Skip to main content

Sloka 36

Text 36

Verš

Text

yajamāny uvāca
svāgataṁ te prasīdeśa tubhyaṁ namaḥ
śrīnivāsa śriyā kāntayā trāhi naḥ
tvām ṛte ’dhīśa nāṅgair makhaḥ śobhate
śīrṣa-hīnaḥ ka-bandho yathā puruṣaḥ
yajamāny uvāca
svāgataṁ te prasīdeśa tubhyaṁ namaḥ
śrīnivāsa śriyā kāntayā trāhi naḥ
tvām ṛte ’dhīśa nāṅgair makhaḥ śobhate
śīrṣa-hīnaḥ ka-bandho yathā puruṣaḥ

Synonyma

Synonyms

yajamānī — manželka Dakṣi; uvāca — modlila se; su-āgatam — příznivé zjevení; te — Tvoje; prasīda — buď spokojen; īśa — můj milý Pane; tubhyam — Tobě; namaḥ — s úctou se klaním; śrīnivāsa — ó sídlo bohyně štěstí; śriyā — s Lakṣmī; kāntayā — Svou chotí; trāhi — ochraňuj; naḥ — nás; tvām — Tebe; ṛte — bez; adhīśa — ó nejvyšší vládce; na — ne; aṅgaiḥ — s tělesnými údy; makhaḥ — obětní aréna; śobhate — je hezká; śīrṣa-hīnaḥ — bez hlavy; ka-bandhaḥ — pouze s tělem; yathā — jako; puruṣaḥ — osoba.

yajamānī — the wife of Dakṣa; uvāca — prayed; su-āgatam — auspicious appearance; te — Your; prasīda — become pleased; īśa — my dear Lord; tubhyam — unto You; namaḥ — respectful obeisances; śrīnivāsa — O abode of the goddess of fortune; śriyā — with Lakṣmī; kāntayā — Your wife; trāhi — protect; naḥ — us; tvām — You; ṛte — without; adhīśa — O supreme controller; na — not; aṅgaiḥ — with bodily limbs; makhaḥ — the sacrificial arena; śobhate — is beautiful; śīrṣa-hīnaḥ — without the head; ka-bandhaḥ — possessed of only a body; yathā — as; puruṣaḥ — a person.

Překlad

Translation

Dakṣova žena se modlila: Můj milý Pane, je naším štěstím, že ses zjevil v této obětní aréně. S úctou se Ti klaním a přeji si, abys byl spokojen. Obětní aréna, kterou nepoctíš Svou přítomností, je stejně nehezká jako tělo bez hlavy.

The wife of Dakṣa prayed as follows: My dear Lord, it is very fortunate that You have appeared in this arena of sacrifice. I offer my respectful obeisances unto You, and I request that You be pleased on this occasion. The sacrificial arena is not beautiful without You, just as a body is not beautiful without the head.

Význam

Purport

Jedno ze jmen Pána Viṣṇua je Yajñeśvara. Bhagavad-gītā říká, že všechny činnosti je třeba vykonávat jako viṣṇu-yajñu, pro potěšení Pána Viṣṇua. Všechny činnosti, jimiž netěšíme Pána, nás poutají k hmotnému světu. Totéž zde říká manželka Dakṣi: “Bez Tvé přítomnosti je veškerá sláva obětního obřadu marná, stejně jako tělo bez hlavy je k ničemu, bez ohledu na to, jak je ozdobené.” Pohlédneme-li na společnost jako na tělo, zjistíme, že ačkoliv je moderní materialistická společnost velice hrdá na svůj pokrok, podobá se nepotřebnému tělu bez hlavy. Bez vědomí Kṛṣṇy, bez pochopení Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, je jakýkoliv pokrok civilizace bezcenný, bez ohledu na to, jak důmyslný je po hmotné stránce. Hari-bhakti-sudhodaya (3.11) uvádí:

Another name of Lord Viṣṇu is Yajñeśvara. In Bhagavad-gītā it is said that all activities should be performed as viṣṇu-yajña, for the pleasure of Lord Viṣṇu. Unless we please Him, whatever we do is the cause of our bondage in the material world. This is confirmed herein by the wife of Dakṣa: “Without Your presence, the grandeur of this sacrificial ceremony is useless, just as a body without the head, however decorated it may be, is useless.” The comparison is equally applicable to the social body. Material civilization is very proud of being advanced, but it is actually the useless trunk of a body without a head. Without Kṛṣṇa consciousness, without an understanding of Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead, any advancement in a civilization, no matter how sophisticated, is of no value. There is a statement in the Hari-bhakti-sudhodaya (3.11):

bhagavad-bhakti-hīnasya
jātiḥ śāstraṁ japas tapaḥ
aprāṇasyaiva dehasya
maṇḍanaṁ loka-rañjanam
bhagavad-bhakti-hīnasya
jātiḥ śāstraṁ japas tapaḥ
aprāṇasyaiva dehasya
maṇḍanaṁ loka-rañjanam

V rodinách nižších tříd bývá zvykem zdobit zesnulá těla příbuzných a přátel a nést je v procesí. Zdobit mrtvé tělo však nemá význam, neboť životní síla ho již opustila. Urozenost, vážené společenské postavení a pokrok materialistické civilizace bez vědomí Kṛṣṇy se proto přirovnávají k ozdobám na mrtvém těle. Dakṣova manželka se jmenovala Prasūti a byla jednou z dcer Svāyambhuvy Manua. Devahūti, její sestra, byla manželkou Kardamy Muniho a jejím synem se stal Kapiladeva, Osobnost Božství. Prasūti byla tedy tetou Pána Viṣṇua. Z její modlitby je patrná náklonnost — jelikož byla Jeho tetou, prosila o zvláštní přízeň. Významné je také to, že Pán je zde oslavován společně s bohyní štěstí. Kdekoliv probíhá náležité uctívání Pána Viṣṇua, tam přirozeně projevuje svoji přízeň také bohyně štěstí. Pán Viṣṇu je transcendentální, amṛta. Všichni polobozi včetně Brahmy a Pána Śivy vznikli až po stvoření vesmíru, ale Pán Viṣṇu existoval již před stvořením. Z toho důvodu je oslovován jako amṛta. Vaiṣṇavové uctívají Pána Viṣṇua společně s Jeho vnitřní energií. Dakṣova manželka Prasūti Pána žádala, aby přítomné kněží změnil z obyčejných ploduchtivých materialistů, kteří provádějí oběti pro hmotný zisk, na vaiṣṇavy.

The purport is that sometimes when a friend or relative dies, especially among lower-class men, the dead body is decorated. Dressed and ornamented, the body is taken in procession. That sort of decoration of the dead body has no actual value because the life force is already gone. Similarly, without Kṛṣṇa consciousness, any aristocracy, any social prestige or any advancement of material civilization is as good as the decoration of a dead body. The name of the wife of Dakṣa was Prasūti, and she was the daughter of Svāyambhuva Manu. Her sister, Devahūti, was married to Kardama Muni, and Kapiladeva, the Personality of Godhead, became her son. Prasūti, then, was the aunt of Lord Viṣṇu. She was asking the favor of Lord Viṣṇu in an affectionate mode; since she was His aunt, she sought some special favor. Also significant in this verse is that the Lord is praised with the goddess of fortune. Wherever Lord Viṣṇu is worshiped, naturally there is the favor of the goddess of fortune. Lord Viṣṇu is addressed as amṛta, transcendental. The demigods, including Brahmā and Lord Śiva, were produced after the creation, but Lord Viṣṇu existed before the creation. He is therefore addressed as amṛta. Lord Viṣṇu is worshiped with His internal energy by the Vaiṣṇavas. Prasūti, the wife of Dakṣa, implored the Lord to turn the priests into Vaiṣṇavas instead of simply fruitive workers performing sacrifices for some material benefits.