Skip to main content

Sloka 65

Text 65

Verš

Texto

uttānapādo rājarṣiḥ
prabhāvaṁ tanayasya tam
śrutvā dṛṣṭvādbhutatamaṁ
prapede vismayaṁ param
uttānapādo rājarṣiḥ
prabhāvaṁ tanayasya tam
śrutvā dṛṣṭvādbhutatamaṁ
prapede vismayaṁ param

Synonyma

Palabra por palabra

uttānapādaḥ — král Uttānapāda; rāja-ṛṣiḥ — mocný svatý král; prabhāvam — vliv; tanayasya — jeho syna; tam — to; śrutvā — slyšel; dṛṣṭvā — viděl; adbhuta — podivuhodné; tamam — do nejvyšší míry; prapede — cítil se šťastně; vismayam — údiv; param — nejvyšší.

uttānapādaḥ — el rey Uttānapāda; rāja-ṛṣiḥ — el gran rey santo; prabhāvam — influencia; tanayasya — de su hijo; tam — esa; śrutvā — al escuchar; dṛṣṭvā — viendo; adbhuta — maravillosa; tamam — en grado superlativo; prapede — sintió felicidad; vismayam — maravilla; param — suprema.

Překlad

Traducción

Poté, co svatý král Uttānapāda slyšel o slavných činech Dhruvy Mahārāje a také na vlastní oči viděl, jak vlivná a mocná osobnost se z něho stala, cítil se velmi spokojen. Dhruvovy činnosti byly totiž nanejvýš podivuhodné.

El santo rey Uttānapāda, al escuchar los gloriosos actos de Dhruva Mahārāja y ver además con sus propios ojos su influencia y su grandeza, se sintió muy satisfecho, pues las actividades de Dhruva eran maravillosas en grado sumo.

Význam

Significado

Když Dhruva Mahārāja podstupoval v lese askezi, jeho otec Uttānapāda se doslechl vše o jeho podivuhodných činnostech. Dhruva byl syn krále a bylo mu pouhých pět let, ale přesto odešel do lesa a za přísné askeze vykonával oddanou službu. Všechny jeho činnosti byly proto podivuhodné a po návratu domů se stal díky svým duchovním kvalifikacím mezi obyvatelstvem přirozeně velmi oblíbený. Milostí Pána dokázal neuvěřitelné věci. Nikdo není spokojenější než otec toho, kdo se proslavil svými činy. Mahārāja Uttānapāda nebyl obyčejný král, ale rājarṣi, svatý král. V dávných dobách vládl jeden svatý král celé Zemi. Králové byli vychováváni, aby se stali svatými; neměli proto jiný zájem než blaho obyvatelstva. Tito svatí králové byli řádně kvalifikovaní, a jak je rovněž uvedeno v Bhagavad-gītě, věda o Bohu — jógový systém oddané služby, známý jako Bhagavad-gītā — byla přednesena svatému králi sluneční planety a postupně sestoupila prostřednictvím kšatrijských králů, pocházejících ze Slunce a Měsíce. Je-li vůdčí osobnost vlády svatá, budou svatí i občané. Budou také velice šťastní, neboť všechny jejich duchovní i hmotné potřeby a touhy dojdou uspokojení.

Cuando Dhruva Mahārāja estaba ejecutando austeridades en el bosque, su padre, Uttānapāda, escuchó todo lo relativo a sus maravillosas actividades. Aunque era hijo del rey y solo tenía cinco años, Dhruva Mahārāja fue al bosque y practicó servicio devocional bajo estrictas austeridades. De modo que sus actos fueron muy maravillosos, y cuando regresó a casa, de un modo natural adquirió popularidad entre los ciudadanos, debido a sus cualidades espirituales. Por la gracia del Señor, debió de realizar muchas actividades maravillosas; nadie se siente más satisfecho que el padre de una persona reconocida por sus actividades gloriosas. Mahārāja Uttānapāda no era un rey ordinario; era un rājarṣi, un rey santo. Antiguamente la Tierra era gobernada por un solo rey, un rey santo. A los reyes se les educaba para la santidad; por ello, su única preocupación era el bienestar de los ciudadanos. Esos reyes santos recibían la debida educación, y, como se menciona también en el Bhagavad-gītā, la ciencia de Dios, es decir, el sistema de yoga del servicio devocional que se conoce con el nombre de Bhagavad-gītā, le fue hablado al rey santo del planeta Sol, y descendió gradualmente a través de los reyes kṣatriyas que nacieron del Sol y de la Luna. Si el jefe del gobierno es santo, sin duda los ciudadanos se vuelven santos y se sienten muy felices debido a que sus necesidades, tanto físicas como espirituales, están satisfechas.