným je udržován duchovní standard. Velice důležitý je výraz mad-deva-saṅgāt. Existuje mnoho takzvaných náboženství, která jsou zasvěcena uctívání různých polobohů, ale zde slova “dobrá společnost” znamenají společnost toho, kdo za své uctívané Božstvo přijímá Kṛṣṇu.

Další důležitý bod je dvandva-titikṣā. Dokud je živá bytost v hmotném těle, musí prožívat radost a bolest, které se s ním pojí. Kṛṣṇa doporučuje v Bhagavad-gītě: tāṁs titikṣasva bhārata — je třeba se naučit tolerovat dočasné bolesti a radosti hmotného světa. Člověk musí být také odpoutaný od své rodiny a dodržovat celibát. Sex s vlastní manželkou podle příkazů písem je rovněž uznáván za brahmacaryu (celibát), ale nedovolený sex je v rozporu s náboženskými zásadami a brání rozvoji duchovního vědomí. Dalším důležitým slovem je vijñāna-virājita. Vše je třeba dělat vysoce vědeckým způsobem a s plným vědomím. Je třeba být realizovanou duší. Tak je možné se vymanit z hmotných pout.

Jak poznamenává Śrī Madhvācārya, souhrnem těchto čtyř slok je, že člověk se musí zdržet jednání způsobeného touhou po smyslovém požitku a namísto toho má neustále s láskou sloužit Pánu. Jinými slovy, bhakti-yoga je uznávanou cestou osvobození. Śrīla Madhvācārya cituje z Adhyātmy:

ātmano 'vihitaṁ karma
varjayitvānya-karmaṇaḥ
kāmasya ca parityāgo
nirīhety āhur uttamāḥ

Člověk má jednat pouze pro dobro duše a zříci se všech ostatních činností. O tom, kdo je v takovém postavení, se říká, že nemá žádné touhy. Živá bytost ve skutečnosti nemůže být zcela bez tužeb, ale když touží jen po tom, co prospívá duši, říká se, že je prostá tužeb.

Duchovní poznání je jñāna-vijñāna-samanvitam. Vlastní-li člověk v plné míře jñānu a vijñānu, je dokonalý. Jñāna znamená chápat, že Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, je Svrchovanou Bytostí. Vijñāna se vztahuje na činnosti, které živou bytost vysvobozují z nevědomosti hmotné existence. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.9.31) je řečeno: jñānaṁ parama-guhyaṁ me yad vijñāna-samanvitam. Poznání Nejvyššího Pána je velice důvěrné; svrchované poznání, pomocí něhož Ho lze pochopit, přispívá k osvobození všech živých bytostí. Toto poznání je vijñāna. Bhagavad-gītā (4.9) potvrzuje:

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění tohoto těla nezrodí znovu v hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

Verš

karmāśayaṁ hṛdaya-granthi-bandham
avidyayāsāditam apramattaḥ
anena yogena yathopadeśaṁ
samyag vyapohyoparameta yogāt

Synonyma

karma-āśayam — touha po plodonosných činnostech; hṛdaya-granthi — uzel v srdci; bandham — pouta; avidyayā — kvůli nevědomosti; āsāditam — způsobené; apramattaḥ — nezahaleni nevědomostí či iluzí, velice obezřetní; anena — tímto; yogena — praktikováním yogy; yathā-upadeśam — jak bylo doporučeno; samyak — zcela; vyapohya — zbavující se; uparameta — je třeba upustit; yogāt — od praktikování yogy, která je prostředkem k osvobození.

Překlad

Jednejte tak, jak jsem vám doporučil, Moji drazí synové. Buďte velice obezřetní. Těmito prostředky se zbavíte nevědomosti v podobě touhy po plodonosných činnostech a zcela rozetnete uzel, který vás poutá v srdci. Pro další pokrok se musíte vzdát i prostředků — nebuďte tedy připoutaní ani k samotnému procesu osvobození.

Význam

Procesem osvobození je brahma-jijñāsā, hledání Absolutní Pravdy. Obvykle se brahma-jijñāsā nazývá neti neti — proces, kdy člověk hledá Absolutní Pravdu rozborem existence. Tato metoda se používá, dokud živá bytost nedosáhne svého duchovního života. Duchovní život je brahma-bhūta, seberealizovaný stav. Slovy Bhagavad-gīty (18.54):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

“Kdo dospěje do tohoto transcendentálního postavení, okamžitě realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a ke všem živým bytostem zaujímá stejný postoj. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.”

Cílem je dosáhnout parā bhakti, transcendentální oddané služby Nejvyššímu Pánu. Za tímto účelem je třeba analyzovat svou existenci, ale pokud již někdo oddanou službu praktikuje, nemá se hledáním poznání zatěžovat. Pouhým vykonáváním oddané služby bez odchýlení bude neustále v osvobozeném postavení.

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

Neochvějné vykonávání oddané služby je samo o sobě brahma-bhūta. Dalším důležitým údajem v této souvislosti je anena yogena yathopadeśam. Pokyny od duchovního mistra je třeba okamžitě splnit. Oddaný se od nich nesmí odchýlit ani se je snažit překonat. Nemá se zajímat pouze o studium knih — musí také vykonávat nařízení duchovního mistra (yathopadeśam). Mystické síly je doporučeno získat pouze kvůli tomu, že umožňují vzdát se hmotného pojetí, ale kdo je již zapojen v oddané službě, nemusí systém mystické yogy praktikovat. Podstatné je, že jógových činností je možné se vzdát, ale v případě oddané služby tomu tak není. Jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (1.7.10):

ātmārāmāś ca munayo
nirgranthā apy urukrame
kurvanty ahaitukīṁ bhaktim
ittham-bhūta-guṇo hariḥ

I ti, kdo jsou osvobození (ātmārāma), musí být neustále zaměstnáni oddanou službou. Po dosažení seberealizace je možné zanechat praktikování yogy, ale v žádném stádiu nelze zanechat oddané služby. Všechny ostatní činnosti vykonávané za účelem seberealizace — včetně yogy a filozofické spekulace — je možné ukončit, ale oddanou službu je nutné zachovat za všech okolností.

Verš

putrāṁś ca śiṣyāṁś ca nṛpo gurur vā
mal-loka-kāmo mad-anugrahārthaḥ
itthaṁ vimanyur anuśiṣyād ataj-jñān
na yojayet karmasu karma-mūḍhān
kaṁ yojayan manujo ’rthaṁ labheta
nipātayan naṣṭa-dṛśaṁ hi garte

Synonyma

putrān — syny; ca — a; śiṣyān — žáky; ca — a; nṛpaḥ — král; guruḥ — duchovní mistr; — nebo; mat-loka-kāmaḥ — toužící dosáhnout Mého sídla; mat-anugraha-arthaḥ — považuje získání Mé milosti za cíl života; ittham — takto; vimanyuḥ — zbavený hněvu; anuśiṣyāt — má poučovat; a-tat-jñān — postrádající duchovní poznání; na — ne; yojayet — má se věnovat; karmasu — plodonosným činnostem; karma-mūḍhān — vykonávající pouze zbožné či bezbožné činnosti; kam — jaký; yojayan — když zaměstnává; manu-jaḥ — člověk; artham — prospěch; labheta — může získat; nipātayan — když způsobí pád; naṣṭa-dṛśam — toho, kdo již postrádá transcendentální pohled; hi — vskutku; garte — do díry.

Překlad

Má-li někdo vážný zájem o návrat domů, zpátky k Bohu, musí považovat milost Nejvyšší Osobnosti Božství za summum bonum a hlavní cíl života. Je-li otcem, který poučuje své syny, duchovním mistrem, který poučuje své žáky, nebo králem, který poučuje své občany, musí je poučovat tak, jak jsem uvedl. Aniž by se hněval, má pokračovat v udílení pokynů i v případě, že žák, syn nebo občan někdy nedokáží jeho nařízení následovat. Nevědomé lidi, kteří vykonávají zbožné a bezbožné činnosti, je třeba jakýmkoliv způsobem zaměstnat oddanou službou. Měli by se vždy vyhýbat plodonosnému jednání. Přivede-li někdo svého žáka, syna nebo občana, který postrádá transcendentální pohled, do otroctví jednání přinášejícího karmu, jaký z toho bude mít prospěch? Je to stejné jako přivést slepého člověka k temné studni a nechat ho do ní spadnout.

Význam

V Bhagavad-gītě (3.26) je řečeno:

na buddhi-bhedaṁ janayed
ajñānāṁ karma-saṅginām
joṣayet sarva-karmāṇi
vidvān yuktaḥ samācaran

“Moudrý člověk by neměl rozrušovat mysl nevědomých, kteří lpí na plodonosných činnostech, tím, že je bude povzbuzovat k nečinnosti; spíše by je měl zaměstnat jednáním v duchu oddané služby.”

Verš

lokaḥ svayaṁ śreyasi naṣṭa-dṛṣṭir
yo ’rthān samīheta nikāma-kāmaḥ
anyonya-vairaḥ sukha-leśa-hetor
ananta-duḥkhaṁ ca na veda mūḍhaḥ

Synonyma

lokaḥ — lidé; svayam — osobně; śreyasi — příznivé cesty; naṣṭa-dṛṣṭiḥ — kteří přišli o zrak; yaḥ — kdo; arthān — věci určené pro uspokojení smyslů; samīheta — přejí si; nikāma-kāmaḥ — jelikož mají příliš mnoho chtivých tužeb; anyonya-vairaḥ — závidí jeden druhému; sukha-leśa-hetoḥ — jen pro dočasné hmotné štěstí; ananta-duḥkham — nekonečné utrpení; ca — také; na — ne; veda — ví; mūḍhaḥ — hlupák.

Překlad

Vlivem nevědomosti neví materialista nic o skutečném vlastním zájmu, o příznivé cestě života. Je chtivými touhami připoutaný k hmotnému požitku a s tímto cílem spřádá všechny své plány. Pro dočasné uspokojení smyslů takový člověk vytváří společnost plnou závisti, a následkem této mentality se topí v oceánu utrpení. Je to takový hlupák, že o tom ani neví.

Význam

Velmi významné je zde slovo naṣṭa-dṛṣṭiḥ, “ten, kdo nedokáže vidět budoucnost”. Život pokračuje z jednoho těla do druhého a činnosti vykonávané v tomto těle přinášejí své radostné či bolestné výsledky — ne-li později v tomto životě, tak v příštím. Ten, kdo postrádá inteligenci a nedokáže vidět budoucnost, vytváří pouze nepřátelství a zápasí s druhými o smyslový požitek. Výsledkem toho je, že v příštím životě trpí, ale jelikož je slepý, jedná i nadále tak, že jeho utrpení bude neomezené. Takový člověk je mūḍha — pouze marní svůj čas a nechápe oddanou službu Pánu. Bhagavad-gītā (7.25) uvádí:

nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya
yogamāyā-samāvṛtaḥ
mūḍho 'yaṁ nābhijānāti
loko mām ajam avyayam

“Nikdy se nezjevuji hloupým a neinteligentním lidem. Pro ně jsem zahalen Svou věčnou tvůrčí energií (zvanou yogamāyā), a oklamaný svět tak nezná Mě, Jenž jsem nezrozený a nikdy nemohu poklesnout.”

V Kaṭha Upaṇiṣadě je rovněž řečeno: avidyāyām antare vartamānāḥ svayaṁ dhīrāḥ paṇḍitaṁ manyamānāḥ. I když jsou lidé nevědomí, přesto se nechávají vést jinými slepci. Všichni proto zakoušejí utrpení. Slepí vedou slepé na cestě vedoucí do propasti.

Verš

kas taṁ svayaṁ tad-abhijño vipaścid
avidyāyām antare vartamānam
dṛṣṭvā punas taṁ saghṛṇaḥ kubuddhiṁ
prayojayed utpathagaṁ yathāndham

Synonyma

kaḥ — kdo je ta osoba; tam — jeho; svayam — osobně; tat-abhijñaḥ — který má duchovní poznání; vipaścit — učenec; avidyāyām antare — v nevědomosti; vartamānam — kdo existuje; dṛṣṭvā — když vidí; punaḥ — znovu; tam — jeho; sa-ghṛṇaḥ — velice milostivý; ku-buddhim — kdo se stal obětí cesty saṁsāry; prayojayet — zaměstnal by; utpatha-gam — kdo jde po špatné cestě; yathā — jako; andham — slepec.

Překlad

Jak může ten, kdo je skutečně učený, milosrdný a pokročilý v duchovním poznání, zaměstnat plodonosnými činnostmi nevědomého člověka, který se stal obětí cesty saṁsāry, a tak ho ještě více ponořit do hmotné existence? Jak může slušný člověk nechat slepce, který jde po špatné cestě, dál kráčet do nebezpečí? Jak může něco takového dopustit? Žádný moudrý či laskavý člověk to nedovolí.

Verš

gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt
pitā na sa syāj jananī na sā syāt
daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān
na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum

Synonyma

guruḥ — duchovní mistr; na — ne; saḥ — on; syāt — má se stát; sva-janaḥ — příbuzný; na — ne; saḥ — taková osoba; syāt — má se stát; pitā — otec; na — ne; saḥ — on; syāt — má se stát; jananī — matka; na — ne; — ona; syāt — má se stát; daivam — uctívané božstvo; na — ne; tat — to; syāt — má se stát; na — ne; patiḥ — manžel; ca — také; saḥ — on; syāt — má se stát; na — ne; mocayet — dokáže vysvobodit; yaḥ — kdo; samupeta-mṛtyum — toho, kdo je na cestě opakovaného rození a umírání.

Překlad

Ten, kdo nedokáže vysvobodit své svěřence z cesty opakovaného rození a umírání, se nemá nikdy stát duchovním mistrem, otcem, manželem, matkou nebo uctívaným polobohem.

Význam

Existuje mnoho duchovních mistrů, ale Ṛṣabhadeva upozorňuje, že duchovním mistrem se nemá stát ten, kdo nedokáže vysvobodit svého žáka z cesty rození a umírání. Ten, kdo není čistým oddaným Kṛṣṇy, se nemůže zbavit koloběhu zrození a smrti. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna. Ukončit rození a umírání můžeme jedině návratem domů, zpátky k Bohu. Kdo se však může vrátit k Bohu, aniž by Nejvyššího Pána pochopil takového, jaký je? Janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ.

V dějinách najdeme mnoho příkladů, které ilustrují Ṛṣabhadevovy pokyny. Bali Mahārāja zavrhl Śukrācāryu, jenž ho nedokázal vysvobodit z cesty opakovaného rození a umírání. Śukrācārya nebyl čistý oddaný, tíhl víceméně k plodonosným činnostem a protestoval, když Bali Mahārāja slíbil, že dá vše Pánu Viṣṇuovi. Každý by měl ve skutečnosti odevzdat vše Pánu, jelikož Jemu vše patří. Proto Nejvyšší Pán doporučuje v Bhagavad-gītě (9.27):

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

“Ó synu Kuntī, vše co děláš, vše co jíš, vše co obětuješ a rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, bys měl dělat jako oběť Mně.” To je bhakti. Bez oddanosti není možné vše odevzdat Nejvyššímu Pánu. Dokud toho člověk není schopen, nemá se stát duchovním mistrem, manželem, otcem ani matkou. Manželky brāhmaṇů, kteří vykonávali oběti, opustily své příbuzné, aby uspokojily Kṛṣṇu. To je příklad manželky zavrhující manžela, který ji nedokáže osvobodit z bezprostředního nebezpečí zrození a smrti. Prahlāda Mahārāja podobně zavrhl svého otce a Bharata Mahārāja svou matku (jananī na sā syāt). Slovo daivam poukazuje na poloboha nebo toho, kdo přijímá uctívání od někoho níže postaveného. Duchovní mistr, manžel, otec, matka či výše postavený příbuzný obvykle přijímají uctívání od níže postaveného příbuzného, ale Ṛṣabhadeva to zde zakazuje. Otec, duchovní mistr či manžel musí být především schopen osvobodit svého svěřence od opakovaného rození a umírání. Není-li toho schopen, potápí se do oceánu viny za své nezákonné jednání. Každý má být nanejvýš zodpovědný a starat se o své svěřence stejně, jako se duchovní mistr stará o svého žáka nebo otec o svého syna. Žádnou z těchto povinností nelze řádně vykonávat, nedokáže-li člověk zachránit osobu ve své péči před opakovaným rozením a umíráním.

Verš

idaṁ śarīraṁ mama durvibhāvyaṁ
sattvaṁ hi me hṛdayaṁ yatra dharmaḥ
pṛṣṭhe kṛto me yad adharma ārād
ato hi mām ṛṣabhaṁ prāhur āryāḥ

Synonyma

idam — toto; śarīram — transcendentální tělo, sac-cid-ānanda-vigraha; mama — Mé; durvibhāvyam — nepochopitelné; sattvam — bez jediné příměsi hmotných kvalit přírody; hi — vskutku; me — Mé; hṛdayam — srdce; yatra — kde; dharmaḥ — skutečná úroveň náboženství, bhakti-yoga; pṛṣṭhe — na zádech; kṛtaḥ — učiněná; me — Mnou; yat — protože; adharmaḥ — bezbožnost; ārāt — daleko; ataḥ — proto; hi — vskutku; mām — Mě; ṛṣabham — nejlepší z živých bytostí; prāhuḥ — nazývají; āryāḥ — ti, kdo jsou pokročilí v duchovním životě; úctyhodní nadřízení — úctyhodní nadřízení.

Překlad

Mé transcendentální tělo (sac-cid-ānanda-vigraha) má lidskou podobu, ale nejedná se o hmotné lidské tělo. Je nepochopitelné. Příroda Mě nenutí přijmout určitý druh těla; přijímám ho ze Své vlastní vůle. Mé srdce je také duchovní, a jelikož neustále myslím na dobro Svých oddaných, nachází se v něm proces oddané služby, který je určen právě pro ně. Daleko od Svého srdce jsem zanechal bezbožnost (adharmu) a neoddané činnosti. Ty na Mě nedělají žádný dojem. Díky všem těmto transcendentálním vlastnostem se ke Mně lidé obvykle modlí jako k Ṛṣabhadevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, nejlepší ze všech živých bytostí.

Význam

V tomto verši jsou velice významná slova idaṁ śarīraṁ mama durvibhāvyam. Obecně se setkáváme se dvěma energiemi — hmotnou a duchovní. Do jisté míry známe hmotnou energii (zemi, vodu, vzduch, oheň, éter, mysl, inteligenci a ego), protože v hmotném světě se tělo každé bytosti skládá z těchto prvků. Uvnitř hmotného těla je duše, ale tu nelze vidět hmotnýma očima. Když vidíme tělo plné duchovní energie, je pro nás velice obtížné pochopit, jak může mít duchovní energie tělo. Je řečeno, že tělo Pána Ṛṣabhadeva je zcela duchovní; proto je pro materialistu velice těžké této skutečnosti porozumět. Zcela duchovní tělo je pro něho nepochopitelné. Když něco nedokážeme pochopit svým experimentálním vnímáním, musíme přijmout údaje Ved. V Brahma-saṁhitě je uvedeno: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Nejvyšší Osobnost Božství vlastní tělo, které má podobu, ale toto tělo se neskládá z hmotných prvků. Tvoří ho duchovní blaženost, věčnost a životní síla. Díky Své nepochopitelné energii se před námi může Nejvyšší Pán zjevit ve Svém původním duchovním těle, ale jelikož nemáme s duchovním tělem žádné zkušenosti, jsme někdy zmateni a považujeme Pánovu podobu za hmotnou. Māyāvādští filozofové nikdy nemohou duchovní tělo pochopit. Říkají, že cokoliv duchovního je vždy neosobní, a jakmile vidí něco osobního, považují za samozřejmé, že je to hmotné. V Bhagavad-gītě (9.11) je řečeno:

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

“Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě. Neznají Mou transcendentální povahu a Mou svrchovanou vládu nad vším, co existuje.”

Neinteligentní lidé si myslí, že Nejvyšší Pán přijímá tělo složené z hmotné energie. Hmotné tělo chápeme snadno, ale duchovní tělo nemůžeme pochopit. Ṛṣabhadeva proto říká: idaṁ śarīraṁ mama durvibhāvyam. V duchovním světě má každý duchovní tělo. Neexistuje tam žádné pojetí hmotného bytí. V duchovním světě existuje pouze služba a přijímání služby. Je tam pouze sevya, sevā a sevaka — osoba, Jíž se slouží, služba a služebník. Tyto tři prvky jsou zcela duchovní, a proto je duchovní svět označován za absolutní. Neexistuje tam ani náznak hmotného znečištění. Pán Ṛṣabhadeva je zcela transcendentální hmotnému pojetí, a proto říká, že se Jeho srdce skládá z dharmy. Dharmu vysvětluje Bhagavad-gītā (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. V duchovním světě je každá živá bytost odevzdaná Nejvyššímu Pánu a je zcela na duchovní úrovni. I když tam jsou služebníci, obsluhovaný a služba, vše je duchovní a rozmanité. V tuto chvíli je pro nás kvůli našemu hmotnému pojetí vše durvibhāvya, nepochopitelné. Pán je jakožto Nejvyšší nazýván Ṛṣabha, což znamená “nejlepší”. Řečeno slovy Ved: nityo nityānām. My jsme také duchovní, ale jsme podřízení. Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán, je nejpřednější živá bytost. Slovo ṛṣabha znamená “vůdce” nebo “nejvyšší” a poukazuje na Nejvyšší Bytost, Samotného Boha.

Verš

tasmād bhavanto hṛdayena jātāḥ
sarve mahīyāṁsam amuṁ sanābham
akliṣṭa-buddhyā bharataṁ bhajadhvaṁ
śuśrūṣaṇaṁ tad bharaṇaṁ prajānām

Synonyma

tasmāt — proto (protože Já jsem Nejvyšší); bhavantaḥ — vy; hṛdayena — z Mého srdce; jātāḥ — zrození; sarve — všichni; mahīyāṁsam — nejlepší; amum — ten; sa-nābham — bratr; akliṣṭa-buddhyā — svou inteligencí, bez hmotného znečištění; bharatam — Bharata; bhajadhvam — snažte se sloužit; śuśrūṣaṇam — služba; tat — ta; bharaṇam prajānām — panování občanům.

Překlad

Moji milí chlapci, všichni jste zrození z Mého srdce, které je sídlem všech duchovních vlastností, a proto byste neměli být jako materialisté a závistiví lidé. Měli byste přijmout svrchovanost svého nejstaršího bratra, Bharaty, který je velice pokročilý v oddané službě. Budete-li mu sloužit, vaše služba jemu bude zahrnovat i službu Mně, a automaticky tak budete vládnout občanům.

Význam

Slovo hṛdaya zde označuje srdce, které se také někdy nazývá uraḥ, “hruď”. Srdce se nachází v hrudi, a přestože nástrojem ke zrození syna jsou genitálie, ve skutečnosti se syn rodí ze srdce. Semeno přijímá podobu těla v závislosti na rozpoložení srdce. Védský systém proto přikazuje, že člověk má před plozením dítěte své srdce očistit obřadem zvaným garbhādhāna. Srdce Ṛṣabhadeva bylo vždy čisté a duchovní, a z toho důvodu byli všichni synové, kteří se z něho narodili, duchovně založení. Ṛṣabhadeva však přesto prohlásil, že Jeho nejstarší syn je na nejvyšší úrovni, a doporučil, aby mu ostatní sloužili. Všichni bratři Bharaty Mahārāje dostali od Ṛṣabhadeva pokyn věrně Bharatovi sloužit. Je možné položit otázku, proč lpět na rodinných členech, když na počátku bylo doporučeno nebýt připoutaný k domovu a rodině. Dále se ovšem doporučuje: mahīyasām pāda-rajo-'bhiṣeka — je třeba sloužit mahīyānovi, duchovně vysoce pokročilé osobě. Mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ — služba vznešenému oddanému (mahat) otevírá cestu k osvobození. Ṛṣabhadevovu rodinu nelze srovnávat s obyčejnou materialistickou rodinou. Bharata Mahārāja, Ṛṣabhadevův nejstarší syn, byl obzvláště vznešený, a proto dostali ostatní synové radu, aby mu sloužili pro jeho potěšení. To byla jejich povinnost.

Nejvyšší Pán doporučoval, aby se Bharata Mahārāja stal hlavním vládcem planety. To je skutečný plán Nejvyššího Pána. Během bitvy na Kurukṣetře Pán Kṛṣṇa chtěl, aby nejvyšším králem této planety byl Mahārāja Yudhiṣṭhira. Nikdy si nepřál, aby toto místo zastával Duryodhana. Jak je řečeno v minulém verši, srdce Pána Ṛṣabhadeva je hṛdayaṁ yatra dharmaḥ. Charakteristickou dharmu také vysvětluje Bhagavad-gītā — odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství. V zájmu ochrany dharmy (paritrāṇāya sādhūnām) si Pán vždy přeje, aby Zemi vládl oddaný. Pak vše probíhá hladce a ku prospěchu všech. Jakmile Zemi vládne démon, nastává chaotická situace. V současné době tíhne svět k demokratickému systému, ale jelikož jsou všichni lidé znečištěni kvalitami vášně a nevědomosti, nedokáží za hlavního představitele vlády zvolit správnou osobu. Prezident je vybírán na základě hlasů nevědomých śūdrů; proto je zvolen zase jen další śūdra a celá vláda se tím okamžitě znečistí. Kdyby lidé striktně následovali zásady Bhagavad-gīty, volili by toho, kdo je oddaným Pána. Potom by automaticky byla dobrá vláda. Ṛṣabhadeva proto doporučil za krále této planety Bharatu Mahārāje. Sloužit oddanému znamená sloužit Nejvyššímu Pánu, neboť oddaný vždy zastupuje Pána. Je-li hlavní zodpovědnost svěřena oddanému, vláda je vždy přijatelná a prospěšná pro každého.

Verš

bhūteṣu vīrudbhya uduttamā ye
sarīsṛpās teṣu sabodha-niṣṭhāḥ
tato manuṣyāḥ pramathās tato ’pi
gandharva-siddhā vibudhānugā ye
devāsurebhyo maghavat-pradhānā
dakṣādayo brahma-sutās tu teṣām
bhavaḥ paraḥ so ’tha viriñca-vīryaḥ
sa mat-paro ’haṁ dvija-deva-devaḥ

Synonyma

bhūteṣu — mezi vytvořenými věcmi (s příznaky života a bez nich); vīrudbhyaḥ — než rostliny; uduttamāḥ — daleko vyšší; ye — ti, kdo; sarīsṛpāḥ — pohyblivé bytosti, jako červi a hadi; teṣu — z nich; sa-bodha-niṣṭhāḥ — ti, kdo mají vyvinutou inteligenci; tataḥ — než ti; manuṣyāḥ — lidské bytosti; pramathāḥ — duchové; tataḥ api — lepší než ti; gandharva — obyvatelé Gandharvaloky (vyhlášení zpěváci na planetách polobohů); siddhāḥ — obyvatelé Siddhaloky, kteří mají všechny mystické síly; vibudha-anugāḥ — Kinnarové; ye — ti, kdo; deva — polobozi; asurebhyaḥ — než asurové; maghavat-pradhānāḥ — v čele s Indrou; dakṣa-ādayaḥ — počínaje Dakṣou; brahma-sutāḥ — přímí synové Brahmy; tu — potom; teṣām — z nich; bhavaḥ — Pán Śiva; paraḥ — nejlepší; saḥ — on (Pán Śiva); atha — navíc; viriñca-vīryaḥ — který vznikl z Pána Brahmy; saḥ — on (Brahmā); mat-paraḥ — Můj oddaný; aham — Já; dvija-deva-devaḥ — uctívající brāhmaṇy, Pán brāhmaṇů.

Překlad

Ze dvou projevených energií (duchovní a hmotné) jsou bytosti obdařené životní silou (tráva, stromy a jiné rostliny) nadřazeny tupé hmotě (kamenům, hlíně atd.). Výše než nehybné rostliny jsou červi a hadi, kteří se dokáží pohybovat. Červy a hady převyšují zvířata, jež mají vyvinutou inteligenci. Zvířatům jsou nadřazeny lidské bytosti a nad lidmi jsou duchové, jelikož nemají hmotná těla. Výše než duchové jsou Gandharvové a nad Gandharvy stojí Siddhové. Výše než Siddhové stojí Kinnarové a nad Kinnary jsou asurové. Výše než asurové jsou polobozi, a z polobohů je nejvyšší Indra, král nebes. Výše než Indra jsou přímí synové Pána Brahmy — jako je král Dakṣa — a nejvyšším z nich je Pán Śiva. Pán Śiva je synem Pána Brahmy, a proto je Brahmā považován za vyššího, ale i on je podřízený Mně, Nejvyšší Osobnosti Božství. A jelikož Já jsem nakloněn brāhmaṇům, jsou brāhmaṇové nejlepší ze všech.

Význam

V tomto verši je brāhmaṇům přisuzováno vyšší postavení, než jaké má Sám Nejvyšší Pán. Jde o to, že vláda má podléhat vedení brāhmaṇů. I když Ṛṣabhadeva doporučil Svého nejstaršího syna Bharatu za krále Země, i Bharata musel následovat pokyny brāhmaṇů, aby vládl světu dokonale. Pán je uctíván jako brahmaṇya-deva — má velice rád oddané, tedy brāhmaṇy. To se nevztahuje na takzvané kastovní brāhmaṇy, ale na kvalifikované brāhmaṇy. Každý brāhmaṇa má mít osm vlastností (uvedených ve sloce 24), jako je śama, dama, satya a titikṣā. Brāhmaṇy je třeba vždy uctívat a pod jejich vedením má vládce konat svou povinnost a vládnout občanům. V tomto věku Kali bohužel výkonného vůdce státu ani nevolí příliš inteligentní lidé, ani ho nevedou kvalifikovaní brāhmaṇové, a to vede k chaosu. Všichni lidé by měli být vzděláváni ve vědomí Kṛṣṇy, aby demokratickým způsobem zvolili do čela vlády prvotřídního oddaného, jako byl Bharata Mahārāja. Vedou-li hlavu státu kvalifikovaní brāhmaṇové, je vše naprosto dokonalé.

Tento verš se nepřímo zmiňuje o evolučním procesu a do určité míry podporuje moderní teorii, že život se vyvinul z hmoty, neboť říká: bhūteṣu vīrudbhyaḥ — živé bytosti se vyvíjejí z trávy, rostlin a stromů, které jsou nadřazeny tupé hmotě. Hmota je tedy také schopná projevit živé bytosti, a to v podobě rostlin. Z tohoto hlediska život pochází z hmoty, ale i samotná hmota pochází ze života. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (10.8): ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate — “Já jsem zdrojem všech duchovních i hmotných světů. Vše pochází ze Mě.”

Existují dvě energie — hmotná a duchovní — a obě mají svůj původ v Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa je nejvyšší živá bytost. I když lze říci, že v hmotném světě vzniká životní síla z hmoty, je nutné přiznat, že hmota původně pochází z nejvyšší živé bytosti. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Závěr je, že vše — hmotné i duchovní — vzniká z Nejvyšší Bytosti. Z evolučního hlediska dosáhne živá bytost dokonalosti, když dospěje na úroveň brāhmaṇy. Brāhmaṇa uctívá Nejvyšší Brahman, a Nejvyšší Brahman uctívá brāhmaṇu. Jinými slovy, oddaný se podřizuje Nejvyššímu Pánu a Pán se stará o spokojenost Svého oddaného. Brāhmaṇa se nazývá dvija-deva a Pán se nazývá dvija-deva-deva — je Pánem brāhmaṇů.

Evoluční proces popisuje také Caitanya-caritāmṛta (Madhya, kapitola devatenáctá), kde je řečeno, že existují dva druhy živých bytostí — pohyblivé a nehybné. K pohyblivým bytostem patří ptáci, zvířata, vodní živočichové, lidské bytosti a tak dále. Z nich jsou za nejlepší považováni lidé, ale těch není mnoho. V tomto malém počtu lidských bytostí je zahrnuto mnoho lidí nízké třídy, jako jsou mlecchové, Pulindové, bauddhové a śabarové. Jim je nadřazen člověk, jenž je natolik pokročilý, že dokáže přijmout védské zásady. Z těch, kdo přijímají védské zásady (obvykle označované jako varṇāśrama a v současné době známé jako hinduismus), je pouze několik lidí skutečně dodržuje. Z těch, kdo skutečně dodržují védské zásady, jich většina vykonává plodonosné či zbožné činnosti, aby dosáhli vyššího postavení. Manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye — z mnoha těch, kdo jsou připoutaní k plodonosnému jednání, je možná jeden jñānī neboli člověk filozoficky zaměřený a převyšující karmī. Yatatām api siddhānāṁ kaścin māṁ vetti tattvataḥ — z mnoha jñānīch možná jeden dosáhne osvobození z hmotných pout a z mnoha miliónů osvobozených jñānīch se možná jeden stane oddaným Kṛṣṇy.

Verš

na brāhmaṇais tulaye bhūtam anyat
paśyāmi viprāḥ kim ataḥ paraṁ tu
yasmin nṛbhiḥ prahutaṁ śraddhayāham
aśnāmi kāmaṁ na tathāgni-hotre

Synonyma

na — ne; brāhmaṇaiḥ — s brāhmaṇy; tulaye — pokládám za rovnocennou; bhūtam — bytost; anyat — jinou; paśyāmi — vidím; viprāḥ — ó shromáždění brāhmaṇové; kim — cokoliv; ataḥbrāhmaṇům; param — vyšší; tu — jistě; yasmin — skrze něž; nṛbhiḥ — lidmi; prahutam — potrava obětovaná po náležitě vykonaných obřadech; śraddhayā — s vírou a láskou; aham — Já; aśnāmi — jím; kāmam — s plným uspokojením; na — ne; tathā — takto; agni-hotre — v ohňové oběti.

Překlad

Ó ctihodní brāhmaṇové, co se Mě týče, nikdo v tomto světě není rovnocenný či nadřazený brāhmaṇům. Nenacházím nikoho, kdo by se s nimi mohl srovnávat. Lidé, kteří znají Můj záměr, Mi poté, co vykonali obřady podle védských zásad, obětují s láskou a vírou potravu prostřednictvím úst brāhmaṇy. Je-li Mi jídlo nabídnuto takovýmto způsobem, jím ho s plným uspokojením a přináší Mi větší potěšení než potrava obětovaná v obětním ohni.

Význam

Podle védského systému jsou brāhmaṇové po vykonání obětního obřadu vybídnuti, aby jedli zbytky obětované potravy. Když brāhmaṇové jedí, je to třeba přijímat tak, že jí přímo Nejvyšší Pán. S kvalifikovanými brāhmaṇy tedy nelze nikoho srovnávat. Dokonalost evoluce znamená dospět na bráhmanskou úroveň. Jakákoliv civilizace, která se nezakládá na bráhmanské kultuře a kterou neřídí brāhmaṇové, je nepochybně zatracena. Současná lidská civilizace se zakládá na uspokojování smyslů, a lidé v důsledku toho čím dál více propadají různým věcem. Nikdo nectí bráhmanskou kulturu. Démonská civilizace lpí na ugra-karmě, ohavných činnostech, a pro uspokojování nekonečných chtivých tužeb vznikají velká průmyslová odvětví; výsledkem toho je, že vláda sužuje lidi velkými daněmi. Lidé jsou bezbožní a nevykonávají oběti doporučené v Bhagavad-gītě. Yajñād bhavati parjanyaḥ — vykonávání oběti způsobuje, že se tvoří mraky a prší. Díky vydatným dešťům se urodí dostatek potravy. Společnost by se měla pod vedením brāhmaṇů řídit zásadami Bhagavad-gīty — pak budou lidé šťastní. Annād bhavanti bhūtāni — když jsou zvířata a lidé dostatečně nasyceni obilím, pak sílí a jejich srdce a mozky jsou pokojné. Tehdy mohou všichni dělat pokrok v duchovním životě, který je konečným životním cílem.

Verš

dhṛtā tanūr uśatī me purāṇī
yeneha sattvaṁ paramaṁ pavitram
śamo damaḥ satyam anugrahaś ca
tapas titikṣānubhavaś ca yatra

Synonyma

dhṛtā — udržované transcendentálním vzděláním; tanūḥ — tělo; uśatī — prosté hmotného znečištění; me — Mé; purāṇī — věčné; yena — kým; iha — v tomto hmotném světě; sattvam — kvalita dobra; paramam — nejvyšší; pavitram — očištění; śamaḥ — ovládání mysli; damaḥ — ovládání smyslů; satyam — pravdomluvnost; anugrahaḥ — milostivost; ca — a; tapaḥ — askeze; titikṣā — snášenlivost; anubhavaḥ — realizace Boha a živé bytosti; ca — a; yatra — kde.

Překlad

Vedy jsou Má věčná transcendentální zvuková inkarnace; proto se nazývají śabda-brahma. V tomto světě se brāhmaṇové věnují jejich důkladnému studiu, a jelikož si osvojují védské závěry, je třeba je rovněž považovat za zosobněné Vedy. Brāhmaṇové jsou na úrovni nejvyšší transcendentální kvality přírody, sattva-guṇy, a proto jsou upevněni v ovládání mysli (śama), ovládání smyslů (dama) a pravdomluvnosti (satya). Podávají Vedy v jejich původním smyslu a z milosti (anugraha) káží jejich cíl všem podmíněným duším. Praktikují askezi (tapasya) a snášenlivost (titikṣā) a realizují postavení živé bytosti a Nejvyššího Pána (anubhava). To je osm kvalifikací brāhmaṇů. Žádná živá bytost není brāhmaṇům nadřazená.

Význam

Toto je pravý popis brāhmaṇy. Brāhmaṇa je ten, kdo si ovládáním mysli a smyslů osvojil védské závěry. Podává všechny Vedy v pravdivém znění. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15): vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — studium všech Ved má nakonec přivést člověka k pochopení transcendentálního postavení Pána Śrī Kṛṣṇy. Ten, kdo si skutečně osvojil podstatu Ved, může kázat pravdu. Je soucitný k podmíněným duším, které jsou vystaveny trojímu utrpení tohoto podmíněného světa, jelikož si nejsou vědomy Kṛṣṇy. Brāhmaṇa by se měl nad lidmi slitovat a kázat vědomí Kṛṣṇy, aby zlepšil jejich postavení. Samotný Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, Osobně sestupuje do tohoto vesmíru z duchovního království, aby učil podmíněné duše o hodnotách duchovního života, a snaží se je přivést k tomu, aby se Mu odevzdaly. Brāhmaṇové dělají totéž. Poté, co si osvojí védské pokyny, pomáhají Nejvyššímu Pánu v Jeho snaze osvobodit podmíněné duše. Díky svým vznešeným vlastnostem na úrovni sattva-guṇy jsou brāhmaṇové velice drazí Nejvyšší Osobnosti Božství a rovněž vykonávají činnosti prospěšné pro všechny podmíněné duše v hmotném světě.

Verš

matto ’py anantāt parataḥ parasmāt
svargāpavargādhipater na kiñcit
yeṣāṁ kim u syād itareṇa teṣām
akiñcanānāṁ mayi bhakti-bhājām

Synonyma

mattaḥ — ode Mě; api — dokonce; anantāt — s neomezenou silou a majestátem; parataḥ parasmāt — vyšší než nejvyšší; svarga-apavarga-adhipateḥ — může obdařit štěstím, jaké lze získat v nebeském království, osvobozením či užíváním si hmotného podhodlí a následným osvobozením; na — ne; kiñcit — cokoliv; yeṣām — jichž; kim — jaká potřeba; u — ó; syāt — může být; itareṇa — s někým jiným; teṣām — jich; akiñcanānām — bez potřeb či bez vlastnictví; mayi — Mně; bhakti-bhājām — oddaně slouží.

Překlad

Můj majestát je neomezený, jsem všemocný a Mé postavení je vyšší než postavení Pána Brahmy a Pána Indry, krále nebeských planet. Jsem také tím, kdo udílí veškeré štěstí získané v nebeském království a osvobozením. Brāhmaṇové od Mě přesto nežádají hmotné pohodlí. Jsou velmi čistí a nechtějí nic vlastnit; pouze Mi oddaně slouží. Proč by měli o hmotný prospěch žádat někoho jiného?

Význam

Zde je uvedena dokonalá bráhmanská kvalifikace: akiñcanānāṁ mayi bhakti-bhājām. Brāhmaṇové se neustále věnují oddané službě Pánu, a proto nemají žádná hmotná přání a nevlastní žádné hmotné věci. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 11.8) vysvětluje Caitanya Mahāprabhu postavení čistých vaiṣṇavů, kteří si toužebně přejí vrátit se domů, zpátky k Bohu: niṣkiñcanasya bhagavad-bhajanonmukhasya. Ti, kdo se skutečně chtějí vrátit k Bohu, jsou niṣkiñcana — netouží po žádném hmotném pohodlí. Śrī Caitanya Mahāprabhu varuje: sandarśanaṁ viṣayiṇām atha yoṣitāṁ ca hā hanta hanta viṣa-bhakṣaṇato 'py asādhu — hmotný přepych a smyslový požitek v podobě společnosti žen jsou nebezpečnější než jed. Brāhmaṇové, kteří jsou čistými vaiṣṇavy, neustále slouží Pánu a jsou prosti jakékoliv touhy po hmotném zisku. Neuctívají polobohy, jako je Pán Brahmā, Indra či Pán Śiva, aby obdrželi hmotné pohodlí. Nežádají o hmotný zisk ani Nejvyššího Pána — z toho plyne, že brāhmaṇové jsou nejvyšší živé bytosti tohoto světa. To rovněž potvrzuje Śrī Kapila ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.29.33):

tasmān mayy arpitāśeṣa-
kriyārthātmā nirantaraḥ
mayy arpitātmanaḥ puṁso
mayi sannyasta-karmaṇaḥ
na paśyāmi paraṁ bhūtam
akartuḥ sama-darśanāt

Brāhmaṇové se neustále odevzdávají službě Pánu svým tělem, slovy a myslí. Neexistuje lepší osoba než brāhmaṇa, který jedná tímto způsobem a odevzdává se Nejvyššímu Pánu.

Verš

sarvāṇi mad-dhiṣṇyatayā bhavadbhiś
carāṇi bhūtāni sutā dhruvāṇi
sambhāvitavyāni pade pade vo
vivikta-dṛgbhis tad u hārhaṇaṁ me

Synonyma

sarvāṇi — všechny; mat-dhiṣṇyatayā — jelikož jsou Mým sídlem; bhavadbhiḥ — vámi; carāṇi — které se pohybují; bhūtāni — živé bytosti; sutāḥ — Moji milí synové; dhruvāṇi — které se nepohybují; sambhāvitavyāni — mají být ctěny; pade pade — každým okamžikem; vaḥ — vámi; vivikta-dṛgbhiḥ — s jasným pohledem a porozuměním (že Nejvyšší Osobnost Božství ve Svém aspektu Paramātmy sídlí všude); tat u — to nepřímo; ha — jistě; arhaṇam — vzdávání úcty; me — Mně.

Překlad

Moji milí synové, nestavte se zle vůči žádné živé bytosti, pohyblivé ani nehybné. S vědomím, že v nich sídlím Já, jim všem vzdávejte každým okamžikem úctu. Tak budete vzdávat úctu Mně.

Význam

V tomto verši je použité slovo vivikta-dṛgbhiḥ, které znamená “bez závisti”. Všechny živé bytosti jsou sídlem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, v Jeho aspektu Paramātmy. Jak potvrzuje Brahma-saṁhitā: aṇḍāntara-sthaṁ paramāṇu-cayāntara-stham. Pán sídlí v tomto vesmíru jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Je také uvnitř každého atomu. Vedy praví: īśāvāsyam idaṁ sarvam. Nejvyšší Pán sídlí všude, a kdekoliv sídlí, tam je Jeho chrám. Chrámu vzdáváme úctu již z dálky, a stejně tak bychom měli vzdávat úctu všem živým bytostem. Nejedná se však o teorii panteismu, podle které je všechno Bůh. Skutečností je, že vše má určitý vztah k Bohu, protože Bůh sídlí všude. Neměli bychom rozlišovat mezi chudými a bohatými jako hlupáci, kteří uctívají daridra-nārāyaṇa. Nārāyaṇa je přítomný v bohatých stejně jako v chudých. Nesmíme si myslet, že Nārāyaṇa je jen mezi chudými. Je všude. Pokročilý oddaný vzdává úctu každému — i kočkám a psům.

vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śva-pāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ

“Díky správnému poznání se pokorní mudrci dívají stejně na učeného a vznešeného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.” (Bg. 5.18) Tento rovnocenný pohled (sama-darśinaḥ) si nesmíme vykládat tak, že individuální živá bytost a Nejvyšší Pán jsou totožní. To je omyl — tito dva se od sebe vždy liší. Každá individuální osoba se liší od Nejvyššího Pána. Přirovnávat na základě pojetí vivikta-dṛk či sama-dṛk individuální živou bytost k Nejvyššímu Pánu je chyba. Pán je vždy ve vznešeném postavení, i když přistupuje na to, že bude žít všude. Śrīla Madhvācārya uvádí citát z Padma Purāṇy: vivikta-dṛṣṭi-jīvānāṁ dhiṣṇyatayā parameśvarasya bheda-dṛṣṭiḥ. “Ten, kdo vidí jasně a je prostý závisti, realizuje, že Nejvyšší Pán je oddělený od všech živých bytostí, i když sídlí v každé z nich.” Madhvācārya dále cituje z Padma Purāṇy:

upapādayet parātmānaṁ
jīvebhyo yaḥ pade pade
bhedenaiva na caitasmāt
priyo viṣṇos tu kaścana

“Ten, kdo vidí, že živá bytost a Nejvyšší Pán se od sebe vždy liší, je Pánu velice drahý.” Padma Purāṇa také říká: yo hareś caiva jīvānāṁ bheda-vaktā hareḥ priyaḥ — “Toho, kdo káže, že živé bytosti jsou od Nejvyššího Pána oddělené, má Pán Viṣṇu velice rád.”

Verš

mano-vaco-dṛk-karaṇehitasya
sākṣāt-kṛtaṁ me paribarhaṇaṁ hi
vinā pumān yena mahā-vimohāt
kṛtānta-pāśān na vimoktum īśet

Synonyma

manaḥ — mysl; vacaḥ — slova; dṛk — zrak; karaṇa — smyslů; īhitasya — všech činností (pro udržování těla, společnosti, přátelství a tak dále); sākṣāt-kṛtam — přímo nabízené; me — Mě; paribarhaṇam — uctívání; hi — protože; vinā — bez; pumān — kdokoliv; yena — čím; mahā-vimohāt — z velké iluze; kṛtānta-pāśāt — jako svazující Yamarājův provaz; na — ne; vimoktum — osvobodit se; īśet — je schopen.

Překlad

Pravou činností smyslových orgánů — mysli, zraku, slov a všech poznávacích i činných smyslů — je jejich úplné zapojení ve službě Mně. Živá bytost, jejíž smysly nejsou takto zaměstnané, nemůže pomýšlet na vyproštění se z povážlivého zapletení v hmotné existenci, která je jako pevný Yamarājův provaz.

Význam

V Nārada-pañcarātře je řečeno:

sarvopādhi-vinirmuktaṁ
tat-paratvena nirmalam
hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-
sevanaṁ bhaktir ucyate

To je závěr bhakti. Pán Ṛṣabhadeva po celou dobu zdůrazňuje oddanou službu a nyní uzavírá své pokyny slovy, že všechny smysly je třeba zapojit do služby Pánu. Existuje pět smyslů, pomocí kterých získáváme poznání, a pět smyslů, s jejichž pomocí jednáme. Těchto deset smyslů a mysl je třeba plně zaměstnat službou Pánu. Pokud je člověk takto nezaměstná, nemůže se vyprostit ze zajetí māyi.

Verš

śrī-śuka uvāca
evam anuśāsyātmajān svayam anuśiṣṭān api lokānuśāsanārthaṁ mahānubhāvaḥ parama-suhṛd bhagavān ṛṣabhāpadeśa upaśama-śīlānām uparata-karmaṇāṁ mahā-munīnāṁ bhakti-jñāna-vairāgya-lakṣaṇaṁ pāramahaṁsya-dharmam upaśikṣamāṇaḥ sva-tanaya-śata-jyeṣṭhaṁ parama-bhāgavataṁ bhagavaj-jana-parāyaṇaṁ bharataṁ dharaṇi-pālanāyābhiṣicya svayaṁ bhavana evorvarita-śarīra-mātra-parigraha unmatta iva gagana-paridhānaḥ prakīrṇa-keśa ātmany āropitāhavanīyo brahmāvartāt pravavrāja.

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; evam — takto; anuśāsya — poté, co poučil; ātma-jān — Své syny; svayam — Osobně; anuśiṣṭān — kulturně na výši; api — ačkoliv; loka-anuśāsana-artham — jen aby poučil lidi; mahā-anubhāvaḥ — velká osobnost; parama-suhṛt — vznešený příznivec každého; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; ṛṣabha-apadeśaḥ — který je oslavovaný a známý jako Ṛṣabhadeva; upaśama-śīlānām — těch, kdo netouží po hmotném požitku; uparata-karmaṇām — kdo se již nezajímají o plodonosné činnosti; mahā-munīnām — kdo jsou sannyāsīny; bhakti — oddaná služba; jñāna — dokonalé poznání; vairāgya — odpoutanost; lakṣaṇam — s těmito znaky; pāramahaṁsya — nejlepší z lidských bytostí; dharmam — povinnosti; upaśikṣamāṇaḥ — poučil; sva-tanaya — Svých synů; śata — sto; jyeṣṭham — nejstaršího; parama-bhāgavatam — největšího oddaného Pána; bhagavat-jana-parāyaṇam — následovníka Pánových oddaných, brāhmaṇů a vaiṣṇavů; bharatam — Bharatu Mahārāje; dharaṇi-pālanāya — aby vládl světu; abhiṣicya — dosadil na trůn; svayam — Osobně; bhavane — doma; eva — ačkoliv; urvarita — zůstával; śarīra-mātra — pouze tělo; parigrahaḥ — přijímal; unmattaḥ — šílenec; iva — přesně jako; gagana-paridhānaḥ — měl za Svůj oděv nebe; prakīrṇa-keśaḥ — s rozcuchanými vlasy; ātmani — v Sobě; āropita — udržoval; āhavanīyaḥ — védský oheň; brahmāvartāt — z místa zvaného Brahmāvarta; pravavrāja — začal cestovat po celém světě.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto poučil velký příznivec všech, Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva, Své vlastní syny. Přestože byli dokonale vzdělaní a kulturně vyspělí, udělil jim pokyny, aby stanovil příklad, jak má otec poučit své syny, než zanechá rodinného života. Sannyāsīni, které již nepoutá plodonosné jednání a kteří se poté, co přemohli všechny své hmotné touhy, začali věnovat oddané službě, si mohou z těchto pokynů také mnoho vzít. Pán Ṛṣabhadeva poučil Svých sto synů, z nichž nejstarší, Bharata, byl velmi pokročilý oddaný a stoupenec vaiṣṇavů. Jeho Pán dosadil na královský trůn, aby vládl celému světu. Poté — i když byl ještě doma — žil Pán Ṛṣabhadeva jako šílenec, nahý a s rozcuchanými vlasy. Pak do Svého nitra přijal obětní oheň a opustil Brahmāvartu, aby cestoval po celém světě.

Význam

Pokyny, které dal Pán Ṛṣabhadeva Svým synům, nebyly určeny přímo jim, neboť Jeho synové již byli vzdělaní a vysoce pokročilí v poznání. Spíše byly určeny pro sannyāsīny, kteří se chtějí stát pokročilými oddanými. Sannyāsīni na cestě oddané služby se musí řídit pokyny Pána Ṛṣabhadeva. Pán zanechal rodinného života a ještě v době, kdy zůstával se Svou rodinou, žil jako nahý šílenec.

Verš

jaḍāndha-mūka-badhira-piśāconmādakavad-avadhūta-veṣo ’bhibhāṣyamāṇo ’pi janānāṁ gṛhīta-mauna-vratas tūṣṇīṁ babhūva.

Synonyma

jaḍa — nečinný; andha — slepý; mūka — němý; badhira — hluchý; piśāca — duch; unmādaka — šílenec; vat — jako; avadhūta-veṣaḥ — vypadal jako avadhūta (který se nezajímá o hmotný svět); abhibhāṣyamāṇaḥ — tak oslovován (jako hluchý, němý a slepý); api — ačkoliv; janānām — lidmi; gṛhīta — přijal; mauna — mlčení; vrataḥ — slib; tūṣṇīm babhūva — zachovával mlčení.

Překlad

Poté Pán Ṛṣabhadeva přijal vnější vzhled avadhūty — velkého světce, který se nestará o hmotný svět — a putoval lidskou společností jako slepý, hluchý a němý člověk, nepotřebný kámen, duch či šílenec. I když Mu lidé takto nadávali, mlčel a s nikým nemluvil.

Význam

Slovo avadhūta se vztahuje na toho, kdo se nestará o společenské konvence, konkrétně o varṇāśrama-dharmu. Taková osoba však může spočívat sama v sobě a být spokojená ve společnosti Nejvyššího Pána, o Němž medituje. Avadhūta se tedy nazývá ten, kdo překonal pravidla a usměrnění varṇāśrama-dharmy. Je již vysvobozen z pout māyi a žije zcela odděleně a nezávisle.

Verš

tatra tatra pura-grāmākara-kheṭa-vāṭa-kharvaṭa-śibira-vraja-ghoṣa-sārtha-giri-vanāśramādiṣv anupatham avanicarāpasadaiḥ paribhūyamāno makṣikābhir iva vana-gajas tarjana-tāḍanāvamehana-ṣṭhīvana-grāva-śakṛd-rajaḥ-prakṣepa-pūti-vāta-duruktais tad avigaṇayann evāsat-saṁsthāna etasmin dehopalakṣaṇe sad-apadeśa ubhayānubhava-svarūpeṇa sva-mahimāvasthānenāsamāropitāhaṁ-mamābhimānatvād avikhaṇḍita-manāḥ pṛthivīm eka-caraḥ paribabhrāma.

Synonyma

tatra tatra — sem a tam; pura — města; grāma — vesnice; ākara — doly; kheṭa — zemědělské oblasti; vāṭa — zahrady; kharvaṭa — vesnice v údolích; śibira — vojenská ležení; vraja — ohrady pro krávy; ghoṣa — obydlí pastevců krav; sārtha — útulky pro poutníky; giri — kopce; vana — lesy; āśrama — v poustevnách; ādiṣu — a tak dále; anupatham — když procházel; avanicara-apasadaiḥ — nežádoucími živly, zkaženými lidmi; paribhūyamānaḥ — obklopený; makṣikābhiḥ — mouchami; iva — jako; vana-gajaḥ — slon vycházející z lesa; tarjana — hrozbami; tāḍana — bití; avamehana — močili na Jeho tělo; ṣṭhīvana — plivali na Jeho tělo; grāva-śakṛt — kameny a výkaly; rajaḥ — prach; prakṣepa — házeli; pūti-vāta — pouštěli před Jeho tělem větry; duruktaiḥ — a nadávkami; tat — toho; avigaṇayan — aniž by si všímal; eva — takto; asat-saṁsthāne — domov nevhodný pro slušného člověka; etasmin — v tomto; deha-upalakṣaṇe — ve formě hmotného těla; sat-apadeśe — nazývané skutečné; ubhaya-anubhava-svarūpeṇa — pochopením správného postavení těla a duše; sva-mahima — ve Své vlastní slávě; avasthānena — díky spočívání; asamāropita-aham-mama-abhimānatvāt — neuznávající mylné pojetí “já a moje”; avikhaṇḍita-manāḥ — neznepokojený v mysli; pṛthivīm — po celém světě; eka-caraḥ — sám; paribabhrāma — toulal se.

Překlad

Ṛṣabhadeva začal putovat městy, vesnicemi, doly, venkovem, údolími, zahradami, vojenskými tábory, ohradami pro dobytek, domovy pastevců krav, přechodnými útulky, horami, lesy a poustevnami. Všude, kam šel, Ho obklopovaly nejrůznější pochybné živly, stejně jako mouchy obklopují slona vycházejícího z lesa. Lidé Mu neustále vyhrožovali, bili Ho, močili na Něho a plivali. Někdy po Něm házeli kameny, výkaly a prach a jindy před Ním pouštěli smrduté větry. Nadávali Mu nejrůznějšími způsoby a působili Mu mnoho těžkostí, ale On si toho nevšímal, protože chápal, že tělu je předurčeno takto skončit. Nacházel se na duchovní úrovni, a jelikož spočíval ve Své duchovní slávě, vůbec se o tyto hmotné urážky nestaral. Jasně chápal, že hmota a duše jsou od sebe oddělené, a nebyl ovlivněn tělesným pojetím. Takto chodil sám po celém světě, aniž by se na kohokoliv hněval.

Význam

Narottama dāsa Ṭhākura říká: deha-smṛti nāhi yāra, saṁsāra bandhana kāhāṅ tāra. Ten, kdo plně realizuje, že hmotné tělo a svět jsou pomíjivé, se nezajímá o tělesné bolesti a radosti. Śrī Kṛṣṇa radí v Bhagavad-gītě (2.14):

mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino 'nityās
tāṁs titikṣasva bhārata

“Ó synu Kuntī, krátkodobé radosti a bolesti přicházejí a odcházejí jako zimní a letní období. Pocházejí ze smyslových vjemů, ó potomku Bharaty, a člověk se je musí naučit snášet, aniž by jimi byl rozrušen.”

Co se týče Ṛṣabhadeva, bylo již vysvětleno: idaṁ śarīraṁ mama durvibhāvyam. Neměl hmotné tělo, a proto snášel všechny potíže, které Mu působily nežádoucí živly ve společnosti. Mohl tedy tolerovat, když na Něho lidé házeli výkaly a prach a když Ho bili. Jeho tělo bylo transcendentální, a proto necítil žádnou bolest. Neustále setrvával ve Své duchovní blaženosti. Bhagavad-gītā (18.61) uvádí:

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou usazené jakoby na stroji vytvořeném z hmotné energie.”

Jelikož Pán sídlí v srdci každého, je i v srdcích prasat a psů. Neměli bychom si myslet, že když prasata a psi ve svých hmotných tělech žijí na špinavých místech, tak i Nejvyšší Osobnost Božství ve Svém aspektu Paramātmy žije ve špíně. I když s Pánem Ṛṣabhadevem nežádoucí živly světa zle nakládaly, nijak se Ho to nedotýkalo. Proto je zde řečeno: sva-mahima-avasthānena — “Spočíval ve Své vlastní slávě.” Nikdy nebyl z těchto urážek zarmoucený.

Verš

ati-sukumāra-kara-caraṇoraḥ-sthala-vipula-bāhv-aṁsa-gala-vadanādy-avayava-vinyāsaḥ prakṛti-sundara-svabhāva-hāsa-sumukho nava-nalina-dalāyamāna-śiśira-tārāruṇāyata-nayana-ruciraḥ sadṛśa-subhaga-kapola-karṇa-kaṇṭha-nāso vigūḍha-smita-vadana-mahotsavena pura-vanitānāṁ manasi kusuma-śarāsanam upadadhānaḥ parāg-avalambamāna-kuṭila-jaṭila-kapiśa-keśa-bhūri-bhāro ’vadhūta-malina-nija-śarīreṇa graha-gṛhīta ivādṛśyata.

Synonyma

ati-su-kumāra — velmi jemné; kara — ruce; caraṇa — nohy; uraḥ-sthala — hruď; vipula — dlouhé; bāhu — paže; aṁsa — ramena; gala — krk; vadana — obličej; ādi — a tak dále; avayava — údy; vinyāsaḥ — správně umístěné; prakṛti — od přírody; sundara — půvabná; sva-bhāva — přirozeným; hāsa — s úsměvem; su-mukhaḥ — Jeho krásná ústa; nava-nalina-dalāyamāna — které vypadaly jako okvětní lístky mladého lotosového květu; śiśira — které odstraňovaly veškerá utrpení; tāra — duhovky; aruṇa — načervenalé; āyata — doširoka otevřenýma; nayana — s očima; ruciraḥ — rozkošná; sadṛśa — taková; subhaga — krása; kapola — čelo; karṇa — uši; kaṇṭha — krk; nāsaḥ — Jeho nos; vigūḍha-smita — nevyzpytatelným úsměvem; vadana — Svým obličejem; mahā-utsavena — vypadal jako festival; pura-vanitānām — žen v domácnosti; manasi — v srdci; kusuma-śarāsanam — Amor; upadadhānaḥ — probouzel; parāk — všude kolem; avalambamāna — šířil; kuṭila — kadeřavé; jaṭila — zapletené; kapiśa — hnědé; keśa — vlasů; bhūri-bhāraḥ — s hojností; avadhūta — zanedbané; malina — špinavé; nija-śarīreṇa — Svým tělem; graha-gṛhītaḥ — posedlý duchem; iva — jako kdyby; adṛśyata — vypadal.

Překlad

Ruce, nohy a hruď Pána Ṛṣabhadeva byly velmi dlouhé a Jeho ramena, obličej a všechny údy se vyznačovaly jemností a souměrností. Ústa Mu zdobil přirozený úsměv a Jeho půvab ještě zvyšovaly načervenalé oči, doširoka otevřené jako okvětní lístky mladého lotosu s kapkami ranní rosy. Duhovky Jeho očí byly tak příjemné na pohled, že každého zbavovaly všech potíží. Nádherné bylo i Jeho čelo, uši, krk, nos a všechny ostatní části těla. Jeho tvář vždy krášlil jemný úsměv — do té míry, že přitahoval i srdce vdaných žen, jako by je Amor zasáhl svými šípy. Měl hojně kadeřavých hnědých vlasů, které byly spletené, rozcuchané a stejně zanedbané jako Jeho špinavé tělo. Vypadal jako člověk posedlý duchem.

Význam

I když bylo tělo Pána Ṛṣabhadeva velmi zanedbané, Jeho transcendentální rysy byly tak přitažlivé, že upoutával i vdané ženy. Spojení krásy a špíny způsobovalo, že Jeho nádherné tělo vypadalo jako posedlé duchem.

Verš

yarhi vāva sa bhagavān lokam imaṁ yogasyāddhā pratīpam ivācakṣāṇas tat-pratikriyā-karma bībhatsitam iti vratam ājagaram-āsthitaḥ śayāna evāśnāti pibati khādaty avamehati hadati sma ceṣṭamāna uccarita ādigdhoddeśaḥ.

Synonyma

yarhi vāva — když; saḥ — On; bhagavān — Osobnost Božství; lokam — obyčejní lidé; imam — toto; yogasya — praktikováním yogy; addhā — přímo; pratīpam — nepřátelští; iva — jako; ācakṣāṇaḥ — pozoroval; tat — tomu; pratikriyā — aby zabránil; karma — činnosti; bībhatsitam — odporné; iti — takto; vratam — chování; ājagaram — krajty (zůstat na jednom místě); āsthitaḥ — přijal; śayānaḥ — vleže; eva — vskutku; aśnāti — jí; pibati — pije; khādati — žvýká; avamehati — močí; hadati — kálí; sma — takto; ceṣṭamānaḥ — válel se; uccarite — ve výkalech a moči; ādigdha-uddeśaḥ — takto zamazané Jeho tělo.

Překlad

Když Pán Ṛṣabhadeva viděl, že veřejnost dělala všechno proti Jeho praktikování mystické yogy, začal se chovat jako krajta, aby se bránil útokům druhých. Ulehl na jedno místo, kde zůstal, a vleže jedl, pil, kálel, močil a válel se v tom všem. Takto si zamazal celé tělo vlastními výkaly a močí, aby se k Němu nepřátelé nepřibližovali a nerušili Ho.

Význam

Každý zakouší své osudem přidělené štěstí a neštěstí, i když zůstane na jednom místě. To je výrok śāster. Nachází-li se člověk na duchovní úrovni, může zůstat na jednom místě a o všechny jeho potřeby bude řízením svrchovaného vládce postaráno. Pokud nekáže, není třeba, aby cestoval po celém světě. Může zůstat na jednom místě a vykonávat oddanou službu podle času a okolností. Když Ṛṣabhadeva viděl, že Mu cestování po světě přináší pouze potíže, rozhodl se ulehnout na jedno místo jako krajta. Takto jedl, pil, kálel i močil a Svými výměšky si zamazal tělo, aby Ho lidé nevyrušovali.

Verš

tasya ha yaḥ purīṣa-surabhi-saugandhya-vāyus taṁ deśaṁ daśa-yojanaṁ samantāt surabhiṁ cakāra.

Synonyma

tasya — Jeho; ha — vskutku; yaḥ — co; purīṣa — výkalů; surabhi — vůní; saugandhya — příjemně vonící; vāyuḥ — vzduch; tam — ten; deśam — zemi; daśa — do vzdálenosti deseti; yojanam — yojanů (jeden yojan se rovná 12,8 kilometrů); samantāt — celé okolí; surabhim — provoněné; cakāra — učinil.

Překlad

Jelikož Pán Ṛṣabhadeva zůstal v tomto stavu, veřejnost ho nevyrušovala, ale Jeho výkaly a moč nevydávaly žádný nepříjemný zápach. Naopak — voněly do té míry, že celé okolí do vzdálenosti sto třiceti kilometrů naplnily příjemnou vůní.

Význam

Z tohoto popisu můžeme s jistotou vyvodit, že Pán Ṛṣabhadeva byl transcendentálně blažený. Jeho výkaly a moč se lišily od hmotných výkalů a moči natolik, že voněly. Dokonce i v hmotném světě je kravský trus považován za čistou látku s dezinfekčními účinky. Lze ho ukládat na jedno místo, a přesto nevznikne žádný nepříjemný zápach, který by byl někomu na obtíž. Můžeme si být jisti tím, že v duchovním světě výkaly a moč také příjemně voní. Výměšky Pána Ṛṣabhadeva svou vůní zpříjemnily celou atmosféru.

Verš

evaṁ go-mṛga-kāka-caryayā vrajaṁs tiṣṭhann āsīnaḥ śayānaḥ kāka-mṛga-go-caritaḥ pibati khādaty avamehati sma.

Synonyma

evam — takto; go — krav; mṛga — jelenů; kāka — vran; caryayā — činnostmi; vrajan — pohyboval se; tiṣṭhan — stál; āsīnaḥ — seděl; śayānaḥ — ležel; kāka-mṛga-go-caritaḥ — choval se přesně jako vrány, jeleni a krávy; pibati — pije; khādati — jí; avamehati — močí; sma — tak činil.

Překlad

Takto se chování Pána Ṛṣabhadeva nelišilo od chování krav, jelenů a vran. Někdy se pohyboval či chodil, a jindy seděl na jednom místě. Někdy ležel, stejně jako krávy, jeleni a vrány. Takto jedl, pil, kálel a močil, a tímto způsobem klamal veřejnost.

Význam

Pán Ṛṣabhadeva měl jakožto Nejvyšší Osobnost Božství transcendentální, duchovní tělo. Obyčejní lidé nedokázali ocenit Jeho chování a praktikování mystické yogy, a proto Ho začali obtěžovat. Aby je oklamal, choval se jako vrány, krávy a jeleni.

Verš

iti nānā-yoga-caryācaraṇo bhagavān kaivalya-patir ṛṣabho ’virata-parama-mahānandānubhava ātmani sarveṣāṁ bhūtānām ātma-bhūte bhagavati vāsudeva ātmano ’vyavadhānānanta-rodara-bhāvena siddha-samastārtha-paripūrṇo yogaiśvaryāṇi vaihāyasa-mano-javāntardhāna-parakāya-praveśa-dūra-grahaṇādīni yadṛcchayopagatāni nāñjasā nṛpa hṛdayenābhyanandat.

Synonyma

iti — takto; nānā — různé; yoga — mystické yogy; caryā — praktiky; ācaraṇaḥ — vykonával; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; kaivalya-patiḥ — vládce jednoty (kaivalya) neboli ten, kdo udílí sāyujya-mukti; ṛṣabhaḥ — Pán Ṛṣabha; avirata — bez ustání; parama — nejvyšší; mahā — velký; ānanda-anubhavaḥ — pocit transcendentální blaženosti; ātmani — v Nejvyšší Duši; sarveṣām — všech; bhūtānām — živých bytostí; ātma-bhūte — sídlící v srdci; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; vāsudeve — Kṛṣṇovi, synovi Vāsudeva; ātmanaḥ — Jeho Samotného; avyavadhāna — nelišící se stavbou těla; ananta — neomezený; rodara — jako je pláč, smích a chvění těla; bhāvena — příznaky lásky; siddha — zcela dokonalý; samasta — veškeré; artha — žádaným bohatstvím; paripūrṇaḥ — naplněný; yoga-aiśvaryāṇi — mystické síly; vaihāyasa — létání po nebi; manaḥ-java — cestování rychlostí mysli; antardhāna — schopnost zmizet; parakāya-praveśa — schopnost vstoupit do těla někoho jiného; dūra-grahaṇa — schopnost vnímat na velkou vzdálenost; ādīni — a další; yadṛcchayā — bez potíží, automaticky; upagatāni — získal; na — ne; añjasā — přímo; nṛpa — ó králi Parīkṣite; hṛdayena — v srdci; abhyanandat — přijal.

Překlad

Ó králi Parīkṣite, Pán Ṛṣabhadeva, částečná expanze Pána Kṛṣṇy, vykonával úžasné činnosti, jen aby ukázal všem yogīnům mystický proces. Ve skutečnosti byl vládcem osvobození, plně pohrouženým v transcendentální blaženosti, která tisícinásobně rostla. Pán Kṛṣṇa, Vāsudeva, syn Vasudeva, je původním zdrojem Pána Ṛṣabhadeva. Jejich tělesná stavba se neliší, a následkem toho Pán Ṛṣabhadeva projevil příznaky lásky, jako je pláč, smích a chvění těla. Byl neustále pohroužený v transcendentální lásce, a díky tomu se u Něho automaticky manifestovaly všechny mystické síly, jako je schopnost cestovat v meziplanetárním prostoru rychlostí mysli, objevit se a zmizet, vstupovat do těl druhých a vidět velice vzdálené věci. Toho všeho byl schopen, ale přesto tyto síly neuplatňoval.

Význam

V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.149) je řečeno:

kṛṣṇa-bhakta—niṣkāma, ataeva ’śānta'
bhukti-mukti-siddhi-kāmī—sakali ’aśānta'

Slovo śānta znamená “zcela klidný”. Člověk nemůže být klidný, dokud nejsou splněny všechny jeho touhy. Každý se snaží o naplnění svých přání; ať už hmotných či duchovních. Obyvatelé hmotného světa jsou aśānta (“neklidní”), neboť mají velmi mnoho tužeb. Čistý oddaný však žádné touhy nemá. Anyābhilāṣitā-śūnya — čistý oddaný je zcela prostý všech hmotných tužeb. Karmī jsou naopak plni tužeb, jelikož se pokoušejí užívat si smyslového požitku. Nejsou klidní v tomto životě ani v příštím, v minulosti, přítomnosti ani budoucnosti. Jñānī zase neustále usilují o osvobození a snaží se splynout s Nejvyšším, a yogīni se ucházejí o mnohé siddhi (“síly”): aṇimā, laghimā, prāpti atd. Oddaný se však o tyto věci vůbec nezajímá, neboť plně závisí na milosti Kṛṣṇy. Kṛṣṇa je yogeśvara, vlastník všech mystických sil (siddhi), a je ātmārāma, plně spokojený Sám v Sobě. V tomto verši jsou yoga-siddhi popsány. Yogī dokáže létat meziplanetárním prostorem bez pomoci jakéhokoliv stroje a cestovat rychlostí mysli. To znamená, že jakmile zatouží dostat se na nějaké místo v tomto vesmíru nebo i mimo něj, může se tam vzápětí ocitnout. Rychlost mysli nelze odhadnout, neboť mysl za sekundu překoná mnoho miliónů kilometrů. Yogīni někdy vstupují do těl jiných lidí a jednají, jak si sami přejí, když jejich vlastní těla již přestávají pracovat. Jakmile tělo zestárne, dokonalý yogī si může nalézt mladé, schopné tělo. Opustí staré, vstoupí do mladého a jedná, jak si přeje. Pán Ṛṣabhadeva jakožto úplná expanze Pána Vāsudeva vlastnil všechny tyto síly mystické yogy, ale spokojil se s oddanou službou Kṛṣṇovi, což se viditelně projevovalo extatickými příznaky, jako je pláč, smích a chvění těla.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k páté kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pokyny Pána Ṛṣabhadeva Jeho synům”.