Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.5.4

Verš

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

Synonyma

nūnam — vskutku; pramattaḥ — šílený; kurute — vykonává; vikarma — hříšné činnosti, zakázané v písmech; yat — když; indriya-prītaye — pro smyslový požitek; āpṛṇoti — jedná; na — ne; sādhu — vhodné; manye — považuji; yataḥ — prostřednictvím čeho; ātmanaḥ — duše; ayam — toto; asan — dočasné; api — i když; kleśa-daḥ — přinášející utrpení; āsa — bylo umožněné; dehaḥ — tělo.

Překlad

Když někdo považuje smyslový požitek za životní cíl, pak nepochybně zešílí touhou po materialistickém životě a začne páchat všemožné hříšné činnosti. Neví, že již za své minulé hříšné jednání získal tělo, které — třebaže je dočasné — je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojování smyslů, za něž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.

Význam

Tento verš zavrhuje myšlenku, že člověk má žebrat, půjčovat si a krást, aby mohl žít životem plným smyslového požitku, neboť takové vědomí vede do temných, pekelných podmínek. Čtyři hříšné činnosti jsou: nedovolený sex, konzumace masa, požívání omamných látek a hazardování. To jsou prostředky, jež člověku přinášejí další hmotné tělo, které je plné utrpení. Ve Vedách je řečeno: asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ. Živá bytost není s tímto hmotným světem ve skutečnosti spojená, ale kvůli svému sklonu užívat si hmotných smyslů se dostává do hmotného podmínění. Člověk má dovést svůj život k dokonalosti stykem s oddanými a dále se nezaplétat v hmotném těle.