Sloka 38
Text 38
Verš
Text
Synonyma
Synonyms
etasmin — na této; saṁsāra — strastiplných podmínek; adhvani — cestě; nānā — různými druhy; kleśa — utrpení; upasarga — problémy hmotné existence; bādhitaḥ — obtěžovaný; āpanna — někdy získává; vipannaḥ — někdy ztrácí; yatra — v čemž; yaḥ — kdo; tam — jeho; u ha vāva — nebo; itaraḥ — někdo jiný; tatra — poté; visṛjya — vzdá se; jātam jātam — nově narozené; upādāya — přijímá; śocan — naříká; muhyan — pod vlivem iluze; bibhyat — obává se; vivadan — někdy hlasitě volá; krandan — někdy pláče; saṁhṛṣyan — někdy je spokojený; gāyan — zpívá; nahyamānaḥ — spoutaný; sādhu-varjitaḥ — daleko od světců; na — ne; eva — jistě; āvartate — získává; adya api — dokonce až dosud; yataḥ — od koho; ārabdhaḥ — započaté; eṣaḥ — toto; nara-loka — hmotného světa; sa-arthaḥ — živé bytosti, které sledují svůj vlastní zájem; yam — koho (Nejvyšší Osobnost Božství); adhvanaḥ — cesty hmotné existence; pāram — druhý konec; upadiśanti — světci naznačují.
etasmin — on this; saṁsāra — of miserable conditions; adhvani — path; nānā — various; kleśa — by miseries; upasarga — by the troubles of material existence; bādhitaḥ — disturbed; āpanna — sometimes having gained; vipannaḥ — sometimes having lost; yatra — in which; yaḥ — who; tam — him; u ha vāva — or; itaraḥ — someone else; tatra — thereupon; visṛjya — giving up; jātam jātam — newly born; upādāya — accepting; śocan — lamenting; muhyan — being illusioned; bibhyat — fearing; vivadan — sometimes exclaiming loudly; krandan — sometimes crying; saṁhṛṣyan — sometimes being pleased; gāyan — singing; nahyamānaḥ — being bound; sādhu-varjitaḥ — being away from saintly persons; na — not; eva — certainly; āvartate — achieves; adya api — even until now; yataḥ — from whom; ārabdhaḥ — commenced; eṣaḥ — this; nara-loka — of the material world; sa-arthaḥ — the self-interested living entities; yam — whom (the Supreme Personality of Godhead); adhvanaḥ — of the path of material existence; pāram — the other end; upadiśanti — saintly persons indicate.
Překlad
Translation
Cesta tohoto hmotného světa je plná hmotného utrpení a podmíněná duše je znepokojována mnoha problémy. Někdy ztrácí a jindy získává. V každém případě je cesta plná nebezpečí. Někdy je podmíněná duše smrtí nebo jinými okolnostmi odloučena od svého otce; poté na něho zapomene a postupně přilne k druhým, například ke svým dětem. Takto je někdy pod vlivem iluze a bojí se. Někdy strachy hlasitě naříká. Někdy je spokojená s tím, jak udržuje svou rodinu, a někdy má radost a sladce si zpívá. Tímto způsobem se zaplétá a zapomíná, že je od nepaměti odloučena od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak putuje po nebezpečné cestě hmotné existence a není na ní vůbec šťastná. Seberealizované osoby jednoduše přijímají útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, aby se z této nebezpečné hmotné existence vymanily. Nikdo se nedostane ze zajetí hmotné existence, aniž by přijal cestu oddanosti. Závěr je, že nikdo nemůže být v hmotném životě šťastný. Je třeba začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy.
The path of this material world is full of material miseries, and various troubles disturb the conditioned souls. Sometimes he loses, and sometimes he gains. In either case, the path is full of danger. Sometimes the conditioned soul is separated from his father by death or other circumstances. Leaving him aside he gradually becomes attached to others, such as his children. In this way, the conditioned soul is sometimes illusioned and afraid. Sometimes he cries loudly out of fear. Sometimes he is happy maintaining his family, and sometimes he is overjoyed and sings melodiously. In this way he becomes entangled and forgets his separation from the Supreme Personality of Godhead since time immemorial. Thus he traverses the dangerous path of material existence, and on this path he is not at all happy. Those who are self-realized simply take shelter of the Supreme Personality of Godhead in order to get out of this dangerous material existence. Without accepting the devotional path, one cannot get out of the clutches of material existence. The conclusion is that no one can be happy in material life. One must take to Kṛṣṇa consciousness.
Význam
Purport
Každý zdravý člověk po důkladném rozboru materialistického způsobu života pochopí, že v tomto světě neexistuje ani trocha štěstí. Jelikož se však podmíněná duše již od nepaměti nachází na této cestě nebezpečí, aniž by se stýkala se světci, pod vlivem iluze si chce tohoto hmotného světa užívat. Hmotná energie jí někdy dává příležitost pocítit takzvané štěstí, ale zároveň ji neustále trestá. Proto je řečeno: daṇḍya-jane rājā yena nadīte cubāya (Cc. Madhya 20.118). Materialistický život znamená ustavičné neštěstí, ale někdy přijímáme jako štěstí to, co zakoušíme v přestávkách mezi neštěstím. Odsouzený člověk je někdy střídavě potápěn pod vodu a vytahován. To vše je ve skutečnosti součástí trestu, ale když je provinilec nad vodou, cítí se lépe. Taková je situace podmíněné duše. Všechny śāstry proto doporučují sdružovat se s oddanými a světci.
By thoroughly analyzing the materialistic way of life, any sane man can understand that there is not the least happiness in this world. However, due to continuing on the path of danger from time immemorial and not associating with saintly persons, the conditioned soul, under illusion, wants to enjoy this material world. Material energy sometimes gives him a chance at so-called happiness, but the conditioned soul is perpetually being punished by material nature. It is therefore said: daṇḍya-jane rājā yena nadīte cubāya (Cc. Madhya 20.118). Materialistic life means continuous unhappiness, but sometimes we accept happiness as it appears between the gaps. Sometimes a condemned person is submerged in water and hauled out. Actually all of this is meant for punishment, but he feels a little comfort when he is taken out of the water. This is the situation with the conditioned soul. All the śāstras therefore advise that one associate with devotees and saintly people.
lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya
lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya
(Cc. Madhya 22.54)
(Cc. Madhya 22.54)
Pouhá chvilka ve společnosti oddaných může přinést podmíněné duši vysvobození z této strastiplné hmotné situace. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se proto snaží dát každému příležitost stýkat se se svatými lidmi. Všichni členové této Společnosti pro vědomí Kṛṣṇy proto musí být sami dokonalými sādhuy, aby byli nadějí pro pokleslé podmíněné duše. To je nejlepší humanitární činnost.
Even by a little association with devotees, the conditioned soul can get out of this miserable material condition. This Kṛṣṇa consciousness movement is therefore trying to give everyone a chance to associate with saintly people. Therefore all the members of this Kṛṣṇa consciousness society must themselves be perfect sādhus in order to give a chance to fallen conditioned souls. This is the best humanitarian work.