Sloka 24

Text 24

Verš

Text

śrī-śuka uvāca
ity evam uttarā-mātaḥ sa vai brahmarṣi-sutaḥ sindhu-pataya ātma-satattvaṁ vigaṇayataḥ parānubhāvaḥ parama-kāruṇikatayopadiśya rahūgaṇena sakaruṇam abhivandita-caraṇa āpūrṇārṇava iva nibhṛta-karaṇormy-āśayo dharaṇim imāṁ vicacāra.

Synonyma

Synonyms

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti evam — takto; uttarā-mātaḥ — ó Mahārāji Parīkṣite, synu matky Uttary; saḥ — ten brāhmaṇa; vai — vskutku; brahma-ṛṣi-sutaḥ — Jaḍa Bharata, syn vysoce vzdělaného brāhmaṇy; sindhu-pataye — králi provincie Sindhu; ātma-sa-tattvam — skutečné přirozené postavení duše; vigaṇayataḥ — přestože Jaḍa Bharatu urazil; para-anubhāvaḥ — který byl velice pokročilý co se týče duchovní realizace; parama-kāruṇikatayā — svou nesmírnou laskavostí k pokleslým duším; upadiśya — poučil; rahūgaṇena — králem Rahūgaṇou; sa-karuṇam — soucitně; abhivandita-caraṇaḥ — jehož lotosové nohy byly uctívány; āpūrṇa-arṇavaḥ iva — jako celý oceán; nibhṛta — zcela utišené; karaṇa — smyslů; ūrmi — vlny; āśayaḥ — měl srdce, v němž; dharaṇim — po Zemi; imām — této; vicacāra — dále se toulal.

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī said; iti evam — in this way; uttarā-mātaḥ — O Mahārāja Parīkṣit, son of mother Uttarā; saḥ — that brāhmaṇa; vai — indeed; brahma-ṛṣi-sutaḥ — Jaḍa Bharata, the son of a highly educated brāhmaṇa; sindhu-pataye — unto the king of the province of Sindhu; ātma-sa-tattvam — the actual constitutional position of the soul; vigaṇayataḥ — although insulting Jaḍa Bharata; para-anubhāvaḥ — who was very exalted in spiritual realization; parama-kāruṇikatayā — by his quality of being very kind to the fallen souls; upadiśya — instructing; rahūgaṇena — by King Rahūgaṇa; sa-karuṇam — piteously; abhivandita-caraṇaḥ — whose lotus feet were worshiped; āpūrṇa-arṇavaḥ iva — like the full ocean; nibhṛta — completely silenced; karaṇa — of the senses; ūrmi — the waves; āśayaḥ — possessing a heart in which; dharaṇim — the earth; imām — this; vicacāra — continued to roam.

Překlad

Translation

Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, ó synu matky Uttary, v mysli Jaḍa Bharaty se objevily jisté vlny nespokojenosti kvůli urážce krále Rahūgaṇy, který ho přiměl nést svá královská nosítka, ale Jaḍa Bharata to přešel a jeho srdce bylo znovu klidné a tiché jako oceán. Byl velkým paramahaṁsou, přestože ho král Rahūgaṇa urazil. Jakožto vaiṣṇava byl velice laskavý, a tak krále poučil o původním, přirozeném postavení duše. Na urážku zcela zapomněl, protože král žalostně prosil o odpuštění u jeho lotosových nohou. Poté se vydal cestovat po celé Zemi jako předtím.

Śrīla Śukadeva Gosvāmī continued: My dear King, O son of mother Uttarā, there were some waves of dissatisfaction in the mind of Jaḍa Bharata due to his being insulted by King Rahūgaṇa, who made him carry his palanquin, but Jaḍa Bharata neglected this, and his heart again became calm and quiet like an ocean. Although King Rahūgaṇa had insulted him, he was a great paramahaṁsa. Being a Vaiṣṇava, he was naturally very kindhearted, and he therefore told the King about the constitutional position of the soul. He then forgot the insult because King Rahūgaṇa pitifully begged pardon at his lotus feet. After this, he began to wander all over the earth, just as before.

Význam

Purport

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.25.21) Kapiladeva popisuje příznaky velkých osobností: titikṣavaḥ kāruṇikāḥ suhṛdaḥ sarva-dehinām. Svatý oddaný je vždy velice tolerantní. Je přítelem všech živých bytostí a nevytváří si na světě žádné nepřátele. Čistý oddaný má všechny vlastnosti sādhua a Jaḍa Bharata je toho příkladem. Když ho král Rahūgaṇa urazil, jeho smysly to vzrušilo, protože měl hmotné tělo, ale jelikož se mu později král pokorně odevzdal, Jaḍa Bharata mu prominul. Povinností každého, kdo se chce vrátit k Bohu, je být pokorný jako král Rahūgaṇa a prosit o odpuštění vaiṣṇavy, které mohl urazit. Vaiṣṇavové jsou obvykle velice laskaví, a proto když se člověk okamžitě odevzdá u lotosových nohou vaiṣṇavy, je ihned zbaven reakcí za své urážky. Pokud tak neučiní, reakce mu zůstanou a výsledky nebudou právě příjemné.

In Śrīmad-Bhāgavatam (3.25.21), Kapiladeva describes the symptoms of great personalities: titikṣavaḥ kāruṇikāḥ suhṛdaḥ sarva-dehinām. A saintly devotee is certainly very tolerant. He is the friend of all living entities, and he does not create enemies within the world. A pure devotee has all the qualities of a sādhu. Jaḍa Bharata is an example of this. Due to the material body, his senses were certainly agitated when he was insulted by King Rahūgaṇa, but later, due to the King’s humble submission, Jaḍa Bharata excused him. It is the duty of everyone desiring to return to Godhead to become submissive like King Rahūgaṇa and beg pardon of Vaiṣṇavas one may have offended. Vaiṣṇavas are generally very kindhearted; therefore if one immediately submits himself at the lotus feet of a Vaiṣṇava, one is immediately cleared of offensive reactions. If one does not do so, the reactions will remain, and the results will not be very palatable.