Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ

CAPÍTULO 20

Studium vesmírné struktury

Estudio de la estructura del universo

Tato kapitola podává popis různých ostrovů, počínaje Plakṣadvīpem, a oceánů, které je obklopují. Popisuje i umístění a rozměry hory zvané Lokāloka. Ostrov Plakṣadvīp, jenž je dvakrát tak široký jako Jambūdvīp, obklopuje oceán šťávy z cukrové třtiny. Vládcem tohoto ostrova je Idhmajihva, jeden ze synů Mahārāje Priyavraty. Ostrov je rozdělen na sedm oblastí, a v každé z nich je jedna hora a jedna velká řeka.

Este capítulo describe una serie de islas y los océanos que las rodean, comenzando por Plakṣadvīpa. También se de describe la posición y dimensiones de la montaña Lokāloka. La isla Plakṣadvīpa, el doble de grande que Jambūdvīpa, está rodeada por un océano de agua salada. El soberano de la isla es Idhmajihva, uno de los hijos de Mahārāja Priyavrata. Se divide en siete regiones, en cada una de las cuales hay una montaña y un gran río.

Druhý ostrov se jmenuje Śālmalīdvīp. Obklopuje ho oceán alkoholu a je 5 120 000 kilometrů široký, dvakrát tolik co Plakṣadvīp. Jeho vládcem je Yajñabāhu, další ze synů Mahārāje Priyavraty. I tento ostrov je — podobně jako Plakṣadvīp — rozdělen na sedm oblastí, a v každé z nich je hora a velká řeka. Obyvatelé tohoto ostrova uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Candrātmy.

La segunda isla se llama Śālmalīdvīpa. Está rodeada por un océano de licor, y su anchura es de 5 150 000 kilómetros, dos veces el ancho de Plakṣadvīpa. El soberano de la isla es Yajñabāhu, hijo de Mahārāja Priyavrata. Al igual que Plakṣadvīpa, esta isla también está dividida en siete regiones, en cada una de las cuales hay una montaña y un gran río. Los habitantes de la isla adoran a la Suprema Personalidad de Dios en la forma de Candrātmā.

Třetí ostrov, obklopený oceánem přečištěného másla a také rozdělený na sedm oblastí, se jmenuje Kuśadvīp. Vládne mu Hiraṇyaretā, další syn Mahārāje Priyavraty, a jeho obyvatelé uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Agniho, boha ohně. Šířka tohoto ostrova činí 10 240 000 kilometrů, tedy dvakrát tolik co šířka Śālmalīdvīpu.

La tercera isla, que está rodeada por un océano de mantequilla clarificada, y que también se divide en siete regiones, se llama Kuśadvīpa. Su soberano es Hiraṇyaretā, otro hijo de Mahārāja Priyavrata, y sus habitantes adoran a la Suprema Personalidad de Dios en la forma de Agni, el dios del fuego. La isla mide 10 300 000 kilómetros de ancho, o en otras palabras, es el doble de ancha que Śālmalīdvīpa.

Čtvrtý ostrov Krauñcadvīp, jenž je obklopený oceánem mléka, je široký 20 480 000 kilometrů a je také — stejně jako všechny ostatní ostrovy—rozdělen na sedm oblastí s jednou horou a jednou velkou řekou v každé z nich. Vládne mu Ghṛtapṛṣṭha, další syn Mahārāje Priyavraty. Jeho obyvatelé uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě vody.

La cuarta isla, Krauñcadvīpa, que está rodeada por un océano de leche, tiene una anchura de 20 600 000 kilómetros, y, como las otras, también está dividida en siete regiones, en cada una de las cuales hay una montaña y un gran río. El soberano de esa isla es Ghṛtapṛṣṭha, otro hijo de Mahārāja Priyavrata. Sus habitantes adoran a la Suprema Personalidad de Dios en la forma del agua.

Pátý ostrov, široký 40 960 000 kilometrů, je obklopený oceánem jogurtu a jmenuje se Śākadvīp. Jeho vládcem je Medhātithi, další ze synů Mahārāje Priyavraty. I tento ostrov je rozdělen na sedm oblastí, z nichž každá se vyznačuje jednou velkou horou a jednou velkou řekou. Jeho obyvatelé uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Vāyua, vzduchu.

La quinta isla, Śākadvīpa, de 41 200 000 kilómetros de ancho, está rodeada por un océano de yogur. Su soberano es Medhātithi, otro hijo de Mahārāja Priyavrata. Se divide también en siete regiones, en cada una de las cuales hay una gran montaña y un gran río. Sus habitantes adoran a la Suprema Personalidad de Dios en la forma de Vāyu, el aire.

Šestý ostrov, který je dvakrát tak široký jako předcházející Śākadvīp, je obklopený oceánem průzračné vody a nazývá se Puṣkaradvīp. Jeho vládcem je Vītihotra, další ze synů Mahārāje Priyavraty. Ostrov dělí na dvě poloviny obrovská hora zvaná Mānasottara a jeho obyvatelé uctívají Svayambhūa, další aspekt Nejvyšší Osobnosti Božství. Za Puṣkaradvīpem jsou ještě další dva ostrovy, z nichž jeden je neustále osvětlený sluneční září a druhý je vždy temný. Mezi nimi stojí hora zvaná Lokāloka, jež se nachází ve vzdálenosti 1,6 miliardy kilomerů od okraje vesmíru. Na této hoře sídlí Pán Nārāyaṇa, který neustále rozšiřuje Své bohatství. Oblast za horou Lokāloka se nazývá Aloka-varṣa a za Aloka-varṣou se nachází čistý cíl osob, které touží po osvobození.

La sexta isla, Puṣkaradvīpa, que es el doble de ancha que la anterior, está rodeada de un gran océano de agua pura. Su soberano es Vītihotra, otro hijo de Mahārāja Priyavrata. La gran montaña Mānasottara divide la isla en dos partes. Sus habitantes adoran a Svayambhū, otro aspecto de la Suprema Personalidad de Dios. Más allá de Puṣkaradvīpa hay otras dos islas, una siempre iluminada por el Sol, y otra siempre en tinieblas. Entre ellas se alza la montaña Lokāloka, a mil seiscientos millones de kilómetros del borde del universo. El Señor Nārāyaṇa, expandiendo Su opulencia, tiene Su morada en esa montaña. La zona que está más alla de la montaña Lokāloka recibe el nombre de Aloka-varṣa; más allá de Aloka-varṣa está el destino puro de las personas que desean la liberación.

Při vertikálním pohledu je slunce umístěno přesně uprostřed vesmíru, v Antarikṣe neboli prostoru mezi Bhūrlokou a Bhuvarlokou. Vzdálenost mezi sluncem a obvodem Aṇḍa-golaky, vesmírné koule, je dvacet pět koṭi yojanů (3,2 miliardy kilometrů). Jelikož slunce vstupuje do vesmíru a rozděluje oblohu, nazývá se Mārtaṇḍa, a protože vzniká z Hiraṇyagarbhy, celku mahat-tattvy, nazývá se také Hiraṇyagarbha.

En sentido vertical, el globo solar está situado en el mismo centro del universo, en Antarikṣa, el espacio que separa Bhūrloka de Bhuvarloka. La distancia entre el Sol y la circunferencia de Aṇḍa-galaka, el globo del universo, se calcula en veinticinco koṭi-yojanas (unos tres mil doscientos millones de kilómetros). El Sol, debido a que entra en el universo y divide el cielo, recibe el nombre de Mārtaṇḍa, y debido a que es un producto de Hiraṇyagarbha, el cuerpo del mahat-tattva también recibe el nombre de Hiraṇyagarbha.

Sloka 1:
Velký mudrc Śukadeva Gosvāmī pravil: Následně popíši rozměry, charakteristiky a podoby šesti ostrovů, počínaje ostrovem Plakṣa.
Text 1:
El gran sabio Śukadeva Gosvāmī dijo: A continuación voy a hablarte de las dimensiones, características y forma de las seis islas, comenzando por la isla de Plakṣa.
Sloka 2:
Podobně jako je hora Sumeru obklopena Jambūdvīpem, je i Jambūdvīp obklopen oceánem slané vody. Šířka Jambūdvīpu je 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů) a stejně široký je i oceán slané vody. Tak jako je vodní příkop okolo pevnosti někdy obklopen lesem podobným zahradě, je slaný oceán obklopující Jambudvīp obklopen Plakṣadvīpem. Šířka Plakṣadvīpu je dvojnásobkem šířky slaného oceánu — tedy 200 000 yojanů (2 560 000 kilometrů). Na Plakṣadvīpu roste strom, který září jako zlato a je stejně vysoký jako strom jambū na Jambūdvīpu. U jeho kořene hoří oheň se sedmi plameny. Jelikož se jedná o strom plakṣa, ostrov se nazývá Plakṣadvīp. Plakṣadvīpu vládl Idhmajihva, jeden ze synů Mahārāje Priyavraty, který dal sedmi ostrovům jména svých sedmi synů, poté je mezi tyto syny rozdělil a zanechal aktivního života, aby se věnoval oddané službě Pánu.
Text 2:
Del mismo modo que el monte Sumeru está rodeado por Jambūdvīpa, Jambūdvīpa también está rodeada por un océano de agua salada. Jambūdvīpa tiene una anchura de 100 000 yojanas [1 290 000 kilómetros]; esa misma es también la anchura del océano de agua salada. Así como el foso que rodea un fortín está a veces rodeado por un bosque ajardinado, el océano de agua salada que rodea a Jambūdvīpa está rodeado a su vez por Plakṣadvīpa. Plakṣadvīpa es el doble de ancha que el océano de agua salada, o en otras palabras, su anchura es de 200 000 yojanas [2 580 000 kilómetros]. En Plakṣadvīpa crece un árbol plakṣa que da nombre a la isla y es tan brillante como el oro y tan alto como el jambū de Jambūdvīpa. En su raíz arde un fuego con siete llamas. El gobernador de Plakṣadvīpa era Idhmajihva, uno de los hijos de Mahārāja Priyavrata. Él dio a las siete regiones de Plakṣadvīpa los nombres de sus siete hijos, y tras repartirlas entre ellos, se retiró de la vida activa para ocuparse en el servicio devocional del Señor.
Sloka 3-4:
Sedm ostrovů (varṣ) je pojmenováno podle těchto sedmi synů — Śivy, Yavasy, Subhadry, Śānty, Kṣemy, Amṛty a Abhayi. Na těchto sedmi územích je sedm hor a sedm řek. Hory se jmenují Maṇikūṭa, Vajrakūṭa, Indrasena, Jyotiṣmān, Suparṇa, Hiraṇyaṣṭhīva a Meghamāla, a řeky se jmenují Aruṇā, Nṛmṇā, Āṅgirasī, Sāvitrī, Suprabhātā, Ṛtambharā a Satyambharā. Koupelí v těchto řekách či pouhým dotekem jejich vody se lze okamžitě zbavit hmotného znečištění a čtyři třídy lidí žijící na Plakṣadvīpu — Haṁsové, Pataṅgové, Ūrdhvāyanové a Satyāṅgové — se tímto způsobem očišťují. Obyvatelé Plakṣadvīpu žijí tisíc let, jsou krásní jako polobozi a po způsobu polobohů také plodí své děti. Dokonalým vykonáváním védských obřadů a uctíváním Nejvyššího Pána v zastoupení boha Slunce dosahují Slunce, jež je nebeskou planetou.
Texts 3-4:
Las siete islas [varṣas] recibieron los nombres de esos siete hijos: Śiva, Yavasa, Subhadra, Śānta, Kṣema, Amṛta y Abhaya. En esas siete regiones hay siete montañas y siete ríos. Los nombres de las montañas son los siguientes: Maṇikūṭa, Vajrakūṭa, Indrasena, Jyotiṣmān, Suparṇa, Hiraṇyaṣṭhīva y Meghamāla; los nombres de los ríos son: Aruṇā, Nṛmṇā, Āṅgirasī, Sāvitrī, Suptabhātā, Ṛtambharā y Satyambharā. Quien toque las aguas de esos ríos o se bañe en ellos puede liberarse de inmediato de la contaminación material; los miembros de las cuatro castas que habitan Plakṣadvīpa, es decir, los haṁsas, los pataṅgas, losūrdhvāyanas y los satyāṅgas, se purifican de ese modo. Los habitantes de Plakṣadvīpa viven mil años; tienen la hermosura de los semidioses y engendran hijos del mismo modo que ellos. Mediante la celebración perfecta de las ceremonias rituales que se mencionan en los Vedas, y mediante la adoración de la Suprema Personalidad de Dios representado por el dios del Sol, se elevan hasta el Sol, que es un planeta celestial.
Sloka 5:
(Touto mantrou uctívají obyvatelé Plakṣadvīpu Nejvyššího Pána:) Přijměme útočiště u boha Slunce, který je odleskem Pána Viṣṇua, neomezeně se expandující Nejvyšší Osobnosti Božství, nejstarší ze všech osob. Viṣṇu je jediným Pánem hodným uctívání; je Vedami, náboženstvím a původem všech příznivých a nepříznivých výsledků.
Text 5:
[Este es el mantra con el que adoran al Señor Supremo los habitantes de Plakṣadvīpa:] Refugiémonos en el dios del Sol, que es un reflejo del Señor Viṣṇu, la Suprema Personalidad de Dios plenamente expansiva, la más antigua de las personas. Viṣṇu es el único Señor digno de adoración. Él es los Vedas, Él es la religión, y Él es el origen de todos los resultados auspiciosos y no auspiciosos.
Sloka 6:
Ó králi, všichni obyvatelé pěti ostrovů počínaje Plakṣadvīpem jsou přirozeně a stejnou měrou obdařeni dlouhým životem, silou smyslů, fyzickou a mentální silou, inteligencí a udatností.
Text 6:
¡Oh, rey!, en todos los habitantes de las cinco islas, comenzando por Plakṣadvīpa, se manifiestan por igual y de modo natural la longevidad, el poder de los sentidos, la fuerza física y mental, la inteligencia y la valentía.
Sloka 7:
Plakṣadvīp je obklopen oceánem šťávy z cukrové třtiny, který je stejně široký jako samotný ostrov. Za ním se nachází ostrov Śālmalīdvīp, jenž je dvakrát tak široký jako Plakṣadvīp (400 000 yojanů či 5 120 000 kilometrů) a obklopený stejně širokým oceánem s chutí alkoholu, který se nazývá Surāsāgara.
Text 7:
Plakṣadvīpa está rodeada por un océano de jugo de caña de azúcar, tan ancho como la propia isla. De manera similar, la siguiente isla, Śālmalīdvīpa, es el doble de ancha que Plakṣadvīpa [400 000 yojanas, es decir, 5 150 000 kilómetros], y está rodeada por una masa de agua que tiene su misma anchura y que recibe el nombre de Surāsāgara, el océano que sabe a licor.
Sloka 8:
Na Śālmalīdvīpu roste strom śālmalī, od něhož pochází jméno ostrova. Má stejné rozměry jako strom plakṣa — je 100 yojanů (1 280 kilometrů) široký a 1 100 yojanů (14 080 kilometrů) vysoký. Učenci praví, že tento obří strom je sídlem Garuḍy, krále všech ptáků, který nosí Pána Viṣṇua. Na tomto stromě Garuḍa uctívá Pána Viṣṇua védskými modlitbami.
Text 8:
En Śālmalīdvīpa crece un árbol śālmalī, que da nombre a la isla. Ese árbol es tan ancho y tan alto como el árbol de plakṣa, es decir, mide 100 yojanas [1 290 kilómetros] de ancho, y 1 100 yojanas [14 200 kilómetros] de alto. Los sabios eruditos dicen que ese árbol gigantesco es la morada de Garuḍa, el rey de todas las aves, la montura del Señor Viṣṇu. En ese árbol, Garuḍa ofrece sus oraciones védicas al Señor Viṣṇu.
Sloka 9:
Syn Mahārāje Priyavraty jménem Yajñabāhu, vládce Śālmalīdvīpu, rozdělil ostrov na sedm území, která daroval svým sedmi synům. Tyto části ostrova, které nesou jména sedmi synů, jsou Surocana, Saumanasya, Ramaṇaka, Deva-varṣa, Pāribhadra, Āpyāyana a Avijñāta.
Text 9:
El soberano de Śālmalīdvīpa, Yajñabāhu, el hijo de Mahārāja Priyavrata, dividió la isla en siete regiones, que entregó a sus siete hijos. Cada una de ellas lleva el nombre de uno de los hijos: Surocana, Saumanasya, Ramaṇaka, Deva-varṣa, Pāribhadra, Āpyāyana y Avijñāta.
Sloka 10:
Na těchto územích se nachází sedm hor — Svarasa, Śataśṛṅga, Vāmadeva, Kunda, Mukunda, Puṣpa-varṣa a Sahasraśruti. Protéká jimi také sedm řek — Anumati, Sinīvālī, Sarasvatī, Kuhū, Rajanī, Nandā a Rākā. Existují tam dodnes.
Text 10:
En esas siete regiones se alzan siete montañas: Svarasa, Śataśṛṅga, Vāmadeva, Kunda, Mukunda, Puṣpa-varṣa y Sahasra śruti. Hay también siete ríos, que todavía existen: Anumati, Sinīvālī, Sarasvatī, Kuhū, Rajanī, Nandā y Rākā.
Sloka 11:
Všichni obyvatelé těchto ostrovů, známí jako Śrutadharové, Vīryadharové, Vasundharové a Iṣandharové, striktně následují varṇāśrama-dharmu a uctívají expanzi Nejvyšší Osobnosti Božství jménem Soma; boha Měsíce.
Text 11:
Mediante un cultivo estricto del varṇāśrama-dharma, los habitantes de esas islas —los śrutadharas, los vīryadharas, losvasundharas y los iṣandharas— adoran a la Suprema Personalidad de Dios en Su expansión como Soma, el dios de la Luna.
Sloka 12:
(Obyvatelé Śālmalīdvīpu uctívají poloboha Měsíce těmito slovy:) Bůh Měsíce svými paprsky rozdělil měsíc na dvě čtrnáctidenní období, známá jako śukla a kṛṣṇa, za účelem rozdávání obilí pitům a polobohům. Je také tím, kdo rozdělil čas a vládne všem obyvatelům vesmíru. Proto se modlíme, aby zůstal naším králem a vůdcem, a skládáme mu uctivé poklony.
Text 12:
[Los habitantes de Śālmalīdvīpa adoran al semidiós de la Luna con las siguientes palabras:] Con sus rayos, el dios de la Luna ha dividido el mes en dos quincenas, śukla y kṛṣṇa, para que se ofrezcan cereales a los pitās y a los semidioses. El semidiós de la Luna es quien divide el tiempo, y es el rey de todos los habitantes del universo. Por eso oramos para que siga siendo nuestro rey y guía, y le ofrecemos respetuosas reverencias.
Sloka 13:
Vně oceánu alkoholu je další ostrov, známý jako Kuśadvīp, který je široký 800 000 yojanů (10 240 000 kilometrů); dvakrát tolik co oceán alkoholu. Tak jako je kolem Śālmalīdvīpu oceán alkoholu, Kuśadvīp obklopuje oceán tekutého ghí, jenž je stejně široký jako ostrov samotný. Ostrov je porostlý trsy trávy kuśa, podle níž dostal své jméno. Tato tráva kuśa, kterou stvořili polobozi vůlí Nejvyššího Pána, vypadá jako druhá podoba ohně, ale s velmi mírnými a příjemnými plameny. Její mladé výhonky osvětlují všechny strany.
Text 13:
Más allá del océano de licor hay otra isla, Kuśadvīpa, de 800 000 yojanas [10 300 000 kilómetros] de ancho, es decir, el doble de ancha que el océano de licor. Del mismo modo Śālmalīdvīpa está rodeada por un océano de licor, Kuśadvīpa está rodeada por un océano de ghī líquido, tan ancho como la propia isla. En Kuśadvīpa hay macizos de hierba kuśa, de los cuales recibe su nombre la isla. Esa hierba kuśa, que fue creada por los semidioses por voluntad del Señor Supremo, es como una segunda forma del fuego, pero sus llamas son muy suaves y agradables. Sus tiernos brotes iluminan todas las direcciones.
Sloka 14:
Ó králi, nad tímto ostrovem panoval další syn Mahārāje Priyavraty, Hiraṇyaretā. Rozdělil jej na sedm částí, které předal svým sedmi synům podle jejich dědických práv. Poté se vzdal rodinného života, aby se mohl podrobit askezi. Jména jeho synů jsou Vasu, Vasudāna, Dṛḍharuci, Stutyavrata, Nābhigupta, Vivikta a Vāmadeva.
Text 14:
¡Oh, rey!, en esa isla reinaba otro hijo de Mahārāja Priyavrata, Hiraṇyaretā, quien la dividió en siete partes y entregó una a cada uno de sus siete hijos conforme a los derechos hereditarios. Después de esto, el rey se retiró de la vida familiar para ocuparse en austeridades. Los nombres de sus hijos fueron Vasu, Vasudāna, Dṛḍharuci, Stutyavrata, Nābhigupta, Vivikta y Vāmadeva.
Sloka 15:
Na těchto sedmi ostrovech se tyčí sedm pomezních hor, známých jako Cakra, Catuḥśṛṅga, Kapila, Citrakūṭa, Devānīka, Ūrdhvaromā a Draviṇa. Ostrovy protéká také sedm řek — Rasakulyā, Madhukulyā, Mitravindā, Śrutavindā, Devagarbhā, Ghṛtacyutā a Mantramālā.
Text 15:
Esas siete islas están separadas por siete montañas, que reciben los nombres de Cakra, Catuḥśṛṅga, Kapila, Citrakūṭa, Devānīka,Ūrdhvaromā y Draviṇa. También hay siete ríos: Ramakulyā, Madhukulyā, Mitravindā, Śrutavindā, Devagarbhā, Ghṛtacyutā y Mantramālā.
Sloka 16:
Obyvatelé ostrova Kuśadvīpu jsou oslavováni jako Kuśalové, Kovidové, Abhiyuktové a Kulakové, a takto přesně připomínají brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry. Očišťují se koupelí ve vodách těchto řek a jsou odborníky v provádění obřadů podle pokynů védských písem. Tak uctívají Pána v Jeho aspektu poloboha ohně.
Text 16:
Los habitantes de la isla de Kuśadvīpa son conocidos con los nombres de kuśalas, kovidas, abhiyuktas, y kulakas. Son como losbrāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas y śudras, respectivamente. Todos ellos se purifican por bañarse en las aguas de esos ríos. Son expertos en celebrar ceremonias rituales siguiendo las órdenes de las Escrituras védicas. De ese modo adoran al Señor en Su aspecto de semidiós del fuego.
Sloka 17:
(Touto mantrou obyvatelé Kuśadvīpu uctívají boha ohně:) Ó bože ohně, jsi částí Nejvyšší Osobnosti Božství, Hariho, a předáváš Mu všechny obětiny. Proto tě žádáme, abys Nejvyšší Osobnosti Božství předal součásti oběti, které přinášíme polobohům, neboť Pán je jejich skutečným poživatelem.
Text 17:
[Este es el mantra con que adoran al dios del fuego los habitantes de Kuśadvīpa:] ¡Oh dios del fuego!, tú eres una parte de la Suprema Personalidad de Dios, Hari, a quien llevas todas las ofrendas de los sacrificios. Por eso te pedimos que ofrezcas a la Suprema Personalidad de Dios los elementos que estamos ofreciendo en yajña a los semidioses, pues el Señor es el verdadero disfrutador.
Sloka 18:
Na vnější straně oceánu přečištěného másla se rozprostírá další ostrov zvaný Krauñcadvīp, který je široký 1 600 000 yojanů (20 480 000 kilometrů), tedy dvakrát více než oceán přečištěného másla. Tak jako Kuśadvīp obklopuje oceán přečištěného másla, je Krauñcadvīp obklopen oceánem mléka, jenž je stejně široký jako samotný ostrov. Na Krauñcadvīpu se nachází velká hora známá jako Krauñca, od níž pochází jméno ostrova.
Text 18:
Más allá del océano de mantequilla clarificada hay otra isla, Krauñcadvīpa, de 
1 600 000 yojanas [20 600 000 kilómetros] de ancho, es decir, el doble de ancha que el océano de mantequilla clarificada. Del mismo modo que Kuśadvīpa está rodeada por un océano de mantequilla clarificada, Krauñcadvīpa está rodeada por un océano de leche, tan ancho como la propia isla. En Krauñcadvīpa se levanta la gran montaña Krauñca, que da nombre a la isla
Sloka 19:
Ačkoliv Kārttikeyovy zbraně napadly a zničily rostliny rostoucí na svazích hory Krauñca, hora se přestala bát, protože ji neustále ze všech stran omývá oceán mléka a chrání ji Varuṇadeva.
Text 19:
Las plantas de las laderas del monte Krauñca sufrieron el ataque de las armas de Kārttikeya y fueron destruidas; a pesar de ello, la montaña está libre de temor, porque está protegida por Varuṇadeva y bañada por el océano de leche en todos sus flancos.
Sloka 20:
Vládcem tohoto ostrova byl další syn Mahārāje Priyavraty — jmenoval se Ghṛtapṛṣṭha a byl velkým učencem. I on rozdělil svůj ostrov na sedm částí, které přidělil svým sedmi synům, po nichž také pojmenoval jednotlivá území. Poté se zcela vzdal rodinného života a přijal útočiště u lotosových nohou Pána, duše všech duší, Jenž oplývá všemi příznivými vlastnostmi. Tímto způsobem dosáhl dokonalosti.
Text 20:
El gobernador de esa isla era otro hijo de Mahārāja Priyavrata. Se llamaba Ghṛtapṛṣṭha, y era un gran sabio erudito. También él dividió su isla entre sus siete hijos. Tras dividirla en siete partes, a las que puso los nombres de sus hijos, Ghṛtapṛṣṭha Mahārāja se retiró por completo de la vida familiar y se refugió en los pies de loto del Señor, el alma de todas las almas, que tiene todas las cualidades auspiciosas. De ese modo alcanzó la perfección.
Sloka 21:
Synové Mahārāje Ghṛtapṛṣṭhy dostali jména Āma, Madhuruha, Meghapṛṣṭha, Sudhāmā, Bhrājiṣṭha, Lohitārṇa a Vanaspati. Na jejich ostrově se nachází sedm hor, které tvoří hranice sedmi území, jimiž protéká sedm řek. Hory se jmenují Śukla, Vardhamāna, Bhojana, Upabarhiṇa, Nanda, Nandana a Sarvatobhadra. Řeky se jmenují Abhayā, Amṛtaughā, Āryakā, Tīrthavatī, Rūpavatī, Pavitravatī a Śuklā.
Text 21:
Los nombres de los hijos de Mahārāja Ghṛtapṛṣṭha son: Āma, Madhuruha, Meghapṛṣṭha, Sudhāmā, Bhrājiṣṭha, Lohitārṇa y Vanaspati. En su isla hay siete montañas que marcan los límites de las siete regiones; también hay siete ríos. Los nombres de las montañas son: Śukla, Vardhamāna, Bhojana, Upabarhiṇa, Nanda, Nandana y Sarvatobhadra. Los ríos son los siguientes: Abhayā, Amṛtaughā, Āryakā, Tīrthavatī, Rūpavatī, Pavitravatī y Śuklā.
Sloka 22:
Obyvatelé Krauñcadvīpu se dělí na čtyři třídy zvané Puruṣové, Ṛṣabhové, Draviṇové a Devakové. Všichni uctívají Nejvyšší Osobnost Božství tak, že obětují spojené dlaně s vodou z těchto posvátných řek u lotosových nohou Varuṇy, poloboha, který má podobu vody.
Text 22:
Los habitantes de Krauñcadvīpa se dividen en cuatro castas: los puruṣas, los ṛṣabhas, los draviṇas y los devakas. Todos ellos adoran a la Suprema Personalidad de Dios con el agua de esos ríos santificados, ofreciéndola en el cuenco de las manos a los pies de loto de Varuṇa, el semidiós cuya forma es de agua.
Sloka 23:
(Obyvatelé Krauñcadvīpu používají při uctívání tuto mantru:) Ó vodo řek, obdržela jsi energii od Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto očišťuješ tři planetární systémy, známé jako Bhūloka, Bhuvarloka a Svarloka. Tvou přirozenou povahou je odstraňovat hříchy, a z toho důvodu se tě dotýkáme. Prosíme tě, abys nás i nadále očišťovala.
Text 23:
[Los habitantes de Krauñcadvīpa adoran con este mantra:] ¡Oh, agua de los ríos!, tú has recibido energía de la Suprema Personalidad de Dios, y por ello purificas los tres sistemas planetarios, conocidos con los nombres de Bhūloka, Bhuvarloka y Svarloka. Tú, por tu propia naturaleza constitucional, eliminas los pecados; esa es la razón por la que te estamos tocando. Por favor, continúa purificándonos.
Sloka 24:
Vně oceánu mléka je další ostrov, Śākadvīp, jehož šířka činí 3 200 000 yojanů (40 960 000 kilometrů). Tak jako je Krauñcadvīp obklopen svým oceánem mléka, Śākadvīp obklopuje oceán stloukaného jogurtu, který je široký jako ostrov samotný. Na Śākadvīpu roste velký strom śāka, po němž je ostrov pojmenován. Tento strom vydává silnou vůni, která se šíří po celém ostrově.
Text 24:
Más allá del océano de leche hay otra isla, Śākadvīpa, cuya anchura es de 3 200 000 yojanas [41 260 000 kilómetros]. Del mismo modo que Krauñcadvīpa está rodeada por su océano de leche, Śākadvīpa está rodeada por un océano de yogur batido, tan ancho como la propia isla. En Śākadvīpa crece un gran árbol śāka, del cual recibe la isla su nombre. Es un árbol muy fragante. En verdad, la isla entera está perfumada con su aroma.
Sloka 25:
Vládce Śākadvīpu — rovněž jeden ze synů Mahārāje Priyavraty — se jmenoval Medhātithi. I on rozdělil svůj ostrov na sedm částí pojmenovaných podle svých synů, které učinil vládci tohoto ostrova. Jména těchto synů jsou Purojava, Manojava, Pavamāna, Dhūmrānīka, Citrarepha, Bahurūpa a Viśvadhāra. Když Medhātithi rozdělil ostrov a své syny ustanovil jeho vládci, odešel do ústraní. Odebral se do lesa vhodného k meditaci, aby plně soustředil mysl na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství.
Text 25:
El soberano de esa isla, que también era hijo de Priyavrata, se llamaba Medhātithi. También él dividió su isla en siete secciones, a las que dio el nombre de sus propios hijos. Estos, a quienes hizo reyes de la isla, se llaman: Purojava, Manojava, Pavamāna, Dhūmrānīka, Citrarepha, Bahurūpa y Viśvadhāra. Tras dividir la isla y establecer a sus hijos como gobernadores, Medhātithi se retiró, y para fijar su mente por completo en los pies de loto de la Suprema Personalidad de Dios, entró en un bosque adecuado para la meditación.
Sloka 26:
Také na těchto územích je sedm pomezních hor a sedm řek. Hory se jmenují Īśāna, Uruśṛṅga, Balabhadra, Śatakesara, Sahasrasrota, Devapāla a Mahānasa. Řeky nesou jména Anaghā, Āyurdā, Ubhayaspṛṣṭi, Aparājitā, Pañcapadī, Sahasrasruti a Nijadhṛti.
Text 26:
También en esas regiones hay siete ríos y siete montañas que delimitan las fronteras. Las montañas son: Īśāna, Uruśṛṅga, Balabhadra, Śatakesara, Sahasrasrota, Devapāla y Mahānasa. Los ríos son: Anaghā, Āyurdā, Ubhayaspṛṣṭi, Aparājitā, Pañcapadī, Sahasra-śruti y Nijadhṛti.
Sloka 27:
Obyvatelé těchto ostrovů se také dělí na čtyři třídy — Ṛtavrata, Satyavrata, Dānavrata a Anuvrata — které přesně připomínají brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry. Praktikují prāṇāyāmu a mystickou yogu a v tranzu uctívají Nejvyššího Pána v podobě Vāyua.
Text 27:
Los habitantes de esas islas también se dividen en cuatro castas: los ṛtavratas, los satyavratas, los dānavratas, y los anuvratas,equivalentes a los brāhmaṇas, los kṣatriyas, los vaiśyas, y los śūdras. Practican prāṇāyāma y yoga místico, y, estado de trance, adoran al Señor Supremo en la forma de Vāyu.
Sloka 28:
(Obyvatelé Śākadvīpu uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Vāyua těmito slovy:) Ó Nejvyšší Osobo sídlící jako Nadduše uvnitř těla, řídíš rozmanité činnosti různých vzduchů, jako je prāṇa, a tak udržuješ všechny živé bytosti. Ó Pane, ó Nadduše všech, ó vládce vesmírného projevu, pod Nímž vše existuje, prosíme, ochraň nás před vším nebezpečím.
Text 28:
[Los habitantes de Śākadvīpa adoran a la Suprema Personalidad de Dios en la forma de Vāyu con las siguientes palabras:] ¡Oh, Persona Suprema, que estás situado en el cuerpo en la forma de la Superalma!, Tú diriges las diversas acciones de los distintos aires, como el prāṇa, y de ese modo mantienes a todas las entidades vivientes. ¡Oh, Señor!, ¡oh, Superalma de todos!, ¡oh, controlador de la manifestación cósmica y todo lo que existe!, Te pedimos que nos protejas de todo peligro.
Sloka 29:
Vně oceánu jogurtu leží další ostrov, známý jako Puṣkaradvīp, který je široký 6 400 000 yojanů (81 920 000 kilometrů), dvakrát tolik co oceán jogurtu. Obklopuje ho oceán velmi chutné vody, jehož šířka je stejná jako ostrov samotný. Na Puṣkaradvīpu se nachází velký lotos se 100 000 000 okvětními lístky z čistého zlata, jež září jako plameny ohně. Tento lotosový květ je považován za místo, na němž sedí Pán Brahmā, který je nejmocnější živou bytostí, díky čemuž je někdy nazýván bhagavān.
Text 29:
Más allá del océano de yogur hay otra isla, Puṣkaradvīpa, de 6 400 000 yojanas [82 400 000 kilómetros] de anchura, es decir, el doble de ancha que el océano de yogur. Está rodeada por un océano de agua deliciosa, tan ancho como la propia isla. En Puṣkaradvīpa crece una gran flor de loto con 100 000 000 de pétalos de oro puro, tan brillante como las llamas del fuego. Se considera que esa flor de loto es el asiento del Señor Brahmā, que es el ser viviente más poderoso y a quien, por ello, se le da a veces el nombre de bhagavān.
Sloka 30:
Uprostřed tohoto ostrova je velká hora jménem Mānasottara, která tvoří hranici mezi vnitřní a vnější částí ostrova. Její výška a šířka je 10 000 yojanů (128 000 kilometrů). Na jejích čtyřech stranách se nacházejí sídla polobohů, jako je Indra. Slunce cestuje na voze boha Slunce na vrcholu hory po oběžné dráze zvané Saṁvatsara, která vede okolo hory Meru. Dráha Slunce na severní straně se nazývá Uttarāyaṇa a na jižní Dakṣiṇāyana. Jedna strana představuje pro polobohy den a druhá pro ně představuje noc.
Text 30:
En el centro de la isla se alza la gran montaña Mānasottara, que sirve de separación entre las partes interior y exterior de la isla. Tiene 10 000 yojanas [129 000 kilómetros] de ancho y de alto. Sobre esa montaña, y en las cuatro direcciones, se encuentran las residencias de Indra y otros semidioses. El Sol recorre la cima de la montaña en la cuadriga del dios del Sol, y gira en torno al monte Meru siguiendo una órbita denominada saṁvatsara. La ruta del Sol por el lado norte se denomina uttarāyaṇa, y por el lado sur,dakṣiṇāyana. Un lado representa un día para los semidioses, y el otro representa su noche.
Sloka 31:
Vládce tohoto ostrova, syn Mahārāje Priyavraty jménem Vītihotra, měl dva syny, Ramaṇaku a Dhātakiho. Přidělil jim dvě části ostrova a potom se stejně jako jeho starší bratr Medhātithi osobně zaměstnal činnostmi určenými k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.
Text 31:
El gobernador de la isla, el hijo de Mahārāja Priyavrata llamado Vītihotra, tuvo dos hijos, Ramaṇaka y Dhātaki, a quienes entregó las dos partes de la isla; después de eso, también él, como su hermano Medhātithi, consagró su vida a la satisfacción de la Suprema Personalidad de Dios.
Sloka 32:
Obyvatelé tohoto území uctívají pro splnění hmotných tužeb Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, zastoupeného Pánem Brahmou. Modlí se k Pánu následujícím způsobem.
Text 32:
Para satisfacer sus deseos materiales, los habitantes de esa región adoran a la Suprema Personalidad de Dios representado en el Señor Brahmā, y ofrecen oraciones al Señor de la siguiente manera.
Sloka 33:
Pán Brahmā je znám jako karma-maya, podoba obřadů, protože vykonáváním obřadů lze dosáhnout jeho postavení a protože se z něho projevily védské obřadní hymny. Je neochvějně oddán Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto se od Pána v jednom smyslu neliší. Přesto by však neměl být uctíván po vzoru monistů, ale z hlediska duality. Člověk má vždy zůstat služebníkem Nejvyššího Pána, nejvyššího Božstva přijímajícího uctívání. Proto se uctivě klaníme Pánu Brahmovi, podobě projeveného védského poznání.
Text 33:
Al Señor Brahmā se le conoce con el nombre de karma-maya, la forma de las ceremonias rituales, debido a que su posición puede alcanzarse mediante la celebración de ceremonias rituales, y debido a que de él se manifestaron los himnos rituales de los Vedas.Él está consagrado a la Suprema Personalidad de Dios sin desviación alguna; por lo tanto, en cierto sentido no es diferente del Señor. Sin embargo, su adoración no debe ser de carácter monista, sino que debe seguir las pautas del dualismo. Siempre debemos mantenernos como servidores del Señor Supremo, la Deidad adorable suprema. Por consiguiente, ofrecemos respetuosas reverencias al Señor Brahmā, la forma manifestada del conocimiento védico.
Sloka 34:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Za oceánem sladké vody se tyčí hora Lokāloka, která oceán ze všech stran obklopuje a odděluje země osvětlené Sluncem od neosvětlených.
Text 34:
A continuación, más allá del océano de agua dulce, y rodeándolo por completo, se alza la montaña Lokāloka, que separa los países plenamente iluminados por el Sol de aquellos que no reciben su luz.
Sloka 35:
Za oceánem sladké vody leží území, jež je stejně široké jako oblast mezi středem hory Sumeru a hranicí hory Mānasottara. Obývá ho mnoho živých bytostí. Za ním, až po horu Lokāloka, se rozkládá další oblast, která je celá ze zlata. Její zlatý povrch odráží světlo jako povrch zrcadla, a spadne-li na ni nějaký hmotný předmět, nelze ho již nikdy znovu nalézt. Všechny živé bytosti proto tuto zlatou zemi opustily.
Text 35:
Más allá del océano de agua dulce hay una región que es tan ancha como la zona comprendida entre el centro del monte Sumeru y los límites de la montaña Mānasottara; habitan en ella muchos seres vivos. A partir de ahí, y hasta la montaña Lokāloka, se extiende una región hecha de oro. Debido a su dorada superficie, refleja la luz como un espejo, y cuando un objeto físico cae en ella, no se lo puede volver a percibir jamás. Por esta razón, esa dorada región ha sido abandonada por todas las entidades vivientes.
Sloka 36:
Mezi osídlenými a neosídlenými oblastmi se nachází velká hora, která je od sebe dělí, díky čemuž je oslavována jako Lokāloka.
Text 36:
Entre las regiones habitadas por entidades vivientes y las que están deshabitadas se alza la gran montaña que las separa, que por ello es famosa con el nombre de Lokāloka.
Sloka 37:
Svrchovanou vůlí Kṛṣṇy byla hora známá jako Lokāloka ustanovena za vnější hranici tří světů — Bhūloky, Bhuvarloky a Svarloky — aby ovládala sluneční paprsky po celém vesmíru. Všechna svítící tělesa, od Slunce vzhůru až po Dhruvaloku, šíří své paprsky po všech třech světech, ale jen v prostoru vymezeném touto horou. Jelikož je nesmírně vysoká—přečnívá i Dhruvaloku — stojí v cestě paprskům svítících těles, které za ni proto nemohou nikdy proniknout.
Text 37:
La voluntad suprema de Kṛṣṇa ha establecido que la montaña Lokāloka sea el límite exterior de los tres mundos (Bhūrloka,Bhuvarloka y Svarloka) a fin de controlar los rayos del Sol en todo el universo. Todos los astros luminosos, desde el Sol hasta Dhruvaloka, extienden sus rayos por los tres mundos, pero solo dentro de los límites marcados por esta montaña. Su inmensa altura, que supera incluso la de Dhruvaloka, impide que los rayos de los astros luminosos puedan difundirse fuera de sus límites.
Sloka 38:
Učenci, kteří jsou prosti chyb, iluze a sklonu podvádět, tímto způsobem popisují planetární soustavy, jejich jednotlivé znaky, rozměry a umístění. Po pečlivé úvaze stanovili jako fakt, že vzdálenost mezi Sumeru a horou Lokāloka se rovná jedné čtvrtině průměru vesmíru, tedy 125 000 000 yojanům (1,6 miliardy kilometrů).
Text 38:
Sabios eruditos libres del error, la ilusión y la tendencia a engañar, han descrito de este modo los sistemas planetarios, indicando sus respectivas características, medidas y posición. Después de mucha reflexión, su conclusión ha sido que la distancia entre Sumeru y la montaña Lokāloka es un cuarto del diámetro del universo, o, en otras palabras, 125 000 000 yojanas [mil seiscientos millones de kilómetros].
Sloka 39:
Na vrcholu hory Lokāloka stojí čtyři gajā-patiové, nejlepší ze slonů, které postavil na čtyři strany Pán Brahmā, nejvyšší duchovní mistr celého vesmíru. Jmenují se Ṛṣabha, Puṣkaracūḍa, Vāmana a Aparājita, a zodpovídají za udržování vesmírných planetárních soustav.
Text 39:
En la cima de la montaña Lokāloka están los cuatro gaja-patis, los mejores entre los elefantes, a quienes el Señor Brahmā, el maestro espiritual supremo del universo entero, estableció en las cuatro direcciones. Esos elefantes, Ṛṣabha, Puṣkaracūḍa,Vāmana y Aparājita tienen la responsabilidad de sostener los sistemas planetarios del universo.
Sloka 40:
Nejvyšší Osobnost Božství je vládcem všeho transcendentálního bohatství a duchovního nebe. Je Nejvyšší Osobou, Bhagavānem, Nadduší všech. Polobozi vedení Indrou, králem nebes, jsou pověřeni dohledem na dění v hmotném světě. Pán se projevuje na vrcholu oné hory v duchovním těle, neznečištěný kvalitami hmotné přírody, aby přinesl prospěch všem živým bytostem na všech planetách a posílil moc zmíněných slonů a polobohů. Je obklopen Svými osobními expanzemi a služebníky, jako je Viśvaksena, a projevuje všechny Své dokonalé atributy, jako je náboženství a poznání, a Své mystické síly, jako je aṇimā, laghimā a mahimā. Zaujímá nádherný postoj a zdobí Ho různé zbraně, které drží ve Svých čtyřech rukách.
Text 40:
La Suprema Personalidad de Dios es el amo de todas las opulencias trascendentales y del cielo espiritual. Él es la Persona Suprema, Bhagavān, la Superalma de todos. Los semidioses, guiados por Indra, el rey del cielo, tienen a su cargo la supervisión del mundo material. Para beneficio de todas las entidades vivientes en los diversos planetas, y para aumentar el poder de esos elefantes y de los semidioses, el Señor Se manifiesta personalmente en la cima de la montaña en un cuerpo espiritual, libre de la contaminación de las modalidades de la naturaleza material. Rodeado por Sus expansiones y asistentes personales como Viṣvaksena, manifiesta toda la perfección de Sus opulencias, como la religión y el conocimiento, y Sus poderes místicos, como los poderes de aṇimā, laghimā y mahimā. Es muy hermoso, y está adornado con las armas que sostienen Sus cuatro brazos.
Sloka 41:
Různé podoby Nejvyšší Osobnosti Božství, jako je Nārāyaṇa a Viṣṇu, jsou krásně ozdobeny různými zbraněmi. Pán tyto podoby projevuje, aby udržoval všechny rozmanité planety stvořené Jeho osobní energií, yogamāyou.
Text 41:
Las diversas formas de la Suprema Personalidad de Dios, como Nārāyaṇa y Viṣṇu, están hermosamente adornadas con distintas armas. El Señor manifesta esas formas para mantener la diversidad de planetas creados por Su potencia personal, yoga-māyā.
Sloka 42:
Můj drahý králi, na vnější straně hory Lokāloka je území zvané Aloka-varṣa, které se rozprostírá do stejné šířky jako oblast uvnitř hory—125 000 000 yojanů (1,6 miliardy kilometrů). Za Aloka-varṣou se nalézá cíl těch, kdo usilují o osvobození z hmotného světa, a jelikož je mimo dosah kvalit hmotné přírody, je naprosto čistý. Tímto územím vezl Pán Kṛṣṇa Arjunu, když se vydal přivést zpět brāhmaṇovy syny.
Text 42:
Mi querido rey, más allá de la montaña Lokāloka se encuentra la región de Aloka-varṣa, que abarca un área tan amplia como la comprendida dentro de la montaña, o en otras palabras, 125 000 000 de yojanas [mil seiscientos millones de kilómetros]. Más allá de Aloka-varṣa está el destino de quienes aspiran a liberarse del mundo material. Está fuera de la jurisdicción de las modalidades materiales de la naturaleza y, por lo tanto, es completamente puro. El Señor Kṛṣṇa llevó a Arjuna por ese lugar para traer de regreso a los hijos del brāhmaṇa.
Sloka 43:
Slunce se při vertikálním pohledu nachází uprostřed vesmíru, v oblasti mezi Bhūlokou a Bhuvarlokou, která se nazývá antarikṣa, meziplanetární prostor. Vzdálenost mezi Sluncem a obvodem vesmíru je dvacet pět koṭi yojanů (3,2 miliardy kilometrů).
Text 43:
El Sol está situado [en sentido vertical] en medio del universo, en la zona comprendida entre Bhūrloka y Bhuvarloka, que recibe el nombre de antarikṣa, espacio exterior. La distancia entre el Sol y la circunferencia del universo es de veinticinco koṭi yojanas [unos tres mil doscientos millones de kilómetros].
Sloka 44:
Bůh Slunce je známý také jako Vairāja, celkové hmotné tělo všech živých bytostí, a protože vstoupil do netečného vesmírného vejce v době stvoření, nazývá se také Mārtaṇḍa. Je rovněž znám jako Hiraṇyagarbha, protože své hmotné tělo získal od Hiraṇyagarbhy (Pána Brahmy).
Text 44:
El dios del Sol recibe también el nombre de Vairāja, el cuerpo material total de todas las entidades vivientes. Por haber entrado en el huevo inerte del universo en el momento de la creación, también recibe el nombre de Mārtaṇḍa. Otro de sus nombres es Hiraṇyagarbha, debido a que recibió su cuerpo material de Hiraṇyagarbha [el Señor Brahmā].
Sloka 45:
Ó králi, bůh Slunce a planeta Slunce dělí všechny strany vesmíru. Jedině díky přítomnosti Slunce můžeme pochopit, co je nebe, co jsou vyšší planety, tento svět a nižší planety. Jedině díky němu také můžeme pochopit, která místa jsou určena pro hmotný požitek, která pro osvobození, která jsou pekelná a která podzemní.
Text 45:
¡Oh, rey!, el dios del Sol y el planeta Sol dividen todas las direcciones del universo. Solo gracias a la presencia del Sol podemos entender qué son el cielo, los planetas superiores, este mundo y los planetas inferiores. Y si podemos entender qué lugares están destinados al disfrute material, cuáles a la liberación y cuáles son infernales y subterráneos, se lo debemos únicamente a él.
Sloka 46:
Všechny živé bytosti včetně polobohů, lidí, zvířat, ptáků, hmyzu, plazů, rostlin a stromů závisejí na teple a světle poskytovaném bohem Slunce ze sluneční planety. Díky Slunci také všechny živé bytosti vidí, a proto se Slunce nazývá dṛg-īśvara, Osobnost Božství vládnoucí zraku.
Text 46:
Todas las entidades vivientes, y entre ellas los semidioses, los seres humanos, los mamíferos, las aves, los insectos, los reptiles, las enredaderas y los árboles, dependen de la luz y el calor que el dios del Sol emite desde el planeta solar. Además, gracias a la presencia del Sol, todas las entidades vivientes pueden ver; por esa razón, el dios del Sol recibe el nombre de dṛg-īśvara, la Personalidad de Dios que rige la vista.