Skip to main content

Sloka 5

Text 5

Verš

Text

sāṁsargiko doṣa eva nūnam ekasyāpi sarveṣāṁ sāṁsargikāṇāṁ bhavitum arhatīti niścitya niśamya kṛpaṇa-vaco rājā rahūgaṇa upāsita-vṛddho ’pi nisargeṇa balāt kṛta īṣad-utthita-manyur avispaṣṭa-brahma-tejasaṁ jāta-vedasam iva rajasāvṛta-matir āha.
sāṁsargiko doṣa eva nūnam ekasyāpi sarveṣāṁ sāṁsargikāṇāṁ bhavitum arhatīti niścitya niśamya kṛpaṇa-vaco rājā rahūgaṇa upāsita-vṛddho ’pi nisargeṇa balāt kṛta īṣad-utthita-manyur avispaṣṭa-brahma-tejasaṁ jāta-vedasam iva rajasāvṛta-matir āha.

Synonyma

Synonyms

sāṁsargikaḥ — která je výsledkem důvěrné společnosti; doṣaḥ — chyba; eva — vskutku; nūnam — jistě; ekasya — jednoho; api — ačkoliv; sarveṣām — všech ostatních; sāṁsargikāṇām — těch, kdo jsou s ním ve styku; bhavitum — stát se; arhati — může; iti — takto; niścitya — když zjistil; niśamya — nasloucháním; kṛpaṇa-vacaḥ — slova nebohých služebníků, kteří se velice báli trestu; rājā — král; rahūgaṇaḥ — Rahūgaṇa; upāsita-vṛddhaḥ — jenž sloužil a naslouchal mnoha starším mudrcům; api — přestože; nisargeṇa — kvůli své osobní povaze kṣatriyi; balāt — silou; kṛtaḥ — vyvolaný; īṣat — mírně; utthita — probuzený; manyuḥ — jehož hněv; avispaṣṭa — nebylo zřetelně vidět; brahma-tejasam — jeho (Jaḍa Bharatova) duchovní záře; jāta-vedasam — oheň zakrytý popelem při védských obřadech; iva — jako; rajasā āvṛta — zahalená kvalitou vášně; matiḥ — jehož mysl; āha — řekl.

sāṁsargikaḥ — resulting from intimate association; doṣaḥ — a fault; eva — indeed; nūnam — certainly; ekasya — of one; api — although; sarveṣām — of all other; sāṁsargikāṇām — persons associated with him; bhavitum — to become; arhati — is able; iti — thus; niścitya — ascertaining; niśamya — by hearing; kṛpaṇa-vacaḥ — the words of the poor servants, who were very afraid of being punished; rājā — the King; rahūgaṇaḥ — Rahūgaṇa; upāsita-vṛddhaḥ — having served and heard from many elderly sages; api — in spite of; nisargeṇa — by his personal nature, which was that of a kṣatriya; balāt — by force; kṛtaḥ — done; īṣat — slightly; utthita — awakened; manyuḥ — whose anger; avispaṣṭa — not being distinctly visible; brahma-tejasam — his (Jaḍa Bharata’s) spiritual effulgence; jāta-vedasam — a fire covered by ashes in Vedic ritualistic ceremonies; iva — like; rajasā āvṛta — covered by the mode of passion; matiḥ — whose mind; āha — said.

Překlad

Translation

Král Rahūgaṇa rozuměl slovům nosičů, kteří se báli, že budou potrestáni. Bylo mu také jasné, že se nosítka kymácela vinou jen jednoho z nich. S tímto vědomím a po vyslechnutí jejich stížnosti se mírně rozhněval, a to i přesto, že měl hluboké znalosti politické vědy a velké zkušenosti. Hněv se v něm probudil kvůli jeho vrozené povaze krále. Mysl krále Rahūgaṇy zahalovala kvalita vášně, a proto promluvil k Jaḍa Bharatovi, jehož záři Brahmanu nebylo zřetelně vidět, jelikož byla zakrytá jako oheň popelem.

King Rahūgaṇa could understand the speeches given by the carriers, who were afraid of being punished. He could also understand that simply due to the fault of one person, the palanquin was not being carried properly. Knowing this perfectly well and hearing their appeal, he became a little angry, although he was very advanced in political science and was very experienced. His anger arose due to his inborn nature as a king. Actually King Rahūgaṇa’s mind was covered by the mode of passion, and he therefore spoke as follows to Jaḍa Bharata, whose Brahman effulgence was not clearly visible, being covered like a fire covered by ashes.

Význam

Purport

Tento verš vysvětluje rozdíl mezi rajo-guṇou a sattva-guṇou. Přestože byl král spravedlivý a pokročilý v politické vědě a řízení vlády, ovládala ho kvalita vášně, a proto se kvůli nepatrnému popudu rozhněval. Jaḍa Bharata sice kvůli své hře na hluchého a němého zakoušel různé urážky, ale díky své duchovní pokročilosti zachovával mlčení. Jeho brahma-tejaḥ, záři Brahmanu, však u něho nebylo zřetelně vidět.

The distinction between rajo-guṇa and sattva-guṇa is explained in this verse. Although the King was very upright and advanced in political science and governmental management, he was nonetheless in the mode of passion, and therefore, due to a slight agitation, he became angry. Jaḍa Bharata, despite all kinds of injustice endured because of his deaf and dumb display, remained silent by the strength of his spiritual advancement. Nonetheless his brahma-tejaḥ, his Brahman effulgence, was indistinctly visible in his person.