Skip to main content

Sloka 19

Text 19

Verš

Texto

śrī-bhagavān uvāca
vedāhaṁ te vyavasitaṁ
hṛdi rājanya-bālaka
tat prayacchāmi bhadraṁ te
durāpam api suvrata
śrī-bhagavān uvāca
vedāhaṁ te vyavasitaṁ
hṛdi rājanya-bālaka
tat prayacchāmi bhadraṁ te
durāpam api suvrata

Synonyma

Palabra por palabra

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; veda — znám; aham — Já; te — tvou; vyavasitam — odhodlanost; hṛdi — v srdci; rājanya-bālaka — ó synu krále; tat — tím; prayacchāmi — obdaruji tě; bhadram — hodně štěstí; te — tobě; durāpam — přestože je to velice obtížné získat; api — ačkoliv; su-vrata — ten, kdo složil zbožný slib.

śrī-bhagavān uvāca — la Personalidad de Dios dijo; veda — sé; aham — Yo; te — tu; vyavasitam — determinación; hṛdi — en el corazón; rājanya-bālaka — ¡oh, hijo del rey!; tat — eso; prayacchāmi — te daré; bhadram — toda buena fortuna; te — a ti; durāpam — aunque es muy difícil de obtener; api — a pesar de; su-vrata — el que ha hecho un voto piadoso.

Překlad

Traducción

Nejvyšší Pán pravil: Můj milý Dhruvo, synu krále, splnil jsi zbožné sliby a Já znám i přání, které se skrývá ve tvém srdci. Ačkoliv je tvá touha neskromná a je obtížné ji splnit, dám ti vše, po čem dychtíš. Přeji ti, abys byl šťasten.

La Personalidad de Dios dijo: Mi querido Dhruva, hijo del rey, tú has llevado a cabo votos piadosos, y Yo conozco el deseo que albergas en tu corazón. Aunque tu deseo es muy ambicioso y muy difícil de cumplir, te mostraré Mi favor haciendo que se cumpla. Te deseo toda buena fortuna.

Význam

Significado

Pán je ke Svým oddaným tak milostivý, že Dhruvovi Mahārājovi ihned řekl: “Buď šťastný.” Dhruvu Mahārāje v mysli sužovaly velké obavy, neboť při vykonávání oddané služby toužil po hmotném prospěchu, což mu bránilo dosáhnout stádia lásky k Bohu. Bhagavad-gītā (2.44) praví: bhogaiśvarya-prasaktānām — toho, kdo má sklony k hmotnému požitku, nemůže oddaná služba přitahovat. Je pravda, že Dhruva Mahārāja v srdci toužil po království, které by bylo mnohem větší než Brahmaloka. To je typická touha kṣatriyi. Navíc byl jen pětileté dítě, a tomu odpovídalo jeho dětinské přání mít větší království, než je otcovo, dědovo a pradědovo. Jeho otec Uttānapāda byl synem Manua a Manu byl synem Pána Brahmy. Dhruva si umínil, že všechny tyto vznešené členy své rodiny předčí, a Pán o jeho dětinských touhách věděl. Jak ale bylo možné poskytnout Dhruvovi vyšší postavení, než má Pán Brahmā?

El Señor es tan misericordioso con Su devoto que, de inmediato, dijo a Dhruva Mahārāja: «Que tengas toda buena fortuna». En realidad, en la mente de Dhruva Mahārāja había mucho temor, pues en el desempeño de su servicio devocional había aspirado al logro de beneficios materiales, y eso le estaba impidiendo alcanzar el estado de amor por Dios. En el Bhagavad-gītā (2.44), se dice: bhogaiśvarya-prasaktānām: Los adictos al placer material no pueden sentir atracción por el servicio devocional. Era cierto que el corazón de Dhruva Mahārāja deseaba un reino que fuese mejor que Brahmaloka. Era un deseo natural en un kṣatriya. Él solo tenía cinco años, y como niño que era, había deseado un reino mucho más grande que los de su padre, su abuelo y su bisabuelo. Su padre, Uttānapāda, era el hijo de Manu, y este era hijo del Señor Brahmā. Dhruva quiso ser más que todos esos grandes miembros de su familia. El Señor conocía esa infantil ambición de Dhruva, pero ¿cómo se le podía ofrecer a Dhruva una posición más elevada incluso que la del Señor Brahmā?

Pán Dhruvu Mahārāje ujistil o Své lásce. Povzbudil ho, aby se netrápil, že měl dětinské hmotné touhy a současně čisté úmysly stát se velkým oddaným Pána. Pán Svému čistému oddanému obvykle neposkytuje hmotné bohatství, a to ani tehdy, když po něm oddaný touží. V případě Dhruvy Mahārāje tomu však bylo jinak. Pán věděl, že Dhruva Mahārāja je tak velký oddaný, že ho ani hmotné bohatství nikdy neodvede od lásky k Bohu. Vysoce kvalifikovaný oddaný tedy může mít možnost hmotného požitku a současně milovat Boha. To však byl výjimečný případ Dhruvy Mahārāje.

El Señor prometió a Dhruva Mahārāja que no se vería privado del amor por Él, y le animó diciéndole que no se preocupase por haber abrigado al mismo tiempo deseos materiales y la aspiración pura de ser un gran devoto. Por lo general, el Señor no concede opulencia material a un devoto puro, aunque este la desee. Pero el caso de Dhruva Mahārāja era distinto. El Señor sabía que Dhruva era un devoto tan grande que el hecho de tener opulencia material nunca disminuiría su amor por Dios. Este ejemplo es una muestra de que un devoto muy cualificado puede disponer de todas las facilidades para el disfrute material y, al mismo tiempo, actuar con amor por Dios. De todos modos, esto fue una concesión especial en el caso de Dhruva Mahārāja.