Sloka 37

Text 37

Verš

Text

ākarṇyātma-jam āyāntaṁ
samparetya yathāgatam
rājā na śraddadhe bhadram
abhadrasya kuto mama

Synonyma

Synonyms

ākarṇya — když se doslechl; ātma-jam — jeho syn; āyāntam — vrací se; samparetya — po smrti; yathā — jako kdyby; āgatam — vrátil se; rājā — král Uttānapāda; na — ne; śraddadhe — věřil; bhadram — štěstí; abhadrasya — bezbožného; kutaḥ — odkud; mama — moje.

ākarṇya — having heard; ātma-jam — his son; āyāntam — coming back; samparetya — after dying; yathā — as if; āgatam — coming back; rājā — King Uttānapāda; na — did not; śraddadhe — have any confidence; bhadram — good fortune; abhadrasya — of the impious; kutaḥ — whence; mama — my.

Překlad

Translation

Když se král Uttānapāda doslechl, že se jeho syn Dhruva vrací domů, jako kdyby vstal z mrtvých, nemohl tomu uvěřit. Pochyboval, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Považoval se za naprostého mizeru, a proto si myslel, že není možné, aby ho potkalo takové štěstí.

When King Uttānapāda heard that his son Dhruva was coming back home, as if coming back to life after death, he could not put his faith in this message, for he was doubtful of how it could happen. He considered himself the most wretched, and therefore he thought that it was not possible for him to attain such good fortune.

Význam

Purport

Dhruva Mahārāja se v pěti letech vydal do lesa, aby tam podstoupil askezi, a král nemohl uvěřit, že by tak malý chlapec mohl v lese přežít. Byl si jistý, že je Dhruva mrtev, a proto nedůvěřoval zprávě, že se jeho syn vrací. Tato zpráva pro něho měla asi takový smysl, že mrtvý člověk se vrací domů, a nemohl jí tedy uvěřit. Když Dhruva Mahārāja odešel z domova, král Uttānapāda byl přesvědčen, že to byla jeho vina, a považoval se proto za nejhoršího ze všech. I když bylo možné, aby se jeho syn vrátil z království smrti, došel k závěru, že vzhledem k tomu, jaký je hříšník, nemůže mít takové štěstí, aby získal svého ztraceného syna zpět.

Dhruva Mahārāja, a five-year-old boy, went to the forest for penance and austerity, and the King could not at all believe that a small boy of such a tender age could live in the forest. He was certain that Dhruva was dead. He therefore could not fix his faith in the message that Dhruva Mahārāja was coming back home again. For him this message said that a dead man was coming back home, and so he could not believe it. After Dhruva Mahārāja’s departure from home, King Uttānapāda thought that he was the cause of Dhruva’s leaving, and thus he considered himself the most wretched. Therefore, even though it was possible that his lost son was coming back from the kingdom of death, he thought that since he was most sinful it was not possible for him to be so fortunate as to get back his lost son.