Skip to main content

Sloka 20-21

Texts 20-21

Verš

Texto

tāvad ubhayor api rodhasor yā mṛttikā tad-rasenānuvidhyamānā vāyv-arka-saṁyoga-vipākena sadāmara-lokābharaṇaṁ jāmbū-nadaṁ nāma suvarṇaṁ bhavati; yad u ha vāva vibudhādayaḥ saha yuvatibhir mukuṭa-kaṭaka-kaṭi-sūtrādy-ābharaṇa-rūpeṇa khalu dhārayanti.
tāvad ubhayor api rodhasor yā mṛttikā tad-rasenānuvidhyamānā vāyv-arka-saṁyoga-vipākena sadāmara-lokābharaṇaṁ jāmbū-nadaṁ nāma suvarṇaṁ bhavati; yad u ha vāva vibudhādayaḥ saha yuvatibhir mukuṭa-kaṭaka-kaṭi-sūtrādy-ābharaṇa-rūpeṇa khalu dhārayanti.

Synonyma

Palabra por palabra

tāvat — naprosto; ubhayoḥ api — obou; rodhasoḥ — břehů; — které; mṛttikā — bahno; tat-rasena — šťávou z plodů jambū, která teče v řece; anuvidhyamānā — nasycené; vāyu-arka-saṁyoga-vipākena — díky chemické reakci se vzduchem a slunečním světlem; sadā — vždy; amara-loka-ābharaṇam — jehož se používá na ozdoby pro polobohy, obyvatele nebeských planet; jāmbū-nadam nāma — jménem Jāmbū-nada; suvarṇam — zlato; bhavati — stává se; yat — které; u ha vāva — vskutku; vibudha-ādayaḥ — velcí polobozi; saha — se; yuvatibhiḥ — svými věčně mladými manželkami; mukuṭa — koruny; kaṭaka — náramky; kaṭi-sūtra — pásy; ādi — a tak dále; ābharaṇa — nejrůznějších ozdob; rūpeṇa — v podobě; khalu — vskutku; dhārayanti — vlastní.

tāvat — por entero; ubhayoḥ api — de ambas; rodhasoḥ — de las orillas; — que; mṛttikā — el barro; tat-rasena — con el jugo de las frutas jambū que forma el río; anuvidhyamānā — saturado; vāyu-arka-saṁyoga-vipākena — por una reacción química con el aire y los rayos del Sol; sadā — siempre; amara-loka-ābharaṇam — que se utiliza para las alhajas de los semidioses, habitantes de los planetas celestiales; jāmbū-nadam nāma — llamado jāmbū-nada; suvarṇam — oro; bhavati — se vuelve; yat — que; u ha vāva — en verdad; vibudha-ādayaḥ — los grandes semidioses; saha — con; yuvatibhiḥ — sus esposas, eternamente jóvenes; mukuṭa — coronas; kaṭaka — ajorcas; kaṭi-sūtra — cinturones; ādi — y otros adornos; ābharaṇa — de todo tipo de alhajas; rūpeṇa — en la forma; khalu — en verdad; dhārayanti — poseen.

Překlad

Traducción

Bahno na obou březích řeky Jambū-nadī, smáčené tekoucí šťávou a pak vysoušené vzduchem a slunečním světlem, vytváří velké množství zlata zvaného Jāmbū-nada. Obyvatelé nebes toto zlato používají na různé ozdoby. Všichni, kdo žijí na nebeských planetách, jsou proto i se svými mladými manželkami bohatě ozdobeni zlatými helmicemi, náramky a pásy, a tak si užívají života.

El barro de las orillas del río Jambū-nadī, al ser bañado por la corriente de jugo y secado después por el aire y los rayos del Sol, produce grandes cantidades del oro denominado jāmbū-nada. Los habitantes del cielo utilizan ese oro en sus diversas alhajas. Por esa razón, todos los habitantes de los planetas celestiales, junto con sus jóvenes esposas, están adornados con suntuosos almetes, ajorcas y cinturones de oro. De ese modo, disfrutan de la vida.

Význam

Significado

Řízením Nejvyšší Osobnosti Božství vytvářejí řeky na některých planetách na svých březích zlato. Chudí obyvatelé této Země jsou kvůli svému neúplnému poznání uneseni, když vidí takzvaného bhagavāna, který dovede vytvořit malé množství zlata. Zde se však dozvídáme, že na vyšším planetárním systému tohoto hmotného světa se bahno na březích Jambū-nadī mísí se šťávou jambū, na vzduchu reaguje se slunečním světlem a automaticky vytváří obrovské množství zlata. Díky tomu se tam muži a ženy zdobí různými zlatými šperky a vypadají nádherně. Na Zemi je bohužel takový nedostatek zlata, že se ho vlády snaží uchovat a tisknou papírové peníze. Jelikož tyto bankovky nejsou kryté zlatem, je papír, který vlády vydávají jako peníze, naprosto bezcenný — přesto jsou však lidé na Zemi velice pyšní na hmotný pokrok. Dívky a ženy v moderních dobách nosí místo zlatých šperků ozdoby z umělé hmoty a rovněž místo zlatého nádobí se používá umělohmotné, ale lidé jsou přesto pyšní na své hmotné bohatství. Proto jsou lidé tohoto věku označeni slovy mandāḥ sumanda-matayo manda-bhāgyā hy upadrutāḥ (Bhāg. 1.1.10). Jinými slovy, jsou nesmírně zkažení a pomalí v chápání bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství. Jsou sumanda-matayaḥ, protože jejich pojetí je tak omezené, že podvodníka, který vytvoří trochu zlata, považují za Boha. Jelikož sami žádné zlato nemají, je jejich postavení skutečně ubohé, a proto jsou považováni za nešťastníky.

Por disposición de la Suprema Personalidad de Dios, en algunos planetas las orillas de los ríos producen oro. Los pobres habitantes de este planeta Tierra, al no tener conocimiento completo, quedan cautivados por un mal llamado bhagavān que puede producir una insignificante cantidad de oro. Sin embargo, tenemos la información de que en un sistema planetario superior de este mundo material existe un río, Jambū-nadī, hecho de jugo de jambū; ese jugo se mezcla con el barro de las márgenes del río y reacciona con los rayos del Sol en el aire, produciendo de modo natural grandes cantidades de oro. En ese planeta, los hombres y las mujeres se adornan con alhajas de oro, y tienen un aspecto muy hermoso. En la Tierra, por desgracia, el oro es tan escaso que los gobiernos del mundo procuran almacenar sus reservas e imprimir papel moneda. Ese papel moneda, sin embargo, carece de valor real, pues no está respaldado por las reservas de oro existentes. Aun así, la población de la Tierra está muy orgullosa de su progreso material. En la actualidad, las jóvenes y las damas llevan alhajas de plástico, en lugar de oro, y los utensilios domésticos de plástico han sustituido a los de oro; aun así, la gente está muy orgullosa de su riqueza material. Por consiguiente, a la población de esta era se la describe con las palabras mandāḥ sumanda-matayo manda-bhāgyā hy upadrutāḥ (Bhāg. 1.1.10). En otras palabras, son extremadamente torpes y perezosos a la hora de comprender la opulencia de la Suprema Personalidad de Dios. Se les ha caracterizado como sumanda-matayaḥ, debido a que sus conceptos son tan retorcidos que consideran Dios a un farsante que produce un poquito de oro. Como no tienen oro, en realidad están en la miseria; por eso se les considera desdichados.

Někdy se tito nešťastní lidé chtějí dostat na nebeské planety, aby dosáhli šťastného postavení, které popisuje tento verš, ale čistí oddaní Pána se o takové bohatství vůbec nezajímají. Oddaní dokonce někdy přirovnávají barvu zlata k barvě zářivě zlatých výkalů. Śrī Caitanya Mahāprabhu učil oddané, aby se nenechali svést zlatými šperky a krásně ozdobenými ženami. Na dhanaṁ na janaṁ na sundarīm — oddaný se nemá nechat okouzlit zlatem, krásnými ženami nebo pýchou na množství stoupenců. Śrī Caitanya Mahāprabhu se proto důvěrně modlil: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi — “Můj Pane, prosím, požehnej mi Svou oddanou službou. Nechci nic jiného.” Oddaný se může modlit o vysvobození z tohoto hmotného světa. To je jediné, oč se uchází.

Esas desdichadas personas a veces desean elevarse a los planetas celestiales para alcanzar la felicidad que describen estos versos; los devotos puros del Señor, sin embargo, no tienen el mínimo interés en esas opulencias. De hecho, los devotos a veces comparan el brillo del oro al color de un excremento dorado. Śrī Caitanya Mahāprabhu ha dejado a Sus devotos la instrucción de que no se dejen hechizar por alhajas de oro y por mujeres hermosamente adornadas. Na dhanaṁ na janaṁ na sundarīm: El devoto no debe dejarse hechizar por el oro, las mujeres hermosas o el prestigio de tener muchos seguidores. Śrī Caitanya Mahāprabhu ora desde el fondo del corazón: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi: «Mi Señor, por favor, bendíceme con Tu servicio devocional. No deseo nada más». El devoto puede que ore para liberarse del mundo material. Esa es su única aspiración.

ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthita-dhūlī-sadṛśam vicintaya
ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthita-dhūlī-sadṛśaṁ vicintaya

Pokorný oddaný se jen modlí k Pánu: “Vyzdvihni mě laskavě z tohoto hmotného světa, který oplývá různými druhy hmotného bohatství, a poskytni mi útočiště u Svých lotosových nohou.”

El devoto humilde ora al Señor: «Por favor, sácame del mundo material, que está lleno de opulencias materiales, y acógeme en el refugio de Tus pies de loto».

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura se modlí:

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura ora:

hā hā prabhu nanda-suta,

vṛṣabhānu-sutā-yuta,
karuṇā karaha ei-bāra
narottama-dāsa kaya,

nā ṭheliha rāṅgā-pāya,
tomā vine ke āche āmāra
hā hā prabhu nanda-suta, vṛṣabhānu-sutā-yuta,
karuṇā karaha ei-bāra
narottama-dāsa kaya, nā ṭheliha rāṅgā-pāya,
tomā vine ke āche āmāra

“Ó můj Pane, ó synu Nandy Mahārāje, nyní přede mnou stojíš se Svou chotí, dcerou Vṛṣabhānua, Śrīmatī Rādhārāṇī. Přijmi mě laskavě jako prach Svých lotosových nohou. Prosím, nevyháněj mě — nemám jiné útočiště.”

«¡Oh, mi Señor!, ¡oh, hijo de Nanda Mahārāja!, ahora estás frente a mí con Tu consorte, la hija de Vṛṣabhānu, Śrīmatī Rādhārāṇī. Por favor, acéptame como una mota de polvo a Tus pies de loto. Por favor, no me rechaces, pues no tengo otro refugio».

Podobně Prabodhānanda Sarasvatī naznačuje, že postavení polobohů, jež zdobí zlaté helmice a jiné šperky, není o nic lepší než přelud (tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate). Oddaného takové bohatství nikdy nezláká. Jediné, oč se uchází, je stát se prachem u lotosových nohou Pána.

De manera similar, Prabodhānanda Sarasvatī indica que la posición de los semidioses, que se adornan con yelmos de oro y otras alhajas, es un simple espejismo (tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate). El devoto nunca se deja hechizar por esas opulencias. Su única aspiración es llegar a ser una mota de polvo a los pies de loto del Señor.