Sloka 29
Text 29
Verš
Text
mātuḥ sapatnyā vāg-bāṇair
hṛdi viddhas tu tān smaran
naicchan mukti-pater muktiṁ
tasmāt tāpam upeyivān
mātuḥ sapatnyā vāg-bāṇair
hṛdi viddhas tu tān smaran
naicchan mukti-pater muktiṁ
tasmāt tāpam upeyivān
Synonyma
Synonyms
maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya odpověděl; mātuḥ — jeho matky; sa-patnyāḥ — spolumanželky; vāk-bāṇaiḥ — šípy ostrých slov; hṛdi — v srdci; viddhaḥ — probodaný; tu — poté; tān — ta všechna; smaran — pamatoval si; na — ne; aicchat — chtěl; mukti-pateḥ — od Pána, Jehož lotosové nohy udělují osvobození; muktim — osvobození; tasmāt — proto; tāpam — žalem; upeyivān — trápil se.
maitreyaḥ uvāca — the great sage Maitreya replied; mātuḥ — of his mother; sa-patnyāḥ — of the co-wife; vāk-bāṇaiḥ — by the arrows of harsh words; hṛdi — in the heart; viddhaḥ — pierced; tu — then; tān — all of them; smaran — remembering; na — not; aicchat — desired; mukti-pateḥ — from the Lord, whose lotus feet give liberation; muktim — salvation; tasmāt — therefore; tāpam — grief; upeyivān — he suffered.
Překlad
Translation
Maitreya odpověděl: Dhruvovi Mahārājovi se neúprosná slova nevlastní matky zaryla do srdce jako ostré šípy a nesmírně ho trápila. I když se soustředil na cíl svého života, nemohl na její špatné chování zapomenout. Netoužil po osvobození z hmotného světa, ale když dovršil svoji oddanou službu a uviděl Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, styděl se za to, že měl v mysli hmotné žádosti.
Maitreya answered: Dhruva Mahārāja’s heart, which was pierced by the arrows of the harsh words of his stepmother, was greatly aggrieved, and thus when he fixed upon his goal of life he did not forget her misbehavior. He did not demand actual liberation from this material world, but at the end of his devotional service, when the Supreme Personality of Godhead appeared before him, he was simply ashamed of the material demands he had in his mind.
Význam
Purport
K tomuto důležitému verši se vyjádřilo mnoho známých komentátorů. Proč nebyl Dhruva Mahārāja spokojen, ačkoliv dosáhl životního cíle? Čistý oddaný je vždy osvobozený od jakýchkoliv hmotných tužeb. Hmotné žádosti jsou démonské a člověk si pod jejich vlivem myslí, že ostatní jsou jeho nepřátelé a že se jim musí pomstít. Chce se potom stát tím nejvlivnějším a nejmocnějším na světě a se všemi soupeří. V šestnácté kapitole Bhagavad-gīty je tato mentalita označena jako asurská. Čistý oddaný Pána o nic nežádá — chce pouze upřímně a svědomitě sloužit Pánu a vůbec se nestará o budoucnost. V knize Mukunda-mālā-stotra říká její autor, král Kulaśekhara, ve své modlitbě: “Můj milý Pane, netoužím po požitku v tomto hmotném světě. Chci Ti jen věčně oddaně sloužit.” Pán Caitanya se ve Své Śikṣāṣṭace modlil podobně: “Můj Pane, netoužím po žádném hmotném bohatství, materialistických stoupencích a přitažlivé manželce, se kterou bych si mohl užívat. Jediné, co si přeji, je být život za životem zaměstnaný ve Tvé službě.” Pán Caitanya se nemodlil ani o mukti, osvobození.
This important verse has been discussed by many stalwart commentators. Why was Dhruva Mahārāja not very pleased, even after achieving the goal of life he desired? A pure devotee is always free from any kind of material desires. In the material world, one’s material desires are all most demonic; one thinks of others as one’s enemies, one thinks of revenge against one’s enemies, one aspires to become the topmost leader or topmost person in this material world, and thus one competes with all others. This has been described in the Bhagavad-gītā, Sixteenth Chapter, as asuric. A pure devotee has no demand from the Lord. His only concern is to serve the Lord sincerely and seriously, and he is not at all concerned about what will happen in the future. In the Mukunda-mālā-stotra, King Kulaśekhara, author of the book, states in his prayer: “My dear Lord, I don’t want any position of sense gratification within this material world. I simply want to engage in Your service perpetually.” Similarly, Lord Caitanya, in His Śikṣāṣṭaka, also prayed, “My Lord, I do not want any amount of material wealth, I do not want any number of materialistic followers, nor do I want any attractive wife to enjoy. The only thing I want is that I may engage life after life in Your service.” Lord Caitanya did not pray even for mukti, or liberation.
Maitreya zde Vidurovi odpovídá, že Dhruva Mahārāja se chtěl pomstít své nevlastní matce za její urážku, a proto netoužil po mukti. Nevěděl ani, co mukti znamená, a z toho důvodu se na ně nezaměřoval jako na cíl svého života. Čistý oddaný však po mukti také netouží. Je zcela odevzdanou duší a neklade Pánovi žádné požadavky. Protože se Dhruva Mahārāja dostal na úroveň vasudeva, mohl realizovat i tento stav, když viděl Nejvyšší Osobnost Božství přímo před sebou. Stav vasudeva se vyznačuje naprostou nepřítomností hmotného znečištění, kdy nepůsobí kvality hmotné přírody—dobro, vášeň a nevědomost, a proto je možné vnímat Nejvyšší Osobnost Božství. Pán se nazývá také Vāsudeva, protože na úrovni vasudeva Jej lze vidět tváří v tvář.
In this verse Maitreya replied to Vidura that Dhruva Mahārāja, influenced by a revengeful attitude towards his insulting stepmother, did not think of mukti, nor did he know what mukti was. Therefore he failed to aim for mukti as his goal in life. But a pure devotee also does not want liberation. He is a soul completely surrendered to the Supreme Lord, and he does not demand anything from the Lord. This position was realized by Dhruva Mahārāja when he saw the Supreme Personality of Godhead present personally before him because he was elevated to the vasudeva platform. The vasudeva platform refers to the stage at which material contamination is conspicuous by absence only, or in other words where there is no question of the material modes of nature — goodness, passion and ignorance — and one can therefore see the Supreme Personality of Godhead. Because on the vasudeva platform one can see God face to face, the Lord is also called Vāsudeva.
Dhruva Mahārāja žádal o postavení, které nikdy neměl ani jeho praděd, Pán Brahmā. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je ke Svým oddaným nesmírně laskavý. Oddaní jako Dhruva Mahārāja — který se ve věku pouhých pěti let vypravil sám do lesa, aby tam, byť s nečistým motivem, oddaně sloužil Pánu — jsou Mu natolik milí, že přehlíží jejich hmotné motivace a zajímá se jen o prokázanou službu. Má-li však oddaný určitý motiv, Pán o něm přímo či nepřímo ví a nenechá hmotné touhy oddaného nesplněné. To je ukázka Jeho zvláštní přízně vůči oddaným.
Dhruva Mahārāja’s demand was for a position so exalted that it was never enjoyed even by Lord Brahmā, his great-grandfather. Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, is so affectionate and kind towards His devotee, especially to a devotee like Dhruva Mahārāja, who went to render devotional service in the forest alone at the age of only five years, that although the motive might be impure, the Lord does not consider the motive; He is concerned with the service. But if a devotee has a particular motive, the Lord directly or indirectly knows it, and therefore He does not leave the devotee’s material desires unfulfilled. These are some of the special favors by the Lord to a devotee.
Dhruva Mahārāja obdržel Dhruvaloku, planetu, na které nikdy nesídlila žádná podmíněná duše. Ani Pán Brahmā, nejvyšší živá bytost ve vesmíru, na ni neměl přístup. Když se vesmír ocitne v nebezpečí, přicházejí polobozi na břeh Oceánu mléka a modlí se tam k Nejvyšší Osobnosti Božství Kṣīrodakaśāyī Viṣṇuovi o pomoc. Dhruva Mahārāja chtěl mít ještě vyšší postavení, než měl jeho praděd Brahmā, a Pán mu vyhověl.
Dhruva Mahārāja was offered Dhruvaloka, a planet that was never resided upon by any conditioned soul. Even Brahmā, although the topmost living creature within this universe, was not allowed to enter the Dhruvaloka. Whenever there is a crisis within this universe, the demigods go to see the Supreme Personality of Godhead Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, and they stand on the beach of the Milk Ocean. So the fulfillment of Dhruva Mahārāja’s demand — a position more exalted than that of even his great-grandfather, Brahmā — was offered to him.
Pán je zde označen jako mukti-pati, tedy “ten, pod Jehož lotosovýma nohama jsou všechny druhy mukti”. Existuje pět druhů mukti—sāyujya, sārūpya, sālokya, sāmīpya a sārṣṭi. Z těchto pěti druhů osvobození, kterých může dosáhnout každý, kdo vykonává oddanou službu Pánu, je sāyujya obvykle středem zájmu māyāvādských filosofů, toužících splynout s Pánovou neosobní září, Brahmanem. Řada učenců zastává názor, že osvobození sāyujya-mukti (ačkoliv je řazeno mezi pět druhů mukti) nemůže být považováno za skutečné osvobození, protože z něho lze poklesnout zpět do tohoto hmotného světa. To se dozvídáme ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32), kde se říká: patanty adhaḥ — “znovu poklesnou”. Monistický filozof splyne po vykonání přísné askeze s neosobní září Pána, ale živá bytost vždy touží po láskyplných výměnách. Monistický filozof je tedy sice na úrovni totožnosti s Pánovou září, ale jelikož tam není možnost sdružovat se s Pánem a sloužit Mu, znovu poklesne do tohoto hmotného světa a své sklony sloužit uspokojuje hmotnými činnostmi pro všeobecné blaho, jako je humanitarismus, altruismus a filantropie. Je mnoho příkladů takového poklesnutí, a to i mezi významnými sannyasīny māyāvādské školy.
Here in this verse the Lord is described as mukti-pati, which means “one under whose lotus feet there are all kinds of mukti.” There are five kinds of mukti — sāyujya, sārūpya, sālokya, sāmīpya and sārṣṭi. Out of these five muktis, which can be achieved by any person engaged in devotional service to the Lord, the one which is known as sāyujya is generally demanded by Māyāvādī philosophers; they demand to become one with the impersonal Brahman effulgence of the Lord. In the opinion of many scholars, this sāyujya-mukti, although counted among the five kinds of mukti, is not actually mukti because from sāyujya-mukti one may again fall down to this material world. This information we have from Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32), wherein it is said, patanty adhaḥ, which means “they again fall down.” The monist philosopher, after executing severe austerity, merges into the impersonal effulgence of the Lord, but the living entity always wants reciprocation in loving affairs. Therefore, although the monist philosopher is elevated to the status of being one with the effulgence of the Lord, because there is no facility for associating with the Lord and rendering service unto Him, he again falls into this material world, and his service propensity is satisfied by materialistic welfare activities like humanitarianism, altruism and philanthropy. There are many instances of such falldowns, even for great sannyāsīs in the Māyāvāda school.
Vaiṣṇavští filozofové proto nepovažují sāyujya-mukti za skutečné osvobození z kategorie mukti. Mukti pro ně znamená vysvobodit se ze služby māyi a věnovat se láskyplné službě Pánu. Také Pán Caitanya v této souvislosti pravil, že původní, přirozené postavení živé bytosti je sloužit Pánu. To je skutečné mukti. Mukta, “osvobozený”, je ten, kdo se vzdal všech nepřirozených postavení a nyní se nachází ve svém původním postavení. Bhagavad-gītā to potvrzuje prohlášením, že každý, kdo vykonává transcendentální láskyplnou službu Pánu, je mukta neboli brahma-bhūta. V Bhagavad-gītě stojí, že oddaný, který není hmotně znečištěný, se nachází na úrovni brahma-bhūta. Rovněž Padma Purāṇa potvrzuje, že mukti znamená sloužit Pánu.
Therefore Vaiṣṇava philosophers do not accept sāyujya-mukti to be within the category of mukti. According to them, mukti means transferal to the loving service of the Lord from one’s position of serving māyā. Lord Caitanya also says in this connection that the constitutional position of a living entity is to render service to the Lord. That is real mukti. When one is situated in his original position, giving up artificial positions, he is called mukta, or liberated. In the Bhagavad-gītā this is confirmed: anyone who engages in rendering transcendental loving service to the Lord is considered to be mukta, or brahma-bhūta. It is said in Bhagavad-gītā that a devotee is considered to be on the brahma-bhūta platform when he has no material contamination. In the Padma Purāṇa this is also confirmed: mukti means engagement in the service of the Lord.
Velký mudrc Maitreya vysvětlil, že Dhruva Mahārāja si původně nepřál sloužit Pánu. Chtěl mít vyšší postavení, než bylo postavení jeho praděda, a to je víceméně služba smyslům, nikoliv služba Pánu. I když někdo dosáhne postavení Brahmy, nejdůležitějšího postavení v tomto hmotném světě, zůstává stále podmíněnou duší. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī řekl, že pro oddaného, který dosáhl úrovně čisté oddané služby, jsou i velcí polobozi, jako je Brahmā a Indra, na stejné úrovni jako nepatrný hmyz. Nepatrný hmyz touží po uspokojování smyslů a velká osobnost, jako je Pán Brahmā, chce rovněž ovládat hmotnou přírodu.
The great sage Maitreya explained that Dhruva Mahārāja did not desire in the beginning to engage in the service of the Lord, but he wanted an exalted position better than his great-grandfather’s. This is more or less not service to the Lord but service to the senses. Even if one gets the position of Brahmā, the most exalted position in this material world, he is a conditioned soul. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī says that if one is elevated to real, pure devotional service, he considers even great demigods like Brahmā and Indra to be on an equal level with an insignificant insect. The reason is that an insignificant insect has a desire for sense gratification, and even a great personality like Lord Brahmā also wants to dominate this material nature.
Uspokojovat smysly znamená ovládat hmotnou přírodu. Veškeré soupeření mezi podmíněnými dušemi se zakládá na ovládání této hmotné přírody. Moderní vědci jsou pyšní na své poznání, protože objevují nové metody, jak ovládat její zákony. Považují to za pokrok lidské civilizace—čím více dokáží ovládat hmotné zákony, tím více si myslí, že dělají pokrok. Dhruva Mahārāja měl na počátku podobnou mentalitu. Chtěl vládnout tomuto hmotnému světu ve vyšším postavení, než má Pán Brahmā. Jinde je proto popsáno, jak po příchodu Pána Dhruva Mahārāja porovnal své odhodlání s konečnou odměnou a uvědomil si, že toužil po několika střepech, ale místo toho získal mnoho diamantů. Jakmile spatřil Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, okamžitě pochopil, jak nedůležitá byla jeho žádost, aby mu Pán dal vyšší postavení, než má Pán Brahmā.
Sense gratification means domination over material nature. The whole competition between conditioned souls is based upon domination of this material nature. Modern scientists are proud of their knowledge because they are discovering new methods to dominate the laws of material nature. They think that this is the advancement of human civilization — the more they can dominate the material laws, the more advanced they are. Dhruva Mahārāja’s propensity in the beginning was like that. He wanted to dominate this material world in a greater position than Lord Brahmā. Therefore elsewhere it is described that after the appearance of the Lord, when Dhruva Mahārāja thought and compared his determination to his final reward, he realized that he had wanted a few particles of broken glass but instead had received many diamonds. As soon as he saw the Supreme Personality of Godhead face to face, he immediately became conscious of the unimportance of his demand from the Lord to have an exalted position better than Lord Brahmā’s.
Poté, co Dhruva Mahārāja spatřil Pána tváří v tvář, dosáhl úrovně vasudeva a veškeré jeho hmotné znečištění zmizelo. V důsledku toho se zastyděl, když porovnal své požadavky s tím, čeho dosáhl. Cítil se zahanbený při pomyšlení, že ačkoliv se vzdal otcova království a odešel do Madhuvanu, kde získal takového duchovního mistra, jakým je Nārada Muni, přesto stále plánoval, jak se pomstí své nevlastní matce, a chtěl také významné postavení v hmotném světě. Z těchto důvodů byl mrzutý i poté, co od Pána získal všechna vytoužená požehnání.
When Dhruva Mahārāja became situated on the vasudeva platform due to seeing the Lord face to face, all his material contamination was cleared. Thus he became ashamed of what his demands were and what he had achieved. He was very much ashamed to think that although he had gone to Madhuvana, giving up the kingdom of his father, and he had gotten a spiritual master like Nārada Muni, he was still thinking of revenge against his stepmother and wanted to occupy an exalted post within this material world. These were the causes for his moroseness even after he received all the desired benedictions from the Lord.
Když Dhruva Mahārāja spatřil Nejvyšší Osobnost Božství na vlastní oči, nezbyla v něm ani stopa nenávisti vůči nevlastní matce a rovněž si již nepřál vládnout hmotnému světu. Milostivý Pán však věděl, že po tom Dhruva toužil. Když k němu hovořil, použil slova vedāham, které naznačuje, že když Dhruva Mahārāja požadoval hmotná požehnání, Pán byl přítomný v jeho srdci, a tudíž věděl vše. Pán vždy ví o každé naší myšlence. To potvrzuje i Bhagavad-gītā slovy vedāhaṁ samatītāni.
When Dhruva Mahārāja factually saw the Supreme Personality of Godhead, there was no question of a revengeful attitude towards his stepmother nor any aspiration to lord it over the material world, but the Supreme Personality is so kind that He knew that Dhruva Mahārāja wanted these. Speaking before Dhruva Mahārāja, He used the word vedāham because when Dhruva Mahārāja demanded material benefits, the Lord was present within his heart and so knew everything. The Lord always knows everything a man is thinking. This is confirmed in Bhagavad-gītā also: vedāhaṁ samatītāni.
Pán splnil Dhruvovi všechna přání. Dhruvova pomstychtivost vůči nevlastní matce a nevlastnímu bratrovi byla ukojena, jeho touha získat vyšší postavení, než měl jeho praděd, se mu také splnila, a současně obdržel věčné místo na Dhruvaloce. Ačkoliv Dhruva Mahārāja o dosažení věčné planety neuvažoval, Kṛṣṇa si myslel: “Co bude Dhruva dělat s významným postavením v tomto hmotném světě?” Proto mu dal příležitost vládnout hmotnému světu po dobu třiceti šesti tisíc let s nezměněnými smysly a také možnost vykonat mnoho velkých obětí, a stát se tak nejvěhlasnějším panovníkem hmotného světa. Po skončení svého hmotného požitku měl být přemístěn do duchovního světa, jehož součástí je také Dhruvaloka.
The Lord fulfilled all Dhruva Mahārāja’s desires. His revengeful attitude towards his stepmother and stepbrother was satisfied, his desire for a more exalted position than that of his great-grandfather was also fulfilled, and at the same time, his eternal position in Dhruvaloka was fixed. Although Dhruva Mahārāja’s achievement of an eternal planet was not conceived of by him, Kṛṣṇa thought, “What will Dhruva do with an exalted position within this material world?” Therefore He gave Dhruva the opportunity to rule this material world for thirty-six thousand years with unchangeable senses and the chance to perform many great sacrifices and thus become the most reputed king within this material world. And, after finishing with all this material enjoyment, Dhruva would be promoted to the spiritual world, which includes the Dhruvaloka.